Ústavní soud

III. ÚS 3627/17

III. ÚS 2454/16

I. ÚS 2582/17

Pl. ÚS 47/17

III. ÚS 3492/17

Nerespektuje-li obecný soud při výkladu právního jednání zaměstnavatele základní zásady pracovněprávních vztahů, dopustí se porušení práva zaměstnance na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 901/17

III. ÚS 3997/17

II. ÚS 3189/17

IV. ÚS 3383/15

III. ÚS 4086/16

I. ÚS 673/17

III. ÚS 3984/17

IV. ÚS 3132/17

IV. ÚS 282/17

II. ÚS 3421/17

III. ÚS 3730/17

III. ÚS 3356/17

I. ÚS 4147/17

I. ÚS 2379/17

III. ÚS 3924/17

II. ÚS 3638/17

III. ÚS 4086/17

I. ÚS 3690/17

II. ÚS 2491/17

III. ÚS 1559/17

I. ÚS 399/17

I. ÚS 3958/17

II. ÚS 2559/17

II. ÚS 2463/17

III. ÚS 4140/17

II. ÚS 3509/17

I. ÚS 3806/17

II. ÚS 37/18

III. ÚS 3201/17

III. ÚS 3600/17

III. ÚS 3423/17

III. ÚS 3438/17

I. ÚS 3985/17

I. ÚS 3927/17

III. ÚS 3752/17

IV. ÚS 2326/16

Obecné soudy jsou při rozhodování o výši náhrady za omezení vlastnického práva regulací nájemného v období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2006 povinny vycházet z rozdílu mezi obvyklým (tržním) nájemným v daném místě a čase a nájemným, kterého vlastník dle právní úpravy skutečně dosahoval. Tržní nájemné je kritériem primárním, nikoli však jediným. Obecné soudy mohou vzít v úvahu další okolnosti případu. Modifikované stanovení náhrady pak musí být založeno na věcných důvodech směřujících ke spravedlivému řešení věci a opřeno o přesvědčivou a racionální argumentaci.

I. ÚS 3998/17

III. ÚS 3747/17

II. ÚS 3260/17

II. ÚS 3907/17

II. ÚS 3124/17

II. ÚS 2601/17

III. ÚS 3990/17

III. ÚS 3882/17

II. ÚS 2647/17