Ústavní soud

II. ÚS 3401/17

I. ÚS 1844/17

Pro účely stanovení náhrady nákladů řízení před obecnými soudy je v rozporu s principem materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem (projevujícím se v rovině podústavního práva jako ochrana spotřebitele), vycházejí-li obecné soudy z toho, že je spotřebitel povinen již v předžalobní fázi doložit podnikateli uhrazení ceny za poskytnutou službu.

I. ÚS 2828/17

IV. ÚS 3109/17

II. ÚS 2815/17

II. ÚS 3271/17

II. ÚS 3111/17

IV. ÚS 2436/16

III. ÚS 2652/17

IV. ÚS 1258/17

I. ÚS 3042/17

II. ÚS 3395/17

II. ÚS 3490/17

IV. ÚS 1149/17

IV. ÚS 3442/17

IV. ÚS 1568/17

IV. ÚS 1733/17

II. ÚS 3476/17

I. ÚS 2063/17

Pokud obecné soudy v řízení aplikují a interpretují zákonná ustanovení, která upravují vznik, obsah či zánik smluvního závazku vzniklého uzavřením spotřebitelské smlouvy (mezi které patří také smlouva o dodávce vody) a připouští-li tato ustanovení vícero možných výkladů, musí soudy respektovat požadavek, aby byla vykládána způsobem pro spotřebitele nejpříznivějším. Jen takový výklad lze považovat za ústavně-konformní, tj. v souladu s ústavním principem ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních a práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele.

IV. ÚS 3413/17

IV. ÚS 3022/17

IV. ÚS 3524/17

I. ÚS 3028/17

II. ÚS 2952/17

III. ÚS 3025/17

I. ÚS 2243/17

IV. ÚS 3481/17

III. ÚS 2089/17

III. ÚS 2267/17

I. ÚS 889/17

IV. ÚS 3294/17

I. ÚS 3418/17

IV. ÚS 3209/17

III. ÚS 525/17

III. ÚS 3396/17

I. ÚS 2382/16

IV. ÚS 1551/17

II. ÚS 3995/16

III. ÚS 3484/17

III. ÚS 3466/17

III. ÚS 3654/16

I. ÚS 3364/17

IV. ÚS 2810/17

IV. ÚS 2580/17

IV. ÚS 3024/17

I. ÚS 2084/16

Zmeškal-li poškozený či jeho zmocněnec lhůtu k podání opravného prostředku, jímž poškozený uplatňuje právo, které nelze uplatnit jinak než v trestním řízení, má právo na navrácení lhůty analogicky dle § 61 odst. 1 trestního řádu za stejných podmínek jako obviněný a jeho obhájce. Jiný postup je porušením práva poškozeného či jeho zmocněnce na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 1921/17

Pojem „v péči obou rodičů“ nelze chápat jako paušalizaci (upřednostnění) střídavé péče jakožto základního východiska při rozhodování o výchově dětí. Naopak je nezbytné, aby obecné soudy vždy zohlednily ad hoc všechny okolnosti posuzované věci a rozhodly o formě péče v nejlepším zájmu dítěte tak, aby byl podíl obou rodičů na péči a výchově dítěte zásadně rovnocenný. Toho lze dosáhnout nejen úpravou péče střídavé nebo společné, ale i svěřením dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů, avšak za současné odpovídající úpravy styku dítěte s druhým rodičem (úpravou „širokého“ styku).

I. ÚS 2664/17

III. ÚS 2983/17

II. ÚS 3378/17