Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

7 Azs 78/2026

Téma · generováno AIProdloužení dlouhodobého pobytu a přijatelnost kasační stížnosti

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 12. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: CHMELOVÁ JiřinaECLI:CZ:NSS:2026:7.Azs.78.2026.44
Další údaje
Předmět řízení: Pobyt cizinců

Shrnutí · generováno AI

Cizinec napadl neprodloužení dlouhodobého pobytu a namítal zejména, že se nemohl vyjádřit k podkladům a že nebyly správně posouzeny jeho studijní a rodinné poměry. Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou, protože městský soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou a vytýkané pochybení nemohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Kasační stížnost je podle § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, nepřijatelná, nepřesahuje-li svým významem vlastní zájmy stěžovatele. Porušení § 36 odst. 3 správního řádu vede ke zrušení rozhodnutí jen při kumulativním splnění podmínek vymezených judikaturou, včetně konkrétního tvrzení účastníka, jak nemožnost vyjádřit se k novému podkladu ovlivnila zákonnost rozhodnutí. V projednávané věci tyto podmínky splněny nebyly.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Tyto závěry Nejvyšší správní soud shrnul v rozsudku ze dne 10. 2. 2025, č. j. 3 As 259/2023-40, bodě 32, podle něhož je porušení § 36 odst. 3 správního řádu důvodem pro zrušení rozhodnutí, pokud byly nově opatřené podklady použity jako podklad rozhodnutí, rozhodnutí je na informacích z nich alespoň zčásti založeno a žalobce konkrétně uvede, o jaké podklady jde a jak se nemožnost vyjádřit se k nim projevila na zákonnosti rozhodnutí. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.
    Zobrazit v textu
  • Vzhledem k tomu, že městský soud rozhodl v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu a nepochybil při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 12. 11. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Davida Hipšra v právní věci žalobce: D. D. B., zastoupen Mgr. Petrou Mráčkovou, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2026, č. j. 19 A 7/2026-44,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 17. 9. 2025, č. j. OAM-16284-15/DP-2025, zamítlo žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem ostatní/jiné podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, neboť pobyt žalobce na území není v zájmu České republiky. Žalovaná k odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 23. 1. 2026, č. j. MV-187529-4/SO-2025, změnila výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že žádost se podle týchž ustanovení zamítá a dlouhodobý pobyt se neprodlužuje, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

[2] Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou u Městského soudu v Praze. Městský soud rozsudkem označeným v záhlaví žalobu zamítl. Podle městského soudu žalovaná mohla změnit výrok prvostupňového rozhodnutí, aniž žalobce o zamýšlené změně předem informovala, neboť vycházela ze stejných skutkových zjištění a změna právního posouzení pro žalobce nebyla překvapivá. Ztotožnil se rovněž se závěrem žalované, že opakované absolvování jazykových kurzů, které nesměřovalo k deklarovanému vysokoškolskému studiu, představovalo jinou závažnou překážku pobytu žalobce na území. Za důvodnou nepovažoval ani námitku nepřiměřeného zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života. Závažné omezení letecké dopravy na Blízkém východě podle něj nepředstavovalo okolnost, která by žalobci bránila v návratu do Vietnamu. Městský soud neshledal ani porušení žalobcových procesních práv v souvislosti s jeho seznámením s podklady pro rozhodnutí. Výpis z evidence cizinců ze dne 13. 1. 2026 sice představoval nový podklad, žalobci však byly údaje v něm obsažené známy a jeho případné vyjádření k tomuto podkladu nemohlo ovlivnit výsledek řízení.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Městský soud se podle stěžovatele nevypořádal s jeho argumentací, podle níž mu žalovaná neumožnila seznámit se s nově opatřeným výpisem z evidence cizinců ze dne 13. 1. 2026 a vyjádřit se k němu. Současně nesouhlasí se závěrem městského soudu, že toto pochybení nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí žalované, neboť údaje obsažené ve výpisu mu byly známy a rozhodnutí pro něj nebylo překvapivé. Podle stěžovatele odvolací správní orgán musí účastníkovi umožnit seznámit se s každým nově opatřeným podkladem bez ohledu na jeho význam pro rozhodnutí. Pokud navíc žalovaná věc právně posoudila odlišně od správního orgánu prvního stupně, měla jej na tuto možnost předem upozornit a umožnit mu reagovat.

[4] Dále stěžovatel namítá, že žalovaná v odvolacím řízení opatřovala podklady z cizineckého informačního systému, z nichž jí muselo být známo, že je ve vztahu k jeho osobě současně vedeno další řízení o žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia na vysoké škole. Přesto tuto skutečnost při svém rozhodování nezohlednila a naopak dovodila, že jeho studijní aktivity jsou bezcílné a nikam nevedou. Městský soud jeho argumentaci odmítl s tím, že přijetí stěžovatele ke studiu na vysoké škole bylo účelové. Takový závěr stěžovatel považuje za zavádějící, ničím nepodložený a nepřezkoumatelný. Stěžovatel dále uvádí, že od doby podání žádosti uplynula dlouhá doba, přičemž měl možnost prohloubit své znalosti češtiny. Ke změně vysoké školy namítá, že jde o běžnou situaci a že studijní programy obou vysokých škol jsou obsahově obdobné.

[5] Stěžovatel dále namítá, že správní orgány dostatečně nezjistily a neposoudily dopady rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života ani jeho ekonomickou a zdravotní situaci. Správní orgán prvního stupně podle něj vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, žalovaná tento nedostatek nenapravila a městský soud se podle stěžovatele dostatečně nevypořádal s argumentací uplatněnou v žalobě. Stěžovatel dále uvádí, že si během pobytu na území ČR vytvořil pevné vazby, má zde taktéž rodinu, zejména matku a tetu. Matka stěžovatele je po operaci ruky a stěžovatel jí z důvodu jejího zdravotního stavu nadále pomáhá. Závěr žalované, podle něhož by o jeho matku mohli pečovat jiní příbuzní, považuje stěžovatel za spekulativní a namítá, že z takové domněnky nelze při rozhodování vycházet.

[6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že údaje obsažené ve výpisu z evidence cizinců byly stěžovateli známy a byly zachyceny také v prvostupňovém rozhodnutí a dalších písemnostech ve správním spise, s nimiž se seznámil. Jeho pobytová historie mu navíc musela být známa, a proto nešlo o nový podklad, s nímž by jej bylo nutné znovu seznamovat. Pokud jde o přijetí stěžovatele na vysokou školu, žalovaná zdůraznila, že nyní posuzovaná žádost se týkala pobytu za účelem ostatní, nikoli za účelem studia. Stěžovatel navíc v odvolacím řízení své přijetí ke studiu neuvedl a nadále deklaroval pouze účast v kurzu českého jazyka. Jeho následné přijetí k vysokoškolskému studiu v českém jazyce proto žalovaná považuje za účelové. Za nepodložené a účelové označila rovněž tvrzení, že stěžovatel musí z důvodu operace ruky pečovat o svou matku, s níž navíc nesdílí společnou domácnost. Navrhla proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[7] Kasační stížnost je přípustná. Protože o žalobě rozhodovala specializovaná samosoudkyně, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve přijatelností kasační stížnosti. Kasační stížnost, která svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, je podle § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nepřijatelná. Pro věcný přezkum by bylo nutné, aby řešená právní otázka měla přesah nad rámec konkrétního případu z důvodu (1) neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury nebo (2) v případě zásadního pochybení krajského soudu (rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, dále viz usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS).

[8] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[9] Stěžovatel v kasační stížnosti mimo jiné namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na svou konstantní judikaturu (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS a ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS), ze které vyplývá, že z rozsudku musí být zřejmé, jak soud o žalobě rozhodl a co jej k danému výroku vedlo. Výroku pak musí odpovídat jasné a srozumitelné odůvodnění. Soud se dále musí vypořádat s podstatou všech žalobních bodů, aby bylo jasné, z jakých důvodů je nepovažuje za důvodné. Současně však platí, že krajský soud nemá povinnost vypořádat se s každým dílčím tvrzením či argumentem, postaví-li proti tvrzení účastníka řízení ucelenou argumentaci, z níž dovodí, že jeho námitky jako celek neobstojí (rozsudky NSS ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, bod 16, ze dne 11. 5. 2023, č. j. 6 Afs 34/2022-31, bod 11, nebo ze dne 13. 9. 2023, č. j. 7 Afs 69/2022-33, bod 12). Je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je navíc přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil (rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS).

[10] Nejvyšší správní soud neshledal v tomto ohledu žádné pochybení městského soudu, které by svědčilo o přijatelnosti kasační stížnosti. Městský soud se s žalobními námitkami vypořádal konkrétně a srozumitelně. V bodech 50 až 55 napadeného rozsudku se zabýval okolnostmi přijetí stěžovatele k vysokoškolskému studiu a vysvětlil, proč toto přijetí považoval za účelové. Poukázal zejména na to, že stěžovatel ještě v doplnění odvolání ze dne 30. 10. 2025 uváděl záměr studovat na ČVUT, následně však doložil zápis ke studiu na Panevropské univerzitě, aniž změnu vysoké školy a studijního záměru vysvětlil. Zohlednil rovněž rozpor mezi dosavadní úrovní znalosti českého jazyka stěžovatele, jazykovým kurzem směřujícím pouze k dosažení úrovně A2 a požadavky vysokoškolského studia v českém jazyce. Přihlédl také k dosavadnímu průběhu jazykového vzdělávání stěžovatele, který podle něj nesvědčil o soustavné přípravě na deklarované vysokoškolské studium. Městský soud se vypořádal také s námitkami týkajícími se zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele. V bodech 60 až 64 napadeného rozsudku posoudil jeho rodinné vazby na území, včetně vztahu k matce a tvrzené potřeby pomoci po její operaci. Pokud jde o nutnost péče o matku, ztotožnil se s hodnocením žalované, podle něhož o ni mohou pečovat její nový manžel nebo dospělá dcera, kteří s ní na rozdíl od stěžovatele sdílejí společnou domácnost. Tento závěr nepovažoval za spekulativní, neboť stěžovatel jej ničím konkrétním nevyvrátil a neuvedl, jakou pomoc jeho matka s ohledem na svůj zdravotní stav vyžadovala ani proč by jí tuto pomoc musel poskytovat právě on. Městský soud zároveň zdůraznil, že okolnosti svého soukromého a rodinného života musí tvrdit a prokazovat sám stěžovatel. Městský soud se v bodech 65 až 68 napadeného rozsudku zabýval rovněž námitkou, že stěžovateli nebylo umožněno seznámit se s výpisem z evidence cizinců ze dne 13. 1. 2026 a vyjádřit se k němu. Přisvědčil stěžovateli, že tento výpis nebyl v době nahlížení součástí správního spisu, zároveň však vysvětlil, proč toto pochybení nemohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí žalované. Údaje obsažené ve výpisu se týkaly stěžovatelovy pobytové historie, která mu byla známa a nebyla mezi účastníky sporná. Stěžovatel navíc neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti by k tomuto podkladu tvrdil ani jak by jeho vyjádření mohlo ovlivnit výsledek odvolacího řízení. Ani tuto námitku tedy městský soud neopomenul, ale věcně ji posoudil.

[11] Přijatelnost kasační stížnosti nezakládají ani námitky, podle nichž žalovaná pochybila, pokud stěžovateli před vydáním rozhodnutí neumožnila seznámit se s výpisem z evidence cizinců ze dne 13. 1. 2026. Otázkou důsledků porušení povinnosti umožnit účastníkovi řízení seznámit se s podklady pro rozhodnutí se Nejvyšší správní soud zabýval opakovaně. Z jeho judikatury vyplývá, že doplní-li správní orgán spis o další podklady, aniž o tom účastníka řízení informuje a umožní mu se k nim vyjádřit, dopustí se procesního pochybení. Toto pochybení však nemá vliv na zákonnost rozhodnutí, jde-li o podklady, které nejsou pro posuzovanou věc rozhodné (rozsudky NSS ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 As 87/2013-31, a ze dne 3. 4. 2014, č. j. 6 Ads 67/2013-48). Má-li být takové procesní pochybení důvodem ke zrušení správního rozhodnutí, musí účastník rovněž uvést, jak mohl nedostatek možnosti vyjádřit se ke konkrétním podkladům ovlivnit zákonnost rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. 8 As 28/2011-78). Tyto závěry Nejvyšší správní soud shrnul v rozsudku ze dne 10. 2. 2025, č. j. 3 As 259/2023-40, bodě 32, podle něhož je porušení § 36 odst. 3 správního řádu důvodem pro zrušení rozhodnutí, pokud byly nově opatřené podklady použity jako podklad rozhodnutí, rozhodnutí je na informacích z nich alespoň zčásti založeno a žalobce konkrétně uvede, o jaké podklady jde a jak se nemožnost vyjádřit se k nim projevila na zákonnosti rozhodnutí. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.

[12] Městský soud vyšel z toho, že výpis z evidence cizinců ze dne 13. 1. 2026 nebyl v době nahlížení stěžovatele součástí správního spisu. Údaje v něm obsažené se však týkaly stěžovatelovy pobytové historie, která mu byla známa a nebyla mezi účastníky sporná. Stěžovatel navíc neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti by ve vyjádření k tomuto výpisu namítal ani jak mohla nemožnost vyjádřit se k němu ovlivnit zákonnost rozhodnutí žalované. Městský soud proto uzavřel, že uvedené procesní pochybení nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí žalované. Tímto závěrem se neodchýlil od výše uvedené judikatury.

[13] Stěžovatel dále zpochybňuje závěr městského soudu, podle něhož k porušení jeho procesních práv nedošlo, neboť rozhodnutí žalované pro něj nemohlo být překvapivé. Poukazuje přitom na skutečnost, že žalovaná změnila výrok prvostupňového rozhodnutí a věc odlišně právně posoudila, aniž mu umožnila na tuto změnu reagovat. Ani tato námitka nezakládá přijatelnost kasační stížnosti. Judikatura Nejvyššího správního soudu vychází z toho, že odvolací správní orgán může zaujmout odlišný právní názor. Povinnost odvolacího správního orgánu upozornit na něj účastníka a umožnit mu vyjádřit se vzniká tehdy, pokud by nové posouzení mohlo být vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení překvapivé. To se posuzuje zejména podle dosavadního průběhu řízení, stavu dokazování, procesní situace a uplatněných námitek (rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018-34, č. 3837/2019 Sb. NSS, či rozsudek NSS ze dne 8. 8. 2022, č. j. 4 Azs 138/2022-46, body 26 a 29). Městský soud tento standard aplikoval na konkrétní okolnosti věci (body 43-49 napadeného rozsudku). Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí již podle něj vyplývalo, že správní orgán spatřoval ve stěžovatelově jednání skutečnosti představující jinou závažnou překážku pobytu. Žalovaná přitom nevycházela z nových rozhodných skutkových zjištění ani z nových důkazů a stěžovatel na rozhodné okolnosti reagoval již v odvolání. Městský soud proto uzavřel, že změna výroku pro stěžovatele nebyla překvapivá a jeho procesní práva nebyla porušena. Stěžovatel tyto konkrétní závěry městského soudu ani konkrétně nezpochybňuje. Pouze podmíněně uvádí, že pokud žalovaná přijala odlišný právní názor, který pro něj měl být překvapivý, měla jej na tuto možnost předem upozornit a umožnit mu reagovat.

[14] Stěžovatel dále namítá, že žalovaná měla z údajů obsažených v cizineckém informačním systému zjistit, že je souběžně vedeno řízení o jeho žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na vysoké škole, a tuto skutečnost zohlednit při hodnocení jeho studijních aktivit. Nesouhlasí ani se závěrem městského soudu, že jeho přijetí k vysokoškolskému studiu bylo účelové. Poukazuje na to, že si v mezidobí prohloubil znalost českého jazyka, změna vysoké školy je běžná a zvolený studijní program je obsahově podobný programu, který původně zamýšlel studovat.

[15] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 2. 2026, č. j. 5 Azs 194/2025-33, bod 35, uvedl, že samotné rozhodnutí navštěvovat další jazykový kurz či zahájit další studium nezakládá legitimní očekávání prodloužení pobytu a že každý případ je třeba posuzovat podle konkrétních okolností. V usneseních ze dne 18. 6. 2026, č. j. 10 Azs 58/2026-50, bodě 11, a ze dne 1. 10. 2026, č. j. 10 Azs 136/2026-39, bodě 15, pak Nejvyšší správní soud konstatoval, že samotná existence další žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vysokoškolského studia automaticky nezakládá důvod k prodloužení doby platnosti povolení k pobytu za účelem jazykového kurzu. V usnesení ze dne 2. 7. 2026, č. j. 22 Azs 46/2026-42, bodech 11 a 12, pak připustil, že zahájení vysokoškolského studia v průběhu správního řízení může být významné pro posouzení skutečného účelu pobytu. Samo o sobě však nevylučuje účelovost, zejména pokud cizinec zahájí studium v českém jazyce až po zamítnutí žádosti, ačkoli podle svého původního záměru měl nejprve absolvovat jazykový kurz vedoucí pouze k dosažení úrovně A2, a současně nevysvětlí změnu vysoké školy a studijního záměru. V nynější věci městský soud existenci další žádosti nepominul. Zohlednil však, že stěžovatel ještě v doplnění odvolání ze dne 30. 10. 2025 uváděl záměr studovat na ČVUT, následně však doložil zápis na Panevropskou univerzitu, aniž tuto změnu studijního záměru vysvětlil. Zabýval se rovněž rozporem mezi dosavadní jazykovou úrovní stěžovatele, kurzem směřujícím k dosažení úrovně A2 a jazykovými nároky vysokoškolského studia v českém jazyce (body 51 až 53 napadeného rozsudku). Závěr o účelovosti tedy nezaložil pouze na změně vysoké školy, ale na celkovém posouzení dosavadního průběhu jazykového vzdělávání a okolností přijetí stěžovatele k vysokoškolskému studiu. Obecná tvrzení stěžovatele tak nevyvracejí konkrétní důvody, pro které městský soud považoval přijetí stěžovatele k vysokoškolskému studiu za účelové. Stěžovatel zejména nevysvětlil, proč změnil původně deklarovanou vysokou školu a studijní záměr, ani proč svůj údajný jazykový pokrok a záměr zahájit vysokoškolské studium neuvedl již dříve ve správním řízení. Městský soud proto při hodnocení významu další žádosti a následného přijetí k vysokoškolskému studiu postupoval v souladu s výše uvedenou judikaturou.

[16] Stěžovatel konečně namítá, že správní orgány dostatečně nezjistily a neposoudily dopady rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života ani jeho ekonomickou a zdravotní situaci. Poukazuje zejména na své vazby k matce a tetě a na pomoc, kterou poskytuje matce po operaci ruky.

[17] Ani tato námitka nezakládá přijatelnost kasační stížnosti. Rozsah posuzování závisí na povaze a množství informací, které žadatel poskytl nebo které vyplývají ze spisu (usnesení NSS ze dne 17. 9. 2026, č. j. 21 Azs 10/2026-28, bod 11). Žadatel musí uvést skutečnosti významné pro rozhodnutí a poskytnout relevantní informace o svých osobních a rodinných poměrech (rozsudek NSS ze dne 21. 1. 2022, č. j. 5 Azs 12/2021-28, bod 20-21). Pouhá obecná zmínka o rodinných vazbách nestačí. Žadatel musí popsat konkrétní dopad rozhodnutí na svůj soukromý či rodinný život (rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2022, č. j. 9 Azs 39/2022-50, bod 25). Městský soud se těmito okolnostmi zabýval v bodech 60-62 napadeného rozsudku. Vysvětlil, že stěžovatel neupřesnil aktuální zdravotní stav matky, konkrétní rozsah a dobu potřebné pomoci ani důvod, proč ji nemohou zajistit další osoby žijící s matkou. Stěžovatel pouze obecně tvrdil také vazbu k tetě a neuvedl, v čem jsou jeho vlastní ekonomické a zdravotní poměry pro posouzení rozhodné. Stěžovatel tyto konkrétní závěry v kasační stížnosti nevyvrací. Jeho obecné opakování rodinných vazeb proto neukazuje, že se městský soud dopustil zásadního pochybení, které by mohlo založit přijatelnost kasační stížnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

[18] Vzhledem k tomu, že městský soud rozhodl v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu a nepochybil při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšné žalované v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2026

Milan Podhrázký
předseda senátu

Usnesení ze dne 22. 5. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Davida Hipšra v právní věci žalobce: D. D. B., zastoupen Mgr. Petrou Mráčkovou, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2026, č. j. 19 A 7/2026-44,

takto:

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

II. Žalobci se ukládá zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 17. 9. 2025, č. j. OAM-16284-15/DP-2025, zamítlo žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem ostatní/jiné podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, neboť pobyt žalobce na území není v zájmu České republiky. Žalovaná k odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 23. 1. 2026, č. j. MV-187529-4/SO-2025, změnila výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že žádost se podle týchž ustanovení zamítá a dlouhodobý pobyt se neprodlužuje, neboť je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou u Městského soudu v Praze, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.

[2] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, se kterou spojil návrh na přiznání odkladného účinku.

[3] Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že na území České republiky pobývá od roku 2023 a vytvořil si zde soukromé a rodinné vazby. Uvedl, že jeho matka je po operaci ruky a on jí s ohledem na její zdravotní stav pomáhá se záležitostmi běžného života. Na území má rovněž další příbuzné, zejména tetu, a za dobu pobytu si zde našel také přátele. Podle stěžovatele by nepřiznání odkladného účinku znamenalo faktické ukončení jeho pobytu na území České republiky, přerušení vazeb k rodině a přátelům a zásah do jeho soukromého a rodinného života. Současně uvedl, že v České republice studuje na Panevropské univerzitě prezenční bakalářský studijní program Podnikání a management, který by v případě nutnosti vycestovat musel přerušit.

[4] Stěžovatel dále namítl, že s ohledem na situaci na Blízkém východě je jeho vycestování do Vietnamu v nejbližší době obtížně představitelné, neboť došlo k omezení letecké dopravy a ke zdražení letenek na trasách využívajících obvyklé přestupní body v této oblasti.

[5] Konečně stěžovatel poukázal na svůj zájem osobně se účastnit řízení o kasační stížnosti, sledovat jeho průběh a udělovat svému zástupci pokyny k dalšímu postupu. Má za to, že újma hrozící jemu je nepoměrně větší než případná újma, která by mohla vzniknout jiným osobám, a že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem.

[6] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že v daném případě není splněna podmínka podle § 73 odst. 2 s. ř. s. spočívající v hrozbě nepoměrně větší újmy na straně stěžovatele. Podle žalované stěžovatel neuvedl skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že výkon rozhodnutí nebo jeho právní následky by pro něj takovou újmu znamenaly. Zdůraznila, že účelem odkladného účinku kasační stížnosti není nahrazovat pobytové oprávnění. Ve vztahu k námitce týkající se studia stejně jako ve vztahu k námitce týkající se péče o matku stěžovatele žalovaná odkázala na své vyjádření k žalobě a na odůvodnění napadeného rozsudku. K tvrzeným komplikacím s vycestováním do Vietnamu žalovaná uvedla, že jsou dostupné lety s mezipřistáním ve Frankfurtu nad Mohanem či Istanbulu, případně přes Mnichov nebo Paříž, a že jsou k dispozici i levnější varianty za cenu delší doby cestování. Konečně žalovaná poukázala na to, že stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, takže ochrana jeho práv je dostatečně zajištěna a případná komunikace se zástupcem může probíhat i prostřednictvím moderních komunikačních prostředků.

[7] Nejvyšší správní soud k návrhu předně připomíná, že podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 a 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Odkladný účinek lze tedy kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Přiznání odkladného účinku má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad obecným požadavkem právní jistoty opírající se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci (např. usnesení NSS ze dne 19. 1. 2026, č. j. 7 As 266/2025-36, a tam citovaná judikatura). Kasační stížnost jako mimořádný opravný prostředek směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit (např. usnesení NSS ze dne 25. 4. 2022, č. j. 8 Azs 71/2022-25).

[8] Břemeno tvrdit a osvědčit naplnění zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku tíží jeho navrhovatele (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Jak uvedl Nejvyšší správní soud v bodě 9 usnesení ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011-74, „[k]asační soud není povolán k tomu, aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti“. Úkolem navrhovatele je tak předložit dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, vysvětlit, v čem tato újma spočívá, a uvést její rozsah. Tvrzení, kterými navrhovatel odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, pak musí rovněž řádně doložit (usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50).

[9] Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci dospěl k závěru, že stěžovatel výše popsané břemeno neunesl. Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku poukazuje zejména na své rodinné a soukromé vazby na území České republiky, na tvrzenou potřebu péče o matku, na probíhající vysokoškolské studium a na obtíže spojené s případným vycestováním do Vietnamu. Nejvyšší správní soud však konstatuje, že tato tvrzení zůstala převážně v obecné rovině, aniž by byla blíže konkretizována a doložena.

[10] Stěžovatel sice uvádí, že na území České republiky pobývá od roku 2023, má zde matku, tetu a přátele, avšak blíže nekonkretizuje intenzitu těchto vztahů. Pokud jde o tvrzenou pomoc matce po operaci ruky, stěžovatel ani v návrhu na přiznání odkladného účinku nijak neupřesnil její aktuální zdravotní stav, rozsah potřebné pomoci ani důvod, pro který by tuto pomoc nemohly zajistit jiné osoby. Toto tvrzení navíc nijak konkrétně nedoložil. Obecná tvrzení o rodinném a společenském zázemí přitom sama o sobě pro přiznání odkladného účinku nepostačují (srov. např. usnesení NSS ze dne 1. 12. 2016, č. j. 10 Azs 249/2016-32, bod 8, či usnesení NSS ze dne 16. 9. 2025, č. j. 2 Azs 184/2025-32, bod 15).

[11] Obdobně Nejvyšší správní soud nepovažuje za dostatečně tvrzenou, natož osvědčenou újmu, která by měla stěžovateli vzniknout v souvislosti s jeho tvrzeným studiem na Panevropské univerzitě. Stěžovatel v návrhu pouze obecně uvádí, že napadené rozhodnutí zasáhne do jeho studia a že v případě nepřiznání odkladného účinku bude muset studium přerušit a opustit území České republiky, aniž by konkrétně uvedl, v čem má tvrzená újma spočívat a jaké konkrétní dopady by pro něj přerušení studia mělo. Nejvyšší správní soud přitom není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či prokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku (srov. usnesení NSS ze dne 18. 4. 2014, č. j. 3 Afs 49/2014-26). Za této situace zůstává tvrzení o zásahu do studia pouze v obecné rovině, což k přiznání odkladného účinku nepostačuje (srov. usnesení NSS ze dne 29. 4. 2026, č. j. 10 Azs 58/2026-40). Nejvyšší správní soud nadto dodává, že napadený rozsudek stojí rovněž na závěru o účelovosti postupu stěžovatele. Městský soud tento závěr opřel zejména o to, že stěžovatel ještě v průběhu správního řízení tvrdil, že nadále plánuje studium programu Ekonomika a management na ČVUT a že za tímto účelem pokračuje v jazykové přípravě, přesto však následně bez bližšího vysvětlení předložil potvrzení o přijetí ke studiu na Panevropské univerzitě. Podle městského soudu přitom dosavadní jazyková vybavenost stěžovatele tomuto kroku zjevně neodpovídala, neboť dosáhl toliko úrovně A1, případně plánoval dosažení úrovně A2, ačkoli i z dostupných podkladů vyplývalo, že pro vysokoškolské studium v českém jazyce je vyžadována úroveň podstatně vyšší. I přes tyto závěry zpochybňující věrohodnost tvrzeného studia však stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku okolnosti svého studia nijak konkrétně nevysvětluje a pouze obecně tvrdí, že bude muset studium přerušit a opustit území České republiky. Stěžovatel přitom ani nijak blíže netvrdí, natož osvědčuje, že ke dni rozhodování Nejvyššího správního soudu ve studiu skutečně pokračuje a je reálně schopen plnit studijní povinnosti. Ani z tohoto pohledu proto nelze tvrzenou újmu považovat za dostatečně konkretizovanou.

[12] Ani námitka týkající se komplikací spojených s vycestováním do Vietnamu nemůže obstát. Stěžovatel v návrhu pouze obecně uvádí, že si za současné situace na Blízkém východě nedokáže reálně představit, že by byl v nejbližší době schopen z území České republiky vycestovat, neboť došlo k částečnému ochromení letecké dopravy a zdražení letenek. Tato tvrzení však nijak blíže nekonkretizuje ani nedokládá. Městský soud přitom již v napadeném rozsudku poukázal na to, že vycestování do Vietnamu je i nadále možné, a zmínil dostupnost letů například přes Paříž či Mnichov. Stěžovatel se s touto argumentací v návrhu na přiznání odkladného účinku nijak konkrétně nevypořádává a setrvává pouze u obecného tvrzení o ztížené dopravní situaci a vyšších nákladech. Podle Nejvyššího správního soudu však finanční náklady spojené s vycestováním, včetně nákladů na pořízení letenek, samy o sobě nepředstavují újmu takové intenzity, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku, neboť jde o předpokládaný a standardní důsledek ztráty pobytového oprávnění (např. usnesení NSS ze dne 14. 3. 2018, č. j. 10 Azs 47/2018-31, bod 6, a ze dne 23. 7. 2025, č. j. 6 Azs 88/2025-28, bod 10).

[13] Stěžovatel dále poukazuje na to, že má zájem osobně se účastnit řízení o kasační stížnosti, sledovat jeho průběh a udělovat svému zástupci pokyny k dalšímu postupu. Nejvyšší správní soud však již opakovaně judikoval, že obecně vyjádřený zájem stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem nemohou samy o sobě bez dalších individuálních okolností odůvodnit přiznání odkladného účinku. Při běžně dostupných prostředcích komunikace přitom může stěžovatel i po odjezdu z České republiky bez větších obtíží zůstat se svým advokátem v kontaktu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, bod 61 a 68, dále např. usnesení NSS ze dne 28. 5. 2024, č. j. 6 Azs 101/2024-20, bod 12).

[14] Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel neuvedl a neprokázal relevantní důvody, kvůli nimž by mu nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vznikla významná újma. Z tohoto důvodu se již Nejvyšší správní soud nezabýval naplněním další podmínky týkající se rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[15] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tímto usnesením nicméně nepředjímá rozhodnutí ve věci samé.

[16] [OBRÁZEK]Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32], přičemž poplatek je v takovém případě splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§ 7 odst. 1 citovaného zákona). Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

[17] Soudní poplatek lze zaplatit v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu anebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1070507826.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

K výroku II.:
Nebude-li soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.

V Brně dne 22. května 2026

Milan Podhrázký
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací