Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

1 Azs 5/2026

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 26. 3. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: ŠIŠKEOVÁ SylvaECLI:CZ:NSS:2026:1.Azs.5.2026.55
Další údaje
Předmět řízení: Pobyt cizinců

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 26. 3. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: A. V. T., zast. JUDr. L. B., LL.M., advokátem se sídlem [adresa] Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) T. V. A. L., II) T. S. T., a III) T. T. T. T., všichni zast. Mgr. Terezou Zahutovou, advokátkou se sídlem [adresa] Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. OAM-13319-25/ZR-2024, v řízení o kasačních stížnostech žalobce a osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2026, č. j. 33 A 12/2025 - 156,

takto:

I. Kasační stížnosti žalobce a osoby zúčastněné na řízení I) se odmítají pro nepřijatelnost.

II. Žalobce a osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), zrušil platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu a zároveň mu podle § 77 odst. 3 téhož zákona stanovil lhůtu k vycestování z území v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Brně, který jeho žalobu rozsudkem ze dne 15. 7. 2025, č. j. 33 A 12/2025 - 106, zamítl. Tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem ze dne 11. 9. 2025, č. j. 2 Azs 174/2025 - 56, neboť krajský soud opomněl vyrozumět o probíhajícím řízení osoby zúčastněné na řízení (žalobcovu manželku a děti). Krajský soud poté ve věci opětovně rozhodl a žalobu znovu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

[3] Proti rozsudku krajského soudu podali kasační stížnosti žalobce (dále „stěžovatel“) a osoba zúčastněná na řízení I) (žalobcova manželka; dále „stěžovatelka“). Stěžovatel namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, jakým způsobem se krajský soud vypořádal s tvrzeními rodiny o dopadech rozhodnutí žalovaného. Možnost vyjádření daná jeho rodinným příslušníkům byla pouze formální a krajský soud se s jejich tvrzeními vypořádal obecně a paušálně. Krajský soud nesprávně posoudil přiměřenost dopadu rozhodnutí žalovaného do soukromého a rodinného života. Krajský soud přeceňuje zletilost a samostatnost stěžovatelových dětí, možnost dálkové komunikace a možnost opětovného získání pobytového oprávnění. Oproti tomu pomíjí ekonomické, psychické a sociální dopady rozhodnutí do života rodiny, které bagatelizuje jako pouhý „komfort“.

[4] Stěžovatelka v obdobně koncipované kasační stížnosti namítla, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, jelikož neobsahuje dostatečně konkrétní vypořádání jejích tvrzení ohledně dopadů rozhodnutí žalovaného a jeho odůvodnění je reduktivní a obecné. Stěžovatelka dále namítla, že krajský soud ji sice do řízení po zásahu NSS přibral, ovšem fakticky nebyl naplněn smysl její účasti v řízení a její tvrzení krajský soud bagatelizoval. Podle stěžovatelky krajský soud nesprávně a nedostatečně posoudil proporcionalitu rozhodnutí žalovaného. Krajský soud bagatelizuje stabilitu rodinného zázemí, ekonomické dopady napadeného rozhodnutí a obtížnost obnovení rodinného soužití jako „komfort“. Také pomíjí negativní dopad ukončení stěžovatelova trvalého pobytu do rodinného podnikání a faktické možnosti rodinného soužití a jeho psychosociální důsledky.

[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Kasační stížnost stěžovatele je podle něj nepřijatelná. Pouhý nesouhlas se závěry žalovaného a krajského soudu nezakládá nesprávnost jejich závěrů. Stěžovatel zarážejícím způsobem bagatelizuje svou trestnou činnost, kterou je třeba považovat za naprosto zavrženíhodnou a netolerovatelnou. Žalovaný připomněl, že se jednalo o sexuální trestné činy spáchané na čtyřech poškozených ve věku 10 až 16 let. Žalovaný i krajský soud se řádně vypořádali s přiměřeností zrušení trvalého pobytu i všemi námitkami stěžovatele.

[6] Osoby zúčastněné na řízení II) a III), tedy stěžovatelův syn a dcera, se k věci nevyjádřili.

[7] Kasační stížnosti jsou přípustné a projednatelné. Přestože jde v nynější věci již o druhou stěžovatelovu kasační stížnost, není nepřípustná podle § 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). Ve svém předchozím rozsudku se NSS totiž zabýval pouze procesním pochybením krajského soudu a nevěnoval se meritu věci (usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS, bod 24).

[8] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.), se kasační soud zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).

[9] Kasační stížnosti jsou nepřijatelné.

[10] NSS se nejprve zabýval tím, zda napadený rozsudek splňuje judikaturní požadavky na přezkoumatelnost soudního rozhodnutí. Krajský soud připomněl východiska posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle zákona o pobytu cizinců (body 30-33 napadeného rozsudku) a zdůvodnil, proč se podle něj žalovaný řádně proporcionalitou svého rozhodnutí zabýval (bod 33). Krajský soud dále přesvědčivě vyložil, proč přes nezanedbatelný zásah do práv stěžovatele a jeho rodinných příslušníků považuje zrušení jeho trvalého pobytu za přiměřené (body 34 a 35). Velmi podrobně se věnoval hodnocení stěžovatelovy trestné činnosti (body 36-40) i stěžovatelovými rodinnými poměry (body 41-47). Hodnotil životní situaci stěžovatelových dětí (body 42 a 43) i jeho manželky (bod 44). Vypořádal také odkazy stěžovatele na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (bod 46) i kasačního soudu (bod 54) a reagoval na námitky týkající se novelizace trestního zákoníku (body 48 až 51), zásady ne bis in idem (bod 52) a předčasného zahájení správního řízení (bod 55). Krajský soud při odůvodnění napadeného rozsudku nevybočil z požadavků kladených judikaturou kasačního soudu na odůvodnění soudního rozhodnutí (rozsudek ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016 - 123, č. 3668/2018 Sb. NSS).

[11] Jádrem kasační argumentace stěžovatele i stěžovatelky je tvrzení, že účast stěžovatelových rodinných příslušníků v řízení krajský soud pojal pouze formálně, a především námitka, že posouzení přiměřenosti zrušení stěžovatelova povolení k trvalému pobytu je věcně nesprávné.

[12] Pokud jde o zapojení osob zúčastněných na řízení a reakci krajského soudu na jejich tvrzení, NSS vedle již výše uvedených skutečností poukazuje zejména na srovnání předchozího rozsudku krajského soudu, který byl vydán bez účasti stěžovatelovy manželky a dětí, a jeho nynějšího rozsudku. Vyjádření stěžovatelových rodinných příslušníků jsou reflektována nejen v narativní části napadeného rozsudku (body 16-18), ale především i ve vlastním hodnocení stěžovatelovy rodinné situace. Oproti relativně stručnému posouzení v předchozím rozsudku (bod 35 rozsudku č. j. 33 A 12/2025 - 106) reaguje krajský soud v nyní přezkoumávaném rozsudku na stěžovatelovu rodinnou situaci a tvrzení osob zúčastněných na řízení o poznání detailněji a konkrétně se s jednotlivými skutečnostmi vypořádává (body 41-47).

[13] Naznačují-li tedy stěžovatelé, že by snad krajský soud osoby zúčastněné na řízení uvedl takříkajíc „jen do záhlaví“, nemá takový závěr oporu v obsahu napadeného rozsudku. Postup krajského soudu lze tedy považovat za souladný s ustálenou judikaturou týkající se procesních práv osob zúčastněné na řízení (již citované usnesení rozšířeného senátu č. j. 2 As 196/2016 - 123, body 20-26, nebo rozsudky NSS ze dne 18. 2. 2022, č. j. 5 Azs 308/2020 - 76, bod 15, ze dne 8. 10. 2021, č. j. 5 Azs 314/2020 - 52, bod 45, či ze dne 18. 7. 2024, č. j. 8 Azs 83/2024 - 39, bod 22).

[14] Pokud jde o přiměřenost dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele, považuje NSS posouzení této žalobní námitky ze strany krajského soudu v bodech 36-45 napadeného rozsudku za souladné s ustálenou judikaturou kasačního soudu. Vedle rozhodnutí citovaných krajským soudem v bodě 35 napadeného rozsudku lze dále odkázat např. na rozsudky ze dne 20. 12. 2022, č. j. 4 Azs 269/2022 - 25, ze dne 27. 2. 2020, č. j. 1 Azs 450/2019 - 31, ze dne 31. 1. 2023, č. j. 2 Azs 287/2022 - 34, ze dne 18. 5. 2022, č. j. 5 Azs 124/2021 - 35, ze dne 21. 10. 2022, č. j. 5 Azs 219/2022 - 37, ze dne 12. 5. 2023, č. j. 10 Azs 34/2023 - 43, či na usnesení ze dne 21. 11. 2024, č. j. 8 Azs 213/2024 - 54.

[15] NSS uzavírá, že z napadeného rozsudku je patrné, že krajský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Řádně vypořádal všechny žalobní body i vyjádření osob zúčastněných na řízení a nedopustil se pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelů.

[16] NSS proto odmítl kasační stížnosti obou stěžovatelů jako nepřijatelné (§ 104a odst. 1 s. ř. s).

[17] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšní stěžovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti. Osobám zúčastněným na řízení II) a III) soud v řízení neuložil žádnou povinnost, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 5 věta druhá s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. března 2026

Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu

Usnesení ze dne 12. 2. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Lenky Kaniové a Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. V. T., zast. JUDr. L. B., LL.M., advokátem se sídlem [adresa] Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) T. V. A. L., II) T. S. T., a III) T. T. T. T., všichni zast. Mgr. Terezou Zahutovou, advokátkou se sídlem [adresa] Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. OAM-13319-25/ZR-2024, v řízení o kasačních stížnostech žalobce a osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2026, č. j. 33 A 12/2025 - 156, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), zrušil platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu a zároveň mu podle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovil lhůtu k vycestování z území v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 7. 2025, č. j. 33 A 12/2025 - 106, zamítl. Tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem ze dne 11. 9. 2025, č. j. 2 Azs 174/2025 - 56, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, neboť krajský soud nevyrozuměl možné osoby zúčastněné na řízení o probíhajícím řízení. Krajský soud ve věci podruhé rozhodl rozsudkem označeným v záhlaví a žalobu opět zamítl.

[3] Proti druhému rozsudku podali kasační stížnosti žalobce (dále „stěžovatel“) a osoba zúčastněná na řízení I). Stěžovatel spojil se svou kasační stížností návrh na přiznání odkladného účinku. Uvedl, že pokud by došlo k jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ještě před rozhodnutím o kasační stížnosti, hrozila by mu obtížně napravitelná újma v důsledku povinnosti vycestovat, a to v podobě nevratných dopadů do jeho rodinného života, zejména možnosti obnovit rodinné soužití a stabilizovat domácnost po propuštění. Přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, neboť jde pouze o dočasné opatření, které pouze zajistí, aby povinnost vycestovat nenastoupila dříve, než bude dokončen soudní přezkum napadeného správního rozhodnutí.

[4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že u stěžovatele nejsou dány žádné výjimečné skutečnosti. Stěžovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody s plánovaným termínem propuštění dne 4. 4. 2029. Tvrzení o možném dřívějším propuštění je účelové a hypotetické. Stěžovatel se v celém řízení pasuje do role oběti a zlehčuje svou opakovanou trestnou činnost, kterou žalovaný považuje za zvlášť zavrženíhodnou. Stěžovateli újma nepřiznáním odkladného účinku nehrozí, neboť je stále ve výkonu trestu odnětí svobody. I kdyby byl skutečně propuštěn, nepředstavovalo by jeho vycestování nepřiměřenou újmu. Stěžovatel je zastoupen advokátem a jeho osobní přítomnost v řízení není nezbytná. Zároveň v nynější věci převažuje veřejný zájem na zrušení stěžovatelova trvalého pobytu nad jím tvrzenou újmou. Do diskomfortního stavu se stěžovatel dostal sám svým zavrženíhodným jednáním. O závažnosti jeho trestné činnosti svědčí i uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v délce 6 let ve věznici s ostrahou.

[5] Osoby zúčastněné na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřily.

[6] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS). NSS se tedy nyní ani předběžně nezabýval důvodností kasační stížnosti, a pouze posoudil, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku.

[8] Návrh na přiznání odkladného účinku není důvodný.

[9] Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. 49 T 5/2024, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2024, sp. zn. 6 To 22/2024, pravomocně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Tento trest v současné době vykonává, jak i sám potvrzuje. Propuštěn má být dne 4. 4. 2029 (s. 13 rozhodnutí žalovaného).

[10] Újmu odůvodňující přiznání odkladného účinku spatřuje stěžovatel stručně řečeno v důsledcích povinnosti vycestovat z území České republiky. Podle NSS však vzhledem k aktuálnímu dlouhodobému výkonu trestu odnětí svobody stěžovateli újma, kterou spojuje s povinností vycestovat, bezprostředně nehrozí.

[11] Jak již NSS opakovaně konstatoval, újma, kterou stěžovatel odůvodňuje svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být reálná, nikoli pouze hypotetická (usnesení ze dne 5. 1. 2017, č. j. 10 Ads 313/2016 - 27, bod 6, nebo ze dne 5. 12. 2013, č. j. 9 As 138/2013 - 62, bod 6) a musí stěžovateli hrozit bezprostředně a aktuálně (usnesení ze dne 24. 3. 2021, č. j. 6 As 76/2021 - 37, bod 12, ze dne 11. 9. 2025, č. j. 2 As 183/2025 - 55, bod 14, nebo ze dne 5. 2. 2025, č. j. 4 As 273/2024 - 50, bod 6).

[12] Z dočasné (zatímní) povahy institutu odkladného účinku kasační stížnosti totiž vyplývá, že skutečnosti, z nichž je hrozící újma dovozována, se musí týkat zejména bezprostřední budoucnosti, tj. doby od přiznání odkladného účinku do vydání rozhodnutí o kasační stížnosti, neboť pouze po tuto dobu bude odkladný účinek kasační stížnosti dočasně působit. Poukaz toliko na obecné a navazující důsledky napadeného rozhodnutí, k nimž může dojít někdy v budoucnu (přistoupí-li k němu ještě další okolnosti), zpravidla nesvědčí o hrozící újmě v bezprostřední budoucnosti (usnesení NSS ze dne 20. 6. 2019, č. j. 1 As 171/2019 - 48, bod 20).

[13] Konkrétně v pobytových věcech již ostatně NSS opakovaně uvedl, že pokud je stěžovatel oprávněn na území po dobu řízení o kasační stížnosti pobývat, byť na základě jiného pobytového titulu, než kterého se týkalo správní řízení, jež je předmětem přezkumu před správními soudy, takovému stěžovateli bezprostřední újma nehrozí (usnesení ze dne 24. 9. 2020, č. j. 8 Azs 161/2020 - 35, bod 8, nebo ze dne 5. 9. 2024, č. j. 8 Azs 189/2024 - 44, bod 11). Podle § 18 písm. d) bodu 1 zákona o pobytu cizinců může cizinec na území pobývat přechodně bez víza, je-li ve výkonu trestu odnětí svobody (rozsudek NSS ze dne 3. 10. 2018, č. j. 6 Azs 300/2018 - 23, bod 31).

[14] Stěžovatel soudu nepředestřel žádné indicie o tom, že by měl být v nejbližší době z výkonu trestu odnětí svobody propuštěn. Jeho tvrzení o možném propuštění tak zůstala zcela v hypotetické rovině. Jak již NSS výše shrnul, žalobce byl v roce 2024 odsouzen k šestiletému trestu odnětí svobody a propuštěn má být až v roce 2029. Za takové situace lze uzavřít, že žalobcem tvrzená újma dalece přesahuje časový rámec řízení o kasační stížnosti, jehož pravomocné skončení lze očekávat mnohem dříve (§ 172 odst. 10 věta druhá zákona o pobytu cizinců).

[15] Lze uzavřít, že z důvodu dlouhodobého výkonu trestu odnětí svobody stěžovateli bezprostřední újma spojená s vycestováním nehrozí. NSS proto jeho návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl, aniž se zabýval dalšími podmínkami pro jeho přiznání.

[16] Usnesení, jímž soud rozhodne o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, s ohledem na svůj procesní charakter nezakládá překážku věci rozhodnuté. V případě změny skutkových okolností může stěžovatel o přiznání odkladného účinku požádat znovu (usnesení NSS ze dne 24. 11. 2022, č. j. 8 Azs 211/2022 - 46, bod 9).

[17] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podléhá podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Poplatková povinnost v nynějším případě vzniká dnem právní moci tohoto usnesení [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; usnesení rozšířeného senátu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS, bod 23].

[18] NSS proto stěžovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Podle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích je tento soudní poplatek splatný do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Soudní poplatek se podle § 8 odst. 3 zákona o soudních poplatcích platí na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1010500526. Uvedené platební údaje je možné načíst prostřednictvím přiloženého QR kódu. Soudní poplatek lze zaplatit také v hotovosti na pokladně soudu.

[19] Pokud stěžovatel včas nezaplatí soudní poplatek podle výroku II tohoto usnesení, bude tuto pohledávku vymáhat celní úřad (§ 8 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. února 2026

Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací