Ústavní soud

II. ÚS 1874/16

III. ÚS 3009/14

IV. ÚS 2310/15

II. ÚS 1150/16

II. ÚS 1195/16

III. ÚS 734/13

III. ÚS 3435/15

III. ÚS 3536/15

I. ÚS 1955/16

II. ÚS 1413/16

III. ÚS 3663/15

IV. ÚS 3792/14

I. ÚS 520/16

V situaci „tvrzení proti tvrzení“ jsou obecné soudy povinny důkladně posuzovat věrohodnost jednotlivých proti sobě stojících výpovědí a postupovat obzvláště pečlivě a obezřetně při hodnocení těchto výpovědí a vyvozování skutkových závěrů, a to za přísného respektování principu presumpce neviny. Mimo jiné v takové situaci obecné soudy rozhodně nemohou opomenout, je-li u svědka či svědků, jejichž výpověď stojí proti výpovědi obviněného, objektivně přítomna pochybnost o jejich nezainteresovanosti na výsledku řízení. Uvedená povinnost obecných soudů je pak ještě zvýrazněna v případech, kdy taková svědecká výpověď či svědecké výpovědi, stojící proti výpovědi obviněného, představují jediný přímý důkaz, z nějž má být prokázána vina obviněného.

I. ÚS 1655/16

I. ÚS 1055/16

II. ÚS 975/16

I. ÚS 1887/16

IV. ÚS 313/16

I. ÚS 2708/15

I. ÚS 1723/16

III. ÚS 1361/16

II. ÚS 1041/16

III. ÚS 1935/16

IV. ÚS 1475/16

IV. ÚS 3072/15

II. ÚS 1529/16

IV. ÚS 3067/15

II. ÚS 1232/16

IV. ÚS 335/16

I. ÚS 1641/16

IV. ÚS 1841/16

IV. ÚS 942/16

II. ÚS 1437/16

IV. ÚS 3496/15

IV. ÚS 2589/15

I. ÚS 1873/16

I. ÚS 1527/16

I. ÚS 1152/16

I. ÚS 794/16

Odvolací soud není oprávněn zrušit rozsudek nalézacího soudu pouze proto, aby prosadil své vlastní hodnocení důkazů, které však sám neprovedl. Ústavně neakceptovatelné zasahování do skutkových zjištění nalézacího soudu nelze označit za závazný právní názor ve smyslu ustanovení § 264 odst. 1 tr. ř. a následné nerespektování tohoto právního názoru ze strany nalézacího soudu označit za dostatečný důvod přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému samosoudci podle ustanovení § 262 tr. ř. Je totiž v rozporu s právem na zákonného soudce (a tedy s čl. 38 odst. 1 Listiny), pokud závěr odvolacího soudu o nutnosti postupu podle § 262 tr. ř. spočívá na důvodech nepřípustných nebo není náležitě odůvodněn.

II. ÚS 1027/16

I. ÚS 1808/16

IV. ÚS 1936/16

I. ÚS 1559/16

II. ÚS 1355/16

IV. ÚS 1076/16

IV. ÚS 3459/15

I. ÚS 1869/16

II. ÚS 1712/16

IV. ÚS 887/16

II. ÚS 1628/15