Ústavní soud

II. ÚS 543/13

I. ÚS 526/13

II. ÚS 3406/10

Jestliže rozhodčí smlouva (rozhodčí doložka) neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale pouze odkazuje na výběr „soudem“, tedy obchodní společností, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková smlouva neplatná. Za situace, kdy je rozhodčí smlouva neplatná a obecný soud se v rámci exekučního řízení nezabývá otázkou pravomoci rozhodce, takovým postupem poruší stěžovatelovo právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 771/13

II. ÚS 30/13

II. ÚS 156/13

II. ÚS 376/12

Je-li účastníkem soukromoprávního řízení stát (resp. jeho organizační složka), jemuž vznikl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení, je obecný soud povinen ve svém rozhodnutí náležitě odůvodnit, zda jsou tyto náklady účelně vynaloženými. V opačném případě obecný soud poruší stěžovatelovo právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 3810/12

Jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech řízení, které bylo nutno pro nedostatek podmínek řízení dle ust. § 104 o. s. ř. zastavit, neboť projednání věci bránila překážka vyplývající z ust. § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, aplikuje ust. § 150 o. s. ř. svévolným způsobem, tj. neposoudí všechny okolnosti daného případu, poruší stěžovatelovo právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 684/13

II. ÚS 114/13

II. ÚS 3217/12

II. ÚS 4645/12

IV. ÚS 3103/12

II. ÚS 4415/12

IV. ÚS 831/13

I. ÚS 128/13

III. ÚS 4920/12

I. ÚS 4862/12

II. ÚS 3517/12

II. ÚS 3617/12

III. ÚS 648/13

I. ÚS 2152/11

III. ÚS 2034/12

III. ÚS 2486/12

II. ÚS 3729/12

III. ÚS 3722/12

I. ÚS 754/13

I. ÚS 2456/12

I. ÚS 4071/12

IV. ÚS 1241/12

Úkolem obecných soudů není formalisticky interpretovat ustanovení zákonů, nýbrž činit vše pro nalezení spravedlivého řešení. Tam, kde se jedná o výklad restitučních zákonů, je potřeba zohlednit cíl restitucí, kterým je náprava křivd oprávněným osobám v co nejširším rozsahu, a to i vstřícnějším procesním postupem a výkladem restitučních zákonů. Obecné soudy musí rovněž dbát prozařování základních práv do horizontálních právních vztahů a poskytnout jim ochranu. Nasvědčovaly-li všechny okolnosti případu tomu, že stěžovatelky držely pozemek fakticky předaný (avšak ne vydaný) v rámci restitucí v omluvitelném omylu, je závěr soudů o neexistenci jejich dobé víry a tudíž i vlastnického práva v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1312/11

Pokud obecný soud založil své rozhodnutí ve věci na tvrzení, jež je v přímém rozporu s obsahem spisu, jedná se o opomenutí procesních ustanovení, které je zároveň výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, nebo je dokonce projevem libovůle soudu, a představuje rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 2306/12

Objektivní nemožnost dítěte živit se samostatně z důvodu těžkého zdravotního postižení nemůže být přičítána k tíži tohoto dítěte v tom smyslu, že by po přiznání sociálních dávek již nemělo právo na výživné ze strany rodiče a nemělo právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (§ 85 odst. 1 a 2 zákona o rodině); opačné posouzení obecným soudem je v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 692/13

I. ÚS 418/13

IV. ÚS 4419/12

I. ÚS 4228/12

I. ÚS 3806/12

I. ÚS 3291/10

I. ÚS 3894/12

I. ÚS 4701/12

II. ÚS 841/13

IV. ÚS 4068/12

III. ÚS 2423/11

I. ÚS 2992/11

III. ÚS 3836/12

III. ÚS 4472/12

I. ÚS 278/13

I. ÚS 49/13

IV. ÚS 4177/12

IV. ÚS 596/13