Ústavní soud

I. ÚS 892/19

I. ÚS 1209/19

III. ÚS 3817/17

Pokud územně samosprávný celek přijme při realizaci svého ústavně zaručeného práva na samosprávu podle hlavy sedmé Ústavy České republiky územně plánovací dokumentaci, která obsahuje jiné prvky regulace než ty obsažené ve vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, přičemž tato regulace není v rozporu se stavebním zákonem, pak jeho postup bez dalšího nevybočuje z mezí zákonnosti a ústavnosti za předpokladu, že nezasahuje do věcí, jejichž regulace má celostátní význam, ale pouze do věcí, které mají význam pro konkrétní územní společenství občanů.

IV. ÚS 1088/19

I. ÚS 299/19

III. ÚS 835/19

III. ÚS 1176/19

I. ÚS 991/19

III. ÚS 1276/19

Pl. ÚS 45/17

V podmínkách informační společnosti, v níž běžný jednotlivec využívá služeb elektronické komunikace takřka na každém kroku a dobrovolně přijímá, že se o něm ukládají kvanta dat, bylo by nemoudré tolerovat stav, v němž by poskytovatelé služeb údaji uživatelů disponovali, a státní aparát (v odůvodněných případech) nikoli. Plošné uchovávání provozních a lokalizačních údajů představuje snahu státu „neztratit v době informační společnosti krok“ a mít v rukou efektivní nástroje k plnění svých úkolů – zde zejména v oblasti bezpečnosti státu a jeho obyvatel. Napadená právní úprava tak v kontextu dnešního společenského i technologického vývoje naplňuje požadavek přiměřenosti zásahu do práva na soukromí ve světle čl. 10 odst. 2 ve spojení s čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod i navazující judikatury Ústavního soudu a lze ji vyložit ústavně konformním způsobem.

IV. ÚS 821/19

III. ÚS 1335/19

III. ÚS 1126/19

I. ÚS 1204/19

III. ÚS 1112/19

II. ÚS 1236/19

III. ÚS 1301/19

II. ÚS 3852/18

II. ÚS 2969/18

II. ÚS 1024/19

II. ÚS 3253/18

II. ÚS 1036/19

Pl. ÚS 21/18

Jedním z cílů napadené právní úpravy bylo odstranit nejvýznamnější nedostatky předchozí právní úpravy, které spočívaly zejména ve zneužívání či obcházení povinností při zápisu vlastníka nebo provozovatele vozidla. Záměrem bylo odstranit tzv. „polopřevody“ a zajistit, aby v registru vozidel byl vždy zřejmý aktuální vlastník vozidla. Aplikací napadeného ustanovení bylo možné ve stanovené lhůtě do 30. června 2015 jednoduchým administrativním opatřením, bez jakékoliv následné sankce, podat žádost o zápis vlastníka silničního vozidla do registru. Vlastník vozidla, který tak ve stanovené lhůtě neučinil a tuto možnost nevyužil, způsobil, že jeho vozidlo bylo následně trvale vyřazeno z registru vozidel a považuje se za zaniklé. Oprávnění vlastníků užívat věci podléhá omezením stanoveným předpisy veřejného práva. V posuzovaném případě je to právě veřejný zájem, který v podobě zpřehlednění registru silničních vozidel je jednoznačně zájmem převažujícím, a proto není napadená právní úprava v rozporu s ústavním pořádkem.

II. ÚS 53/19

III. ÚS 1356/19

III. ÚS 1262/19

III. ÚS 157/18

I. ÚS 1254/19

II. ÚS 1261/19

III. ÚS 157/19

IV. ÚS 1202/19

IV. ÚS 1021/19

III. ÚS 2613/18

I. ÚS 1422/19

IV. ÚS 1266/19

I. ÚS 4158/18

IV. ÚS 2404/18

I. ÚS 3520/18

Pokud povinný v exekučním řízení k výzvě exekutora dobrovolně ve lhůtě splní vymáhanou povinnost, jsou splněny podmínky § 46 odst. 6 exekučního řádu k určení odměny exekutora ve snížené výši, přestože povinný podal návrh na odklad exekuce a návrh na zastavení exekuce. „Dobrovolnost“ plnění nelze zpochybňovat odkazem na podané opravné prostředky a „penalizovat“ tak povinného, který svou povinnost splnil. Opačný postup zakládá porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 483/19

II. ÚS 1294/19

I. ÚS 742/19

II. ÚS 2780/18

I. ÚS 1694/18

IV. ÚS 1178/19

II. ÚS 4049/18

III. ÚS 1196/19

III. ÚS 3946/18

IV. ÚS 3766/18

III. ÚS 1423/19

I. ÚS 855/19