Ústavní soud

II. ÚS 2777/14

III. ÚS 3073/14

III. ÚS 2389/14

III. ÚS 2921/14

III. ÚS 2695/14

II. ÚS 1380/14

III. ÚS 3253/14

III. ÚS 3202/14

I. ÚS 1513/14

III. ÚS 3153/14

III. ÚS 2605/14

III. ÚS 1445/14

III. ÚS 2328/14

III. ÚS 2657/14

IV. ÚS 1926/14

IV. ÚS 1890/14

II. ÚS 2513/14

IV. ÚS 2622/14

IV. ÚS 1272/14

IV. ÚS 1936/14

III. ÚS 1032/14

IV. ÚS 3096/13

IV. ÚS 3305/13

Soulad s čl. 12 Úmluvy o právech dítěte a s čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyžaduje, aby soud umožnil dítěti účastnit se jednání a vyjádřit se k věci, přičemž ani ustanovení kolizního opatrovníka nezbavuje soud povinnosti zapojit dítě do řízení, pokud to není v rozporu s jeho nejlepším zájmem; případné omezení uvedených práv dítěte musí být vždy řádně odůvodněno právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte.

IV. ÚS 2357/14

IV. ÚS 2030/14

IV. ÚS 3358/13

I. ÚS 1381/14

IV. ÚS 2420/14

IV. ÚS 961/13

I. ÚS 1525/14

IV. ÚS 1879/14

IV. ÚS 2964/14

IV. ÚS 1493/14

IV. ÚS 2901/14

IV. ÚS 2394/14

IV. ÚS 630/14

IV. ÚS 1972/14

IV. ÚS 970/14

III. ÚS 1872/14

II. ÚS 2228/14

IV. ÚS 2459/14

IV. ÚS 2646/14

IV. ÚS 2774/14

IV. ÚS 2813/14

IV. ÚS 2597/14

IV. ÚS 2204/13

IV. ÚS 2271/14

II. ÚS 2904/14

IV. ÚS 2205/14

II. ÚS 658/14

Pokud lze v trestním řízení na základě provedeného dokazování dospět k několika přibližně stejně pravděpodobným skutkovým verzím, a soud se přikloní k verzi, jež je pro obviněného nepříznivá, porušuje princip rozhodování in dubio pro reo, a tím i zásadu presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ani menší typová závažnost trestného činu neopravňuje trestní soud k tomu, aby rezignoval na úplnost dokazování.