Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

2 Azs 172/2025

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 29. 10. 2025Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: ŠONKOVÁ EvaECLI:CZ:NSS:2025:2.Azs.172.2025.67
Další údaje
Předmět řízení: Pobyt cizinců

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 29. 10. 2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: E. E., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2025, čj. MV-77447-4/OAM-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2025, čj. 2 A 27/2025-29,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2025, čj. 2 A 27/2025-29, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Ředitelství služby cizinecké policie uložilo žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (zákon o pobytu cizinců), na dobu 2 let a zároveň mu stanovilo dobu k vycestování. Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze zamítl. Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Stěžovatel uzavřel manželství s občankou ČR po právní moci napadeného rozhodnutí a den před podáním žaloby (28. 6. 2025). Dne 9. 7. 2025 požádal o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana ČR a současně i o vydání nového rozhodnutí ve věci vyhoštění. Namítal především, že se městský soud nedostatečně zabýval tím, že tato skutečnost měla prolomit § 75 odst. 1 s. ř. s. Kromě toho městský soud neposoudil správně skutečný dopad rozhodnutí žalovaného do rodinného a soukromého života stěžovatele. Na stěžovatele je třeba pohlížet jako na rodinného příslušníka občana ČR. Ostatní kasační námitky není třeba rekapitulovat.

[3] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu. Městský soud se dostatečně věnoval dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele, a zabýval se i nově vzniklými skutečnostmi, tedy stěžovatelovým sňatkem. V replice stěžovatel doplnil další argumenty a požadoval zohlednit i související správní řízení.

II. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[4] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.), se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud ji odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12). Kasační stížnost je mimo jiné přijatelná, shledá-li NSS pochybení krajského (městského) soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[5] Kasační stížnost je přijatelná a zároveň důvodná. Ještě dříve, než se NSS mohl zabývat věcnými námitkami stěžovatele, totiž dospěl k závěru, že řízení před městským soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. K této vadě NSS přihlédl z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).

[6] Z judikatury NSS vyplývá, že rodinné příslušníky cizince je třeba obecně považovat za osoby přicházející v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení (rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2024, čj. 8 Azs 83/2024-39, č. 4631/2024 Sb. NSS, bod 21 a tam citovaná rozhodnutí). Judikatura dovozuje potencialitu dotčení práv rodinných příslušníků cizince, pokud jde o jejich soukromý a rodinný život, za situace, kdy důsledkem správního rozhodnutí je povinnost cizince opustit území členských států EU (rozsudek NSS ze dne 7. 10. 2025, čj. 4 Azs 145/2025-70, bod 11 a tam citovaná judikatura). V případě správního vyhoštění, navíc se zákazem návratu v délce 2 let, je tomu bezpochyby stejně.

[7] Jak NSS v minulosti mnohokrát uvedl, z § 34 odst. 2 s. ř. s. plyne povinnost soudu postupovat aktivně při zjišťování okruhu potenciálních osob zúčastněných na řízení (např. rozsudek ze dne 21. 12. 2005, čj. 1 As 39/2004-75, č. 1479/2005 Sb. NSS). Krajský soud při tom musí vyvinout aktivitu přiměřenou okolnostem případu a informacím, jež má k dispozici (rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2013, čj. 1 As 149/2012-153, bod 19).

[8] Stěžovatel v žalobě tvrdil, že v ČR žije ve společné domácnosti se svou manželkou, a uvedl její konkrétní osobní údaje včetně jména a data narození. V doplnění žaloby navíc městskému soudu zaslal kopii oddacího listu, tedy dokument, který identifikuje stěžovatelova rodinného příslušníka a jeho rodinné vazby. K dopadům napadeného rozhodnutí do rodinné situace stěžovatele se ostatně vyjadřoval i městský soud.

[9] Je pravdou, že stěžovatel v rozporu s povinností stanovenou § 34 odst. 2 s. ř. s. v žalobě svou manželku výslovně neoznačil jako osobu přicházející v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení. Nesplnění této stěžovatelovy procesní povinnosti však nezbavuje městský soud odpovědnosti za správné určení okruhu osob zúčastněných na řízení (rozsudek NSS ze dne 20. 9. 2011, čj. 2 Afs 40/2011-125).

[10] Splnění materiální podmínky podle § 34 odst. 1 s. ř. s. u stěžovatelovy manželky, tj. přímé dotčení na právech mj. vydáním nebo zrušením rozhodnutí o vyhoštění stěžovatele, bylo natolik zjevné, že městský soud byl povinen ji vyrozumět o probíhajícím řízení. Městský soud mohl z obsahu žaloby (zejména po doplnění o oddací list) seznat, že se napadené rozhodnutí žalovaného dotýká rovněž práv stěžovatelovy manželky. Protože ji však o probíhajícím řízení nevyrozuměl, a znemožnil jí tak splnit formální podmínku, tj. sdělit soudu, že bude v řízení tato práva uplatňovat, zatížil řízení o žalobě vadou (shodně rozsudky NSS čj. 8 Azs 83/2024-39, bod 25, a ze dne 8. 8. 2024, čj. 8 Azs 180/2024-38, bod 18).

[11] NSS nepřísluší odhadovat konkrétní argumentaci osoby zúčastněné na řízení v případě, že by jí bylo umožněno uplatňovat její práva (není ostatně ani zřejmé, zda by tato práva skutečně uplatnila). Stejně tak si je soud vědom toho, že tato osoba nemůže rozšířit rozsah přezkumu mimo rámec vymezený uplatněnými žalobními body. Nelze ale vyloučit, že případné vyjádření této osoby mohlo být významné pro posouzení žalobních bodů městským soudem, tj. mohlo ovlivnit přezkum rozhodnutí žalovaného ze strany městského soudu. Vada řízení před městským soudem tedy může mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, a proto je namístě napadený rozsudek zrušit (rozsudky NSS čj. 8 Azs 83/2024-39, bod 26, a čj. 8 Azs 180/2024-38, bod 20).

[12] Nelze naopak přisvědčit námitce nepřezkoumatelnosti. Městský soud se totiž v napadeném rozsudku všemi žalobními námitkami zabýval (rozsudek NSS ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS) a z jeho odůvodnění je patrné, proč je považoval za nedůvodné (rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS).

[13] Zbylými kasačními námitkami směřujícími do merita věci se NSS nezabýval, neboť jejich vypořádání by v tuto chvíli bylo předčasné (shodně např. rozsudky NSS ze dne 16. 4. 2025, čj. 2 As 364/2023-103, bod 22, ze dne 10. 2. 2023, čj. 5 Afs 417/2021-40, bod 32, ze dne 15. 2. 2024, čj. 2 Azs 269/2023-40, bod 22, nebo ze dne 3. 4. 2019, čj. 6 Azs 9/2019-26, bod 19).

[14] Pro tuto věc je nyní podstatné dodat, že žalovaný NSS přípisem ze dne 21. 10. 2025 oznámil, že Ředitelství služby cizinecké policie rozhodnutím ze dne 1. 9. 2025, čj. CPR-25811-4/ČJ-2025-930310-V239, zrušilo rozhodnutí o správním vyhoštění. Stěžovatel totiž uzavřel sňatek s občankou ČR, a stal se tak rodinným příslušníkem občana EU podle § 15a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Důsledkem této skutečnosti samo o sobě však není, že by odpadl předmět řízení o kasační stížnosti, neboť tím je rozhodnutí městského soudu, které stále existuje (usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 2. 2024, čj. 8 Azs 172/2020-66, č. 4592/2024 Sb. NSS, bod 64).

[15] Zrušením správního rozhodnutí nicméně odpadl předmět řízení městského soudu. NSS tedy neshledal účelným zavazovat městský soud k tomu, aby vyrozuměl možnou osobu zúčastněnou na řízení podle § 34 odst. 2 s. ř. s. a vyzval ji ke sdělení, zda bude v řízení uplatňovat svá práva, jak tomu bylo např. v rozsudcích čj. 8 Azs 83/2024-39, bod 27, a čj. 8 Azs 180/2024-38, bod 21. Městský soud ovšem v dalším řízení žalobu bez dalšího odmítne. NSS to nyní učinit nemohl, neboť současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu sám může žalobu podle § 110 odst. 1 s. ř. s. odmítnout jen tehdy, pokud pro to byly důvody již v řízení před krajským soudem (viz obdobný postup v rozsudcích NSS ze dne 2. 12. 2015, čj. 6 Afs 160/2014-46, bod 53, a ze dne 8. 4. 2020, čj. 1 As 229/2019-76, bod 19). Rozhodnutí žalovaného však přestalo existovat až v průběhu řízení o kasační stížnosti.

III. Závěr a náklady řízení

[16] Kasační stížnost je důvodná, a proto NSS zrušil napadený rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věty první s. ř. s.). Městský soud bude v dalším řízení vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.) a rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. října 2025

Eva Šonková
předsedkyně senátu

Usnesení ze dne 29. 8. 2025

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: E. E., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2025, čj. MV-77447-4/OAM-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2025, čj. 2 A 27/2025-29, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení o kasační stížnosti se pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2025, čj. 2 A 27/2025-29, a rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2025, čj. MV-77447-4/OAM-2025.

Odůvodnění:

[1] Ředitelství služby cizinecké policie uložilo žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, na dobu 2 let a zároveň mu stanovilo dobu k vycestování 30 dnů od okamžiku, kdy žalobce pozbude postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany a toto rozhodnutí bude pravomocné. Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný napadeným rozhodnutím.

[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlavím označeným rozsudkem zamítl. Proti rozsudku městského soudu brojí žalobce (stěžovatel) kasační stížností, se kterou spojil i návrh na přiznání odkladného účinku. Tvrdí, že nepřiznáním odkladného účinku by stěžovateli vznikla nepoměrně větší újma, než nyní hrozí veřejnému zájmu. Stěžovatel je manželem občanky ČR, se kterou žije ve společné domácnosti. Manželka má z předchozího vztahu nezletilou dceru, která žije s nimi. Stěžovatel převzal veškeré rodičovské povinnosti, protože biologický otec s nezletilou dcerou od jejího narození není v kontaktu a neplatí výživné. Stěžovatel přispívá do rodinného rozpočtu, neboť je řádně zaměstnán a tento příjem je životně důležitý. Nutnost vycestování s sebou nese nepřiměřený zásah do práv jeho manželky a její nezletilé dcery. Stěžovatel připomíná, že se dopustil na území ČR neoprávněného pobytu v řádu hodin. Po více něž 2 letech pobytu v ČR se nedopustil žádného jiného porušení právních norem. Naopak si zde vytvořil zázemí a rodinu, což vyústilo v uzavření manželství a stvrzení rodinného a soukromého života, který zde existoval již před uzavřením sňatku. Za takové situace představuje nutnost vycestování z ČR vážnou újmu.

[3] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Když stěžovatel uvádí, že jeho příjem je pro jeho ženu a nevlastní dítě „životně důležitý“, rozšiřuje tím svůj azylový příběh, což zcela jistě není podstatou kasační stížnosti. Odůvodnění návrhu považuje za účelové.

[4] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.

[5] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[6] Podle citovaného ustanovení soud při rozhodování o odkladném účinku poměřuje závažnost újmy, která může vzniknout stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která může naopak vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Možná újma hrozící stěžovateli přitom musí být nepoměrně větší, a zároveň nesmí být přiznání odkladného účinku v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Jak již NSS dříve judikoval, k tomu, aby kasační stížnosti mohl být takový účinek přiznán, musí navrhovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Povinnost tvrdit a osvědčit vznik újmy má stěžovatel (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, či ze dne 23. 1. 2014, čj. 6 Ads 99/2013-11). Důvody možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele; ten tedy musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to dovozuje. Oproti tomu zpochybnění přiznání odkladného účinku pro rozpor s důležitým veřejným zájmem leží na žalovaném (usnesení NSS ze dne 6. 6. 2024, čj. 8 Azs 135/2024-32, bod 8), zatímco žalobci postačí, bude-li tvrdit, že takový rozpor s důležitým veřejným zájmem nehrozí. V rámci posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku se soud nezabývá námitkami ve věci samé.

[7] Žaloba proti rozhodnutí o správním o vyhoštění má odkladný účinek ze zákona (§ 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Oproti tomu kasační stížnost v téže věci odkladný účinek nemá a NSS může rozhodnout o jeho přiznání v souladu s výše citovanými ustanoveními. Obecně lze konstatovat, že judikatura je ve vztahu k přiznávání odkladného účinku kasačním stížnostem ve věcech správního vyhoštění dosti vstřícná (viz usnesení ze dne 19. 11. 2014, čj. 1 Azs 160/2014-25, č. 3169/2015 Sb. NSS, body 10-12). Z toho však nelze bez dalšího dovodit, že je ve věcech přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění nutno odkladný účinek kasační stížnosti přiznávat automaticky a kdykoliv, kdy o něj stěžovatel požádá (viz usnesení NSS ze dne 29. 5. 2019, čj. 8 Azs 147/2019-22, bod 7). Takový výklad by nahrazoval vůli zákonodárce, který „plošný“ odkladný účinek v přezkumu rozhodní o správním vyhoštění předpokládal pouze pro podání žaloby a pro podání kasační stížnosti počítal s individuálním posouzením ze strany kasačního soudu na základě obecných podmínek pro přiznávání odkladného účinku.

[8] Nyní však stěžovatel zcela konkrétně uvedl, jaká újma by mu v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti vznikla a proč se jedná o větší újmu, než která by v důsledku přiznání odkladného účinku vznikla jiným osobám. Ve spojení s podklady, jež jsou součástí spisového materiálu, lze dovodit, že správní vyhoštění se zákazem vstupu na 2 roky by významným způsobem zasáhlo do stěžovatelova soukromého a rodinného života, neboť na území ČR má manželku, nevlastní dceru a práci. Tvrzení stěžovatele, že si zde již vybudoval ekonomické i rodinné zázemí, přitom s ohledem na předložené podklady lze považovat za dostatečně osvědčené. Stejně tak vzal soud za přesvědčivé písemné vyjádření manželky, dle kterého ona a její dcera existenčně závisí na jeho příjmu. Stěžovatelovo nucené opuštění území s dvouletým zákazem vstupu by tak negativně a citelně zájmem zasáhlo i stěžovatelovu rodinu.

[9] S ohledem na výše uvedené tedy NSS shledal, že výkonem rozhodnutí by stěžovateli i jeho rodině vznikla závažná újma.

[10] Jelikož NSS považoval újmu hrozící stěžovateli za odůvodňující přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti, přistoupil k poměřování újmy, která by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv stěžovatele by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, naproti tomu nelze dovozovat, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám.

[11] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je třeba poměřovat intenzitu hrozícího zásahu do práv svědčících stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu (usnesení NSS ze dne 6. 8. 2008, čj. 5 As 17/2008-131). Žalovaný však mimo nesouhlasu ohledně přesvědčivosti stěžovatelem tvrzené újmy neuvádí, že by z hlediska důležitého veřejného zájmu představovala hrozbu již samotná přítomnost stěžovatele na území ČR.

[12] Nejvyšší správní soud tak ze shora uvedených důvodů návrhu stěžovatele podle § 107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. vyhověl. Do skončení řízení před NSS se tak pozastavují účinky napadeného rozsudku městského soudu a rozhodnutí žalovaného.

[13] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Rovněž lze dodat, že usnesení o odkladném účinku s ohledem na svůj procesní charakter nezakládá překážku věci rozhodnuté, a proto v případě posunu ve skutkových okolnostech lze o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout i opětovně, stejně jako lze již přiznaný odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání (§ 73 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 107 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2025

Eva Šonková
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací