Ústavní soud

III. ÚS 2601/25

III. ÚS 2376/25

III. ÚS 462/25

III. ÚS 2462/25

III. ÚS 1866/25

I. ÚS 2291/25

II. ÚS 2806/25

I. ÚS 700/25

III. ÚS 2642/25

III. ÚS 2005/25

II. ÚS 2855/25

III. ÚS 3493/24

Pokud Nejvyšší soud shledá v případě alternativního vymezení předpokladů přípustnosti dovolání vadné jako celek, ačkoliv v části vymezení předpokladu přípustnosti, u nějž z povahy věci argumentace judikaturou Nejvyššího soudu není možná ("dosud neřešená otázka"), vadné není, poruší právo dovolatele na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 2113/25

II. ÚS 2879/25

II. ÚS 2812/25

II. ÚS 2608/25

IV. ÚS 2494/25

IV. ÚS 963/25

IV. ÚS 2188/25

IV. ÚS 2258/25

III. ÚS 2501/25

IV. ÚS 2730/25

II. ÚS 2886/25

I. ÚS 885/25

IV. ÚS 2653/25

I. ÚS 2969/25

II. ÚS 2635/25

II. ÚS 2732/25

II. ÚS 2910/25

Pl. ÚS 41/25

IV. ÚS 2166/25

IV. ÚS 2441/25

II. ÚS 2772/25

II. ÚS 2300/25

II. ÚS 2727/25

IV. ÚS 2877/25

II. ÚS 2522/25

III. ÚS 2695/25

I. ÚS 2920/25

II. ÚS 2496/25

I. ÚS 2566/25

Pl. ÚS 7/25

Určení zdravotnické politiky je předmětem politického rozhodnutí státu. Zákonodárce má proto značný prostor pro uvážení při zjišťování a formulaci materiálních předpokladů normotvorby. Využití právní konstrukce tzv. koeficientů centralizace péče ve vyhlášce č. 314/2024 Sb., úhradové vyhlášce pro rok 2025, tak nevede k porušení základních práv a svobod poskytovatelů zdravotní péče, ani dalších zúčastněných subjektů.

III. ÚS 2818/25

IV. ÚS 2533/25

IV. ÚS 2954/25

II. ÚS 2622/25

IV. ÚS 1769/25

Pl. ÚS 31/25

IV. ÚS 2440/25

IV. ÚS 2643/25