Ústavní soud

II. ÚS 4214/18

II. ÚS 2771/19

II. ÚS 2605/18

II. ÚS 308/19

II. ÚS 3104/18

II. ÚS 2441/19

II. ÚS 2267/18

II. ÚS 552/19

II. ÚS 2484/19

II. ÚS 2863/19

II. ÚS 2487/19

II. ÚS 358/19

IV. ÚS 3078/19

I. ÚS 1692/19

Zamítne-li krajský soud stížnost stěžovatele proti rozhodnutí o vazbě pouze z toho důvodu, že stěžovatel byl již pravomocně odsouzen a převeden z vazby do výkonu trestu, a stížností se dále vůbec nezabývá, porušuje tím právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s jeho osobní svobodou podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny.

III. ÚS 2949/19

IV. ÚS 3067/19

III. ÚS 1875/19

IV. ÚS 1714/19

III. ÚS 2589/19

III. ÚS 2806/19

I. ÚS 2929/19

I. ÚS 2968/19

II. ÚS 2848/19

I. ÚS 31/19

I. ÚS 1390/19

I. ÚS 2054/19

I. ÚS 3768/18

III. ÚS 2882/19

I. ÚS 2263/19

I. ÚS 2493/19

IV. ÚS 2293/19

IV. ÚS 2480/19

III. ÚS 52/19

I. ÚS 2665/19

Pl. ÚS 4/19

Stanoví-li ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, že při výkonu funkce opatrovníka mimo jiné osobě neznámého pobytu se pro účely výpočtu odměny advokáta jako opatrovníka považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč, pak takové pravidlo je podle názoru Ústavního soudu v rozporu nejen s principem rovnosti vztaženo k výkonu advokacie v širším slova smyslu a v rozporu s právem advokáta získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), ale také s právem opatrovaného na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Zaručuje-li stát právním předpisem vymezeným účastníkům řízení právní pomoc ve formě opatrovnictví, musí také vytvořit podmínky pro to, aby taková právní pomoc byla poskytována na odpovídající úrovni.

I. ÚS 2631/19

III. ÚS 3544/18

III. ÚS 2127/18

III. ÚS 2280/17

I. ÚS 2886/19

I. ÚS 2627/19

III. ÚS 1810/19

II. ÚS 2947/19

III. ÚS 2038/19

IV. ÚS 4291/18

IV. ÚS 3271/18

I. ÚS 1447/19

I. ÚS 477/19

I. ÚS 2700/19

II. ÚS 698/19

Vyplývá-li z provedeného dokazování více možných skutkových verzí případu, z nichž některé nasvědčují nevině obviněného, kdežto jiné podporují závěr o jeho vině, přičemž obecný soud se přesto přikloní k závěru o vině obviněného, aniž tyto rozpory náležitě vyhodnotí a svůj závěr přesvědčivě odůvodní, dopustí se porušení zásady in dubio pro reo, vyplývající z čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na zásadu ultima ratio zakotvenou v čl. 39 Listiny platí, že nikoliv každé jednání, které se ukáže být iracionálním, nehospodárným či dokonce protiprávním, je nutně i jednáním, které by mělo být potrestáno prostředky trestního práva.