Ústavní soud

III. ÚS 2027/25

Pokud soud ignoruje doplnění stížnosti v důsledku administrativního pochybení, nelze takovou skutečnost přičítat k tíži obviněného, o jehož osobní svobodě se v daném řízení rozhoduje. Pokud tak učiní, poruší právo obviněného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 3589/25

I. ÚS 2932/25

I. ÚS 2248/25

III. ÚS 3123/25

III. ÚS 3087/25

III. ÚS 3032/25

I. ÚS 3217/25

III. ÚS 2323/25

III. ÚS 2130/25

I. ÚS 3521/25

I. ÚS 3402/25

III. ÚS 2518/25

III. ÚS 3477/25

III. ÚS 2250/25

I. ÚS 1829/25

III. ÚS 2065/25

III. ÚS 3312/25

III. ÚS 2986/25

III. ÚS 2952/25

III. ÚS 2915/25

II. ÚS 3298/25

Pl. ÚS 32/25

Rozlišení tarifních hodnot u řízení vymezených v § 9 odst. 2 a 7 advokátního tarifu, které nespočívá v objektivní odlišnosti agend či typově rozdílné povaze právní služby, ale pouze ve způsobu určení právního zástupce, je projevem libovůle. Takové nedůvodné rozlišování je v rozporu se zásadou rovnosti zaručenou článkem 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na podnikání dle čl. 26 odst. 1, resp. právem na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny.

IV. ÚS 2865/25

I. ÚS 3374/25

IV. ÚS 3011/25

II. ÚS 3491/25

II. ÚS 2141/25

IV. ÚS 3346/25

III. ÚS 2166/24

I. ÚS 3077/25

II. ÚS 3565/25

I. ÚS 3230/25

IV. ÚS 3449/25

IV. ÚS 3409/25

III. ÚS 3039/25

II. ÚS 3337/25

II. ÚS 3486/25

III. ÚS 3229/24

II. ÚS 2022/25

Pokud soud prodlužuje zabezpečovací detenci, musí primárně vycházet z ustanovení § 96 odst. 1 trestního zákoníku, které je promítnutím čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod do zákonné úpravy. Soud se musí zabývat kritériem přiměřenosti zabezpečovací detence ve vztahu (1) k povaze a závažnosti trestné činnosti, kvůli níž pachateli zabezpečovací detenci prodlužuje, (2) k prognóze pachatele, která je projevem nebezpečí, jaké pro společnost do budoucna představuje a (3) k osobě pachatele a jeho poměrům. Jestliže opomene některé z těchto kritérií, rozhodnutí bude v rozporu s čl. 4 odst. 4 a čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny. Jestliže pominou zákonné důvody k omezení či zbavení osobní svobody, osoba má být neprodleně propuštěna ze zařízení. Právní úprava zakotvující v § 100 odst. 6 trestního zákoníku možnost přeměny zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení nemůže opodstatnit pokračování zásahu do osobní svobody. Z článku 8 Listiny vyplývá možnost změny zabezpečovací detence na ochranné léčení ambulantní, existují-li důvody pro tuto mírnější formu ochranného léčení, a to i s ohledem na ochranu společnosti a nebezpečnost pachatele.

III. ÚS 2589/25

Pl. ÚS 38/24

Ústavní požadavek rovného zacházení v souvislosti s právem na bydlení plynoucí z článku 1 ve spojení s čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyžaduje, aby § 24a odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění navazujících zákonů, byl vykládán tak, že umožňuje přiznat nárok na příspěvek na bydlení také nájemci, který užívá k trvalému bydlení stavbu pro individuální či rodinnou rekreaci.

II. ÚS 3392/25

IV. ÚS 2466/25

Pokud obecné soudy zamítnou žalobu z rušené držby na základě jiných než zákonem předvídaných skutečností, porušují právo účastníka řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Užívá-li účastník prostory ve své držbě k bydlení, neposkytnutím ochrany svémocně narušené držbě zároveň zasahují do jeho práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 odst. 1 Listiny.

IV. ÚS 3395/25

I. ÚS 3065/25

IV. ÚS 3073/25

II. ÚS 2714/25

III. ÚS 3043/24

II. ÚS 3186/25