Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení1× citováno

Spisová značka

22 Azs 30/2026

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 11. 3. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: FOLTAS TomášECLI:CZ:NSS:2026:22.Azs.30.2026.29
Další údaje
Předmět řízení: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 11. 3. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: N. S., zastoupená Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2023, čj. OAM-494/ZA-ZA12-ZA20-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, čj. 32 Az 5/2024-28, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Kasační stížností se žalobkyně (stěžovatelka) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“), zastavil řízení o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, neboť shledal, že se jedná o žádost opakovanou, tudíž nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.

[2] S podanou kasační stížností spojila stěžovatelka návrh na přiznání odkladného účinku. Ten odůvodnila důsledky spojenými s jeho nepřiznáním. Pokud Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřizná, bude se stěžovatelka muset vrátit do Běloruska, přičemž v současnosti nelze na zastupitelském úřadu v Bělorusku podat žádost o pobytové oprávnění v České republice. Dále poukázala na zásah do soukromého a rodinného života. Na území České republiky žije ve společné domácnosti se svým partnerem, ukrajinským občanem.

[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil. Neshledal důvod k jeho přiznání. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku zamítl.

[4] Předně se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda je přiznání odkladného účinku kasační stížnosti způsobilé odvrátit stěžovatelkou tvrzenou újmu a může tedy vést k možnosti jejího (dočasného) setrvání na území České republiky. V tomto ohledu je třeba zdůraznit specifickou úpravu zákona o azylu, podle jehož § 2 odst. 1 je „žadatelem o udělení mezinárodní ochrany cizinec, který podal v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany má dále cizinec po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32 a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního, má-li tato žaloba odkladný účinek nebo do vydání usnesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku, pokud o něj cizinec požádal. (…) .“

[5] Podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného o shledání nepřípustnosti žádosti stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a zastavení řízení dle § 25 písm. i) zmíněného zákona nemá ze zákona odkladný účinek. I zde ho ovšem lze přiznat na základě individuálně odůvodněného návrhu podaného spolu s žalobou (§ 32 odst. 2 zákona o azylu).

[6] S ohledem na citovanou právní úpravu však stěžovatelce již nesvědčí postavení žadatelky o udělení mezinárodní ochrany (s nímž mj. souvisí i právo setrvat na území České republiky) v době řízení před Nejvyšším správním soudem. Toto postavení na základě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již nelze obnovit. Jeho přiznání může vyvolat pouze právní následky stanovené v § 78b zákona o azylu. Ten upravuje pobytový režim neúspěšných žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, kteří podali proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, protože ti v postavení žadatelů nejsou (a ani být nemohou). Jinak řečeno, cizinec v řízení o kasační stížnosti podané ve věci mezinárodní ochrany již nemá postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, ale je oprávněn setrvat na území České republiky, a to na základě rozhodnutí žalovaného o strpění na území dle § 78b zákona o azylu (usnesení NSS ze dne 8. 4. 2020, čj. 5 Azs 110/2020-9).

[7] Lze shrnout, že v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti může stěžovatelka požádat, aby žalovaný rozhodl o jejím strpění na území v režimu zákona o azylu. Naopak v případě nepřiznání odkladného účinku stěžovatelka nebude mít v průběhu řízení o kasační stížnosti pobytové oprávnění plynoucí ze zákona o azylu, tedy by de facto buď musela odcestovat, anebo na území České republiky nadále pobývat neoprávněně. Pokud by kasační stížnosti nebyl odkladný účinek přiznán, není jasné, zda by stěžovatelka mohla získat jiné oprávnění pobývat na území České republiky. Naopak přiznání odkladného účinku je předpokladem příp. získání pobytového titulu výslovně předpokládaného zákonem o azylu (usnesení NSS ze dne 3. 7. 2025, čj. 8 Azs 112/2025-35).

[8] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Kromě formální podmínky, kterou je podání příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Požadavek naplnění zmíněných podmínek potvrdil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, v němž zdůraznil, že § 73 odst. 2 s. ř. s. nelze vykládat mechanicky v tom smyslu, že by pro posuzování, zda odkladný účinek přiznat, či nikoli, bylo dostačující poměřovat pouze vzájemný poměr újmy žadatele o jeho přiznání a újmy jiných osob. Rozšířený senát konstatoval, že „újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno.“ Z judikatury rovněž plyne, že stěžovatel, který přiznání odkladného účinku kasační stížnosti navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, ze dne 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015-50, či ze dne 15. 1. 2026, čj. 5 Azs 272/2025-12, bod 8). Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být dostatečně individualizovaný a podložený konkrétními důkazy (usnesení NSS ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74).

[9] Nejvyšší správní soud se předně zabýval naplněním první podmínky.

[10] Stěžovatelka nutnost přiznání odkladného účinku primárně opírala o důsledky spojené s návratem do Běloruska, zejména pak o nemožnost podat na zastupitelském úřadě v Bělorusku žádost o pobytový titul opravňující ji následně pobývat v České republice s jejím životním partnerem. Obdobnou argumentací se přitom Nejvyšší správní soud již zabýval. Usnesením ze dne 20. 1. 2025, čj. 9 Azs 260/2024-23, přiznal kasační stížnosti podané občanem Běloruska odkladný účinek mj. s odůvodněním, že na jeho žádost by z důvodu jeho státního občanství dopadalo nařízení vlády č. 55/2024 Sb., o nepřijatelnosti žádostí občanů třetích zemí o udělení oprávnění k pobytu na území České republiky podávaných na zastupitelských úřadech, z důvodu ochrany zahraničně politických zájmů České republiky v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny. Devátý senát proto dovodil, že: „Stěžovateli je proto třeba dát za pravdu, že v případě vycestování do země původu by již nemusel mít možnost se do ČR vrátit. (…). Uvedený závěr lze vztáhnout i na nynější věc. S uvedeným souvisí i stěžovatelkou akcentovaná nemožnost přestěhování jejího partnera do Běloruska, neboť ten je ukrajinské národnosti, což soudu doložila.

[11] Nejvyšší správní soud dodává, že si je vědom toho, že k bezprostřednímu opuštění České republiky by mohla být stěžovatelka donucena až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, setrvání v České republice by však pro ni znamenalo pobývat na území nelegálně a vystavit se tak riziku dočasného zákazu pobytu na území České republiky, který je se správním vyhoštěním pravidelně spojen (usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100). Ačkoliv by stěžovatelka mohla svou pobytovou situaci v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti řešit i např. podáním žádosti o udělení pobytového oprávnění za účelem strpění pobytu na území České republiky podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tato skutečnost není pro posouzení stěžovatelčina návrhu rozhodující. Možnost získat toto pobytové oprávnění je totiž dle ustálené judikatury pouze hypotetická a s odkazem na hypotetickou možnost nelze tvrdit, že újma stěžovatelce nehrozí (usnesení NSS ze dne 24. 5. 2024, čj. 6 Azs 95/2024-33, bod 14, ze dne 15. 8. 2024, čj. 5 Azs 214/2024-27, bod 10, ze dne 20. 1. 2025, čj. 9 Azs 260/2024-23, bod 11).

[12] Pokud jde o naplnění druhé podmínky (újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám) Nejvyšší správní soud uvádí, že z ničeho nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo v dané věci způsobit újmu jiným osobám. Tuto újmu netvrdí ani žalovaný.

[13] Co se týče třetí podmínky pro přiznání odkladného účinku, tj. rozporu s důležitým veřejným zájmem, žalovaný ve vztahu k ní nic konkrétního neuvedl, byť je to právě on, kdo by tak měl činit (usnesení NSS ze dne 3. 7. 2025, čj. 8 Azs 112/2025-35, bod 13). V usnesení ze dne 19. 11. 2014, čj. 1 Azs 160/2014-25, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu § 73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008-131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS).“ V daném případě nic nenasvědčuje tomu, že by přiznání odkladného účinku mělo být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Lze dodat, že samotné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nepředstavuje dlouhodobou úpravu pobytu stěžovatelky na území České republiky.

[14] Nejvyšší správní soud proto přiznal odkladný účinek kasační stížnosti (§ 107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.

[15] Toto usnesení je svou povahou rozhodnutím dočasné povahy. Nelze z něj proto dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude věcně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 11. března 2026

Tomáš Foltas
předseda senátu

Usnesení ze dne 24. 4. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: N. S., zastoupená Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2023, čj. OAM-494/ZA-ZA12-ZA20-2023, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, čj. 32 Az 5/2024-28,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví shledal (v pořadí druhou) žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“), a řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu.

[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Krajský soud se ztotožnil se žalovaným, že žalobkyně v opakované žádosti neuvedla žádné nové skutečnosti relevantní z hlediska azylu či doplňkové ochrany. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[3] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížností. Podle jejího názoru žalovaný a krajský soud nesprávně posoudili přípustnost její opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatelka je názoru, že uvedla nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, pro které měl žalovaný o její žádosti rozhodnut meritorně. Stěžovatelka dále namítla, že žalovaný postupoval nezákonně, pokud po shromáždění podkladů vztahujících se k situaci v zemi původu řízení o její žádosti zastavil, aniž by s ní provedl pohovor. Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal náhradu nákladů řízení.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jak jeho rozhodnutí ve věci zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany, tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Odkázal na odůvodnění rozsudku krajského soudu a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).

[6] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou.

[7] K otázce přípustnosti opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, resp. podmínkám jejího věcného projednání existuje bohatá a ustálená judikatura. Z ní plyne, že pro přípustnost opakovaných žádostí je třeba, aby v konkrétním případě existovaly „nové skutečnosti nebo zjištění“, které musí mít určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Smyslem je na jedné straně umožnit nové posouzení v případech, kdy nové skutečnosti nebo zjištění mohou vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na druhé straně zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí [rozsudky NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65, ze dne 27. 3. 2020, čj. 5 Azs 325/2019-16 (bod 17), či usnesení NSS ze dne 30. 1. 2025, čj. 8 Azs 273/2024-43 (bod 7)]. Věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté, tzv. res iudicata, resp. v daném případě res administrata.“ [rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65, či usnesení NSS ze dne 5. 12. 2019, čj. 7 Azs 306/2019-67 (bod 9), ze dne 9. 9. 2020, čj. 8 Azs 339/2019-55 (bod 8)].

[8] V případě žaloby směřující proti rozhodnutí, kterým žalovaný shledal žádost nepřípustnou z důvodu jejího opakovaného podání, má soud zkoumat to, zda správní orgán náležitě odůvodnil, že: 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany [rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96 (bod 19)]. Současně platí, že za nové skutečnosti, na základě kterých lze opakovanou žádost o mezinárodní ochranu věcně posoudit, je nutno považovat „nikoli jakékoli nové skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele. Ostatně v jiných případech by nové správní řízení pozbývalo jakéhokoli smyslu, protože jeho výsledek by byl předem daný a ve svém důsledku by takové správní řízení nekorespondovalo s požadavkem hospodárnosti vnímaným jakožto dosahování žádoucích výsledků s co nejmenšími možnými náklady“ [rozsudky NSS ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65 a ze dne 25. 4. 2018, čj. 6 Azs 60/2018-43 (bod 12), usnesení NSS ze dne 4. 10. 2018, čj. 5 Azs 181/2018-45 (bod 13)].

[9] Krajský soud postupoval v souladu s uvedenou judikaturou. Ztotožnil se s žalovaným, že stěžovatelka neuvedla žádné nové skutečnosti, které nemohla uplatnit již v předchozí žádosti. Za novou skutečnost odůvodňující přijetí žádosti stěžovatelky k věcnému posouzení nelze považovat její pracovní zařazení v Bělorusku před jejím příjezdem do České republiky. Tím se zabýval žalovaný a návazně i pak správní soudy již v řízení o první žádosti. Krajský soud zkoumal i stěžovatelkou akcentovaný vývoj situace v Bělorusku, resp. hrozby spojené s jejím návratem do země původu. Konstatoval (na podkladě aktuálních a dostatečných zpráv shromážděných žalovaným), že situace v Bělorusku se od první žádosti zásadně nezměnila (bod 24 a násl. rozsudku krajského soudu). Vypořádal i tvrzení stran údajné finanční podpory organizací podporujících politické vězně v Bělorusku. Krajský soud přiléhavě poukázal na to, že stěžovatelka poskytovala finanční podporu uvedeným organizacím z českých bankovních účtů, přičemž ze zpráv založených ve správním spise („Informaci OAMP: Bělorusko – Nadace BYSOL, Dárcovství, bezpečnostní aspekty, případy stíhání“ ze dne 12. 10. 2023) plyne, že běloruské bezpečnostní složky nemají možnost získat přístup k informacím o takových platbách. Důkladně vypořádal krajský soud i další žalobní argumentaci. Jeho závěry jsou plně přezkoumatelné a srozumitelné (rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, čj. 3 Azs 69/2016-24, nebo ze dne 27. 9. 2017, čj. 4 As 146/2017-35). To platí i pro závěry žalovaného. Ten se rovněž důkladně zabýval všemi důvody, o které stěžovatelka opírala opakovanou žádost, a vypořádal je v souladu s výše shrnutými východisky judikatury.

[10] Judikatura poskytuje oporu i pro závěr, že pokud žalovaný na podkladě opakované žádosti stěžovatelky neshledal žádnou novou skutečnost dle § 11a odst. 1 zákona o azylu, nebylo jeho povinností provést pohovor se stěžovatelkou [rozsudek NSS ze dne 9. 11. 2020, čj. 5 Azs 65/2020-31 (bod 30), či usnesení NSS ze dne 25. 1. 2023, čj. 6 Azs 129/2022-42 (bod 14)].

[11] Dalšími námitkami se pak Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť je poprvé vznesla až v řízení o kasační stížnosti (a nikoliv před krajským soudem). To se týká tvrzeného pochybení žalovaného před vydáním rozhodnutí, který podle stěžovatelky shromáždil podklady pro meritorní rozhodnutí ve věci její žádosti, nakonec však shledal žádost nepřípustnou. Tvrzení, že si stěžovatelka na podporu Ukrajiny zakoupila pamětní list, což mělo zapříčinit projednání její žádosti o mezinárodní ochranu, stěžovatelka rovněž poprvé vznesla až v kasačním řízení, a soud se jím tak rovněž nemohl zabývat [srov. § 109 odst. 5 s. ř. s. a usnesení NSS ze dne 22. 1. 2026, čj. 6 Azs 114/2025-35 (bod 19)]. Uvedené platí i ve vztahu k tvrzeným zdravotním komplikacím (se zubním chrupem). Takové komplikace stěžovatelka sice uvedla v řízení před žalovaným, v žalobě se však vůči posouzení žalovaného nijak neohradila. Krajský soud se proto takovými komplikacemi nemohl zabývat, což platí i pro kasační soud.

IV. Závěr a náklady řízení

[12] Nejvyšší správní soud uzavírá, že v daném případě neshledal kasační stížnost přijatelnou, neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[13] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (bod 53 usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33). Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 24. dubna 2026

Tomáš Foltas
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací