Ústavní soud

III. ÚS 3117/24

Za přepjatý formalismus je nutno považovat postup soudu, který přičítá účastníkovi k tíži systematické, logické či formulační nedostatky podání, přestože z jeho obsahu vyplývá splnění zákonných požadavků. Není možné odmítnout dovolání jen proto, že dovolatel zvolil více alternativních předpokladů přípustnosti, pokud tak učinil vědomě, výslovně to odůvodnil a vysvětlil, proč je jejich kombinace vzhledem k posuzované otázce přiměřená. Takovým postupem soud poruší právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 2037/25

III. ÚS 3356/24

Soud se při uvalení vazby musí zabývat kritérii osoby obviněného, povahy a závažnosti trestného činu, pro který je stíhán, včetně toho, zda v době rozhodování nelze účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření. Nereflektuje-li tato kritéria, poruší tím čl. 8 odst. 2 ve spojení s čl. 8 odst. 1 a odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 1092/25

III. ÚS 1789/25

III. ÚS 1919/25

III. ÚS 1328/25

III. ÚS 1777/25

III. ÚS 1263/25

III. ÚS 1891/25

III. ÚS 873/24

Soudní exekutor má nárok na náhradu nákladů exekuce, které fakticky vymohl na povinném podle pravomocných příkazů k úhradě nákladů ještě před zahájením insolvenčního řízení na majetek povinného spojené s oddlužením, po jehož splnění byl povinný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona a nastaly zákonné podmínky pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 o. s. ř. Za takové situace nemá soudní exekutor důvod přihlašovat svoji pohledávku do insolvenčního řízení a nevztahuje se na něj osvobození podle § 414 odst. 5 insolvenčního zákona.

III. ÚS 1849/25

III. ÚS 947/25

III. ÚS 1149/25

III. ÚS 1375/25

III. ÚS 1448/25

Samotné pochybení soudů při posuzování omluvitelnosti důvodu pro zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu není v situaci, kdy se žalovaný účinně nebrání proti odmítnutí odporu pro opožděnost, porušením práva účastnka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a nezakládá důvod pro kasační zásah Ústavního soudu.

III. ÚS 630/25

III. ÚS 1517/25

III. ÚS 1888/25

III. ÚS 1531/25

I. ÚS 1663/25

I. ÚS 1665/25

I. ÚS 1437/25

III. ÚS 1897/25

I. ÚS 1929/25

I. ÚS 1084/25

I. ÚS 1301/25

I. ÚS 718/25

I. ÚS 942/25

I. ÚS 1876/25

I. ÚS 1870/25

I. ÚS 1772/25

I. ÚS 856/25

I. ÚS 771/25

I. ÚS 999/25

I. ÚS 1842/25

I. ÚS 756/25

I. ÚS 1578/25

III. ÚS 1588/25

I. ÚS 1844/25

I. ÚS 1537/25

I. ÚS 372/25

I. ÚS 1239/25

Nečinnost soudu trvající i po kárném odsouzení vyřizující soudkyně, spojená s opakovaným odročováním jednání, neefektivní organizací řízení a nevyužitím dostupných možností k jeho urychlení, porušuje základní právo účastníka řízení na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 1551/25

I. ÚS 543/25

IV. ÚS 1686/25

IV. ÚS 1977/25

III. ÚS 1460/25

III. ÚS 1252/24

Jednání, které naplňuje znaky mučení, nelidského a ponižujícího zacházení, jehož se dopustí vykonavatelé státní moci ve služebním poměru, nelze z hlediska případné trestní odpovědnosti ospravedlnit neznalostí právních předpisů, rozšířeností takového jednání na pracovišti nebo jeho tolerancí ze strany nadřízených.

III. ÚS 1527/25