Ústavní soud

I. ÚS 1340/19

II. ÚS 983/19

II. ÚS 1094/19

II. ÚS 1020/19

IV. ÚS 3487/18

II. ÚS 1320/19

IV. ÚS 1052/19

II. ÚS 1245/19

II. ÚS 3307/18

IV. ÚS 1302/19

II. ÚS 1233/19

II. ÚS 3864/18

IV. ÚS 1289/19

IV. ÚS 706/19

III. ÚS 1148/19

II. ÚS 1420/19

IV. ÚS 1428/19

II. ÚS 1157/19

IV. ÚS 1414/19

IV. ÚS 531/19

IV. ÚS 1403/19

IV. ÚS 1353/19

II. ÚS 2682/18

II. ÚS 685/19

IV. ÚS 2947/18

IV. ÚS 2662/18

II. ÚS 1408/19

II. ÚS 20/19

II. ÚS 1660/18

I. ÚS 1405/19

I. ÚS 1417/19

III. ÚS 1412/19

III. ÚS 1087/19

III. ÚS 896/19

II. ÚS 945/19

III. ÚS 32/19

III. ÚS 1137/19

II. ÚS 1170/19

II. ÚS 1220/19

III. ÚS 3126/18

III. ÚS 3180/18

II. ÚS 555/17

III. ÚS 2793/18

III. ÚS 3333/18

II. ÚS 3101/18

Ústavně konformní výklad ustanovení § 310 zákoníku práce by měl s ohledem na čl. 26 Listiny základních práv a svobod podnikateli (zaměstnavateli) v co možná nejvyšší míře zaručit právo na podnikání, které však může být plnohodnotně rozvíjeno pouze v prostředí, jež důsledně brání případnému zneužití informací nabytých při výkonu zaměstnání a potenciálnímu konkurenčnímu střetu zájmů, k němuž by mohlo dojít mezi bývalým zaměstnavatelem a bývalým zaměstnancem, příp. třetí osobou, pro niž bývalý zaměstnanec vykonává výdělečnou činnost.

III. ÚS 3133/17

II. ÚS 1333/19

III. ÚS 1187/19

III. ÚS 44/19

III. ÚS 588/19