Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

4 Azs 93/2026

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 30. 7. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: KOCOUREK TomášECLI:CZ:NSS:2026:4.Azs.93.2026.33
Další údaje
Předmět řízení: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 30. 7. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. T. V., zast. Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2026, č. j. OAM-1242/ZA-ZA11-HA13-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. 4. 2026, č. j. 58 Az 3/2026-30,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Přehled dosavadního řízení

[1] Žalobce, státní příslušník Vietnamské socialistické republiky (dále jen „Vietnam“), dne 28. 8. 2024 požádal o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 11. 2024, č. j. OAM-1129/ZA-ZA12-HA13-2024, neudělil žalobci žádnou z forem mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) zamítl rozsudkem ze dne 15. 5. 2025, č. j. 58 Az 1/2025-28. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) následně kasační stížnost žalobce odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 8. 9. 2025, č. j. 22 Azs 98/2025-34.

[2] Dne 2. 11. 2025 žalobce podal další (druhou) žádost o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že žádá o udělení mezinárodní ochrany, neboť si ve Vietnamu vzal půjčky, které nebyl schopen splácet, a bojí se věřitelů. Tento důvod uvedl již ve své předchozí žádosti. Kromě toho se v České republice v říjnu 2024 zúčastnil cvičení se skupinou Falun Gong. Následně však zjistil, že tato skupina je ve Vietnamu a Číně zakázaná, a nyní se obává, že by ho za to mohli ve vlasti zatknout.

[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 1. 2026, č. j. OAM-1242/ZA-ZA11-HA13-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zastavil řízení o žádosti podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Žádost totiž shledal nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. Ohledně nově uvedeného důvodu pro udělení mezinárodní ochrany (účast na cvičení skupiny Falun Gong) žalovaný zdůraznil, že tato skutečnost byla žalobci známa již v průběhu správního řízení o jeho první žádosti. Rozhodnutí o první žádosti bylo vydáno v listopadu 2024 a cvičení se mělo uskutečnit v říjnu 2024. Žalobce tak měl možnost i povinnost tuto skutečnost uplatnit již tehdy. Žalovaný považoval žalobcovo tvrzení o účasti na cvičení skupiny Falun Gong za účelové a jeho obavy ze zatčení zavyfabulované. Žalovaný při posouzení žádosti dále vycházel z informací o politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Na základě těchto podkladů uzavřel, že ve Vietnamu nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost, k žádné změně, která by představovala novou skutečnost nebo zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu a svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Žalovaný tak neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k jím uváděným důvodům.

[4] Žalobce se žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2026, č. j. 58 Az 3/2026-30, žalobu zamítl. Považoval za nesporné, že žádost žalobce je opakovanou žádostí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Bylo na žalovaném, aby v souladu s § 11a odst. 1 zákona o azylu posoudil přípustnost žádosti. Žalovaný dle krajského soudu napadené rozhodnutí přiléhavě odůvodnil a vysvětlil, z jakého důvodu považoval žádost žalobce za nepřípustnou. K jeho postupu krajský soud neměl námitek.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní

[5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

[6] Stěžovatel namítl, že krajský soud věc nesprávně právně posoudil a jeho rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Podle stěžovatele se krajský soud řádně nevypořádal s uplatněnými žalobními námitkami, pouze převzal argumentaci žalovaného a bez dalšího aproboval jeho postup a rozhodnutí.

[7] Krajský soud se dostatečně nevypořádal s žalobní námitkou, že žalovaný nedostatečně zjistil skutečný stav věci a nesprávně dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Stěžovatel se domnívá, že již v žádosti o udělení mezinárodní ochrany sdělil dostatečné důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel je otcem tří nezletilých dětí, které jsou občany České republiky. V zemi původu má dluhy a bojí se věřitelů. Taktéž se obává pronásledování v souvislosti se svou účastí na cvičení skupiny Falun Gong, neboť tato skupina je pronásledována státní mocí. Účast na cvičení této skupiny měla být posouzena jako nová skutečnost, kterou je nutné pečlivě posoudit. Žalovaný i krajský soud nedostatečně zvážili azylové důvody, které stěžovatel uvedl, a vyhodnotili je nesprávně.

[8] Výše uvedené námitky přitom dle stěžovatele lze o to více vztáhnout i na otázku nesprávného posouzení věci z hlediska udělení doplňkové ochrany. Dle stěžovatele je totiž zřejmé, že mu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Pokud je dán důvod pro udělení azylu, tím spíše je dán důvod pro udělení doplňkové ochrany.

[9] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně zamítl jako nedůvodnou.

III. Posouzení kasační stížnosti

[10] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Vzhledem k tomu, že v předcházejícím soudním řízení rozhodoval specializovaný samosoudce, musí soud dle § 104a odst. 1 s. ř. s. posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud tomu tak není, odmítne ji pro nepřijatelnost. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti NSS vymezil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, na které nyní pro stručnost odkazuje.

[11] Stěžovatel uvedl, že kasační stížnost je přijatelná. Krajský soud se totiž odklonil od ustálené judikatury NSS v otázce posouzení požadované intenzity odůvodněného strachu z pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu a rovněž co do požadované intenzity a důkazního břemene na straně žadatele o mezinárodní ochranu ve vztahu k důvodným obavám z hrozby skutečného nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Stěžovatel dále poukázal na to, že splňuje podmínky pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany, a to s ohledem na skutečnosti uvedené ve správním řízení a dále jelikož je otcem tří českých státních občanů a v zemi původu se obává svých věřitelů. K této argumentaci stěžovatele NSS uvádí, že se zcela míjí s předmětem věci. Krajský soud se totiž vůbec nezabýval „požadovanou intenzitou odůvodněného strachu z pronásledování“, důkazním břemenem žadatele o udělení mezinárodní ochrany ani tím, zda jsou ve stěžovatelově případě dány podmínky pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Krajský soud přezkoumával napadené rozhodnutí, kterým žalovaný zastavil řízení o opakované žádosti stěžovatele, neboť ji shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) ve spojení s § 11a odst. 1 zákona o azylu. Krajský soud tedy posuzoval pouze to, zda jsou závěry žalovaného týkající se nepřípustnosti opakované žádosti správné, či nikoli.

[12] Stěžovatel namítl, že rozsudek krajského soudu a napadené rozhodnutí jsou nepřezkoumatelné. Tuto námitku však ponechal ve velmi obecné rovině. K tomu NSS uvádí, že míra precizace kasačních námitek do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se stěžovateli u soudu dostane. Čím je námitka obecnější, tím obecněji k ní NSS přistoupí (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS).

[13] NSS konstatuje, že rozsudek krajského soudu ani napadené rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelné. Požadavky kladenými na přezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu a správních orgánů se NSS ve své judikatuře již podrobně zabýval (viz např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 17. 6. 2010, č. j. 2 Azs 20/2010-85). Žalovaný ani krajský soud se v posuzované věci nedopustili hrubého pochybení. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu i napadeného rozhodnutí je zřejmé, proč krajský soud a žalovaný nepřisvědčili argumentaci stěžovatele.

[14] Stěžovatel namítl, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci bez důvodných pochybností. NSS nepovažuje toto tvrzení pro jeho obecnost za řádně formulovanou kasační námitku. Námitka totiž musí být dostatečně konkrétní a individualizovaná, což toto tvrzení nesplňuje. „Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem“ (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). Tyto závěry týkající se vymezení žalobních bodů lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti (viz rozsudek NSS ze dne 15. 11. 2023, č. j. 6 As 202/2022-25).

[15] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že se obává pronásledování v souvislosti se svou účastí na cvičení skupiny Falun Gong. Členové této skupiny jsou totiž pronásledováni ze strany státních orgánů země původu. Ani tato kasační námitka nezakládá přijatelnost kasační stížnosti.

[16] V řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany správní orgán nejprve posuzuje její přípustnost. Teprve pokud je žádost přípustná, následuje meritorní posouzení žádosti. Podmínky přípustnosti opakované žádosti stanoví § 11a odst. 1 zákona o azylu. Opakovaná žádost je přípustná, jestliže žadatel uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění žadatele předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by žadatel mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

[17] Problematikou přípustnosti opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany se NSS již ve své judikatuře mnohokrát zabýval (viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, dále rozsudky ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017-38, a ze dne 27. 6. 2019, č. j. 6 Azs 15/2019-26). Krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení o opakované žádosti pro její nepřípustnost, přezkoumává zákonnost závěru žalovaného, že podmínky přípustnosti opakované žádosti nebyly splněny. Jinými slovy, námitky směřující pouze k věcnému naplnění důvodů pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany nemohou být úspěšné, jestliže stěžovatel současně nezpochybňuje nosný závěr o nepřípustnosti opakované žádosti.

[18] Žalovaný v posuzované věci shledal, že nebyla splněna podmínka uvedená v § 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Nově uvedený důvod podání opakované žádosti, tedy že se stěžovatel zúčastnil v říjnu 2024 cvičení se skupinou Falun Gong, stěžovatel mohl uplatnit již v průběhu řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Tento svůj závěr žalovaný podrobně odůvodnil.

[19] Krajský soud se s argumentací žalovaného ztotožnil. Ačkoli se nevyjádřil přímo k účasti stěžovatele na cvičení skupiny Falun Gong, zrekapituloval úvahy žalovaného obsažené v napadeném rozhodnutí (viz bod 4 rozsudku krajského soudu) a následně aproboval jeho závěr o nepřípustnosti opakované žádosti stěžovatele (viz bod 15 rozsudku). Krajský soud se s touto žalobní námitkou vypořádal tím, že si osvojil závěry žalovaného jako věcně správné, což judikatura připouští (viz např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS). Je třeba podotknout, že argumentace stěžovatele uvedená v žalobě byla velmi kusá, nikterak nereagovala na jednotlivé dílčí závěry žalovaného. Především se stěžovatel nijak nepokusil vyvrátit závěr žalovaného, že mohl tuto skutečnost uplatnit již v řízení o první žádosti.

IV. Závěr a náklady řízení

[20] Ze shora uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost podmínky přijatelnosti nesplňuje, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.

[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. července 2026

Mgr. Tomáš Kocourek
předseda senátu

Usnesení ze dne 4. 6. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. T. V., zast. Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2026, č. j. OAM-1242/ZA-ZA11-HA13-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. 4. 2026, č. j. 58 Az 3/2026-30, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný výše nadepsaným rozhodnutím zastavil dle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, řízení o udělení mezinárodní ochrany, neboť žádost žalobce shledal nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 28. 4. 2026, č. j. 58 Az 3/2026-30, zamítl.

[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Tento návrh však nijak neodůvodnil. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) proto stěžovatele usnesením ze dne 18. 5. 2026, č. j. 4 Azs 93/2026-10, vyzval, aby ve lhůtě 7 dní od doručení tohoto usnesení doplnil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak, že uvede, z jakých konkrétních důvodů se jeho přiznání domáhá. Zároveň stěžovatele poučil, že pokud ve stanovené lhůtě návrh nedoplní, NSS kasační stížnosti odkladný účinek nepřizná. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 19. 5. 2026. Lhůta k doplnění návrhu tudíž uplynula dne 26. 5. 2026 (sám stěžovatel v kasační stížnosti avizoval, že návrh na přiznání odkladného účinku doplní do 15 dnů, tj. do 27. 5. 2026). Doposud však stěžovatel svůj návrh nedoplnil.

[3] Kasační stížnost v této věci nemá ze zákona odkladný účinek (§ 32 odst. 2 a 5 zákona o azylu). NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat, jsou-li splněny tři podmínky plynoucí z § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“): 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro navrhovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro navrhovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně.

[4] Posouzení hrozby vzniku újmy nezbytné pro přiznání odkladného účinku je vždy individuální, závislé na konkrétní situaci stěžovatele. Celé řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou, podle které soud není povolán mimo jiné k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či osvědčoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizovaný a uplatněná tvrzení podepřena konkrétními důkazy (srov. usnesení NSS ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011-74). Povinnost tvrdit vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jaké intenzity újma dosahuje a z jakých okolností vyvozuje její vznik (viz usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Stěžovatele tak tíží nejen břemeno tvrzení, ale také břemeno důkazní, k jehož unesení musí svá tvrzení uvedená v návrhu řádně doložit (viz usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se obává v souvislosti s rozhodnutím krajského soudu nebo žalovaného, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.

[5] Stěžovatel ani na výzvu NSS neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, v čem spatřuje hrozící vážnou újmu, která by měla být odvrácena či zmírněna přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. Neunesl tedy břemeno tvrzení ve vztahu k naplnění první z výše uvedených podmínek. Není přitom úkolem soudu, aby namísto stěžovatele domýšlel, v čem by mohla jemu hrozící vážná újma spočívat. NSS z toho důvodu návrh na přiznání odkladného účinku zamítl.

[6] NSS připomíná, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je pouze rozhodnutím předběžné povahy a nelze na jeho základě předjímat, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti samotné (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. června 2026

Mgr. Tomáš Kocourek
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací