4 Azs 186/2026

Plný text

4 Azs 186/2026-29
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobců: a) M. G., b) nezl. S. M., c) nezl. D. M., všichni zast. JUDr. Bc. Marcelou Lafek, advokátkou, se sídlem [adresa] Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2025, č. j. OAM456/ZAZA11HA132025, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2026, č. j. 20 Az 28/202558, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Kasační stížnosti žalobců se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Žalobci, státní příslušníci Arménské republiky (dále jen „Arménie“), podali dne 18. 4. 2025 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen „žádost“).

[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 9. 2025, č. j. OAM456/ZAZA11HA132025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žádost shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Proto zastavil řízení o žádosti podle § 25 písm. i) téhož zákona.

[3] Žalobci se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhali zrušení napadeného rozhodnutí. Městský soud rozsudkem ze dne 2. 9. 2026, č. j. 20 Az 28/202558, žalobu zamítl.

[4] Proti rozsudku městského soudu žalobci (dále též „stěžovatelé“) podali kasační stížnost, přičemž navrhli, aby jí Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) přiznal odkladný účinek.

[5] Stěžovatelé uvedli, že přicestovali na území České republiky v roce 2023, a to společně s otcem stěžovatelů b) a c) a jejich nejstarším bratrem, který je rovněž synem stěžovatelky a).

[6] Podle návrhu stěžovatel c) řádně plní povinnou školní docházku a stěžovatel b) nastoupil ke středoškolskému studiu.

[7] Stěžovatelé dále uvedli, že stěžovatel b) a nejstarší syn stěžovatelky a) budou v případě návratu do Arménie nuceni nastoupit k povinné vojenské službě. Pokud by její výkon odmítli, hrozí jim trest. V této souvislosti odkázali také na vyhlášení pátrání po nejstarším synovi stěžovatelky a).
[8] Stěžovatelé se obávají, že při výkonu vojenské služby budou stěžovatel b) a jeho bratr ohroženi na životě a zdraví. Kvůli několikaletému pobytu mimo Arménii mohou být vystaveni diskriminačnímu zacházení, šikaně, fyzickému napadání a ponižování ze strany ostatních branců i nadřízených.

[9] Stěžovatelé v této souvislosti poukázali na závěry plynoucí ze zprávy Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických za rok 2023 (Armenia 2023 Human Rights Report). Z této zprávy podle nich plyne, že nevládní organizace pro lidská práva vyjádřily obavy ohledně úmrtí v armádě mimo bojové konflikty a neschopnosti orgánů činných v trestním řízení provést důvěryhodné vyšetřování těchto úmrtí. Kvalifikace mnoha úmrtí jako sebevražd na začátku vyšetřování snižovala pravděpodobnost odhalení a vyšetření zneužívání.

[10] Přiznání odkladného účinku považují za nezbytné také k ochraně svého práva na spravedlivý proces, zejména možnosti osobně se účastnit řízení, být v kontaktu se svou zástupkyní a udělovat jí pokyny. Po stěžovatelích zároveň nelze požadovat, aby hrozící újmě předcházeli neoprávněným pobytem na území České republiky, a vystavovali se tak riziku správního vyhoštění.

[11] Závěrem stěžovatelé uvedli, že umožnění jejich pobytu na území České republiky po dobu soudního řízení nezasáhne do práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.

[12] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby NSS zamítl návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatelé nebudou v případě návratu do země původu vystaveni azylově relevantním hrozbám. Stěžovatelé sice uvedli nové důvody pro podání své opakované žádosti, avšak tyto důvody se netýkaly změny situace v zemi původu, důvodů, pro které ze země vycestovali, ani původně tvrzených obav. Stěžovatelé netvrdili změnu bezpečnostní a politické situace v Arménii. Ani žalovaný na základě shromážděných podkladů takovou změnu neshledal. Žalovaný považoval argumentaci týkající se obav z nástupu k výkonu základní vojenské služby za účelovou.

[13] NSS konstatuje, že podání kasační stížnosti nemá v posuzované věci odkladný účinek ze zákona (viz a contrario § 33m odst. 1 zákona o azylu, viz též usnesení NSS ze dne 20. 8. 2026, č. j. 2 Azs 149/202639, bod 5).

[14] NSS jej však může na návrh stěžovatelů přiznat, pokud jsou splněny tři materiální předpoklady. Zaprvé výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu. Zadruhé újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Nakonec zatřetí přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem [viz § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), viz též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/201458, č. 3270/2015 Sb. NSS]. Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně.

[15] Posouzení hrozby vzniku kvalifikované újmy potřebné pro přiznání odkladného účinku je vždy individuální, závislé na konkrétní situaci stěžovatelů. Je především na stěžovatelích, aby uvedli, jakou újmu by pro ně znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, jaké intenzity újma dosahuje a z jakých okolností vyvozují její vznik (viz usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/201232).

[16] NSS připomíná, že sama skutečnost, že se v posuzované věci jednalo o opakovanou žádost, nebrání přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (viz např. usnesení NSS ze dne 18. 2. 2026, č. j. 6 Azs 24/202629).

[17] Při posuzování návrhu je zároveň třeba zohlednit povahu věci. Pokud se překrývají tvrzené důvody hrozící újmy s důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nelze po stěžovatelích již v této fázi řízení požadovat prokázání důvodnosti samotné žádosti. Rozhodné je, zda předestřeli dostatečně individualizované obavy, které nejsou na první pohled zjevně neopodstatněné (viz usnesení NSS ze dne 30. 9. 2026, č. j. 10 Azs 165/202647, bod 12).

[18] NSS přihlédl především k dopadům případného vycestování na nezletilé stěžovatele b) a c). Tito stěžovatelé pobývají na území České republiky od roku 2023 a vzdělávají se zde. Stěžovatel c) plní povinnou školní docházku a stěžovatel b) nastoupil ke středoškolskému studiu. Jejich vycestování před rozhodnutím o kasační stížnosti by znamenalo přerušení tohoto vzdělávání v průběhu školního roku a opuštění prostředí, v němž si během dosavadního pobytu vytvářeli zázemí. Případný následný návrat do České republiky by pak vyžadoval další změnu školního prostředí a navázání na přerušenou výuku. Takový zásah by případné následné vyhovění kasační stížnosti nemuselo plně napravit. Újma tedy nespočívá v předpokladu, že by se děti v Arménii nemohly vzdělávat vůbec, nýbrž v narušení kontinuity jejich konkrétního, již probíhajícího vzdělávání. Při hodnocení závažnosti takového zásahu NSS zohlednil nejlepší zájem nezletilých dětí podle článku 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (publ. pod č. 104/1991 Sb.). Obdobně NSS přihlédl k potřebě nepřerušování školní docházky a stability prostředí nezletilých stěžovatelů z Arménie v usnesení ze dne 25. 3. 2026, č. j. 10 Azs 43/202633 (viz též jeho usnesení ze dne 13. 12. 2023, č. j. 4 Azs 374/202326).

[19] Vycestování by zasáhlo také do soukromého a rodinného života stěžovatelů. Nezletilí stěžovatelé b) a c) by museli opustit zázemí, které si v České republice vytvářeli od roku 2023. Dočasnou ochranu před těmito následky přitom nelze zajistit přiznáním odkladného účinku pouze nezletilým stěžovatelům. Pokud by jejich matka, stěžovatelka a), musela vycestovat, byli by postaveni před volbu buď ji následovat a opustit dosavadní prostředí, nebo zde zůstat bez její osobní péče. Zachování zázemí nezletilých stěžovatelů po dobu řízení o kasační stížnosti proto vyžaduje, aby na území České republiky mohla setrvat také jejich matka. NSS přitom nevychází z toho, že samotná školní docházka nebo dosavadní pobyt na území České republiky samy o sobě automaticky odůvodňují přiznání odkladného účinku (srov. usnesení NSS ze dne 13. 11. 2024, č. j. 5 Azs 277/202440, a ze dne 8. 11. 2024, č. j. 10 Azs 207/202438). NSS v posuzované věci posoudil délku dosavadního pobytu, konkrétní fázi vzdělávání obou nezletilých stěžovatelů a potřebu zachování péče jejich matky ve vzájemné souvislosti.

[20] Stěžovatelé dále spojují hrozící újmu s budoucím výkonem vojenské služby stěžovatele b), s podmínkami jejího výkonu a s následky jejího případného odmítnutí. Jejich argumentace se neomezuje na obecnou možnost vzniku ozbrojeného konfliktu v Arménii. Poukazují také na tvrzenou vojenskou evidenci stěžovatele b) a na nebezpečí násilí a ponižujícího zacházení v armádě, k němuž odkazují na zprávu o dodržování lidských práv. Zpráva, na niž odkazují, popisuje úmrtí mimo bojové operace a překážky jejich účinného vyšetřování. Výskyt závažných incidentů při výkonu vojenské služby ostatně připustil i městský soud. Stěžovatel b) je sice dosud nezletilý, narodil se však dne 23. 4. 2009 a zletilosti dosáhne již dne 23. 4. 2027. Jeho obavy z výkonu vojenské služby se tak vztahují k poměrně blízké budoucnosti. Ačkoli z dostupných podkladů neplyne, že by mu hrozil bezprostřední nástup k vojenské službě, s ohledem na jeho věk, tvrzenou vojenskou evidenci a informace o poměrech v arménské armádě nelze tyto obavy v této fázi řízení považovat za zjevně neopodstatněné. NSS je proto zohlednil spolu s výše popsanými dopady vycestování jako další důvod relevantní pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Rizika spojená s výkonem vojenské služby v Arménii NSS zohlednil při přiznání odkladného účinku také v usnesení ze dne 15. 1. 2026, č. j. 5 Azs 279/202530.

[21] NSS důvodnost těchto obav, včetně významu dostupnosti alternativní civilní služby a závěrů městského soudu o poměrech v arménské armádě, posoudí až během rozhodování o kasační stížnosti (viz usnesení NSS č. j. 10 Azs 165/202647). NSS proto nyní nepředjímá, zda jsou tvrzené okolnosti důvodem pro věcné posouzení opakované žádosti, případně pro poskytnutí mezinárodní ochrany. NSS však považuje za vhodné umožnit stěžovatelům setrvat na území České republiky až do skončení řízení o kasační stížnosti, aby případným vycestováním nebyli vystaveni právě těm následkům, jejichž nedostatečné posouzení namítají.

[22] Popsané okolnosti podle NSS ve svém souhrnu osvědčují hrozbu závažné újmy. Naproti tomu z dostupných podkladů nevyplývá, že by dočasným setrváním stěžovatelů na území České republiky vznikla konkrétní újma jiným osobám. NSS nezjistil ani okolnosti, pro které by přiznání odkladného účinku odporovalo důležitému veřejnému zájmu. Takové okolnosti neuvedl ani žalovaný. Proti riziku vážné újmy, která stěžovatelům může hrozit v případě návratu do země původu, stojí riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo nanejvýš mírné intenzity. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je totiž rozhodnutím pouze dočasné povahy, které na omezenou dobu oddaluje povinnost stěžovatelů vycestovat z území České republiky.

[23] NSS proto podle § 33m odst. 2 zákona o azylu ve spojení s § 107 a § 73 odst. 2 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Stěžovatelům již v době řízení o kasační stížnosti nesvědčí postavení žadatelů o udělení mezinárodní ochrany a toto postavení na základě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti již nelze obnovit. Jeho přiznání však může vyvolat právní následky stanovené v § 78b zákona o azylu. Stěžovatelé tak budou oprávněni setrvat na území České republiky, a to na základě potvrzení žalovaného o strpění na území podle § 78b zákona o azylu (viz usnesení NSS ze dne 8. 4. 2020, č. j. 5 Azs 110/20209, ze dne 3. 7. 2025, č. j. 8 Azs 112/202535, nebo ze dne 20. 8. 2026, č. j. 4 Azs 148/202635).

[24] NSS připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je rozhodnutím předběžné povahy a nelze na jeho základě předjímat, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti samotné (viz usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/200576, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. října 2026

Mgr. Tomáš Kocourek
předseda senátu