Ústavní soud

IV. ÚS 2861/15

III. ÚS 2374/15

II. ÚS 962/16

III. ÚS 2825/15

II. ÚS 1069/16

III. ÚS 567/16

III. ÚS 2801/15

II. ÚS 1127/16

I. ÚS 3867/15

II. ÚS 881/16

IV. ÚS 1706/16

IV. ÚS 1624/16

III. ÚS 1689/16

III. ÚS 1380/16

IV. ÚS 1006/16

II. ÚS 1747/16

I. ÚS 1617/16

II. ÚS 553/16

II. ÚS 456/16

II. ÚS 1303/16

I. ÚS 1043/16

IV. ÚS 3097/15

III. ÚS 683/16

IV. ÚS 1759/16

IV. ÚS 1048/16

II. ÚS 1537/16

I. ÚS 1520/16

III. ÚS 1353/16

I. ÚS 1657/16

I. ÚS 1383/16

I. ÚS 3564/15

Obecné soudy se nemohou zříci své povinnosti věcně projednat žalobní návrh tím, že jej bezdůvodně odmítnou pro jeho neurčitost. Takovým postupem dochází ke krácení práv obou stran, které mají mít možnost přednést své argumenty a dozvědět se, jak je soud zhodnotil a proč jim (ne)vyhověl.

II. ÚS 2179/15

IV. ÚS 3167/15

III. ÚS 774/16

IV. ÚS 1744/16

III. ÚS 1566/16

IV. ÚS 1133/16

IV. ÚS 2384/15

III. ÚS 732/16

III. ÚS 1599/16

III. ÚS 1675/16

I. ÚS 1696/16

II. ÚS 1111/16

I. ÚS 682/15

V případě postoupení pohledávky může být dlužník ve sporu s postupníkem zbaven obrany zpochybněním platnosti postupní smlouvy jen tehdy, pokud mu bylo postoupení pohledávky platně oznámeno postupitelem.

IV. ÚS 856/15

U žadatelů o náhradu nemateriální újmy za zásah státu do jejich osobní svobody, ke kterému došlo před 18. 3. 1992 (okamžik závaznosti Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod pro Českou republiku), a kteří podali žalobu před přijetím stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 39/14 ze dne 25. listopadu 2014, je nutno zohlednit jejich legitimní očekávání vyplývající z předchozí judikatury Ústavního soudu. Je proto namístě těm jednotlivcům, kteří své nároky uplatnili před přijetím citovaného stanoviska, přiznat i přiměřené zadostiučinění v penězích, a to ve výši odpovídající tomu, jako by se na jejich nespravedlivé věznění v době nesvobody skutečně vztahoval čl. 5 odst. 5 Úmluvy.

III. ÚS 3729/15

IV. ÚS 227/15

III. ÚS 637/16

III. ÚS 905/13

Orgány činné v trestním řízení mají kromě povinnosti stíhat trestnou činnost také povinnost chránit jednotlivce před negativními dopady účelově vyprovokovaných trestních řízení, z níž plyne i jejich povinnost s dostatečnou péčí prověřovat alespoň v základních rysech věrohodnost informací, které získaly z trestních oznámení či podnětů, a nikoliv na základě vlastního šetření. Této povinnosti se nemohou zprostit s odvoláním na neznalost prošetřované problematiky.

II. ÚS 3219/15

Přiznání náhrady za nucené omezení vlastnického práva, na kterou vznikl nárok v důsledku regulace nájemného (resp. absence zákonné úpravy jednostranného zvyšování nájemného) v období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2006 nebo v jeho části, nejvýše v takovém rozsahu, který nebude přesahovat rozdíl mezi nájemným, na které by měl dotčený pronajímatel nárok k 1. 1. 2007 podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a nájemným, na které měl stěžovatel nárok podle předchozí regulace, není v rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.