Ústavní soud

I. ÚS 739/16

IV. ÚS 720/16

II. ÚS 307/16

III. ÚS 2311/15

IV. ÚS 3271/15

II. ÚS 661/16

II. ÚS 644/16

III. ÚS 911/16

II. ÚS 467/16

I. ÚS 206/16

II. ÚS 334/16

II. ÚS 603/16

II. ÚS 291/16

IV. ÚS 341/16

IV. ÚS 450/16

IV. ÚS 272/16

IV. ÚS 3862/15

I. ÚS 944/16

IV. ÚS 491/16

IV. ÚS 3085/15

Pokud si prejudiciální otázku položí poprvé až soud odvolací, musí ji prezentovat účastníkům řízení a umožnit jim, aby se k ní vyjádřili a případně navrhli důkazy na podporu svých tvrzení; v opačném případě postupuje nepředvídatelně a excesivně, což je v rozporu s kautelami spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

IV. ÚS 108/16

IV. ÚS 611/16

IV. ÚS 3083/15

III. ÚS 513/16

I. ÚS 694/16

II. ÚS 576/16

II. ÚS 360/16

I. ÚS 496/16

III. ÚS 779/16

I. ÚS 97/16

III. ÚS 1352/15

IV. ÚS 2981/15

III. ÚS 758/15

I. ÚS 835/16

I. ÚS 772/16

III. ÚS 36/16

III. ÚS 3769/15

IV. ÚS 788/14

IV. ÚS 2361/15

I. ÚS 807/16

IV. ÚS 1008/15

I. ÚS 479/16

IV. ÚS 162/16

Ustanovení § 104a občanského soudního řádu umožňuje postavit najisto otázku věcné příslušnosti soudu, jestliže se tato ukáže být v průběhu řízení sporná, i v tomto případě však musí být při rozhodování soudů respektovány požadavky vyplývající z práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Za nepřípustné lze přitom označit opominutí ustanovení zákona, byť třeba jen pokud jde o jeho relevantní časové znění, které dopadá na projednávanou věc, má-li nebo může-li mít takovéto pochybení průmět do posouzení věcné příslušnosti, resp. v konečném důsledku rovněž do práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 52/16

III. ÚS 3817/15

III. ÚS 2346/15

III. ÚS 322/16

I. ÚS 780/16

I. ÚS 690/16

II. ÚS 840/14