Ústavní soud

IV. ÚS 2203/08

IV. ÚS 2490/08

I. ÚS 2356/08

II. ÚS 2711/08

III. ÚS 1857/08

II. ÚS 721/06

II. ÚS 1371/08

Je-li účastníku řízení ustanoven opatrovník, ač k tomu nebyly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tj. nejednalo se o osobu neznámého pobytu, neboť pobyt osoby bylo možné zjistit s využitím soudu dostupných informací, jedná se o nesprávný postup soudu, kdy účastníku byla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy. Praxe, kdy jsou opatrovníky účastníků řízení ustanovováni pracovníci soudu, který o věci rozhoduje, nebere dostatečně v úvahu zájmy účastníka s ohledem na možnou kolizi mezi zájmy zástupce a zastoupeného, a tudíž je v rozporu s ústavními zásadami, kterých má být ustanovením opatrovníka dosaženo.

I. ÚS 2862/07

Rozhodování o nákladech řízení je ovládáno zásadou procesního úspěchu ve věci a aplikace soudcovského moderačního práva dle § 150 o. s. ř. představuje výjimku z této zásady. Obecné soudy jsou proto povinny pečlivě vážit důvody hodné zvláštního zřetele, které je vedou k aplikaci moderačního práva, a v odůvodnění je náležitě vyložit. Pokud tak nepostupují, porušují základní právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1279/08

II. ÚS 2113/08

IV. ÚS 2441/08

II. ÚS 2940/07

IV. ÚS 1461/08

IV. ÚS 2162/08

IV. ÚS 1894/08

II. ÚS 2421/08

IV. ÚS 1499/08

I. ÚS 2388/08

I. ÚS 1671/08

Obecné soudy nesmějí při rozhodování o nákladech řízení aplikovat moderační právo dle § 150 o. s. ř. svévolně a jsou povinny rozhodnutí o nákladech řízení řádně odůvodnit. Pokud tak nepostupují, porušují základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 2/08

II. ÚS 2169/08

II. ÚS 1833/08

IV. ÚS 1909/08

II. ÚS 2126/08

I. ÚS 1996/08

Pokud obecný soud interpretuje ustanovení o promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení tak, že by začala subjektivní promlčecí doba běžet dříve než objektivní promlčecí doba, tj. ještě před vznikem bezdůvodného obohacení, a v důsledku takové interpretace zamítne žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, porušuje právo na ochranu majetku zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V případě, že v důsledku zrušení části zákona Ústavním soudem vznikne právo na vydání bezdůvodného obohacení, nemůže subjektivní promlčecí doba začít běžet již v momentě, kdy byl nález zveřejněn s poukazem na to, že ten, komu svědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení, o nálezu věděl, ale může začít běžet nejdříve od data, kdy jsou příslušná ustanovení zákona zrušena, tedy v momentě, kdy začíná běžet též objektivní promlčecí doba.

II. ÚS 1872/08

II. ÚS 2082/08

I. ÚS 2358/08

IV. ÚS 2449/08

II. ÚS 2531/08

I. ÚS 1574/08

IV. ÚS 2325/08

IV. ÚS 1526/08

Postupem, kdy obecný soud neumožní obžalovanému seznámit se s jednotlivými důkazy předloženými obžalobou, tedy neumožní mu jednotlivé důkazy ověřovat, komentovat a vyvracet, poruší právo obžalovaného na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatele V. CH. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 4. listopadu 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2008 sp. zn. 6 To 26/2008. Návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2008 sp. zn. 10 T 5/2007 odmítl jako nepřípustný.

I. ÚS 257/06

Pokud občan České republiky splnil podmínku minimálního počtu 25 let pojištění podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, za existence společného československého státu, tj. do 31. 12. 1992, aplikace čl. 20 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení č. 228/1993 Sb. nemůže vést k tomu, že je mu zpětně splnění této podmínky upíráno. Takový postup odporuje principu právní jistoty a předvídatelnosti práva. Vzhledem k tomu, že závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ve věci tzv. „slovenských důchodů“ představují „zákon“v materiálním smyslu, žadatelům o vyrovnávací příspěvek vzniká legitimní očekávání, že jim bude přiznána majetková hodnota v podobě dávky, jejíž výše bude stanovena podle zásad respektujících rovnost v právu na přiměřené zabezpečení ve stáří dle čl. 1 ve spojení s čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 2255/08

I. ÚS 2564/08

I. ÚS 862/08

I. ÚS 2578/08

IV. ÚS 2115/08

II. ÚS 214/06

III. ÚS 1842/08

IV. ÚS 630/08

II. ÚS 752/08

III. ÚS 2252/08

II. ÚS 2571/08

III. ÚS 961/08

III. ÚS 294/06

III. ÚS 1565/08

III. ÚS 2081/08

II. ÚS 2216/08