Ústavní soud

II. ÚS 3571/17

I. ÚS 3607/17

I. ÚS 139/18

I. ÚS 181/18

III. ÚS 3601/17

II. ÚS 149/18

I. ÚS 1942/17

II. ÚS 135/18

I. ÚS 3458/17

I. ÚS 2910/17

II. ÚS 2101/17

II. ÚS 1671/17

II. ÚS 117/18

II. ÚS 438/17

Řízení o výživném pro nezletilé dítě je řízením nesporným, které lze zahájit i bez návrhu. Nelze proto přijmout tezi, že dítě, které v mezidobí nabylo zletilosti, disponuje podaným návrhem bez omezení. Obecné soudy se proto nemohou zastavením řízení pro zpětvzetí návrhu zbavit povinnosti rozhodnout meritorně o výživném za dobu nezletilosti dítěte. Skutečnost, že případné plnění z přiznaného nároku by již šlo přímo k rukám zletilého dítěte, na přijatý závěr nemá vliv.

I. ÚS 3615/17

II. ÚS 4148/17

II. ÚS 104/18

II. ÚS 3756/17

IV. ÚS 3875/17

II. ÚS 2992/17

I. ÚS 3738/17

III. ÚS 365/17

I. ÚS 3512/17

I. ÚS 3804/17

IV. ÚS 3618/17

I. ÚS 4122/17

II. ÚS 3583/17

I. ÚS 3784/17

II. ÚS 90/18

IV. ÚS 3672/17

II. ÚS 4027/17

IV. ÚS 1842/17

II. ÚS 23/18

IV. ÚS 3956/17

III. ÚS 141/18

Pl. ÚS 20/17

I. ÚS 7/18

II. ÚS 104/17

I. ÚS 133/18

II. ÚS 3891/17

I. ÚS 3053/17

II. ÚS 185/18

I. ÚS 2473/17

I. ÚS 4000/17

II. ÚS 212/18

I. ÚS 39/18

I. ÚS 3866/17

II. ÚS 3169/16

I. ÚS 2817/17

I. ÚS 2637/17

Osoby se zdravotním postižením, nacházející se v nepříznivé sociální situaci, mají veřejné subjektivní právo na dostupnost vhodných služeb sociální péče (§ 38 zákona o sociálních službách). Tomu odpovídá povinnosti veřejné moci - krajů zabezpečit, aby těmto osobám na jejich území byly k dispozici potřebné sociální služby, včetně služeb sociální péče (§ 95 písm. g) zákona o sociálních službách). Jiný postup je porušením práva těchto osob na zdraví (čl. 31 Listiny základních práv a svobod), práva na přiměřenou životní úroveň (čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech) a práva na nezávislý způsob života a zapojení do společnosti (čl. 19 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením). V případě opomenutí kraje činit přiměřené a cílené kroky k zajištění dostupnosti vhodných sociálních služeb, jichž by mohla využít určitá osoba, potřebující sociální péči, může být vhodným procesním prostředkem k ochraně práva této osoby žaloba na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 a následujících soudního řádu správního.