Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Jaromíra Klepše v právní věci žalobkyně: A. M., zast. Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2026, č. j. OAM-841/ZA-ZA12-P06-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2026, č. j. 44 Az 4/2026 - 45,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení o kasační stížnosti se pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2026, č. j. 44 Az 4/2026 - 45, a rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2026, č. j. OAM-841/ZA-ZA12-P06-2025.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) je občankou Ruské federace. Kasační stížnost podala proti rozsudku, kterým Městský soud v Praze zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany. V kasační stížnosti navrhla přiznání odkladného účinku. Tvrdí, že bez něj pozbude možnosti setrvat v České republice, bude nucena vycestovat a po případném úspěchu v řízení o kasační stížnosti se nebude moci vrátit zpět; k tomu odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 27. 2. 2025, č. j. 5 Azs 13/2025 - 40.
[2] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku namítl, že vycestování je běžným následkem neudělení mezinárodní ochrany. Stěžovatelka chtěla žádostí o mezinárodní ochranu oddálit realizaci svého správního vyhoštění.
[3] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, nemá kasační stížnost odkladný účinek. NSS jej však může na návrh přiznat; přiměřeně se použije § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle § 33m odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, má kasační stížnost odkladný účinek ze zákona jen u rozhodnutí o odnětí nebo neprodloužení azylu či doplňkové ochrany. V této věci jde o neudělení mezinárodní ochrany, proto se použije § 33m odst. 2; návrh byl podán současně s kasační stížností, jak vyžaduje § 33n zákona o azylu. Odkladný účinek lze přiznat, hrozí-li stěžovatelce nepoměrně větší újma než jiným osobám a není-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem (§ 73 odst. 2 s. ř. s.). Újma musí být významná, nikoli bagatelní (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).
[4] Stěžovatelka musí hrozící újmu konkrétně a individualizovaně tvrdit a doložit či alespoň osvědčit; soud za ni nevyhledává neuvedené důvody (usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50, bod 5). Současně však při posouzení návrhu vychází z právních následků, které mohou z tvrzených okolností objektivně plynout. Tvrdí-li stěžovatelka, že v důsledku vycestování nebude moci v případě úspěchu v kasačním řízení do České republiky znovu vstoupit a pobývat zde, je třeba posoudit, zda má taková obava oporu v účinné právní úpravě dopadající na státní příslušníky Ruské federace.
[5] Podle § 1 nařízení vlády č. 55/2024 Sb., o nepřijatelnosti žádostí občanů třetích zemí o udělení oprávnění k pobytu na území České republiky podávaných na zastupitelských úřadech, je žádost o pobytové oprávnění podaná na zastupitelském úřadu občanem Ruské federace nepřijatelná, s výhradou výjimek podle § 2. Ty zahrnují zejména některé rodinné případy, vymezené žádosti o trvalý pobyt a pobyt v zájmu České republiky; studijní výjimka podle § 2 odst. 1 písm. d) platí jen pro občany Běloruské republiky. Stěžovatelka netvrdila žádnou skutečnost nasvědčující tomu, že by na ni dopadala některá z výjimek podle § 2 nařízení vlády č. 55/2024 Sb.; takové okolnosti nevyplývají ani z podkladů, které má NSS k dispozici. Pokud se žádná z uvedených výjimek neuplatní, má její obava z nemožnosti legálního návratu na území České republiky konkrétní právní základ.
[6] Obdobnou argumentaci NSS přijal v usneseních ze dne 20. 1. 2025, č. j. 9 Azs 260/2024 - 23, bodě 10, a ze dne 11. 3. 2026, č. j. 22 Azs 30/2026 - 29, bodech 10-11. Ačkoli se tyto věci týkaly běloruských státních příslušníků, jsou jejich závěry přenositelné i na nynější věc, neboť § 1 nařízení vlády č. 55/2024 Sb. upravuje obdobným způsobem i postavení občanů Ruské federace. Skutkové okolnosti věci řešené usnesením NSS č. j. 5 Azs 13/2025 - 40, na které poukázala stěžovatelka, jsou oproti tomu od nynějšího případu odlišné, a tento odkaz není proto zcela přiléhavý.
[7] NSS si je vědom své judikatury, podle níž samotná povinnost vycestovat z území České republiky zpravidla nepředstavuje újmu odůvodňující přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (usnesení ze dne 22. 10. 2026, č. j. 5 Azs 184/2026 - 25, bod 13). Rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany současně není rozhodnutím o správním vyhoštění. V nyní posuzované věci však tvrzená újma nespočívá pouze v dočasné ztrátě možnosti setrvat na území České republiky. Stěžovatelka poukazuje na riziko, že v případě vycestování nebude moci ani při případném úspěchu v řízení o kasační stížnosti do České republiky opětovně vstoupit a pobývat zde. Tato obava má s ohledem na nařízení vlády č. 55/2024 Sb. konkrétní právní základ. Hrozící újma tak spočívá v riziku faktického zmaření praktických účinků případného úspěchu v řízení o kasační stížnosti. Právě tato okolnost odlišuje nynější věc od případů, v nichž stěžovatelé poukazovali pouze na běžné důsledky neudělení mezinárodní ochrany.
[8] Ze spisu ani z vyjádření žalovaného nevyplývá, že by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout konkrétní újma jiným osobám. Žalovaný namítá, že účelem žádosti o mezinárodní ochranu bylo oddálení správního vyhoštění. Nepředložil však žádné konkrétní skutečnosti svědčící o zneužití řízení, ohrožení veřejného pořádku či existenci jiného významného veřejného zájmu bránící přiznání odkladného účinku. NSS vzal v úvahu obecný zájem na dodržování pobytových pravidel i cíle sledované nařízením vlády č. 55/2024 Sb. Přiznání odkladného účinku však představuje pouze dočasnou procesní ochranu po dobu soudního přezkumu a samo o sobě stěžovatelce nezakládá trvalé ani jiné pobytové oprávnění. Při poměření dotčených zájmů proto kasační soud neshledal, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení NSS ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, č. 1698/2008 Sb. NSS, či ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, č. 3169/2015 Sb. NSS).
[9] NSS proto podle § 33m odst. 2 zákona o azylu ve spojení s § 107 a § 73 odst. 2 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky nejen napadeného rozsudku městského soudu, ale i rozhodnutí žalovaného (usnesení NSS ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005-96, č. 786/2006 Sb. NSS). Tím však NSS nepředjímá rozhodnutí o kasační stížnosti ve věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[10] Osvobození cizince od soudního poplatku ve věci mezinárodní ochrany se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti podle § 11 odst. 2 písm. i) a § 11 odst. 4 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, proto soud stěžovatelce neuložil povinnost k jeho úhradě.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2026
Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu