Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

8 Azs 71/2021

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 6. 4. 2021Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: MIKEŠ PetrECLI:CZ:NSS:2021:8.Azs.71.2021.32
Další údaje
Předmět řízení: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 6. 4. 2021

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: I. B. A., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2019, čj. OAM-591/ZA-ZA11-K09-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2021, čj. 29 Az 24/2019-52,

takto:

I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

II. Žalobci se ustanovuje zástupcem pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Umar Switat, advokát se sídlem [adresa] Praha 4.

III. Soud vyzývá žalobce, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil prostřednictvím svého zástupce kasační stížnost o důvody, pro které napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodl o žádosti žalobce (dále „stěžovatel“) o udělení mezinárodní ochrany tak, že prvním výrokem vyslovil nepřípustnost jeho žádosti dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a druhým výrokem pak zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) citovaného zákona. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozsudkem následně zamítl podanou žalobu.

[2] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost a spolu s ní požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a ustanovení zástupce pro řízení o ní.

K výroku I.:

[3] Žádost o přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že v případě nepřiznání odkladného účinku, bude vykonatelné rozhodnutí, jímž byla zamítnuta jeho žádost o mezinárodní ochranu. Bude tedy muset okamžitě opustit Českou republiky a veškeré zde vybudované sociální zázemí. Již v žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděl důvody, pro které cítil důvodnou obavu z vážné újmy při návratu do země původu. Z důvodu restriktivní imigrační politiky, uzavření zastupitelských úřadů a jiných omezení migrace spojených s pandemií COVID-19 se nebude moci v dohledné době vrátit. Nucené vycestování by rovněž znamenalo zásah do jeho práva na spravedlivý proces, jehož součástí je právo účastníka řízení vystupovat v řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny, atd.

[4] Žalovaný vyslovil nesouhlas s návrhem na přiznání odkladného účinku. Uvedl, že tvrzený zásah do stěžovatelových práv nedosahuje takové intenzity, aby to představovalo „vážnou újmu“. I v případě zastoupení má právo vystupovat v řízení osobně. Nejvyšší správní soud rovněž rozhoduje zpravidla bez jednání. Žalovaný rovněž připomněl, že institut mezinárodní ochrany je institutem výjimečným a nelze ho zaměňovat nebo jím nahrazovat jiné formy legalizace pobytu cizince na území.

[5] Podle § 107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS).

[6] Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost, jako mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.

[7] Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že k tomu, aby kasační stížnosti mohl být přiznán odkladný účinek, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, či ze dne 23. 1. 2014, čj. 6 Ads 99/2013-11). Důvody možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele, ten tedy musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to dovozuje. Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozsudku či jiným právním následkem plynoucím z rozsudku, popř. z rozhodnutí aprobovaného rozsudkem krajského soudu. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu, kdy zákon hovoří o újmě „nepoměrně větší“. To má svou logiku, protože v řízeních, v nichž není vyhověno žádosti účastníka, případně je mu zrušeno či omezeno nějaké oprávnění nebo uloženo opatření či správní trest, na účastníka pochopitelně budou doléhat právní následky negativního rozhodnutí – ať by byly sebemírnější – tíživěji než na veškeré další osoby, kterých se rozhodnutí vůbec netýká. Zpochybnění přiznání odkladného účinku pro rozpor s důležitým veřejným zájmem leží oproti tomu na žalovaném (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 52 Ca/2003-144, č. 87/2004 Sb. NSS).

[8] Jak již bylo uvedeno, stěžovatel má v návrhu na přiznání odkladného účinku povinnost tvrdit a osvědčit skutečnosti odůvodňující přiznání odkladného účinku. Stran přerušení vazeb a vybudovaného sociálního zázemí stěžovatel přetrval pouze v rovině velice obecného tvrzení, které žádným způsobem nespecifikoval. Blíže nekonkretizoval okolnosti dosavadního života v České republice, a tedy není zřejmé, jaké případné vazby by byly přetrhány. Stěžovatel doložil, že na základě dohody o provedení práce pracuje jako opravář motorových vozidel a uvedl, že je v České republice již čtvrtým rokem. Za tuto dobu si jistě nějaké vazby vytvořit mohl, ale pro účely přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je nutné je konkretizovat. Samotná skutečnost, že v České republice pracuje, nepostačuje k prokázání tvrzených sociálních vazeb. Nic dalšího k okolnostem dosavadního života v České republice a vazeb, které si stěžovatel vytvořil, neplyne ani z napadeného rozsudku krajského soudu.

[9] Stěžovatel dále uvedl, že již v žádosti o mezinárodní ochranu tvrdil skutečnosti, pro které se obává návratu do země původu. Důvody, pro které požádal žadatel o udělení mezinárodní ochrany, mohou rovněž odůvodňovat hrozící nepoměrně větší újmu ve smyslu nutné podmínky k přiznání odkladného účinku, avšak v posuzované věci byly tyto důvody předmětem přezkumu v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2019, čj. 1 Azs 389/2018-38. V tomto rozsudku bylo přezkoumáváno rozhodnutí o žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu ze dne 14. 8. 2017. Uváděné důvody soud seznal za nedůvodné pro přiznání mezinárodní ochrany a stěžovatel ani nyní nekonkretizoval skutečnosti relevantní pro přiznání odkladného účinku. Stěžovatel tak neunesl břemeno tvrzení a doložení.

[10] Nejvyšší správní soud přiznává, že v současné době jsou nastaveny přísnější pravidla pro vstup cizinců do České republiky, avšak z obecného zákazu vstupu cizinců ze zemí, jež nejsou považovány za země s nízkým rizikem výskytu COVID-19, je stanovena řada výjimek, např. pro držitele krátkodobého víza, nebo pro cizince, je-li vstup v zájmu České republiky, v naléhavých mimořádných situacích, atd. [viz. bod I.7 písm. c), f) a i) ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 15. 3. 2021, čj. MZDR 20599/2020-63/MIN/KAN]. V případě úspěchu stěžovatele ve věci, tedy zrušení napadeného správního rozhodnutí a tím pádem navrácení do pozice žadatele o mezinárodní ochranu, by musel být stěžovateli umožněn návrat do České republiky právě na základě některé z výjimek uvedených v písm. f) či i) výše citovaného ochranného opatření, za předpokladu, že bude stále účinné. Nic nenasvědčuje tomu, že by oprávněné orgány zamýšlely zcela uzavřít hranice České republiky. S přibývajícím počtem očkovaných osob se naopak dá předpokládat, že se opatření budou nadále rozvolňovat. Nejvyššímu správnímu soudu naopak není známo, že by zastupitelské úřady byly uzavřeny, jak stěžovatel tvrdí. Toto jeho tvrzení stěžovatel nijak neprokázal nebo alespoň neuvedl zdroj, ze kterého by bylo možné toto tvrzení ověřit (postačil by např. i odkaz na webové stránky). Soud dodává, že je pochopitelné, že obecně budou úřady zavádět určitá opatření pro zamezení šíření viru, avšak úplné uzavření mezi ně, dle vědomí soudu, nepatří.

[11] Stěžovatel odůvodňoval návrh na přiznání odkladného účinku i zajištěním práva na spravedlivý proces. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že zajištění práva na spravedlivý proces může být dle individuálních okolností případu důvodem pro přiznání odkladného účinku. Nicméně jak uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 61, „[o]becně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§ 107 s. ř. s. ve spojení s § 73 s. ř. s.).“ Nelze proto automaticky bez dalšího přiznat odkladný účinek kasační stížnosti pouze na základě obecné obavy stěžovatele z porušení práva na spravedlivý proces, jestliže stěžovatel soudu neposkytl konkrétní a osvědčená tvrzení, na jejichž základě by mohl soud dospět k závěru, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je nezbytné pro zachování práva stěžovatele na spravedlivý proces.

[12] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené v případě stěžovatele neshledal naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku, neboť stěžovatel dostatečně netvrdil a neosvědčil, že mu výkonem rozsudku krajského soudu nebo jeho jinými právními následky hrozí vznik újmy. Nejvyšší správní soud proto podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.

[13] Nejvyšší správní soud dodává, že usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

K výroku II.:

[14] Stěžovatel dále požádal o ustanovení zástupce soudem pro řízení o kasační stížnosti, jelikož není seznámen s českým právním řádem, neovládá český jazyk, nemá dostatečné finanční příjmy k hrazení zástupce z vlastních zdrojů a pro řízení o kasační stížnosti musí být zastoupen.

[15] Podle § 35 odst. 10 věta první s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z uvedeného vyplývá, že účastníku řízení lze ustanovit zástupce tehdy, jsou-li kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.

[16] V nynějším řízení je stěžovatel osvobozen od soudních poplatků ze zákona. Ve vztahu ke splnění první podmínky pro ustanovení zástupce spočívající v tom, že jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, však nejde o určující skutečnost. Jak Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 24. 8. 2011, čj. 4 Azs 22/2011-46, skutečnost, že stěžovateli svědčí osvobození od soudního poplatku ze zákona, sama o sobě neznamená splnění jedné z podmínek pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 10 s. ř. s., pro které je podstatné splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků pro nedostatek prostředků. Soud proto musí pro účely rozhodnutí o ustanovení zástupce posuzovat, zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků stanovené v § 36 odst. 3 s. ř. s. (tj. osvobození pro nedostatek prostředků) i v těch případech, kdy se k řízení (resp. účastníkovi) váže osvobození od soudních poplatků.

[17] Za účelem ověření naplnění této podmínky Nejvyšší správní soud zaslal stěžovateli k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“. Z vyplněného potvrzení vyplývá, že stěžovatel pracuje na základě dohody o provedení práce jako opravář silničních a motorových vozidel, čímž si vydělá měsíčně 4 500 Kč. Tuto skutečnost doložil dohodou o provedení práce a písemným potvrzením zaměstnavatele. V potvrzení dále stěžovatel uvedl, že průměrné měsíční náklady na bydlení činí 3 000 Kč a náklady na stravování 1 500 Kč.

[18] Stěžovatelovy výdělkové a majetkové poměry postačí na pokrytí jeho měsíčních nákladů, avšak jeho příjmy nejsou vyšší než jeho náklady, proto soud dospěl k závěru, že stěžovatel splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s. Je tak splněna první podmínka pro ustanovení zástupce.

[19] Co se týče druhé podmínky pro ustanovení zástupce, tj. nezbytnosti zástupce k ochraně práv stěžovatele, v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. je zastoupení advokátem nezbytnou podmínkou řízení o kasační stížnosti; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel v nyní projednávané věci není zastoupen a nesplňuje uvedenou podmínku, dle níž by v jeho případě nebylo zastoupení nutné. Zároveň Nejvyšší správní soud nezjistil ani žádné další okolnosti, na základě kterých by dospěl k závěru, že ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně jeho práv.

[20] Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti stěžovatele již rozhodoval v řízení sp. zn. 1 Azs 389/2018, jejímž předmětem byl přezkum žádosti stěžovatele ze dne 14. 8. 2017 o udělení mezinárodní ochrany. V tomto řízení byl stěžovatel zastoupen Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 4. Tento advokát dle webových stránek České advokátní komory souhlasí s ustanovováním ex offo a specializuje se mj. na oblast cizineckého a azylové práva a poskytuje právní služby i v arabském jazyce. Zejména je však se situací stěžovatele již seznámen z výše uvedeného řízení před Nejvyšším správním soudem.

[21] Vzhledem k tomu, že obě podmínky nutné pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 10 s. ř. s. jsou v případě stěžovatele splněny, ustanovil soud stěžovateli k ochraně jeho práv Mgr. Umara Switata, advokátem se sídlem [adresa] Praha 4.

K výroku III.:

[22] Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést, z jakého důvodu napadá rozhodnutí krajského soudu. Kasační stížnost lze podat toliko z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Formulace konkrétních důvodů (kasačních námitek) je nezbytným předpokladem perfektní kasační stížnosti, neboť stěžovatel prostřednictvím námitek vymezuje okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu ze strany Nejvyššího správního soudu, který je uplatněnými důvody vázán (§ 109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné námitky, nelze ve svém důsledku projednat.

[23] K formulaci žalobních bodů se podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, v němž uvedl, že „[ž]alobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Tyto závěry rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti s tím, že důvody musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu, neboť podstatou řízení o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§ 102 s. ř. s.).

[24] Kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu obsahuje pouze obecná tvrzení bez konkrétního uvedení právních a skutkových námitek. S ohledem na výše uvedené proto nesplňuje všechny náležitosti podle § 106 odst. 1 s. ř. s. V tomto případě je povinností soudu vyzvat stěžovatele k odstranění nedostatků kasační stížnosti, spočívajících v chybějících důvodech stížnosti. Stěžovatel je tak povinen kasační stížnost doplnit o důvody ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení (§ 106 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

K výroku II.:
Nevyhoví-li stěžovatel této výzvě ve stanovené lhůtě, tj. neodstraní-li vady kasační stížnosti a v řízení nebude možno pro tyto nedostatky pokračovat, soud kasační stížnost odmítne (§ 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s.).

V Brně 6. dubna 2021

Petr Mikeš
předseda senátu

Usnesení ze dne 26. 8. 2021

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: I. B. A., zast. Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2019, čj. OAM-591/ZA-ZA11-K09-2019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2021, čj. 29 Az 24/2019-52,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Umaru Switatovi, advokátu, se přiznává za řízení o kasační stížnosti odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) dne 14. 8. 2017 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. V řízení o žádosti uvedl, že vystudoval letecké inženýrství v Charkově. Vrátil se do vlasti a hledal si práci. Tu mu nabídli ve společnosti ovládané šíitskou stranou A. H. Opakovaně se ho ptali, zda chce přistoupit do strany. Stěžovatel však chtěl vykonávat práci bez členství ve straně. Tlak na členství ve straně se stupňoval. Dne 18. 12. 2016 byl sražen nepřiměřeně rychle jedoucím policejním vozidlem. Policista ho odvezl v civilním vozidle do nemocnice. Událost stěžovatel dával do souvislosti se svým nepřistoupením do strany. Pociťuje, že byl pronásledován a v zemi původu mu po návratu hrozí nebezpečí vážné újmy. Tuto žádost o udělení mezinárodní ochrany žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 2. 7. 2018, č. j. OAM-656/ZA-ZA11-K10-2017. Následně podanou žalobu zamítl Krajský soud v Ostravě, proti čemuž se bránil stěžovatel kasační stížností. Ta byla zamítnuta rozsudkem NSS ze dne 16. 5. 2019, čj. 1 Azs 389/2018-38.

[2] Stěžovatel následně dne 2. 7. 2019 požádal znovu o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvody žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že vystudoval leteckou školu na Ukrajině; jako sunnitu jej začali pronásledovat šiité; byl sražen policejním autem, kvůli čemuž je pronásledován. Dále uvedl, že se bezpečnostní situace v Iráku zhoršila. Upřesnil, že oproti předchozímu tvrzení nebyl v nemocnici po sražení autem 3 měsíce, ale pouze 1 den a dále se skrýval u kamaráda.

[3] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o nově podané žádosti tak, že prvním výrokem vyslovil nepřípustnost stěžovatelovy žádosti dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném od 31. 7. 2019 (dále jen „zákon o azylu“). Druhým výrokem pak zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Následně podanou žalobu Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

[4] Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že stěžovatel neuvedl v řízení o své žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 8. 7. 2019 žádnou novou skutečnost, kterou by bylo možné posuzovat jako skutečnost, která nebyla bez vlastního zavinění stěžovatele předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a která by svědčila o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a stejného zákona, tedy v duchu ustanovení § 11a odst. 1 zákona o azylu. Dle soudu v žalobě pouze opakoval argumentaci, kterou uplatnil v předchozím řízení.

[5] Žalovaný posoudil informaci o vysokoškolském vzdělání stěžovatele, které by mohlo být vojensky využitelné, v rámci meritorního posouzení jeho žádosti, proto krajský soud nepovažoval za vadu, že žalovaný nevyužil diskreční oprávnění dané v § 11a odst. 4 zákona o azylu posoudit opakovanou žádost jako přípustnou.

[6] Dle krajského soudu žalovaný rovněž zdůraznil, že z podkladových informací nevyplývá, že by se v mezidobí mezi podanými žádostmi zásadním způsobem změnila bezpečnostní situace v Iráku. Tyto podklady považoval soud za dostatečně aktuální. S těmito podklady se stěžovatel seznámil a doplnil je pouze krátkým vyjádřením, které však jen upřesňovalo již sdělené informace.

[7] Proti danému rozsudku se stěžovatel brání nyní podanou kasační stížnost.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného a replika

[8] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že žalovaný nezjistil přesně a úplně stav věci. Podklady, které opatřil, nebyly aktuální. Politická situace v Iráku je dlouhodobě napjatá a neklidná, což je všeobecně známá skutečnost. V zemi dochází k bojům. Bezpečnostní a policejní orgány nejsou schopny zajistit osobní bezpečnost stěžovatele, který měl v minulosti problémy. Žalovaný nepřihlédl k politické a bezpečnostní situaci v zemi. Ta odůvodňuje udělení azylu z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu a udělení doplňkové ochrany. Stěžovatel uvedl nové skutečnosti a okolnosti, které souvisejí s aktuální bezpečnostní situací v zemi.

[9] Žalovaný se vyjádřil tak, že stěžovatel neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu z vlasti. Na základě informací o zemi původu dospěl žalovaný k závěru, že v Iráku nedošlo od předchozí žádosti k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost.

[10] Stěžovatel v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný vycházel z neaktuálních a neúplných podkladů. Irák je nebezpečná země, kde jsou omezována základní lidská práva a náboženské svobody. Běžné je násilí páchané na ženách, obtěžování, nucená náboženská konverze, zatýkání a zkorumpovaná politika. V zemi téměř neexistuje základní lékařská péče. Stěžovatel není schopen návratu do země původu. Má obavu z perzekuce z rasových, náboženských a politických příčin. V České republice žije stěžovatel spořádaným životem a není důvodné se domnívat, že by představoval nebezpečí pro veřejný pořádek. Napadené rozhodnutí je nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[11] Soud se nejprve zabývá otázkou přípustnosti kasační stížnosti (§ 102 a násl. s. ř. s.). Stěžovatel musí zásadně reagovat na argumentaci krajského soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou závěry, které krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, nesprávné. Pokud tak neučiní a pouze znovu zopakuje námitky, které uvedl v žalobě, aniž by jakkoliv reflektoval argumentaci krajského soudu, pak za předpokladu, že uvedené námitky krajský soud vypořádal a nelze v jejich opakování spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům krajského soudu, nejsou takové námitky přípustné (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, čj. 7 Afs 106/2009-77, č. 2103/2010 Sb. NSS, ze dne 15. 9. 2009, čj. 6 Ads 113/2009-43, nebo ze dne 14. 6. 2016, čj. 1 As 271/2015-36). Přestože jsou námitky vznesené v kasační stížnosti z velké části velmi podobné argumentaci, kterou stěžovatel namítal již v žalobě, ohledně námitky změny bezpečnostní situace se hraničně jedná právě o případ setrvání na dříve vznesené argumentaci, proto soud kasační stížnost neodmítl pro nepřípustnost.

[12] Dále soud zkoumal přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s. (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2006, čj. 8 Azs 5/2006-30), tj. zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany (azylu) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS.

[13] Soud v projednávané věci přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal. Podle § 104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto kasační soud dále stručně uvede, proč věc stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí zdejší soud podrobně věcně zabýval.

[14] Nejvyšší správní soud konstatuje, že k problematice opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu existuje poměrně bohatá judikatura. V rozsudku ze dne 8. 9. 2011, čj. 7 Azs 28/2011-74, NSS uvedl, že bylo-li řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno pro nepřípustnost podle § 25 písm. i) zákona o azylu zkoumá správní soud pouze to, zda byly dány podmínky pro zastavení řízení. Důvody uváděné žadateli se zabývá pouze z toho hlediska, zda jim mohly být známy v době první žádosti, a zda je tedy mohli uvést, či zda jim v tom nebránily objektivní důvody, zpravidla spočívající v tom, že o těchto důvodech vůbec nevěděli nebo je nemohli z objektivních či legitimních subjektivních příčin uvést. Rozšířený senát v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, uvedl, že „odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ V rozsudku ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65, Nejvyšší správní soud dovodil, že „hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“

[15] Z rekapitulace uvedené v bodech [1] a [2] tohoto usnesení plyne, že důvody pro které stěžovatel žádal o mezinárodní ochranu, byly v zásadě stejné jak v případě jeho první žádosti tak i druhé žádosti. Oproti první žádosti dodal, že se bezpečnostní situace v zemi původu zhoršila. Ve správním spisu je však založena zpráva Ministerstva vnitra ze dne 18. 3. 2019, o situaci etnických a náboženských menšin, bezpečnostní situaci a návratech, ze které plyne, že po porážce tzv. Islámského státu ke konci roku 2017 se bezpečnostní situace zlepšila. Již v předchozím rozsudku NSS týkajícím se stěžovatele sp. zn. 1 Azs 389/2018 dospěl soud k závěru, že „bezpečnostní situace v Iráku není ideální, v současné době zde neprobíhá mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Vycházel přitom z údajů shromážděných ve spise pocházejících od nezávislých zpravodajských zdrojů (Freedom House, Amnesty International, Human Rights Watch, Česká tisková kancelář či International Crisis Group), které stěžovatel nezpochybnil. Stěžovatel navíc žil v Bagdádu, který nebyl ani není pod nadvládou organizace Islámský stát.“ Z tohoto rozsudku plyne, že ani před porážkou tzv. Islámského státu nedosahovala bezpečnostní situace v Iráku, resp. v Bagádu, tak špatné úrovně, aby to odůvodnilo udělení doplňkové ochrany.

[16] Krajský soud v souladu s výše citovanou judikaturou konstatoval, že stěžovatel v nové žádosti netvrdil žádné nové azylově relevantní informace a rovněž, že žalovaný vycházel z dostatečně aktuálních a postačujících informací. S tímto posouzením Nejvyšší správní soud souhlasí.

[17] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že žalovaný i soudy vycházeli z neaktuálních zpráv. Kromě obecného tvrzení však stěžovatel v kasační stížnosti neodkazuje na jiné zprávy, ze kterých by plynula zhoršená bezpečnostní situace v Iráku. V kasační stížnosti zmiňuje řadu problémů, ke kterým v Iráku dochází, aniž by však specifikoval, jak se zrovna tyto problémy vztahují k jeho situaci nebo k jeho osobě. U tvrzených problémů násilí páchaného na ženách, perzekuce z rasových příčin nebo neexistence lékařské péče, je taková specifikace podstatná, jelikož na první pohled se jeví, že se jej nijak přímo nedotýkají.

IV. Závěr a náklady řízení

[18] Z výše uvedených důvodů kasační stížnost soud odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

[19] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. bod 53 usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, a bod 18 usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28). Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

[20] Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci přiznal odměnu za zastupování (§ 35 odst. 10 s. ř. s.). Jde o odměnu za 2 úkony právní služby (doplnění kasační stížnosti a replika k vyjádření žalovaného) celkem v částce 6 200 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhradu hotových výdajů, celkem 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy 6 800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. srpna 2021

Petr Mikeš
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací