Ústavní soud

II. ÚS 19/16

Rozhodnutí, ve kterém se soud při posuzování formy přiměřeného zadostiučinění dle ust. § 31a zákona o odpovědnosti státu odchýlí od předchozí ustálené judikatury nejvyšších soudů, aniž by svůj postup a úvahy náležitě odůvodnil, je nepřezkoumatelné.

I. ÚS 1024/15

Fikce uznání dle § 114b odst. 5 o.s.ř. nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. Situaci nedostatečně kvalifikovaného vyjádření žalovaného na výzvu dle § 114b odst. 1 o.s.ř. (je-li zároveň zřejmá snaha žalovaného aktivně se účastnit řízení a včasného projednání věci) je třeba řešit poučením žalovaného o tom, že jeho dosavadní skutková tvrzení jsou např. neúplná a je nutné je doplnit, či o tom, co je pro posouzení dané věci relevantní, apod. Vyplývá-li z okolností věci, že žalovaný je nemajetný, měl by být rovněž poučen o možnosti požádat o ustanovení zástupce pro řízení.

II. ÚS 1246/16

IV. ÚS 2333/16

IV. ÚS 2057/16

III. ÚS 1714/16

IV. ÚS 1811/16

I. ÚS 2237/16

I. ÚS 1756/16

I. ÚS 3260/15

IV. ÚS 1998/16

I. ÚS 2147/16

I. ÚS 1479/16

IV. ÚS 2347/15

I. ÚS 543/16

III. ÚS 2058/16

IV. ÚS 1788/16

IV. ÚS 2388/16

I. ÚS 889/16

I. ÚS 2365/16

I. ÚS 2311/16

I. ÚS 1459/16

IV. ÚS 2360/16

I. ÚS 2039/16

I. ÚS 2379/16

IV. ÚS 1329/15

IV. ÚS 1515/16

III. ÚS 1649/16

III. ÚS 1552/16

III. ÚS 1469/16

III. ÚS 2204/15

II. ÚS 2502/15

III. ÚS 1086/16

III. ÚS 1266/16

III. ÚS 1661/16

III. ÚS 2126/16

III. ÚS 2044/16

III. ÚS 3330/15

III. ÚS 1922/16

III. ÚS 3835/15

III. ÚS 1886/16

III. ÚS 2214/16

III. ÚS 1414/16

Otázka nepříčetnosti je otázkou právní, jejíž povaha vyžaduje, aby byla posouzena s přihlédnutím ke znaleckému posudku z oboru psychiatrie, a to i v případě, že soud patřičnými odbornými znalostmi sám disponuje. Posoudí-li soud tuto otázku sám, jde o vadu řízení, která může mít za následek porušení záruk spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

I. ÚS 71/16

IV. ÚS 1854/16

I. ÚS 168/16

IV. ÚS 2072/16

III. ÚS 2262/16

II. ÚS 3297/15

I. ÚS 153/16

Co nejrovnoměrnější styk dítěte s oběma rodiči je zpravidla vždy v nejlepším zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Omezení zavedeného styku je odchylkou vyžadující pečlivé zdůvodnění ochranou jiného, dostatečně silného legitimního zájmu. Konkrétní skutečnosti, o něž se tento zájem opírá, přitom musí být v daném řízení prokázány.