Ústavní soud

III. ÚS 4251/18

I. ÚS 1540/19

II. ÚS 4247/18

Jak při rozhodování o péči o dítě, tak při rozhodování o úpravě styku rodiče s dítětem je nutno vycházet z toho, že oba rodiče mají právo pečovat o dítě a podílet se na jeho výchově v zásadě stejnou měrou, čemuž odpovídá právo dítěte na péči obou rodičů. Je-li tedy dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, pak by dítěti mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby tato zásada byla co nejvíce naplněna. Důvodem pro nerozšíření styku s druhým rodičem nemůže být samotný nesouhlas rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, ani obecný poukaz na nevhodnost změny zažitého a fungujícího režimu styku.

II. ÚS 1966/18

Z ústavního principu rovnosti (čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky) a právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy) plyne požadavek na shodný výklad zákona ve srovnatelných případech, tedy princip předvídatelnosti rozhodování, který znamená, že účastníci právních vztahů mohou legitimně očekávat, že státní orgány budou ve skutkově a právně srovnatelných případech rozhodovat – v celkovém vyznění – stejně.

II. ÚS 1558/19

II. ÚS 882/19

II. ÚS 1544/19

II. ÚS 1269/19

II. ÚS 4135/18

II. ÚS 28/19

II. ÚS 1457/19

III. ÚS 609/18

I. ÚS 608/19

I. ÚS 1404/19

II. ÚS 370/19

III. ÚS 1225/19

III. ÚS 1451/19

III. ÚS 1162/19

I. ÚS 1409/19

III. ÚS 1512/19

IV. ÚS 1553/19

I. ÚS 4143/18

II. ÚS 1416/19

II. ÚS 1407/19

I. ÚS 1140/19

III. ÚS 1562/19

II. ÚS 1419/19

I. ÚS 4044/18

I. ÚS 1155/19

I. ÚS 1204/19

IV. ÚS 1121/19

III. ÚS 2358/16

III. ÚS 4195/16

IV. ÚS 4031/17

III. ÚS 1112/19

II. ÚS 1261/19

II. ÚS 1545/19

I. ÚS 2036/18

III. ÚS 1337/19

I. ÚS 1209/19

I. ÚS 381/19

I. ÚS 537/19

II. ÚS 1074/19

IV. ÚS 3599/18

III. ÚS 1425/19

Pl. ÚS 21/18

Jedním z cílů napadené právní úpravy bylo odstranit nejvýznamnější nedostatky předchozí právní úpravy, které spočívaly zejména ve zneužívání či obcházení povinností při zápisu vlastníka nebo provozovatele vozidla. Záměrem bylo odstranit tzv. „polopřevody“ a zajistit, aby v registru vozidel byl vždy zřejmý aktuální vlastník vozidla. Aplikací napadeného ustanovení bylo možné ve stanovené lhůtě do 30. června 2015 jednoduchým administrativním opatřením, bez jakékoliv následné sankce, podat žádost o zápis vlastníka silničního vozidla do registru. Vlastník vozidla, který tak ve stanovené lhůtě neučinil a tuto možnost nevyužil, způsobil, že jeho vozidlo bylo následně trvale vyřazeno z registru vozidel a považuje se za zaniklé. Oprávnění vlastníků užívat věci podléhá omezením stanoveným předpisy veřejného práva. V posuzovaném případě je to právě veřejný zájem, který v podobě zpřehlednění registru silničních vozidel je jednoznačně zájmem převažujícím, a proto není napadená právní úprava v rozporu s ústavním pořádkem.

III. ÚS 1410/19

IV. ÚS 1039/19

II. ÚS 3253/18

IV. ÚS 1088/19