Ústavní soud

III. ÚS 2039/08

III. ÚS 2444/08

III. ÚS 363/06

Ústavně zaručená práva a svobody týkající se procesního postavení účastníků řízení (čl. 36 až čl. 38 Listiny základních práv a svobod) je třeba aplikovat i ve vztahu k účastníkům pro určitý úsek řízení, a to adekvátně povaze takovéhoto práva, resp. řízení.

III. ÚS 2405/08

III. ÚS 2195/08

I. ÚS 2369/07

Pokud soud ustanoví účastníku řízení opatrovníka dle § 29 odst. 3 o. s. ř., aniž by učinil dostatečná zjištění ohledně jeho pobytu, porušuje právo účastníka na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 2805/08

IV. ÚS 2101/08

I. ÚS 2678/07

III. ÚS 2759/08

III. ÚS 2010/08

IV. ÚS 744/08

IV. ÚS 2557/08

III. ÚS 2622/08

III. ÚS 2095/08

I. ÚS 2341/08

I. ÚS 2850/08

I. ÚS 2034/08

IV. ÚS 2245/08

I. ÚS 2550/08

IV. ÚS 2849/08

IV. ÚS 2827/08

IV. ÚS 2330/08

I. ÚS 649/07

Pokud obecné soudy vyhoví žalobě na vyklizení bytu poté, co v řízení bylo prokázáno, že nebylo vydáno příslušné rozhodnutí o přidělení bytu, a tudíž nikdy nevzniklo právo osobního užívání bytu, které by bylo transformováno do práva nájemního, nelze jejich postup označit za porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ani za porušení práva na ochranu vlastnictví zaručeného v čl. 11 Listiny.

I. ÚS 2426/08

I. ÚS 2675/08

II. ÚS 2823/08

IV. ÚS 2174/08

Pl. ÚS 19/08

Přenos pravomocí orgánů České republiky na mezinárodní organizaci podle čl. 10a Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) nemůže jít tak daleko, aby narušil samu podstatu republiky jako svrchovaného a demokratického právního státu založeného na úctě k právům a svobodám člověka a občana a aby založil změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy). Jinak je ale rozsah přenosu pravomocí otázkou výsostně politickou. Pokud by na základě přenosu pravomocí mohla mezinárodní organizace nadále své pravomoci měnit libovolně a nezávisle na svých členech, tzn. byla by na ni přenášena ústavní kompetenční kompetence, šlo by o přenos v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 10a Ústavy. Při preventivním přezkumu mezinárodních smluv je referenčním kritériem pro Ústavní soud ústavní pořádek jako celek, nikoli jen jeho materiální jádro; Ústava nerozlišuje mezi „běžnými“ mezinárodními smlouvami podle čl. 49 a mezinárodními smlouvami podle článku 10a a u obou z nich stanoví tutéž proceduru přezkumu Ústavním soudem. Tzv. Lisabonská smlouva takové důsledky ve vztahu k Evropské unii nemá a je v přezkoumávaných ustanoveních v souladu s ústavním pořádkem České republiky. V řízení o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem je Ústavní soud vázán rozsahem kvalifikovaného návrhu na zahájení řízení. Jeho přezkum se koncentruje jen na ta ustanovení mezinárodní smlouvy, jejichž soulad s ústavním pořádkem navrhovatel výslovně a odůvodněně zpochybnil. Nález a průběh řízení před Ústavním soudem Plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 26. listopadu 2008 v řízení podle čl. 87 odst. 2 Ústavy o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, zahájeném na návrh Senátu Parlamentu České republiky (dále jen „Senát“), vyslovilo, že Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství (dále jen „Lisabonská smlouva“), resp. čl. 2 odst. 1 (před přečíslováním čl. 2a odst. 1), čl. 4 odst. 2 (před přečíslováním čl. 2c), čl. 352 odst. 1 (před přečíslováním čl. 308 odst. 1), čl. 83 (před přečíslováním čl. 69b odst. 1) a čl. 216 (před přečíslováním čl. 188l) Smlouvy o fungování Evropské unie a čl. 2 (před přečíslováním čl. 1a), čl. 7 a čl. 48 odst. 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii, ve znění Lisabonské smlouvy, jakožto i Listina základních práv Evropské unie nejsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.*) Argumenty stran a jejich zástupců si Ústavní soud vyslechl na ústním jednání 25. listopadu 2008, které po přednesení závěrečných návrhů přerušil a odročil na 26. listopadu 2008, kdy rozhodl nálezem, že Lisabonská smlouva, resp. v jejím znění Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie, včetně Listiny základních práv a svobod EU, v uvedených ustanoveních v rozporu s ústavním pořádkem České republiky není. Návrh Senátu Senát se na Ústavní soud obrátil podle § 71a odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu poté, kdy mu byla vládou České republiky předložena Lisabonská smlouva k vyslovení souhlasu s její ratifikací. Ve svém návrhu Senát uvedl, že Lisabonská smlouva přináší zásadní změny, které se dotýkají substantivních prvků státnosti a ústavní charakteristiky České republiky jako svrchovaného, jednotného a demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), nebo dokonce též podstatných náležitostí demokratického právního státu, jejichž změna je dle čl. 9 odst. 2 Ústavy nepřípustná. (1.) Senát konkrétně uvedl, že nové znění Smlouvy o fungování Evropské unie (dříve Smlouva o založení ES, dále jen SFEU) zakládá klasifikaci pravomocí charakteristickou spíše pro federální státy tím, že zavádí kategorii výlučných pravomocí Unie, do níž spadají komplexní oblasti právní regulace (čl. 2 odst. 1 SFEU). Dále konstatoval, že ve sféře sdílených pravomocí (čl. 4 SFEU) dochází, z pohledu čl. 10a Ústavy, k předem ne zcela určitelnému rozsahu přenesení pravomocí na Unii. (2.) Senát žádal přezkoumat též čl. 352 odst. 1 SFEU, který se již neomezuje na oblast regulace vnitřního trhu, a představuje tak blanketní normu umožňující přijetí opatření nad rámec unijních kompetencí, tj. mimo rozsah přenesení pravomocí podle čl. 10a Ústavy. (3.) Senát dále poukázal na čl. 48 odst. 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii (dále jen SEU); uplatnění obecné přechodové klauzule (passerelle) za účelem změny jednomyslného rozhodování na rozhodování kvalifikovanou většinou v určité oblasti či nahrazení zvláštního legislativního postupu řádným legislativním postupem dle čl. 48 odst. 7 SEU podle Senátu představuje změnu pravomocí ve smyslu čl. 10a Ústavy, aniž by tato změna byla doprovázena ratifikací mezinárodní smlouvy či aktivním souhlasem Parlamentu. Pokud jde o čl. 83 odst. 1 SFEU, prostor pro vyjádření nesouhlasu Parlamentu zcela chybí; může tak dojít k faktickému vyprázdnění čl. 15 odst. 1 Ústavy. (4.) Senát dále namítl, že mezinárodní smlouvy sjednané a schválené kvalifikovanou většinou v Radě (nikoli jednomyslně) podle čl. 216 SFEU mají být závazné i pro členské státy, které s nimi nesouhlasily, přestože v těchto státech neproběhne běžný ratifikační proces a v případě České republiky odpadá též možnost předběžného přezkumu souladu takovýchto smluv s jejím ústavním pořádkem. Senát proto vyslovil pochybnost, zda se jedná o postup slučitelný s čl. 49 a čl. 63 odst. 1 písm. b) Ústavy a je-li zde prostor pro aplikaci těchto smluv na základě čl. 10 Ústavy. (5.) Nepřímý odkaz na Listinu základních práv EU spolu s budoucím přistoupením EU k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6 odst. 1 a 2 SEU) podle Senátu může vyvolávat nejasnosti ohledně statusu Listiny základních práv EU (dále jen LZPEU) a není jasné, zda tato konstrukce bude posilovat či naopak snižovat standard vnitrostátní ochrany lidských práv zakotvený v české Listině základních práv a svobod (dále jen LZPS). (6.) Konečně Senát zpochybnil soulad čl. 2 SEU s čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 Ústavy (princip suverenity lidu) vzhledem k tomu, že dochází k rozšíření hodnot, na nichž je Unie založena, což může být prostřednictvím mechanismu pozastavení členských práv použito k vytvoření politického tlaku na změnu vnitrostátních právních řádů v tak zásadních otázkách, proti vůli suveréna, tj. lidu. Prezident republiky V. K. se jako účastník k řízení s návrhem Senátu ztotožnil a jeho argumentaci doplnil a rozšířil mimo jiné o zdůraznění argumentu, že Lisabonská smlouva je v rozporu především s materiálním jádrem ústavy a že tento rozpor pak nebude moci být odstraněn ani případnou novelizací ústavy. Vláda Mirka Topolánka naopak vyslovila přesvědčení, že Lisabonská smlouva v rozporu s ústavním pořádkem České republiky není.

I. ÚS 2177/08

IV. ÚS 44/07

II. ÚS 94/08

III. ÚS 2488/08

IV. ÚS 492/07

II. ÚS 658/04

II. ÚS 835/08

II. ÚS 2451/08

II. ÚS 2054/08

III. ÚS 2056/08

II. ÚS 2529/08

III. ÚS 834/08

II. ÚS 2526/08

II. ÚS 374/08

I. ÚS 2071/08

II. ÚS 1003/08

II. ÚS 2019/08

IV. ÚS 386/06

II. ÚS 2519/08

II. ÚS 1018/08

II. ÚS 976/08