Rozhodne-li o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty státní zástupce, ačkoliv o této stížnosti má podle § 146a odst. 2 trestního řádu rozhodovat soud, pak takovýto postup zakládá porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, neboť napadené rozhodnutí vydal orgán, který k tomu neměl žádnou pravomoc; navíc je v důsledku tohoto postupu odepřena dotčené osobě možnost domáhat se soudní ochrany ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

Usnesení28. 2. 2013

III. ÚS 3772/12

Usnesení28. 2. 2013

II. ÚS 4363/12

II. ÚS 649/13

III. ÚS 388/13

III. ÚS 532/13

II. ÚS 2751/11

Přizná-li obecný soud stěžovateli – advokátovi - jako ustanovenému zástupci dle § 30 o. s. ř. odměnu ve zkrácené výši dle ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu shodně jako odměnu opatrovníka, poruší jeho právo na legitimní očekávání ve smyslu čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Jestliže obecný soud nerespektuje závazný právní názor Ústavního soudu vyjádřený v jeho judikatuře, aniž předloží dostatečně odůvodněnou argumentaci způsobilou vyložit, proč se od tohoto právního názoru odchýlil, poruší čl. 89 odst. 2 Ústavy, stanovící závaznost vykonatelných rozhodnutí Ústavního soudu pro všechny orgány a osoby, a ve svém důsledku poruší rovněž stěžovatelovo právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny.

III. ÚS 386/13

II. ÚS 4421/12

III. ÚS 636/13

III. ÚS 554/13

III. ÚS 556/13

III. ÚS 542/13

III. ÚS 3986/12

II. ÚS 4697/12

II. ÚS 685/13

II. ÚS 4611/12

III. ÚS 3900/12

V soukromoprávní sféře je třeba určitost právního úkonu posuzovat vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu, přičemž pro interpretaci obsahu závazkového vztahu je rozhodující skutečná vůle obou smluvních stran v době uzavření smlouvy. V soukromém právu se aplikuje zásada pacta sunt servanda, a to i v případech, kdy je to pro některou ze smluvních stran nevýhodné. Smluvní strana si musí být vědoma své odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemůže smlouvy uzavírat a později namítat jejich neplatnost podle své vlastní vůle.

III. ÚS 686/13

III. ÚS 199/13

II. ÚS 1237/09

II. ÚS 4306/12

II. ÚS 411/13

II. ÚS 3973/12

II. ÚS 4588/12

II. ÚS 352/13

II. ÚS 3676/12

II. ÚS 4302/12

II. ÚS 384/11

II. ÚS 2013/12

I. ÚS 198/13

II. ÚS 3935/12

IV. ÚS 3856/11

II. ÚS 3435/12

IV. ÚS 3543/12

Rozhodování o osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. musí být prosto jakýchkoli prvků libovůle a musí za všech okolností šetřit základní práva účastníků řízení. Podmínka existence zvlášť závažných důvodů formulovaná v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. se vztahuje pouze k úplnému osvobození od soudních poplatků. Závěr o jejím nenaplnění musí obecné soudy náležitě odůvodnit a dále se musí zabývat tím, jestli nejsou důvody alespoň pro částečné osvobození od soudních poplatků. V opačném případě poruší právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Interpretace ustanovení zákona, která nemá oporu v jazykovém výkladu a která bez zákonného důvodu rozlišuje subjekty podnikající a nepodnikající, je v rozporu s principy zakotvenými v čl. 3 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.

II. ÚS 4887/12

IV. ÚS 1054/12

IV. ÚS 3652/12

IV. ÚS 654/13

← PředchozíStrana 1060 z 1986Další →