Ústavní soud

II. ÚS 1582/19

II. ÚS 3404/19

III. ÚS 3237/19

II. ÚS 3417/19

III. ÚS 3015/19

I. ÚS 3350/19

II. ÚS 2510/19

II. ÚS 2425/19

II. ÚS 3230/19

I. ÚS 1517/19

I. ÚS 3081/19

I. ÚS 2823/19

II. ÚS 3160/19

I. ÚS 2832/19

I. ÚS 2777/19

II. ÚS 2594/19

II. ÚS 1852/19

Při řešení právních otázek musí soudy předložit vlastní argumentaci, kterou nelze zcela nahradit odkazem na názor vyslovený v odborné literatuře. Usnesení, kterými Ústavní soud odmítá ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost, mají pro účely výkladu podústavních předpisů obvykle jen podpůrný význam, neboť Ústavní soud zásadně neposuzuje věcnou správnost napadených rozhodnutí.

III. ÚS 2793/19

II. ÚS 3401/19

Pl. ÚS 7/19

Z ústavního principu právního státu (čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy Č. republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) přímo vyplývají požadavky předvídatelnosti a bezrozpornosti práva a zákaz libovůle; současně platí zásada primátu jednotlivce před státem, kdy stát slouží všem občanům, a nikoliv občané státu. Požadavek jednoznačnosti zákona a jeho vnitřního souladu platí o to více v případě, kdy zákon stanoví poplatkovou povinnost ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny. Tato poplatková povinnost musí být zákonem stanovena zcela jednoznačně, srozumitelně, konzistentně a předvídatelně. Ustanovení § 259 zákona o zadávání veřejných zakázek odporuje požadavku předvídatelnosti a bezrozpornosti zákona jakožto základnímu předpokladu právního státu, stejně jako požadavku dobré správy, založené na vstřícném přístupu a komunikaci správních úřadů s občany. Zaplacením poplatku je tak podmíněn postup správního úřadu i v případě, kdy je tento povinen zahájit řízení z úřední povinnosti. Platí přitom, že stát nemá vybírat zvláštní poplatek za to, aby konal tam, kde je k tomu zákonem povinován.

II. ÚS 3317/19

I. ÚS 2855/19

I. ÚS 2603/19

III. ÚS 4254/18

II. ÚS 3342/19

II. ÚS 3207/19

I. ÚS 3069/19

II. ÚS 3105/19

III. ÚS 1600/18

IV. ÚS 2687/18

II. ÚS 2905/19

I. ÚS 472/19

III. ÚS 2781/19

I. ÚS 2498/18

III. ÚS 1548/19

I. ÚS 2447/19

II. ÚS 2849/18

III. ÚS 2770/19

I. ÚS 2066/18

III. ÚS 985/19

III. ÚS 1223/18

III. ÚS 296/19

III. ÚS 3211/19

III. ÚS 2574/19

III. ÚS 2586/19

II. ÚS 2081/19

III. ÚS 1645/18

III. ÚS 626/19

III. ÚS 2396/19

Pokud účastník řízení uplatní konkrétní a relevantní námitky proti znaleckému posudku, ze kterého soud při rozhodování vychází, je povinností soudu řádně se s těmito námitkami v odůvodnění rozhodnutí vypořádat. V opačném případě porušuje právo účastníka řízení na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Skutečnost, že soud neumožní nezletilému, který je dostatečně rozumově a emocionálně vyspělý, vyjádřit svůj názor ohledně výchovných poměrů přímo před soudem, může mít dopad i na zjišťování skutkových okolností a může tak dojít i k porušení práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 264/19