Ústavní soud

I. ÚS 288/19

III. ÚS 1066/18

III. ÚS 4013/18

III. ÚS 96/19

III. ÚS 21/19

III. ÚS 1635/18

III. ÚS 458/18

II. ÚS 4297/18

II. ÚS 303/19

II. ÚS 216/19

III. ÚS 4038/18

III. ÚS 2445/18

II. ÚS 4185/18

II. ÚS 16/19

I. ÚS 412/19

III. ÚS 419/19

I. ÚS 80/19

II. ÚS 3849/18

I. ÚS 181/19

I. ÚS 3513/18

I. ÚS 268/19

III. ÚS 408/19

I. ÚS 3800/18

I. ÚS 436/19

I. ÚS 3757/18

I. ÚS 3793/18

IV. ÚS 255/19

III. ÚS 346/19

II. ÚS 4164/18

I. ÚS 239/19

I. ÚS 1644/18

II. ÚS 4/19

II. ÚS 415/19

I. ÚS 180/19

IV. ÚS 11/19

I. ÚS 38/19

I. ÚS 2873/18

II. ÚS 3949/18

IV. ÚS 4180/18

II. ÚS 403/19

IV. ÚS 236/19

III. ÚS 182/19

III. ÚS 230/19

IV. ÚS 4317/18

I. ÚS 3216/18

I. ÚS 3733/18

I. ÚS 3035/18

IV. ÚS 3780/18

Ponechá-li si obviněný při vyhlášení usnesení o uvalení vazby lhůtu pro podání stížnosti, kterou následně podá ve lhůtě, která počala běžet od doručení opisu takového usnesení, je porušením jeho práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, stejně jako jeho práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny, zamítne-li stížnostní soud tuto stížnost jako opožděnou s odůvodněním, že toto usnesení již bylo vyhlášeno v přítomnosti stěžovatele.

IV. ÚS 4091/18

Zásada vázanosti právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí odvolacího či dovolacího soudu, jako součást principu právního státu zakotveného v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, nezapovídá nalézacímu soudu, aby na základě vlastního posouzení nemohl přihlédnout i k jiným závěrům a úvahám, popř. se jimi nechal inspirovat na cestě k dosažení správného rozhodnutí věci, jestliže to náležitě odůvodní. V takovém případě nejsou splněny podmínky pro postup podle § 262 trestního řádu a opačný postup odvolacího soudu zakládá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 38 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny.

IV. ÚS 3731/18