Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení1× citováno

Spisová značka

6 Azs 129/2022

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 25. 1. 2023Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: JUŘIČKOVÁ VeronikaECLI:CZ:NSS:2023:6.Azs.129.2022.42
Další údaje
Předmět řízení: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 25. 1. 2023

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: B. A., zastoupený Mgr. Umarem Switatem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2022, č. j. OAM-1029/ZA-ZA10-HA13-2021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2022, č. j. 41 Az 15/2022-31,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci dle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, z důvodu nepřípustnosti opakované žádosti dle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neuvedl novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné hodnocení důvodů jeho odchodu ze země původu či obav z návratu.

[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. V odůvodnění rozsudku poukázal na skutečnost, že žalobce sice v žádosti uvedl skutečnosti, které nezmínil v předchozím řízení o prvé žádosti (konkrétně uzavření manželství a narození syna), avšak tyto skutečnosti mohl uplatnit již v předchozí žádosti. Žalovaný rozhodl o předchozí žádosti dne 20. 12. 2018. Sňatek, k němuž mělo dojít dne 30. 6. 2018, však žalobce v předchozím řízení vůbec nezmínil (při žádném z pohovorů, které proběhly po uzavření sňatku ve dnech 3. 7. 2018, 13. 9. 2018 a 6. 12. 2018, ani při seznámení s podklady pro první rozhodnutí žalovaného ve dnech 13. 9. 2018 a 6. 12. 2018). I v případě narození dítěte, k němuž došlo koncem března roku 2019, krajský soud dovodil, že žalobce mohl žalovanému (který ve věci rozhodoval v prosinci 2018) minimálně sdělit informaci o těhotenství manželky. Krajský soud se ztotožnil s posouzením žalovaného, že pokud stěžovatel nyní považuje tyto skutečnosti za natolik důležité, že o ně opírá novou žádost o mezinárodní ochranu a spatřuje v nich důvod pro její udělení, měl je žalovanému sdělit již v původním řízení. Krajský soud zároveň uvedl, že žalobce netvrdil, že by v mezidobí došlo k zásadní změně situace v Pákistánu, která by zakládala opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany, natož že by se tato situace změnila natolik, že by opakovaná žádost zasluhovala nové věcné posouzení. Nic takového na základě v řízení shromážděných podkladů nedovodil ani žalovaný. Krajský soud tak uzavřel, že žalobce sám zapříčinil, že se jím uváděné skutečnosti nestaly součástí posouzení důvodnosti podané žádosti. Samy o sobě rodinné vazby nejsou důvodem pro opětovné věcné posouzení žádosti.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného, replika

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž poukázal na jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Dále namítal, že podaná žádost o udělení mezinárodní ochrany obsahovala nové důvody, které žalobce nemohl bez svého zavinění uvést v žádosti předchozí a které představují důvod pro její opětovné věcné posouzení. Rodinné poměry nadto mohou odůvodňovat udělení doplňkové ochrany. Stěžovatel poukázal na to, že nové skutečnosti v předchozím řízení nemohl uvést s ohledem na nesprávné poučení a tlumočení. Zároveň měl za to, že žalovaný pochybil tím, že se stěžovatelem ve správním řízení neprovedl pohovor. K pochybení došlo také v soudním řízení neprovedením jeho účastnického výslechu a výslechu manželky.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na skutečnost, že stěžovatel mohl svá tvrzení o uzavření manželství a těhotenství manželky sdělit žalovanému již v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu. Pokud tak stěžovatel neučinil, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalovanému. V předchozím řízení také stěžovatel mohl a měl uplatnit námitky směřující vůči postupu žalovaného, spočívající v tvrzeném nedostatečném poučení a tlumočení. Žalovaný se tak ztotožnil s hodnocením krajského soudu, že stěžovatelem nově tvrzené skutečnosti týkající se jeho rodinného života již nemohly být v tomto řízení předmětem věcného posouzení, neboť je stěžovatel mohl uplatnit v předchozím řízení o prvé žádosti. Žalovaný rovněž připomněl, že nezjistil žádnou změnu situace v zemi původu, která by představovala novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, a tedy zakládala opodstatněnost nového posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

[5] Stěžovatel reagoval na vyjádření žalovaného podáním repliky, v níž setrval na svém návrhu obsaženém v kasační stížnosti. Doplnil, že Pákistán pro něj není bezpečnou zemí, za tím účelem navrhl, aby Nejvyšší správní soud opatřil aktuální zprávy o zemi původu a zkoumal, zda se situace v zemi zásadně změnila. Stěžovatel připomněl, že v České republice vede spořádaný rodinný život a že rozhodnutí žalovaného představuje nepřiměřený zásah do jeho rodinného života.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[6] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

[7] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. Kasační stížnost je přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[8] Stran přesahu vlastních zájmů z pohledu výše uvedených kritérií Nejvyšší správní soud uvádí, že ani jedna ze stěžovatelem uplatněných námitek není důvodem, který by mohl založit přesah zájmů stěžovatele, natož přesah svým významem podstatný. Nejvyšší správní soud neshledal žádná pochybení (natož pochybení zásadního rázu, anebo taková, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele) ani v napadeném rozsudku krajského soudu.

[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu. V souladu s konstantní judikaturou však dospěl k závěru, že z jeho odůvodnění je patrné, jaký skutkový stav vzal krajský soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, jakým způsobem postupoval při jejich posuzování a proč pokládá stěžovatelovy námitky za nesprávné (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, nebo rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52). Napadený rozsudek tedy nelze pokládat za nepřezkoumatelný.

[10] Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je správní orgán povinen v odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost dle § 25 písm. i) zákona o azylu uvést odůvodněný závěr o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, bod 19; obdobně také např. rozsudek ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017-38). Krajský soud z této judikatury správně vycházel a rozhodnutí žalovaného z těchto hledisek posuzoval.

[11] Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry krajského soudu a žalovaného uvádí, že stěžovatelem tvrzené důvody týkající se jeho rodinné situace mohly být vzneseny a věcně posouzeny již v předchozím řízení o prvé žádosti o mezinárodní ochranu. Jejich uplatnění v řízení o prvé žádosti nic nebránilo, a pokud jimi stěžovatel nově odůvodňoval až opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, dospěl krajský soud ke správnému závěru, že k věcnému posouzení nové žádosti tyto důvody nepostačovaly, neboť nesplňují podmínky plynoucí z § 11a odst. 1 zákona o azylu. Předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany tak sice tyto skutečnosti v předchozím řízení nebyly, stalo se tak ovšem z toho důvodu, že je stěžovatel neuplatnil, ačkoli tak mohl učinit.

[12] Pokud stěžovatel v této souvislosti poukazoval na pochybení při poučení a tlumočení, krajský soud správně uvedl, že stěžovatel blíže nespecifikoval ani nevysvětlil, jak konkrétně mu kvalita tlumočení měla zabránit v možnosti uvést tak závažné okolnosti, jakými bylo uzavření manželství a těhotenství manželky. Ani v žalobě proti v pořadí prvému rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2018, č. j. OAM-105/LE-LE05-HA12-2017, kterým žalobci nebyla udělena žádná z forem mezinárodní ochrany, ani v kasační stížnosti proti zamítavému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 7. 2021, č. j. 31 Az 3/2019-120, kterou Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 4. 11. 2021, č. j. 1 Azs 265/2021-34, stěžovatel žádnou z těchto námitek (spočívajících v procesním pochybení žalovaného při tlumočení nebo poučení) neuplatnil. Krajský soud tedy neshledal, že by stěžovateli v uvedení nových skutečností bránila jakákoli překážka.

[13] Stěžovatel rovněž namítal, že pro něj Pákistán není bezpečnou zemí, a za tím účelem navrhl, aby byly opatřeny aktuální zprávy o zemi původu a nově zkoumáno, zda nedošlo k zásadní změně situace v zemi původu. Úvahy krajského soudu a žalovaného, kteří na základě aktuálních informací, shromážděných v průběhu správního řízení, dospěli k opačnému závěru, tj. že se situace v zemi původu v mezidobí nezměnila, stěžovatel nijak nevyvrací, jeho námitka se omezuje toliko na obecné a ničím nepodložené tvrzení, že pro něj Pákistán není bezpečnou zemí. Stěžovatel konkrétně nezpochybnil ani relevanci a obsah zpráv shromážděných v průběhu řízení, ani nespecifikoval, proč nevyhovují kritériím obsaženým v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že informace o zemi původu musejí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, jakož i (4) transparentní a dohledatelné. Stěžovatel tedy neuvedl žádné konkrétní důvody, které by zakládaly obavy z návratu do země původu, tím méně svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma dle § 14a téhož zákona.

[14] Ke kasační námitce, že se stěžovatelem nebyl ve správním řízení proveden pohovor, Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem podotýká, že neprovedení pohovoru v případě podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zákon o azylu předpokládá v § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se pohovor neprovádí v případě podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

[15] Pokud jde o namítané neprovedení výslechu stěžovatelovy manželky a účastnické výpovědi stěžovatele krajským soudem, z judikatury Nejvyššího správního soudu (např. z rozsudku ze dne 1. 4. 2008, č. j. 9 Azs 15/2008-108, ze dne 28. 5. 2009, č. j. 6 Azs 26/2009-100, ze dne 2. 9. 2009, č. j. 2 Azs 26/2009-123, či z rozsudku ze dne 15. 12. 2011, č. j. 1 As 84/2010-72) vyplývá, že soud není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, je však povinen náležitě a přezkoumatelně odůvodnit, z jakých důvodů k jejich provedení nepřistoupil. Tomuto požadavku krajský soud v napadeném rozsudku beze zbytku dostál, neboť se v bodě 29 odůvodnění rozsudku náležitě vypořádal s tím, proč v souzeném případě nebylo třeba provádět důkaz výslechem stěžovatelovy manželky ani účastnickou výpovědí stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou Nejvyššího správního soudu a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2023

Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu

Usnesení ze dne 12. 7. 2022

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: B. A., zastoupený Mgr. Umarem Switatem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2022, č. j. OAM-1029/ZA-ZA10-HA13-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2022, č. j. 41 Az 15/2022 - 31, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2022, č. j. OAM-1029/ZA-ZA10-HA13-2021. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení o opakovaně podané žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu.

[2] Stěžovatel následně zaslal soudu doplňující podání, v němž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V návrhu uvedl, že v případě vycestování do země původu by mu hrozila újma spočívající v porušení jeho základních práv, včetně práva vyčkání posouzení kasační stížnosti. Zároveň měl za to, že by mu nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vznikla nenahraditelná újma, jejíž následky by byly neodstranitelné, neboť by přišel o ochranu před pronásledováním ze strany úřadů v zemi původu.

[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu uvedl, že skutečnosti tvrzené stěžovatelem nepovažuje za natolik závažné, že by pro něj právní následky rozhodnutí mohly představovat nepoměrně větší újmu. Navrhl proto, aby kasační stížnosti nebyl odkladný účinek přiznán.

[4] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení podaného návrhu a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v daném případě naplněny.

[5] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.

[6] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[8] Dále je třeba uvést, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter výjimky z pravidla, že žaloba či kasační stížnost odkladný účinek nemají, a měl by tak být přiznáván pouze v případech, které svou specifickou povahou takový postup odůvodňují. Je-li přiznání odkladného účinku výjimkou, znamená to (mimo jiné), že újma, která žadateli hrozí, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, tedy taková, která odůvodňuje, aby v konkrétním případě nebylo pravidlo, že žaloba (resp. kasační stížnost) odkladný účinek nemá, nebylo výjimečně uplatněno (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod [65], a ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod [25]).

[9] Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku je splnění povinnosti tvrdit a prokázat vznik újmy (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32), a sice újmy, která není bagatelní, nýbrž významná (viz výše). Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí významná újma vznikne, a vysvětlení, v čem tato újma spočívá, včetně uvedení jejího rozsahu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší (resp. významné) újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného, tíží stěžovatele též důkazní břemeno k v návrhu uplatněným tvrzením, k jehož unesení je nutno, aby stěžovatel svá tvrzení, jimiž odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50).

[10] V posuzované věci stěžovatel břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesl a ani Nejvyšší správní soud nezjistil okolnosti, které by svědčily o tom, že situace stěžovatele patří právě mezi ty ojedinělé případy, pro něž je institut odkladného účinku kasační stížnosti vyhrazen. Stěžovatelova tvrzení jsou velmi obecná a nelze z nich seznat, v čem konkrétně mu nepřiznáním odkladného účinku má vzniknout zásadní újma. Ani důkazně stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku nepodložil.

[11] K tvrzení stěžovatele stran jeho práva vyčkat na posouzení kasační stížnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyslovené ve výše označeném usnesení č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, z nichž vyplývá, že „zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti nepochybně může být (dle okolností) důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nemělo by tomu tak být ovšem automaticky bez dalšího, ale obvykle jen ve spojení s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele), nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci. Všechny tyto individuální okolnosti by však měly jasně a konkrétně plynout ze stěžovatelem osvědčených tvrzení“ (pozn.: zvýraznění podtržením doplněno). Zároveň usnesení rozšířeného senátu v bodě [58] odůvodnění potvrdilo jako správný dřívější názor Nejvyššího správního soudu obsažený v usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 - 32, bod [7], dle kterého „paušálním přiznáváním odkladného účinku všem kasačním stížnostem směřujícím proti rozhodnutím, se kterými je spojena povinnost vycestovat z území České republiky, by byla zcela popřena výjimečná povaha institutu odkladného účinku, jakož i záměr zákonodárce nepřiznat kasačním stížnostem brojícím proti takovému typu správních rozhodnutí odkladný účinek automaticky, tedy přímo ze zákona“.

[12] Pokud by tedy měl být důvodem přiznání odkladného účinku zájem stěžovatele na jeho účasti v řízení o kasační stížnosti, musel by konkrétně tvrdit a osvědčit specifické okolnosti tohoto řízení nebo uvést další důvody (týkající se např. jeho rodinného či soukromého života). V tomto ohledu však stěžovatel žádné argumenty odůvodňující nezbytnost jeho osobní účasti v řízení, v němž je navíc zastoupen kvalifikovaným zástupcem, nevznesl.

[13] Rovněž obecně formulované tvrzení o způsobení nenahraditelné újmy v důsledku ztráty ochrany před pronásledováním ze strany úřadů v zemi původu není samo o sobě způsobilé odůvodnit výjimečné přiznání odkladného účinku. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že stěžovatel netvrdil ani neosvědčil konkrétní skutečnosti, které by soud vedly k přiznání odkladného účinku.

[14] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrhu stěžovatele nevyhověl a kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.

[15] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z rozhodnutí o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. července 2022

Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací