Ústavní soud

I. ÚS 962/14

Jestliže Nejvyšší soud v usnesení o odmítnutí dovolání nereaguje na otázky, které dovolatel vymezil (které podle jeho názoru ještě nebyly v praxi dovolacího soudu samostatně řešeny), a to bez ohledu na skutečnost, že jde o otázky, které se míjejí se skutkovým obsahem projednávané věci, představuje jeho postup porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pouhé obecné konstatování Nejvyššího soudu, že v dovolání byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ust. § 241a odst. 1 o. s. ř., s následnou nekonkrétní argumentací zařazenou do závorek, bez náležité vazby na jednotlivé námitky zařazené do dovolání, je třeba považovat za odůvodnění provedené nesrozumitelným a nedostatečným způsobem, jímž zasáhl do základního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 2697/14

III. ÚS 887/14

III. ÚS 1946/14

III. ÚS 780/13

III. ÚS 1759/14

III. ÚS 2339/14

III. ÚS 2325/14

III. ÚS 2313/14

II. ÚS 2868/13

III. ÚS 879/14

I. ÚS 2613/14

III. ÚS 1876/14

III. ÚS 1713/14

I. ÚS 2339/12

I. ÚS 2164/13

II. ÚS 2407/14

III. ÚS 1864/14

III. ÚS 2402/14

IV. ÚS 2340/14

III. ÚS 1955/14

III. ÚS 3522/13

IV. ÚS 1738/14

III. ÚS 408/13

IV. ÚS 1458/14

II. ÚS 3484/13

II. ÚS 1250/14

III. ÚS 2529/14

IV. ÚS 2559/14

I. ÚS 550/14

III. ÚS 2635/14

III. ÚS 2536/13

Pl. ÚS 2/14

I. ÚS 1028/14

II. ÚS 1149/14

III. ÚS 1313/14

III. ÚS 1981/14

III. ÚS 2556/14

IV. ÚS 1757/14

IV. ÚS 2367/14

IV. ÚS 1967/14

IV. ÚS 2593/14

III. ÚS 1382/14

II. ÚS 1999/14

II. ÚS 2285/14

II. ÚS 449/14

II. ÚS 3658/13

II. ÚS 3633/13

II. ÚS 1447/14

II. ÚS 67/14