Ústavní soud

III. ÚS 1343/11

III. ÚS 1399/11

III. ÚS 1289/11

III. ÚS 1725/11

I. ÚS 1622/11

II. ÚS 1108/08

II. ÚS 951/11

II. ÚS 306/11

III. ÚS 1098/11

III. ÚS 1794/11

II. ÚS 2494/07

II. ÚS 740/11

II. ÚS 2778/09

II. ÚS 1477/11

II. ÚS 1627/08

II. ÚS 652/11

II. ÚS 3162/10

IV. ÚS 3522/10

II. ÚS 2485/10

IV. ÚS 1579/11

IV. ÚS 1732/11

IV. ÚS 511/10

Nabude-li některý z výroků nalézacího soudu vůči určenému účastníkovi řízení právní moci a řízení tak vůči němu skončí, je tímto stavem odvolací soud vázán. Pokud odvolací soud v rámci odvolacího řízení takového účastníka předvolá k jednání, pak se tak může stát již jen v jiném procesním postavení než strany řízení (kupř. jako svědka). Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohledňující nesprávný předpoklad, jakoby tento účastník v odvolacím řízení vystupoval na některé ze stran řízení, pak za dané situace excesivním způsobem překračuje kogentní normy upravující civilní proces a svoji intenzitou porušuje základní právo na spravedlivý proces a ochranu majetku ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 3367/10

III. ÚS 1656/11

II. ÚS 1599/11

II. ÚS 1888/09

II. ÚS 552/11

II. ÚS 593/11

II. ÚS 1013/11

II. ÚS 201/11

II. ÚS 1403/11

II. ÚS 1235/11

Možnost neodůvodňovat usnesení dle § 104a o. s. ř. je nutno jako výjimku interpretovat restriktivně, přičemž je nutné vzít v úvahu konkrétní okolnosti případu. V situaci, kdy účastníci řízení zaujmou odlišné stanovisko než vrchní soud rozhodující o této otázce, lze legitimně požadovat, aby se soud v odůvodnění svého usnesení s argumentací účastníků vypořádal a vyložil důvody svého závěru o věcné příslušnosti. Pokud tak soud neučiní, porušuje čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatelky Ž. M. zrušil II. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 28. 6. 2011 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. Ncp 1267/2010-54 ze dne 24. ledna 2011 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 947/11

II. ÚS 425/11

II. ÚS 1334/11

Pl. ÚS 17/10

Snížení platové základny státních zástupců není protiústavní, a to zejména s ohledem na charakter činnosti státního zastupitelství a jeho postavení v systému dělby moci, ze kterého nelze vyvodit nezávislost srovnatelnou s nezávislostí, kterou Ústava garantuje soudcům, resp. soudnictví.

II. ÚS 1518/10

Z ústavněprávního hlediska lze akceptovat oddělení systému odpovědnosti za škodu způsobenou porušením práva EU od systému vnitrostátního. Ovšem i v takovém případě se Nejvyšší soud musí vypořádat s argumentací stěžovatelky, která se domáhá náhrady za škodu, kterou podle svých tvrzení utrpěla v důsledku porušení práva EU ze strany orgánů ČR. Pokud tak Nejvyšší soud neučiní, dopustí se svévole a postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1875/09

II. ÚS 3172/10

II. ÚS 456/11

IV. ÚS 1467/11

II. ÚS 862/11

II. ÚS 568/11

I. ÚS 1867/11

IV. ÚS 3410/10

II. ÚS 117/11

IV. ÚS 3010/10

IV. ÚS 1128/11

IV. ÚS 1405/11

III. ÚS 1429/11