Ústavní soud

II. ÚS 667/13

II. ÚS 2437/14

I. ÚS 2385/14

I. ÚS 1268/14

I. ÚS 2472/14

III. ÚS 2871/14

I. ÚS 4793/12

Jestliže se Nejvyšší soud v dovolacím řízení nevypořádá se závěry obsaženými ve svém předchozím rozhodnutí, které lze vztáhnout i na daný případ, včetně posouzení důvodnosti předchozího dovolání, navíc formulovanými v rozhodnutí téhož senátu, rezignuje na svoji roli (ve smyslu předvídatelnosti svých vlastních rozhodnutí), čímž hrubě zasáhne do základního práva účastníka řízení na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 1454/14

I. ÚS 2866/14

I. ÚS 4/14

I. ÚS 143/11

Užíváním prostor v minulosti přidělených jako nebytové prostory, byť kolaudované jako byt, vzniká uživateli bezdůvodné obohacení. Jestliže při určení jeho výše soud vyjde z toho, že předmětné prostory jsou bytem [adresa] jako výše nájemného bytu v místě a čase obvyklém, aniž bude přihlédnuto ke skutečnému stavu užívání, který je třeba zohlednit již v zadání znaleckého posudku, posoudí soud věc v rozporu s principy spravedlivého procesu garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 2502/14

I. ÚS 1747/14

I. ÚS 1152/14

I. ÚS 1723/14

I. ÚS 1408/14

II. ÚS 2182/14

I. ÚS 1653/14

I. ÚS 1607/14

I. ÚS 694/14

I. ÚS 3756/13

III. ÚS 2415/14

II. ÚS 2184/14

I. ÚS 1883/14

II. ÚS 2166/14

I. ÚS 1615/14

IV. ÚS 2403/14

II. ÚS 2206/14

II. ÚS 3580/13

I. ÚS 2433/13

II. ÚS 4018/13

IV. ÚS 2734/14

II. ÚS 452/14

II. ÚS 2068/14

I. ÚS 2650/14

II. ÚS 2524/14

II. ÚS 160/14

II. ÚS 405/14

Plnění veřejnoprávní funkce Českou televizí, jako instituce veřejného práva ze zákona na státu a jeho rozpočtu nezávislou, není výkonem veřejné moci, který by nezakládal důvod uznat (v případě úspěchu při hájení svých zájmů v soudním řízen) náhradu nákladů spojených s externím právním zastoupením jako nákladů účelně vynaložených. Nicméně na poli svého působení se těší natolik výsadnímu postavení, že lze na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud obecné soudy při úvaze o úhradě nákladů řízení, včetně posouzení jejich účelnosti, přihlíží ke konkrétním okolnostem případu a své závěry dostatečně odůvodní, nelze jejich postup považovat z hlediska základních práv a svobod za svévolný a nepřiměřený. Jestliže však obecný soud nevyloží, proč nepřiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení ani ve výši soudního poplatku, postupuje svévolně a porušuje její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 2638/14

II. ÚS 701/14

II. ÚS 779/14

II. ÚS 2073/14

I. ÚS 2967/13

II. ÚS 2190/14

II. ÚS 2138/14

II. ÚS 2232/14

II. ÚS 2347/14

II. ÚS 467/14

II. ÚS 2099/14

II. ÚS 2252/14