Ústavní soud

I. ÚS 891/20

Pl. ÚS 5/20

I. ÚS 1191/19

I. ÚS 1952/19

I. ÚS 606/20

I. ÚS 389/20

IV. ÚS 4048/19

I. ÚS 1530/18

I. ÚS 531/20

I. ÚS 2090/19

IV. ÚS 613/20

IV. ÚS 715/20

I. ÚS 783/20

II. ÚS 3480/19

II. ÚS 3050/19

IV. ÚS 678/20

IV. ÚS 684/20

II. ÚS 859/20

II. ÚS 343/20

II. ÚS 2782/19

Pl. ÚS 30/16

Účelem zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužitím, ve znění pozdějších předpisů, je odstranění některých nežádoucích praktik odběratelů, kteří mají v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů v oblasti nákupu potravin za účelem jejich dalšího prodeje a služeb s tím souvisejících takovou vyjednávací sílu, že jim umožňuje v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku domoci se vůči slabším dodavatelům některých výhod. V odstranění uvedených praktik lze spatřovat legitimní cíl omezení práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vymezení zákazu zneužití tržní síly za použití obratového kritéria 5 mld. Kč podle § 3 odst. 4 zákona je v souladu s požadavky určitosti a předvídatelnosti zákona podle čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Náležitost smlouvy mezi odběratelem s významnou tržní silou a dodavatelem podle § 3a písm. a) zákona, spočívající ve „výši veškerých peněžních plnění dodavatele, jejichž celková suma nesmí překročit 3 % z ročních tržeb dodavatele za poslední ukončené účetní období v délce 12 měsíců za potraviny dodané jednotlivému odběrateli v roce, ve kterém došlo k finančnímu plnění,“ není rozumným prostředkem dosažení jí sledovaného cíle a zakládá rozpor s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny.

IV. ÚS 717/20

I. ÚS 800/20

IV. ÚS 734/20

II. ÚS 778/20

IV. ÚS 2623/19

IV. ÚS 754/20

IV. ÚS 455/20

IV. ÚS 823/20

IV. ÚS 720/20

I. ÚS 421/20

II. ÚS 873/20

IV. ÚS 850/20

I. ÚS 1933/19

I. ÚS 948/20

II. ÚS 888/20

II. ÚS 3256/19

II. ÚS 453/20

III. ÚS 517/20

II. ÚS 2299/19

Poskytne-li cizinec v situaci nuceného návratu závažné důvody domnívat se, že mu hrozí újma v podobě špatného zacházení, je třeba, aby příslušný státní orgán odpovědný za rozhodnutí o nuceném návratu rozptýlil pochyby, že v zemi, do níž bude cizinec navrácen, mu hrozí reálné nebezpečí špatného zacházení. Vyžaduje-li tento státní orgán pro rozhodnutí o nepřípustnosti nuceného vydání, aby špatné zacházení bylo natolik samozřejmým jevem, že by bylo vysoce pravděpodobné, že by postihlo navraceného jednotlivce, případně aby šlo o plošnou a četnou praxi, neodpovídá to standardům ochrany před špatným zacházením, plynoucím z čl. 3 Úmluvy a čl. 7 odst. 2 Listiny. Spolehnout se na diplomatické záruky v extradičním řízení lze pouze tehdy, pokud účinně minimalizují riziko špatného zacházení po návratu a pokud je lze v dobré víře považovat za spolehlivé. Článek 3 Úmluvy nebo čl. 7 odst. 2 Listiny proto nebude nuceným návratem cizince porušen pouze tehdy, budou-li v konkrétním případě diplomatické záruky dostatečné k tomu, aby odstranily reálné nebezpečí špatného zacházení v zemi, do níž je cizinec vydáván.

III. ÚS 885/20

I. ÚS 757/20

I. ÚS 3955/19

Pokud stížnostní soud rozhodne o blanketní stížnosti proti rozhodnutí o přeměně trestu obecně prospěšných prací na nepodmíněný trest odnětí svobody před uplynutím lhůty navržené pro její doplnění, aniž by stěžovatele informoval o nepřiměřenosti takové lhůty, případně aniž by mu lhůtu pro doplnění stanovil, porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho právo na obhajobu zaručené čl. 40 odst. 3 Listiny.

I. ÚS 3233/19

Zastoupení dítěte jeho zákonným zástupcem či ustanoveným opatrovníkem nezbavuje soud povinnosti dítě jako účastníka civilního řízení o zaplacení dluhu, vzniklého jízdou načerno, o takovém řízení informovat a do řízení ho zapojit, pokud to není v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Soud mu musí umožnit účastnit se jednání a k věci se vyjádřit. Případné omezení těchto práv dítěte musí být vždy řádně odůvodněno právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte. Opačným postupem poruší soud práva dítěte na projednání věci v jeho přítomnosti a být slyšeno v každém soudním řízení, které se ho týká, garantovaná čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.

III. ÚS 777/20

III. ÚS 3456/19

III. ÚS 844/20

III. ÚS 185/20

III. ÚS 804/20

III. ÚS 4012/19

Jestliže stěžovatelka po zpětvzetí původního dovolání, které podala proti rozhodnutí odvolacího soudu, podala nové dovolání proti stejnému rozhodnutí, pak, neplyne-li z okolností podání něco jiného, nelze uvedené zpětvzetí vztahovat i na nové dovolání.