Ústavní soud

I. ÚS 1553/15

I. ÚS 235/16

I. ÚS 1719/15

I. ÚS 2673/15

IV. ÚS 241/16

IV. ÚS 296/16

IV. ÚS 1456/15

I. ÚS 891/15

I. ÚS 2735/15

I. ÚS 311/16

I. ÚS 3264/15

II. ÚS 61/16

Pl. ÚS 14/15

Ústava České republiky garantuje pouze institucionální nezávislost Nejvyššího kontrolního úřadu (čl. 97 odst. 1 Ústavy), nikoliv také osobní nezávislost jeho členů. Zákonodárce má proto ve vztahu k platovým restrikcím členů Nejvyššího kontrolního úřadu širší dispoziční prostor než v případě soudců, jejichž osobní nezávislost je garantovaná čl. 82 odst. 1 Ústavy. Návrh a řízení před Ústavním soudem Plénum Ústavního soudu dne 2. 2. 2016 nálezem sp. zn. Pl. ÚS 14/15 nevyhovělo návrhu Obvodního soudu pro Prahu 7 na zrušení slova „2,75násobek“ v ustanovení § 3 odst. 3 a ustanovení § 3a zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, pokud se týká prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu. V části týkající se slova „2,75násobek“ v ustanovení § 3 odst. 3 a ustanovení § 3a odst. 2, 3 a 4 zákona, pokud se týká prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu, a ustanovení § 3a odst. 1 zákona, pokud se týká prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, Ústavní soud návrh odmítl. V části týkající se ustanovení § 3a odst. 1 zákona, pokud se týká členů Nejvyššího kontrolního úřadu, Ústavní soud návrh zamítl, neboť dospěl k závěru, že napadené ustanovení není v rozporu s čl. 97 odst. 1 Ústavy.

III. ÚS 1609/15

IV. ÚS 3360/15

I. ÚS 3602/15

II. ÚS 1401/14

III. ÚS 1887/15

IV. ÚS 3195/15

I. ÚS 3488/15

I. ÚS 3481/15

I. ÚS 242/16

II. ÚS 3404/15

II. ÚS 203/15

III. ÚS 3830/15

IV. ÚS 3879/15

IV. ÚS 3036/15

IV. ÚS 3676/15

III. ÚS 1128/15

III. ÚS 3821/15

IV. ÚS 3065/15

III. ÚS 1825/15

I. ÚS 202/16

IV. ÚS 3122/15

Přiznaná výše náhrady za ztížení společenského uplatnění musí být založena na objektivních a rozumných důvodech a musí být zachována proporcionalita (přiměřenost) ve vztahu mezi způsobenou zdravotní újmou a přiznanou peněžní částkou. Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. umožňuje soudu přiměřeně zvýšit odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele; soud má v těchto případech široký diskreční prostor. Konkrétní důvody mimořádného zvýšení odškodnění, ale i redukující zásah do míry diskrečního oprávnění soudu prvního stupně odvolací instancí musí být náležitě a přesvědčivě vysvětleny. Opačný postup je porušením práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 3550/15

I. ÚS 3670/15

III. ÚS 1235/14

I. ÚS 288/16

I. ÚS 302/15

IV. ÚS 3124/15

III. ÚS 2526/15

IV. ÚS 3061/15

II. ÚS 2553/15

IV. ÚS 3651/15

IV. ÚS 3101/15

IV. ÚS 3444/15

IV. ÚS 3102/15

I. ÚS 138/16

I. ÚS 3366/15

I. ÚS 192/16