8 As 209/2023

Plný text

8 As 209/2023-376
pokračování
[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: obec Třebichovice, se sídlem [adresa] sídlem [adresa] Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem [adresa] Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Mgr. R. B., II) CETIN a.s., se sídlem [adresa] Praha 9, III) AND LILAC s.r.o., se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2021, čj. 024890/2021/KUSK, o kasační stížnosti osob zúčastněných na řízení I) a III) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, čj. 54 A 28/2021-472,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, čj. 54 A 28/2021-472, se ruší.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2021, čj. 024890/2021/KUSK, a rozhodnutí Magistrátu města Kladna ze dne 10. 1. 2021, čj. OŽP/8894/20-4, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 22 513 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Milana Schagerera, advokáta.

IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

V. Osoby zúčastněné na řízení I a III jsou povinny každá z nich zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 9 256, 50 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Milana Schagerera, advokáta.

VI. Osoba zúčastněná na řízení II nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Předmětem sporu je porušení práva žalobkyně být slyšena. Nejvyšší správní soud se zabýval také přezkoumatelností napadeného rozsudku a tvrzenými vadami v řízení před krajským soudem.

[2] Osoba zúčastněná na řízení I) požádala dne 23. 12. 2020 jako vlastník sousedních nemovitostí, a to pozemku par. č. XA, na němž se nachází stavba č. p. X, a par. č. 414/2 [pozemek par. č. 414/2 je nyní ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení III)], žádost o obnovu řízení, ve kterém Magistrát města Kladna (dále „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 29. 6. 2018, čj. OŽP/8948/17-6, vydal žalobkyni povolení k nakládání s povrchovými vodami a k jejich akumulaci na pozemku par. č. 1671 a současně stavební povolení k vodnímu dílu „Protipovodňové opatření obce Třebichovice - Saky“ na dalších pozemcích v katastrálním území [k.ú.] v obci Třebichovice. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 10. 1. 2021, čj. OŽP/8894/20-4, žádost o obnovu řízení zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podala osoba zúčastněná na řízení I) odvolání, kterému žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím vyhověl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil tak, že se obnova řízení povoluje.

[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který jí v záhlaví uvedeným rozsudkem vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že pokud správní orgán I. stupně jednal jako s účastníkem řízení pouze s navrhovatelem a žalobkyni ani dalším účastníkům původního řízení nedal možnost uplatňovat v tomto řízení svá procesní práva, postupoval nesprávně. Žádost navrhovatele však zamítl. Tento postup proto neměl vliv na zákonnost jeho rozhodnutí a nebyl způsobilý zasáhnout do práv žalobkyně. Žalovaný však rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil tak, že obnovu povolil. Pokud hodlal rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnit, byl povinen nejprve, žalobkyni vyrozumět o podaném odvolání, dát jí možnost se k němu i k celé věci vyjádřit a umožnit jí seznámit se s poklady napadeného rozhodnutí. Tímto postupem by zachoval její právo být slyšena a postupoval by i v souladu se zákazem překvapivého rozhodnutí. S eventuálním vyjádřením žalobkyně by se pak musel v odůvodnění svého rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vypořádat. Tak však neučinil. Postupoval vadně a dopustil se porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Žalobkyně navíc jednoznačně uvedla, jakým způsobem by její vyjádření mohlo ovlivnit napadené rozhodnutí. Tato vada proto měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

[4] Podle krajského soudu je existence této vady sama o sobě dostatečná pro zrušení napadeného rozhodnutí a její povaha ve svém důsledku brání věcně v úplnosti posoudit námitky žalobkyně týkající se naplnění podmínek pro obnovu původního řízení. V souladu se zásadou hospodárnosti však považoval za vhodné se alespoň v základu vyjádřit k předmětu projednávané věci, tedy k úvahám žalovaného ohledně důvodnosti žádosti navrhovatele o obnovu původního řízení. Konstatoval, že obnova řízení slouží k nápravě skutkových nesprávností. Důvodem obnovy tak nemohou být vady pravomocně skončeného správního řízení. Tomuto účelu slouží institut přezkumného řízení podle § 94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Jestliže žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že se správní orgán I. stupně dopustil v původním řízení závažného procesního pochybení, neboť nedal účastníkům řízení ani dotčeným orgánům možnost se vyjádřit k doplnění projektové dokumentace, nemohla taková vada znamenat důvod pro obnovu řízení, nýbrž eventuálně důvod pro zahájení přezkumného řízení. V tomto rozsahu je tak napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť jeho odůvodnění je vnitřně rozporné, poněvadž skutková podstata spočívající v závažném procesním pochybení správního orgánu I. stupně (pokud by tento závěr byl pravdivý) nemůže být podřazena pod důvody obnovy řízení. Krajský soud rovněž přisvědčil žalobkyni v tom, že žalovaný nijak nereflektoval její práva nabytá v dobré víře. Pokud měl žalovaný záměr prvostupňové rozhodnutí změnit, byl povinen v souladu s § 100 odst. 5 správního řádu posoudit otázku ochrany práv nabytých v dobré víře. Těmi se však nezabýval a nepoměřoval je ani s veřejným zájmem. Tím zatížil napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.
II. Kasační stížnost a vyjádření účastníků k ní

[5] Proti tomuto rozsudku podaly osoby zúčastněné na řízení I) a III) [dále „stěžovatelé a) a b)“ či „stěžovatelé“] kasační stížnost. V ní předně uvedly, že se krajský soud nevypořádal s jejich námitkami a důkazními návrhy. Neseznámení žalobkyně s vedením řízení a s podklady pro rozhodnutí nezatížilo napadené rozhodnutí vadou, která měla podstatný vliv na jeho zákonnost. Žalobkyně svá žalobní tvrzení totiž dostatečně nekonkretizovala. Dále namítají, že z napadeného rozsudku není zřejmé, zda se krajský soud vyjádřil k předmětu sporu v bodech 52 a násl. napadeného rozsudku nad rámec rozhodovacích důvodů či zda žalovaného do dalšího řízení zavázal závazným právním názorem. Nesouhlasí ani se závěry soudu v bodě 64 napadeného rozsudku, které nepochybně vyjádřil nad rámec rozhodovacích důvodů. Krajský soud se k podstatě věci nedostal, a proto se měl zdržet závěrů obiter dictum.

[6] Stěžovatelé napadený rozsudek považují za formalistický a nespravedlivý. Neztotožňují se s krajským soudem v tom, že se jejich námitky často míjely s předmětem řízení. Naprostá většina námitek byla relevantní. Dále uvedli výčet namítaných pochybení žalobkyně, zejména to, že nebyla v dobré víře a jednala nepoctivě při přípravě a povolování stavby, a tvrdí, že kvůli těmto pochybením nemůže být napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Stěžovatelé dále namítají, že krajský soud překročil meze soudního přezkumu. Žalobkyně v žalobě pouze namítla, že si žalovaný nevyžádal její stanovisko. Krajský soud však napadené rozhodnutí zrušil z důvodu, že jí žalovaný vedení řízení neoznámil. Mají také to, že se zaměřil pouze na formality a procesní vady, které ovšem vytrhl z kontextu. Proto závěry napadeného rozsudku vedou k nesprávným důsledkům. Stěžovatelé dále namítají, že krajský soud nejprve nařídil ústní jednání ve věci, den před jednáním je zrušil a následující den vydal rozsudek. Dle stěžovatelů došlo k zásahu do jejich práv, jelikož spoléhali na to, že během jednání uplatní nové námitky a vyjádření.

[7] Nejvyšší správní soud neopominul, že stěžovatelé uvedli i mnoho dalších námitek, které se týkaly důvodů obnovy řízení a dobré víry žalobkyně. Tyto otázky však nejsou v nynějším řízení relevantní, jak NSS dále vysvětlí v bodě [19], a proto je nerekapituloval.

[8] Žalovaný se odkázal na svá vyjádření v řízení před krajským soudem a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[9] Žalobkyně má především za to, že kasační námitky jsou nepřehledné. Stěžovatelé dostatečně nesporují závěry napadeného rozsudku, nýbrž reprodukují svoji argumentaci z řízení před krajským soudem. Krajský soud se k jejich námitkám dostatečně vyjádřil. Žalobkyně neměla možnost se k obnově řízení ve správním řízení vyjádřit, což je v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu. Stěžovatel a) byl v průběhu územního a stavebního řízení pasivní. Nyní hojně brojí proti výstavbě v blízkosti jeho domu různými právními nástroji. Další argumentaci žalobkyně, týkající se důvodů nařízení obnovy řízení a dobré víry, NSS pro nadbytečnost rovněž nerekapituloval. Ze stejného důvodu NSS nezasílal účastníkům řízení a stěžovatelům jejich další vyjádření, počínaje vyjádřením ze dne 21. 11. 2023. Tato vyjádření se totiž netýkala podstaty sporu (seznámení žalobkyně s vedením správního řízení), popř. pouze jinými slovy opakovala předchozí argumentaci.

[10] Žalobkyně také požádala o přednostní projednání věci, jelikož nejpozději do 10. 4. 2024 musí doložit platné stavební povolení poskytovateli dotaci. V opačném případě jí neproplatí náklady ve výši přesahující 1,2 mil. Kč. Do 15. 11. 2024 rovněž musí doložil kolaudační rozhodnutí, aby mohlo dojít k ukončení projektu. V opačném případě bude nucena vrátit veškeré finanční prostředky, které na projekt čerpala. Nejvyšší správní soud žádosti vyhověl a kasační stížnost projednal přednostně, protože shledal, že jsou ve věci dány závažné důvody pro přednostní projednání spočívající především v hrozící újmě žalobkyni.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[11] Kasační stížnost je důvodná.

[12] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že kasační stížnost, včetně doplnění, je velmi obsáhlá. Stěžovatelé uplatnili 23 kasačních námitek. Ty dále obsahují další dílčí námitky. Stěžovatelé je opakovaně měnili a doplňovali, či uváděli nové. Část námitek se přitom obsahově překrývá. To rozhodně nepřispívá k přehlednosti kasační stížnosti a značně stěžuje její vypořádání. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost vypořádává s přihlédnutím k tomu, že povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý stěžovateli uplatněný argument. Ústavní soud v souvislosti s odůvodňováním rozhodnutí vyslovil, že „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). Tento postup je obzvláště vhodný v případě, kdy jsou námitky uspořádány nesystematicky, zčásti se překrývají či přímo opakují, jako je tomu v posuzované věci (rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2013, čj. 8 Afs 41/2012-50, SAFINA, jehož závěry ohledně žalobních námitek se uplatní i ve vztahu k argumentaci kasační).

III.1. Nepřípustná námitka

[13] Stěžovatelé brojí i proti úvahám krajského soudu, které v bodě 64 napadeného rozsudku vyslovil pouze jako obiter dictum. Těmi krajský soud nad rámec nezbytného odůvodnění nastínil možný postup stěžovatelů v případě, pokud by sporná stavba byla provedena v rozporu se stavebním povolením. Brojí-li stěžovatel v kasační stížnosti proti důvodům rozhodnutí soudu, jež nejsou pro správní orgán právně závazné a jež nebyly podkladem pro výrok tohoto rozhodnutí, jde o jiné důvody kasační stížnosti než ty, které jsou v § 103 s. ř. s. uvedeny (usnesení NSS ze dne 21. 11. 2007, čj. 8 As 52/2006-74, č. 1655/2008 Sb. NSS). Taková kasační námitka je nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).

III.2. Porušení dispozitivní zásady

[14] Stěžovatelé namítají, že krajský soud překročil meze žalobních bodů a napadené rozhodnutí zrušil na základě jediné věty z žaloby. Tvrdí, že v ní žalobkyně uvedla pouze to, že si žalovaný nevyžádal její stanovisko. Nenamítala, že o řízení nevěděla nebo že jí žalovaný neseznámil s podklady pro rozhodnutí. Přesto krajský soud z těchto důvodů napadené rozhodnutí zrušil.

[15] Nejvyšší správní soud se se stěžovateli částečně ztotožňuje v tom, že se žalobkyně v žalobě vyjádřila k porušení jejích procesních práv žalovaným stručně. To však neznamená, že by nevznesla žalobní námitku. V žalobě uvedla, že došlo k porušení jejích práv. Žalovaný jí v řízení neposkytl možnost sporovat tvrzení stěžovatele a), která v řízení uvedl. Zároveň namítla, že pokud by se jí žalovaný dotázal, mohla tvrzení o naplnění podmínek pro obnovu řízení velmi jednoduše vyvrátit. Nejvyšší správní soud má za to, ve shodě s krajským soudem, že se o žalobní námitku jedná a krajský soud ji správně posoudil dle jejího skutečného smyslu. Žalobkyně totiž stručně, nicméně srozumitelně a jednoznačně vymezila procesní vadu napadeného rozhodnutí tak, aby bylo zřejmé, z jakých hledisek se má soud věcí zabývat (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 33). Nevyšší správní soud proto shledal námitku nedůvodnou.

III.3. Rozhodovací důvody krajského soudu

[16] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou stěžovatelů, dle které z napadeného rozsudku není zřejmé, zda se krajský soud k důvodům povolení obnovy a dobré víře vyjádřil pouze nad rámec rozhodovacích důvodů či zda žalovaného zavázal závazným právním názorem do dalšího řízení. Nejvyšší správní soud shrnuje, že se krajský soud zabýval předně námitkou, že žalobkyně o probíhajícím řízení ani nevěděla, a i přesto žalovaný obnovu řízení povolil. Tuto námitku shledal důvodnou. V bodě 52 napadeného rozsudku tuto vadu označil za dostatečnou pro zrušení napadeného rozhodnutí. Dále uvedl, že povaha vady ve svém důsledku brání věcně v úplnosti posoudit námitky týkající se naplnění podmínek pro obnovu původního řízení. V souladu se zásadou hospodárnosti však považoval vhodné se alespoň v základu vyjádřit v rámci předmětu projednávané věci a v rozsahu žalobních bodů k úvahám žalovaného ohledně důvodnosti žádosti navrhovatele o obnovu původního řízení, tj. existence důvodů pro jeho obnovu. Následně se krajský soud relativně podrobně vyjádřil k důvodům obnovy řízení a také k tomu, zda se žalovaný zabýval otázkou práv žalobkyně nabytých v dobré víře a zda je poměřoval s veřejným zájmem. Námitky shledal důvodné. V rámci posuzování dobré víry krajský soud uvedl, že se žalovaný otázkou práv žalobkyně nabytých v dobré víře nezabýval a nepoměřoval je nepoměřoval s veřejným zájmem, čímž zatížil napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. I tato skutečnost dle krajského soudu představuje důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. V bodě 64 nastínil stěžovatelům další postup v případě, že sporná stavba byla provedena v rozporu se stavebním povolením. Tuto část nicméně uvedl slovy „[n]ad rámec nezbytného odůvodnění však soud pro úplnost doplňuje, že…“. V bodě 65 doplnil, že napadené rozhodnutí zrušil zčásti pro podstatné porušení ustanovení o řízení a zčásti pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

[17] Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud napadené rozhodnutí přezkoumal i přes to, že v řízení před správními orgány shledal vadu, která přezkumu napadeného rozhodnutí brání. Pouze uvedl, že mu daná vada brání „věcně v úplnosti posoudit námitky“, z čehož vyplývá, že šlo podle něj jen o omezený přezkum. Přesto i z tohoto úvodu je zřejmé, že se jimi věcně zabývat chtěl, byť stručně. Výslovně a relativně podrobně se vyjádřil k důvodům obnovy řízení i dobré víry a ztotožnil se s námitkami žalobkyně. Dokonce jednu z těchto shledaných vad výslovně označil i za jeden ze zrušovacích důvodů.

[18] Obecně platí, že vada napadeného správního rozhodnutí, která je nutnou a dostatečnou podmínkou jeho zrušení krajským soudem, nezbavuje krajský soud vedle konstatování této nezákonnosti též povinnosti vypořádat se s dalšími žalobními námitkami či případně zabývat se jinými důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, či jeho nicotností. To však jen v té míře, v jaké to obsah napadeného správního rozhodnutí umožňuje (usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS, SÜD; v něm se NSS věnoval přezkumu oddělitelných námitek v případě nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, ale lze z něj vyjít i u takto zásadní procesní vady správního řízení). V nyní posuzované věci je zřejmé, že vada spočívající v nevyrozumění žalobkyně o probíhajícím řízení, resp. opomenutí žalobkyně jako účastnice řízení, je nutně spjata se všemi ostatními žalobními námitkami. Žalobkyně totiž v řízení před správními orgány své námitky uplatnit nemohla, jelikož o něm nebyla řádně obeznámena. Krajský soud za této situace pochybil, pokud se zabýval námitkami, které žalobkyně ve správním řízení nevznesla (a ani vznést nemohla), a zavázal žalovaného závazným právním názorem. Tímto způsobem nahradil činnost správního orgánu. Úkolem správních soudů však není nahrazovat úvahy správních orgánů (rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2021, čj. 4 As 328/2018-32, bod 33). Krajský soud tímto postupem zatížil napadený rozsudek jinou vadou řízení dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Bude předně na správních orgánech, aby se s argumentací žalobkyně řádně vypořádaly.

[19] Nejvyšší správní soud podotýká, že se za dané situace nemůže zabývat námitkami týkajícími se důvodů obnovy řízení a dobrou vírou žalobkyně. Podstatné pro posouzení věci je tedy pouze to, zda to, že správní orgány nejednaly s žalobkyní jako s účastnicí řízení, bylo vadou, pro kterou měl krajský soud zrušit rozhodnutí žalovaného, resp. také. správního orgánu I. stupně. Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval pouze námitkami, které jsou způsobilé sporovat tento závěr krajského soudu. Stěžovatelé přitom nesporují, že žalobkyně byla účastnicí řízení o povolení obnovy, ani závěr krajského soudu o tom, že ji správní orgány o vedení řízení nevyrozuměly a neposkytly jí příležitost se vyjádřit.

III.4. Opomenuté námitky

[20] Stěžovatelé dále tvrdí, že se krajský soud nezabýval jejich námitkami, především námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. K tomu se odkázali zejména na rozsudek NSS ze dne 6. 1. 2016, čj. 1 As 231/2015-43, Ateliér pro životní prostředí, který v bodě 25 k námitce osoby zúčastněné na řízení ohledně nedostatku aktivní legitimace v rozsudku konstatoval že „[p]okud byl rovněž osobou zúčastněnou na řízení namítán nedostatek aktivní legitimace žalobce, byl městský soud povinen se s touto námitkou explicitně vypořádat v odůvodnění napadeného rozhodnutí.“

[21] Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS).

[22] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že stěžovatelé v řízení u krajského soudu vystupovali v roli osob zúčastněných na řízeních. Závěry rozsudku NSS, na který se stěžovatelé odkazují, překonalo usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS. V něm se Nejvyšší správní soud zabýval rozpornou judikaturou následků opomenutí krajského soudu vypořádat se s vyjádřením osoby zúčastněné na řízení (jednu z judikaturních linií představoval právě stěžovateli odkazovaný rozsudek Ateliér pro životní prostředí). Z tohoto usnesení vyplývá, že osoba zúčastněná na řízení nemůže disponovat předmětem řízení (§ 34 odst. 3 s. ř. s.), který je vymezen žalobou. Ačkoli u osoby zúčastněné na řízení je nutné vycházet z toho, že se v soudním řízení správním jedná (také) o „její“ spor, není to ona, kdo určuje „program“ soudního projednávání žaloby. Může předmět sporu stanovený žalobcem komentovat, podporovat jeho důvody nebo naopak vyvracet důvodnost žalobcem uplatněných námitek po stránce skutkové i právní a na relevantní důvody jí uplatněné musí soud v odůvodnění svého rozhodnutí přiměřeně reagovat. Rozšířený senát dále doplnil, že opomene-li se krajský soud vyjádřit v odůvodnění svého rozhodnutí k podstatným důvodům uplatněným v řízení osobou zúčastněnou na řízení, jedná se o vážnou vadu řízení, nikoli o nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu pro nedostatek důvodů. Zda taková vada řízení mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí krajského soudu [§ 103 odst. 1 písm. d) na konci s. ř. s.], je třeba vždy posoudit podle konkrétních okolností případu. Nezrušení rozhodnutí krajského soudu by v některých případech mohlo vskutku vést k porušení práva na opravný prostředek. Ve většině ostatních případů může být pochybení krajského soudu odstraněno tím, že osobě zúčastněné na řízení je umožněno uplatnit své důvody, na které dle jejího názoru krajský soud ve svém rozhodnutí dostatečně nereagoval, v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud se jimi bude zabývat ve svém rozhodnutí. Tím se dostane osobě zúčastněné na řízení náležité odpovědi na její argumenty, tedy bude učiněno zadost i jejímu procesnímu právu na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí, které je součástí práva na spravedlivý proces garantovaného Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svoboda Listinou základních práv a svobod.

[23] Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci, při aplikaci uvedených závěrů rozšířeného senátu NSS, neshledal důvod pro zrušení napadeného rozsudku z důvodu, že se krajský soud argumentací stěžovatele a) nezabýval. Z bodu 50 napadeného rozsudku je zřejmé, že se krajský soud jeho argumenty ohledně vědomosti o probíhajícím řízení zabýval a výslovně na ni reagoval (vypořádání krajského soudu NSS shrnul v bodě [40]). Krajskému soudu nepříslušelo, aby se věcně zabýval důvody obnovy řízení či dobrou vírou žalobkyně (bod [18]). Není proto rozhodné, zda argumentaci stěžovatele a) k těmto námitkám zohlednil. Stěžovatelé konkrétně v kasační stížnosti zmínili také námitku týkající se nedostatku aktivní procesní legitimace žalobkyně. Aktivní procesní legitimace žalobkyně mezi účastníky sporu ovšem nebyla sporná. Sporoval ji pouze stěžovatel a) a to pouze velice obecně. Krajský soud proto nebyl povinen výslovně na tuto námitku stěžovatelů reagovat. V bodě 32 napadeného rozsudku nadto konstatoval, že žalobu podala osoba k tomu oprávněná. Z toho je zřejmé, že se aktivní legitimací žalobkyně zabýval, byť na argumenty stěžovatele výslovně nereagoval.

[24] Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že žalobkyně nepochybně měla aktivní procesní legitimaci. Dle § 65 odst. 1 s. ř. s. platí, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Obnova řízení se týkala rozhodnutí, kterým správní orgánu I. stupně vydal žalobkyni povolení k nakládání s povrchovými vodami a současně stavební povolení k vodnímu dílu na jejích pozemcích. Je tak zřejmé, že napadené rozhodnutí přímo zasahovalo do práv žalobkyně a ta zkrácení na svých právech v žalobě dostatečně tvrdila. Jelikož byla aktivní procesní legitimace žalobkyně naprosto evidentní, bylo by nadbytečné, aby se jí krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku blíže věnoval. Nejvyšší správní soud neshledává napadený rozsudek nepřezkoumatelným v části týkající se porušení práva žalobkyně být slyšena ani z jiných důvodů. Z argumentace stěžovatelů je zřejmé, že se především neztotožňují se závěry krajského soudu. Samotný nesouhlas stěžovatelů se závěry krajského soudu a s jeho právním hodnocením ovšem nepřezkoumatelnost rozsudku nezakládá.

III.5. Vada s vlivem na zákonnost

[25] Stěžovatelé dále namítají, že vadu řízení, spočívající v nemožnosti žalobkyně seznámit se s podklady pro rozhodnutí, nelze považovat za vadu s podstatným vlivem na zákonnost napadeného rozhodnutí. Mají za to, že i přes vyjádření žalobkyně by se výsledek řízení nemohl změnit. Namítají, že se krajský soud vlivem vady na zákonnost napadeného rozhodnutí nezabýval, popř. tuto otázku vyhodnotil nesprávně. K tomu dodali, že krajský soud nedomyslel veškeré důsledky napadeného rozsudku. Stěžovatelé svoji námitku ohledně vady bez vlivu na zákonnost rozhodnutí dále podpořili odkazem na judikaturu, shrnutou v rozsudku NSS ze dne 16. 5. 2019, čj. 1 Afs 98/2018-27, MELISANA, body 16 až 19. Nejvyšší správní soud v bodě 20 uvedeného rozsudku shrnul, že „[z] uvedené judikatury plyne, že je povinností soudu zabývat se otázkou, zda a jak mohla namítaná vada řízení konkrétně ovlivnit rozhodnutí žalovaného. Nepostačí obecný odkaz na skutečnost, že vyjádření žalobce není zjevně zcela mimo předmět řízení, proto mohou informace v něm obsažené mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Ačkoliv není úkolem soudu za žalovaného v rozsudku dotvářet důvody jeho rozhodnutí, může posoudit, zda vyjádření obsahuje skutečnosti, které jsou způsobilé narušit odůvodnění, na kterém stojí rozhodnutí žalovaného.“

[26] Nejvyšší správní soud konstatuje, že jedná-li se o takto závažnou vadu řízení před správním orgánem, kterou je to, že správní orgán s účastníkem řízení vůbec nejednal, bude se jednat o vadu s vlivem na řízení v zásadě vždy. Jedná se totiž prakticky o stejnou vadu řízení, jako v případě opomenutí účastníka řízení. V obou případech totiž účastník řízení nemohl v řízení řádně uplatňovat svá práva. Opomenutí účastníka řízení je přitom jednou z nejzávažnějších vad správního řízení, kterou zpravidla nelze v odvolacím řízení napravit. Jen zcela výjimečně není v těchto případech nutné zrušit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a takové rozhodnutí odvolacího orgánu musí být velmi pečlivě odůvodněno. Jde o výjimku z pravidla, která se uplatní jen v krajních případech, v nichž jsou námitky tohoto opomenutého účastníka zjevně šikanózní anebo zjevně nedůvodné (rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2022, čj. 10 As 327/2019-101, bod 25 a tam citovaná judikatura, a ze dne 30. 8. 2023, čj. 10 As 543/2021-74, bod 20). Krajský soud se však vlivem vady na zákonnost napadeného rozhodnutí výslovně zabýval. Tvrzení stěžovatelů, že se jí nezabýval, proto není pravdivé. Krajský soud v bodě 48 napadeného rozsudku uvedl, že se žalobkyně neomezila na prostou žalobní námitku. Z její argumentace vyplývá, že mohla argumentaci stěžovatele ohledně naplnění podmínek pro obnovu řízení podle jejího přesvědčení „jednoduše vyvrátit“ již ve fázi správního řízení. Žalobkyně tak hájitelným způsobem tvrdí, jakým způsobem by možnost vyjádřit se k věci a k podkladům rozhodnutí napadené rozhodnutí ovlivnila.

[27] Nejvyšší správní soud se se stěžovatelem částečně ztotožňuje v tom, že krajský soud nesprávně vymezil vliv vady na zákonnost rozhodnutí v části, ve které se jí výslovně věnuje. Z kontextu napadeného rozhodnutí je však zřejmé, že vliv na zákonnost rozhodnutí shledal především s ohledem na konkrétní námitky, týkající se obnovy řízení a dobré víry. S námitkami žalobkyně se ztotožnil, byť nebyl oprávněn se jimi věcně zabývat (bod [18]). Krajský soud tak měl zjevně za to, že namítané vady mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí, pokud by žalobkyně mohla související námitky vznést již ve správním řízení. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem v tom, žalobní námitky nepochybně byly způsobilé narušit odůvodnění žalovaného. Pokud by byly důvodné, lze mít za to, že výrok napadeného rozhodnutí by musel být odlišný.

[28] Výše uvedenou judikaturu NSS nelze vykládat tak, že by krajský soud musel jednoznačně dospět k závěru, že námitky žalobkyně ohledně důvodů obnovy řízení a dobré víry jsou důvodné, jak v kasační stížnosti naznačují stěžovatelé. To by totiž vedlo k absurdnímu závěru, že v případě opomenutí účastníka řízení, by musel veškeré jeho námitky nejprve věcně posoudit správní soud, aby dospěl k závěru, zda procesní vada měla vliv na zákonnost a zároveň by tím už správnímu orgánu neponechal žádný prostor pro to, aby se námitkami takového účastníka v dalším řízení zabýval. To by bylo zcela v rozporu se subsidiární povahou činnosti správních soudů, které mají přezkoumávat činnost veřejné správy, a ne být těmi, kdo věc posuzují jako první. U procesních pochybení proto postačí, pokud je přiměřená pravděpodobnost, že by výsledek řízení mohl být jiný, pokud by procesní práva účastníka řízení porušena nebyla. Pokud v nyní posuzované věci žalobkyně sporovala podrobně právě naplnění podmínek obnovy řízení, je nepochybné, že její námitky byly způsobilé výrok rozhodnutí žalovaného ovlivnit, bez ohledu na to, zda jsou skutečně důvodné. Nejvyšší správní soud nadto dodává, že námitky žalobkyně nejsou ani zcela zjevně nedůvodné či šikanózní.

[29] Žalobkyně byla účastnicí řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu, jelikož mohla být rozhodnutím přímo dotčena ve svých právech nebo povinnostech (bod [31]). Správní řád neobsahuje zvláštní pravidlo ohledně obnovy řízení, které by jí z účastenství v tomto řízení vylučovalo (srov. shodně Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: Bova Polygon, 2012, s. 875-876). Správní orgán I. stupně ji proto byl povinen vyrozumět o zahájení řízení, seznámit ji s podklady pro rozhodnutí a umožnit jí vyjádřit se. Nic na tom nemění ani to, že dle § 100 odst. 6 správního řádu se rozhodnutí, jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, oznamuje pouze žadateli. Z daného ustanovení nevyplývá, že by žalobkyně účastnicí řízení nebyla či že by jí nesvědčilo právo být slyšena.

[30] Co se týče postupu odvolacího orgánu, dle § 86 odst. 2 správního řádu obecně platí, že správní orgán zašle stejnopis podaného odvolání těm účastníkům, kteří se mohli proti rozhodnutí odvolat, a vyzve je, aby se k němu vyjádřili. Žalobkyně odvolání podat nemohla, to mohl pouze žadatel, tedy stěžovatel a) (§ 100 odst. 6 správního řádu). To by mohlo nasvědčovat tomu, že žalovaný nebyl povinen žalobkyni o podaném odvolání vyrozumět. Nelze však pominout, že i v řízení, jímž je obnova řízení povolena či nařízena, pojmově může dojít k zásahu do práv. Je-li povolena nebo nařízena obnova řízení ohledně opravňujícího rozhodnutí (např. souhlas, schválení, povolení, koncese), dochází k zásahu do práva oprávněného subjektu, spočívajícím v tom, že oprávněný od právní moci povolení nebo nařízení obnovy nemůže takové právo vykonávat, jeho činnost se stává protiprávní. Tyto závěry se však neuplatní tam, kde vykonatelnost rozhodnutí vůbec (pojmově) nepřichází v úvahu. Půjde o případy, kdy se rozhodnutí vůbec nevykonává (ani exekučně, ani vlastní činností účastníka řízení). Sem typově patří především rozhodnutí, jímž se někomu odnímá dříve udělené oprávnění, a také tzv. „negativní“ rozhodnutí: odmítá se zapsat určitá skutečnost do veřejného registru, žák se nepřijímá na školu atd. Právní účinky takových rozhodnutí nastaly právní mocí rozhodnutí vydaného ve věci samé, žádný další úkon k nástupu právních účinků není třeba, a nařízením či povolením obnovy se tomto právním stavu nic nezměnilo (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 6. 2007, čj. 5 As 13/2006-46, č. 1427/2008 Sb. NSS).

[31] V nyní posuzované věci je nepochybné, že rozhodnutí o povolení obnovy řízení zasahovalo do práv žalobkyně. Kvůli rozhodnutí žalovaného nemohla pokračovat ve stavbě vodního díla, přestože do té doby nedostala možnost se k návrhu na obnovu řízení vyjádřit. Žalobkyni však nelze upřít její právo na vyjádření, vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (bod [41]) bez ohledu na obecnou úpravu § 86 odst. 2 ve spojení s § 100 odst. 6 správního řádu, jenž zjevně nepočítá s tím, že i povolením či nařízením obnovy řízení může dojít k zásahu do práv účastníků řízení. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že správní orgán je povinen zkoumat, zda případným povolením obnovy řízení může dojít k zásahu do práv účastníka řízení. Pokud ano, tak je nutné účastníka o podaném odvolání vyrozumět, seznámit jej s podklady pro rozhodnutí a umožnit mu se k věci vyjádřit. Pouze tímto postupem lze eliminovat případy, ve kterých dojde k zásahu do práv účastníka řízení, bez toho, aniž by mu bylo umožněno uplatnit své právo být slyšen, jako tomu bylo právě v tomto případě. Opačný výklad by ostatně vedl k absurdním závěrům. O tom, zda se bude moci v odvolacím řízení účastník vyjadřovat by totiž rozhodl správní orgán I. stupně tím, zda by žádosti o obnovu řízení vyhověl nebo jí zamítl. Pro zásah do práv účastníka je však podstatný konečný výsledek řízení, tedy rozhodnutí o odvolání, bez ohledu na to, jaké bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Podle § 86 odst. 2 správního řádu proto v rámci rozhodování o povolení obnovy řízení bude správní orgán postupovat pouze tehdy, pokud případným povolením obnovy řízení nemůže dojít k zásahu do práv účastníka řízení, který nebyl oprávněn odvolání podat.

[32] V nyní posuzované věci je však rozhodné především to, že správní orgán I. stupně byl povinen žalobkyni vyrozumět již o zahájení řízení, seznámit ji s podklady pro rozhodnutí a poskytnout jí možnost se vyjádřit. Takto nepostupoval. Tím zatížil řízení vadou, kterou žalovaný v odvolacím řízení napravit nemohl. Vyjádření žalobkyně totiž není zjevně šikanózní či zjevně nedůvodné (bod [26]). Z těchto důvodů je proto nutné zrušit i rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

[33] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatelů, že krajský soud nedomyslel důsledky napadeného rozsudku. Napadené rozhodnutí trpí velmi závažnou vadou. Žalovaný obnovu řízení povolil, přestože žalobkyně o vedení řízení nebyla řádně obeznámena. Za této situace nelze krajskému soudu vytýkat to, že napadené rozhodnutí zrušil. To ovšem nemusí nutně znamenat, že její námitky ohledně obnovy řízení jsou důvodné. Žalobkyni však nelze upřít právo být slyšena.

III.6. Zrušení ústního jednání

[34] Stěžovatelé dále namítají, že krajský soud nejprve nařídil ústní jednání ve věci, den před jednáním jej zrušil a následující den vydal napadený rozsudek. Dle stěžovatelů došlo k zásahu do jejich práv, jelikož spoléhali na to, že během jednání uplatní nové námitky a vyjádření. Spoléhali na to, že soud při řízení určí, které otázky považuje pro rozhodnutí za podstatné (§ 49 odst. 4 s. ř. s.). Pokud krajský soud ústní jednání zrušil, měl účastníkům řízení poskytnout lhůtu k vyjádření a uplatnění nových námitek. Stěžovatel a) se chtěl blíže vyjádřit k podkladům ve spisu, které mu soud nedoručil a rozvinout námitku zneužití práva. Tvrdí, že se nejedná o vadu odůvodňující zrušení napadeného rozsudku, nýbrž o vadu, na kterou poukazují v souvislosti s možnou koncentrací a přípustností námitek dle § 104 odst. 4 a § 109 odst. 5 s. ř. s.

[35] Podle § 76 odst. 1 písm. c) soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

[36] Obecně platí, že zjistí-li krajský soud poté, co nařídil jednání, že správní řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí trpí vadami, pro které je nutno rozhodnutí dle § 76 odst. 1 s. ř. s. zrušit, lze takové zjištění považovat za důležitý důvod pro odročení jednání ve smyslu § 50 s. ř. s. Vyřízení věci bez jednání je i v tomto stadiu řízení v souladu se zásadou hospodárnosti a efektivnosti řízení, neboť vzhledem k existenci vady řízení by ani po jednání nebylo možno dospět k jinému závěru než ke zrušení napadeného rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, čj. 7 Afs 83/2004-68, Kooperativa). Nejvyšší správní soud však připustil, že v ojedinělých případech by se mohlo jednat o vadu řízení (rozsudek NSS ze dne 3. 3. 2010, čj. 1 As 85/2009-108, STAVBA, bod 28).

[37] Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud uvedeným postupem nezatížil napadený rozsudek vadou s vlivem na zákonnost rozhodnutí. To ostatně nenamítají ani stěžovatelé. Argumentace stěžovatelů ohledně zneužití práva, kterou dle jejich tvrzení chtěl stěžovatel a) v řízení u krajského soudu dále uplatnit, se týká důvodů obnovy, popř. dobré víry žalobkyně. Tyto důvody však nejsou v tomto řízení relevantní (body [18] a [19]). Stěžovatel a) ani blíže nespecifikoval vyjádření žalobkyně, která mu krajský soud dle jeho tvrzení nedoručil, případně neupřesnil, jak na ně hodlal reagovat. Ze spisu krajského soudu vyplývá, že stěžovatel a) 10. 8. 2023 nahlížel do spisu. Měl tedy možnost se seznámit se všemi podklady pro rozhodnutí, jelikož účastníci řízení či osoby zúčastněné na řízení neučinili jakákoliv další podání po tomto dni. Stěžovatel a) se naopak v období od nahlížení do spisu do vydání napadeného rozsudku k věci vyjádřil třikrát (12. 8. 2023, 16. 8. 2023, 18. 8. 2023). Námitka zásahu do práv se tedy jeví pouze jako formální. Pokud snad stěžovatel hodlal cokoliv dalšího soudu sdělit, měl k tomu nepochybně dostatek prostoru.

[38] Postupem krajského soudu nedošlo ani k jakémukoliv zásahu do práv stěžovatelů, co se týče přípustnosti jejich námitek či koncentrační zásady. Byť Nejvyšší správní soud některé námitky posoudil jako nepřípustné, učinil tak pouze z důvodu, že se míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu, nikoliv z důvodu, že by je stěžovatelé neuplatnili již v řízení u krajského soudu. Stěžovatelé navíc v řízení u krajského soudu vystupovali v pozici osob zúčastněných na řízení. Ty však nemohou disponovat předmětem řízení (bod [22]). Nelze proto mít ani za to, že by je postup krajského soudu omezil v možnosti vznášet dosud neuplatněné námitky. Ústní jednání u soudu neslouží k tomu, aby soud určoval směr řízení a vymezil rozhodující otázky, jak tvrdí stěžovatelé. K vymezení rámce soudního přezkumu slouží žalobní body (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 30). Ustanovení § 49 odst. 4 s. ř. s., na které se stěžovatelé odkázali, slouží toliko k zabránění překvapivosti rozhodnutí. Postupuje se dle něj typicky v situacích, ve kterých soud shledá vadu správního rozhodnutí, k níž přihlíží i bez námitky. Předseda senátu v těchto situacích vede účastníky k tomu, aby se vyjádřili i o těch skutkových a právních otázkách, které podle mínění soudu jsou pro rozhodnutí určující, i když v dřívějších podáních účastníků uplatněny nebyly. V nyní posuzované věci však krajský soud vycházel pouze ze správního spisu, vyjádření účastníků řízení a osoby zúčastněné na řízení. Napadený rozsudek proto nebyl překvapivý. Námitky jsou proto nedůvodné.

III.7. Vědomost žalobkyně o vedení řízení

[39] Stěžovatelé namítají, že žalobkyně věděla o podání žádosti o obnovu původního řízení, jejím zamítnutí a podání odvolání proti němu. To mají prokazovat důkazy, které krajský soud odmítl provést. Stěžovatelé konkrétně zmínili především e-mail žalobkyně stěžovateli a) ze dne 16. 2. 2021, který měl prokázat její vědomost o vedeném řízení. Jako opomenuté důkazy související s vědomostí žalobkyně o vedení řízení dále označili „veškeré předložené důkazy k žalobním bodům, jež potvrzují, že výsledek řízení by musel být vždy stejný, včetně znaleckého posudku ze dne 14. 11. 2021“ a stanovisko vodoprávního úřadu správního orgánu I. stupně ze dne 26. 10. 2021. Dle stěžovatelů měly tyto důkazy prokázat důvody obnovy, tedy že projektová dokumentace neřeší odtokovou cestu a potvrzuje existenci neznámých skutečností týkajících se odtokové cesty a kulturní památky.

[40] K vědomosti žalobkyně o řízení krajský soud v bodě 50 konstatoval, že správní orgány měly dát kvalifikovaným způsobem (který se projeví ve správním spise) účastníkům řízení možnost seznámit se s podklady svých rozhodnutí a vyjádřit se k věci. V tomto ohledu nelze důsledky způsobu vedení řízení přenášet na žalobkyni bez ohledu na to, zda měla povědomí o vedení řízení, vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně a podání odvolání proti němu. Navíc tyto tvrzené skutečnosti nemění nic na podmínkách pro změnu rozhodnutí odvolacím správním orgánem (zejména povinnost umožnit seznámit se s podklady bezprostředně před vydáním rozhodnutí a vyjádřit se k nim a zásada zákazu překvapivých rozhodnutí), které žalovaný v projednávané věci nesplnil. Žalobkyni nelze jakkoliv vytýkat pasivitu, neboť oprávněně mohla se svým vyjádřením vyčkávat na to, až ji žalovaný vyrozumí o vedení řízení a o tom, že již shromáždil podklady pro své rozhodnutí, jelikož dřívější vyjádření a případné nahlížení do spisu by mohlo být (s ohledem na případnou neúplnost podkladů) předčasné. Pokud by žalovaný hodlal odvolání zamítnout, bylo by vyjádření žalobkyně dokonce zbytečné (v takovém případě by totiž nebylo podstatnou vadou řízení, pokud by žalobkyni k seznámení se spisem nevyzval. Žalobkyně proto mohla oprávněně očekávat, že pokud s ní žalovaný nekomunikuje, tak o vyhovění odvolání zřejmě neuvažuje. Krajský soud v bodě 66 napadeného rozsudku dále doplnil, že navržené důkazy neprovedl pro nadbytečnost.

[41] V prvé řadě je třeba podotknout, že právo účastníka řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí představuje jedno ze základních procesních práv ve správním řízení, které je současně zárukou základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle něhož má každý právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2014, čj. 9 As 42/2014-35, KAMAX, bod 21). Uvedené právo účastníka správního řízení přitom nezahrnuje jen pasivní roli správního orgánu spočívající v tom, že nebude účastníkům řízení v uplatňování tohoto práva bránit, nýbrž předpokládá, že správní orgán účastníka řízení vyzve, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřil (rozsudek NSS ze dne 10. 9. 2009, čj. 9 Azs 33/2009-95).

[42] Odkázat lze rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu k § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), který byl obsahově v podstatě shodný se současným § 36 odst. 3 správního řádu. Z této judikatury vyplývá, že smyslem daného procesního práva je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi „před vydáním rozhodnutí“, tedy poté, co správní orgán ukončil shromažďování podkladů rozhodnutí, mohl uplatnit své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Vzhledem k tomu, že si účastník řízení sám nemůže učinit právně relevantní úsudek o tom, kdy je shromažďování podkladů rozhodnutí ukončeno, musí z výzvy správního orgánu k seznámení být zřejmé, že shromažďování podkladů bylo ukončeno (rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2003, čj. 7 A 112/2002-36, č. 303/2004 Sb. NSS).

[43] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem v tom, že povědomí stěžovatelky o vedení řízení, není ve věci podstatné. Rozhodné je pouze to, zda správní orgány o vedení řízení žalobkyni řádně vyrozuměly, popř. zda jí poskytly možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a reagovat na ně. Právo žalobkyně na seznámení s podklady pro rozhodnutí nelze vykládat tak jak činí stěžovatelé, že toto právo bude vždy zachováno v případě, že správní orgán v napadeném rozhodnutí vychází pouze z podkladů, které mají účastníci řízení k dispozici. Naopak toto právo je nutně spjato s právem účastníků řízení vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, popř. navrhnout další důkazy nebo učinit jiné návrhy podle § 36 odst. 1 správního řádu. Žalobkyně v nyní posuzované věci nedostala jakoukoliv příležitost se k věci vyjádřit, jelikož jí žalovaný zaslal až napadené rozhodnutí. I pokud by měla povědomí o vedení řízení, mohla se důvodně spoléhat na to, že ji alespoň žalovaný oznámí ukončení shromažďování podkladů pro rozhodnutí a poskytne jí možnost se vyjádřit, a to obzvláště v případě, kdy se s odvoláním plánoval ztotožnit. Rozhodnutí o povolení obnovy řízení přitom nepochybně zasahovalo do jejích práv. Kvůli rozhodnutí žalovaného nemohla pokračovat ve stavbě vodního díla, přestože do té doby nedostala možnost se k věci jakkoliv vyjádřit (body [30] až [32]). Žalobkyně, v případě že by o vedení řízení byla řádně obeznámena, mohla navrhovat i provedení dalších důkazů, které mohly být způsobilé ovlivnit výrok napadeného rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. III.ÚS 58/2000).

[44] Stěžovatelé přitom nesporují klíčový závěr krajského soudu o tom, že správní orgány žalobkyni neseznámily s vedením řízení a podklady pro rozhodnutí. Tento závěr krajského soudu nemohly ovlivnit ani navržené důkazy. I pokud by zmíněný e-mail prokázal, že žalobkyně o vedení řízení věděla, závěr krajského soudu by stále obstál. Ostatní důkazní návrhy zjevně nesměřují proti závěru krajského soudu o tom, že žalobkyně nebyla řádně o řízení obeznámena, byť je stěžovatelé k tomuto důvodu přiřazují. Nejsou proto způsobilé závěry krajského soudu jakkoliv změnit. Jejich provedení by za této situace bylo nadbytečné. Námitky jsou proto nedůvodné.

III.8. Závěrečné úvahy a shrnutí

[45] Nejvyšší správní soud pro úplnost shrnuje, že rozhodnou otázkou v nynějším řízení je pouze to, zda žalovaný zachoval právo žalobkyně být slyšena. Ze správního spisu vyplývá, že prvním úkonem žalovaného vůči žalobkyni bylo až zaslání napadeného rozhodnutí. Tímto rozhodnutím žalovaný povolil obnovu řízení, bez toho, aniž by jí poskytl možnost vyjádřit se k namítaným důvodům obnovy. Stěžovatelé nezpochybňují závěry krajského soudu, že žalobkyně měla být účastníkem řízení o povolení obnovy řízení. Opomenutí jednat s účastníkem řízení nepochybně představuje závažnou vadu řízení před správními orgány, která z povahy věci bude mít téměř vždy za následek zrušení napadeného rozhodnutí. Tuto vadu nelze v nyní posuzované věci v odvolacím řízení napravit, jelikož námitky žalobkyně nejsou zjevně šikanózní nebo nedůvodné. Je proto na místě zrušit i rozhodnutí správního orgánu I. stupně (bod [29]). Nejvyšší správní soud proto ani neprovedl navržené důkazy. Ty totiž nemohly na závěru krajského soudu ohledně porušená práva žalobkyně na to být slyšena, cokoliv změnit. S ohledem na závažnost vady nelze mít ani za to, že napadený rozsudek je formalistický či nespravedlivý. Zachování práva žalobkyně být slyšena však neznamená, že její námitky jsou nutně důvodné. Z důvodu výše uvedené vady se důvody obnovy či zachování dobré víry nemohl soud zabývat.
IV. Závěr a náklady řízení

[46] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že krajský soud zatížil napadený rozsudek jinou vadou řízení dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. S ohledem na to jej zrušil. Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud již v řízení před krajským soudem byly pro takový postup důvody, současně se zrušením napadeného rozsudku může sám podle povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního orgánu [§ 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.]. V dané věci by krajský soud v souladu s vysloveným závazným právním názorem a charakterem vytýkaných vad neměl jinou možnost než zrušit napadené rozhodnutí. Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 110 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 76 odst. 1 písm. b) a § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl tak, že toto rozhodnutí sám zrušil. Současně podle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. za přiměřeného použití § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jelikož žalovanému by s ohledem na závazný právní názor nezbývala jiná možnost než toto rozhodnutí rovněž zrušit. Věc se přesto formálně vrací žalovanému, který je na rozdíl od správního orgánu I. stupně účastníkem soudního řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V něm budou správní orgány vázány právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. Musí tedy žalobkyni umožnit uplatnit její práva účastníka řízení. Správní orgány v dalším řízení zákonem předvídaným způsobem vyrozumí žalobkyni o probíhajícím řízení, seznámí účastníky dle § 36 odst. 3 správního řádu, bude-li to jejich postup vyžadovat, a vypořádají se s jejich případnými námitkami. V tomto směru NSS pro úplnost rovněž doplňuje, že správní orgány v dalším řízení nejsou vázány závazným právním názorem krajského soudu týkajícím se důvodů obnovy řízení a dobré víry žalobkyně, jelikož NSS napadený rozsudek zrušil.

[47] V případě, že Nejvyšší správní soud zruší rozsudek krajského soudu a současně i rozhodnutí správního orgánu, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu (§ 110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Úspěch ve věci se posuzuje dle celkového výsledku řízení před správními soudy. Žalobkyně měla ve věci úspěch podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Přísluší jí proto právo na náhradu nákladů řízení před krajským soudem, které důvodně vynaložila proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl, a proti stěžovatelům v řízení před Nejvyšším správním soudem, neboť právě ti řízení o kasační stížnosti vyvolali, a kteří z pohledu celkového výsledku řízení také neměli úspěch. V řízení před Nejvyšším správním soudem totiž stěžovatelé měli postavení řádných účastníků řízení dle § 105 odst. 1 s. ř. s (usnesení NSS ze dne 1. 2. 2017, čj. 6 As 6/2017-75, č. 3597/2017 Sb. NSS, bod 9). To sebou nese všechna související práva, ale i povinnosti. Proto je nutné pro účely náhrady nákladů řízení postupovat podle § 60 odst. 1 s. ř. s. a hledět na jejich úspěch či neúspěch ve věci, ačkoliv v řízení před krajským soudem na ně jako na osoby zúčastněné na řízení dopadalo ustanovení § 60 odst. 5 s. ř. s. Z judikatury NSS vyplývá, že úspěšným žalobcům hradí náhradu nákladů kasačního řízení osoby zúčastněné na řízení vystupující v roli stěžovatelů, nikoliv žalovaný, pokud ten kasační stížnost nepodal (rozsudek NSS ze dne 19. 1. 2024, čj. 5 As 396/2021-91, bod 84, a ze dne 9. 11. 2023, čj. 9 As 81/2023-51, bod 38). Stěžovatelé se materiálně domáhali toho, aby konečným výsledkem řízení před správními soudy bylo zamítnutí žaloby. Z hlediska přiznání náhrady nákladů řízení není rozhodné, že měli dílčí úspěch, spočívající v tom, že Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek. Zrušil jej však pouze z toho důvodu, že se krajský soud vyjádřil i k otázkám, ke kterým se vyjadřovat neměl. Stěžejní důvod zrušení rozhodnutí žalovaného, proti kterému stěžovatelé v kasační stížnosti brojili, však obstál. Podstatný je v tomto směru celkový výsledek řízení, který vyzněl v neprospěch stěžovatelů, jelikož NSS rozhodnutí žalovaného znovu zrušil. Kasační stížnost stěžovatelů tak z pohledu celkového výsledku nebyla úspěšná. V této situaci nebylo namístě uložit nahradit náklady řízení žalobkyně žalovanému, neboť ten kasační stížnost nepodal. Žalobkyně navíc svými podáními, která jsou relevantní z hlediska přiznání náhrady nákladů řízení, pouze reagovala na četná podání stěžovatelů. Za těchto okolností soud neshledal důvod k tomu, aby náhradu nákladů řízení za řízení před Nejvyšším správním soudem hradil žalovaný. Ani žalovaný však nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, jelikož Nejvyšší správní soud zrušil i napadené rozhodnutí. Nemá proto nárok na náhradu nákladů tohoto řízení.

[48] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že pro rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení osobou zúčastněnou na řízení, která podala kasační stížnost, není podstatné, zda o nich rozhoduje v souladu s § 110 odst. 3 větou první s. ř. s. krajský soud v navazujícím řízení, nebo o nich rozhodne přímo Nejvyšší správní soud v případech podle § 110 odst. 3 větou druhou s. ř. s. V tomto případě totiž nelze ani v navazujícím řízení před krajským soudem doslovně aplikovat závěry rozsudku NSS ze dne 19. 11. 2008, čj. 1 As 61/2008-98, MCE Slaný. Dle něj náklady v řízení o žalobě a o kasační stížnosti tvoří jeden celek a krajský soud rozhodne o jejich náhradě jediným výrokem. V tomto rozsudku totiž NSS vycházel z toho, že účastníky řízení v dané věci byli pouze žalobce a žalovaný. Nejvyšší správní soud proto v tomto rozsudku nezohledňoval, že se v souladu s § 105 odst. 1 s. ř. s. osoba, která měla postavení osoby zúčastněné na řízení před krajským soudem, stává podáním kasační stížnosti účastníkem řízení o kasační stížnosti, včetně pravidel pro hrazení nákladů řízení mezi účastníky. Z povahy věci tak v těchto případech může být nutné rozhodnout odlišně o nákladech řízení o kasační stížnosti a o nákladech řízení před krajským soudem.

[49] Náklady žalobkyně v řízení o žalobě tvoří soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žaloby ve výši 1 000 Kč a odměna advokáta. Ta zahrnuje čtyři a půl úkonu právní služby: přípravu a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, dvou vyjádření ze dne 23. 8. 2021 a 21. 12. 2021 a půl úkonu za návrh na přiznání odkladného účinku žaloby [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Odměna advokáta tedy činí v dané věci 4,5 x 3 100 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a paušální částku ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tedy 4,5 x 300 Kč. Odměna advokáta v řízení před městským soudem tak činí 15 300 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o 21% sazbu této daně, tj. o 3 213 Kč. Náklady řízení před městským soudem tedy celkem představovaly 22 513 Kč. Nejvyšší správní soud neopomněl ani další podání žalobkyně. Ty však ve shodě s krajským soudem nepovažuje za účelné a odměnu za ně nepřiznal. Na rozdíl od krajského soudu však žalobkyni přiznal odměnu ve výši půl úkonu za návrh na přiznání odkladného účinku.

[50] Náklady žalobkyně v řízení o kasační stížnosti tvoří pouze odměna advokáta. Ta zahrnuje čtyři a půl úkonu právní služby spočívající ve vyjádření ke kasační stížnosti, vyjádření k dalším podáním stěžovatelky ze dnů 13. 10. 2023 a 8. 12. 2023 a půl úkonu za vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu], a činí v dané věci 13 950 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a paušální částku ve výši 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). V podání ze dne 26. 1. 2024 žalobkyně pouze požádala o předností projednání. Proto za ně soud náhradu nákladů nepřiznal. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna advokáta o 21% sazbu této daně, tj. o 3 213 Kč. Náklady řízení před Nejvyšším správním soudem tedy celkem představovaly 18 513 Kč.

[51] Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů ve výši 22 513 Kč za řízení u krajského soudu. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám jejího zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Zároveň má žalobkyně právo na náhradu nákladů ve výši 18 513 Kč za řízení o kasační stížnosti. Vzhledem k tomu, že každý ze stěžovatelů vystupuje v řízení samostatně (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2022, čj. 2 As 347/2019-81, č. 4368/2022 Sb. NSS, body 20 až 26), hradí i náklady řízení samostatně., Každý ze stěžovatelů je proto povinen zaplatit žalobkyni jednu polovinu náhrady nákladů řízení, tedy částku 9 256, 50 Kč k rukám jejího zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

[52] Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu pouze těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, případně jí soud může z důvodů zvláštního zřetele hodných na návrh přiznat i náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě však žádná z těchto zákonem předvídaných situací v řízení před krajským soudem ani v řízení o kasační stížnosti nenastala, proto osoba zúčastněná na řízení II právo na náhradu nákladů řízení nemá. Stěžovatelé v řízení před krajským soudem rovněž vystupovali v pozici osob zúčastněných na řízení. Z tohoto důvodu, na rozdíl od řízení před Nejvyšším správním soudem, které vyvolali a mají v něm tak postavení účastníků řízení (bod [47]), nejsou povinni žalobkyni uhradit náhradu nákladů řízení za řízení před krajským soudem. Ani v jejich situaci v řízení před krajským soudem nenastala žádná ze zákonem předvídaných situací pro přiznání nákladů řízení a proto právo na náhradu nákladu řízení před krajským soudem nemají.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 14. března 2024

Petr Mikeš
předseda senátu

Plný text

8 As 209/2023-145
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: obec Třebichovice, se sídlem [adresa] sídlem [adresa] Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem [adresa] Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Mgr. R. B., II) CETIN a.s., se sídlem [adresa] Praha 9, III) AND LILAC s.r.o., se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2021, čj. 024890/2021/KUSK, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) a III) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, čj. 54 A 28/2021-472,

takto:

I. Kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, čj. 54 A 28/2021-472.

II. Osobě zúčastněné na řízení I) se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Osoba zúčastněná na řízení I) [dále „stěžovatel a)“] požádala dne 23. 12. 2020 jako vlastník sousedních nemovitostí, a to pozemku par. č. XA, na němž se nachází stavba č. p. X, a par. č. XB [pozemek par. č. XB je nyní ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení III), dále „stěžovatel b)“], žádost o obnovu řízení, ve kterém Magistrát města Kladna (dále „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 29. 6. 2018, čj. OŽP/8948/17-6, vydal žalobkyni povolení k nakládání s povrchovými vodami a k jejich akumulaci na pozemku par. č. XC a současně stavební povolení k vodnímu dílu „Protipovodňové opatření obce Třebichovice - Saky“ na pozemcích par. č. XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO a XP (všechny pozemky se nacházejí v katastrálním území S. v obci Třebichovice). Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 10. 1. 2021, čj. OŽP/8894/20-4, žádost zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel a) odvolání, kterému žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím vyhověl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil tak, že se obnova řízení povoluje.

[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který jí v záhlaví uvedeným rozsudkem vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé a) a b) kasační stížnost. Stěžovatel a) zároveň podal návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

II. Obsah návrhu na přiznání odkladného účinku

[3] Stěžovatel a) v návrhu uvedl, že účelem obnoveného řízení bylo nové projednání důvodů pro obnovu a zmrazení stavby do doby nového rozhodnutí. Obnovené řízení trvalo dva a půl roku. Jeho výsledky jsou již známy. Jde již pouze u uskutečnění nutných změn a nápravu vad záměru. Nebyl-li by přiznán odkladný účinek, mohlo by dojít k tomu, že v době rozhodování by již byl stavební záměr nevratně uskutečněn. Poskytovaná ochrana by tak nebyla včasná a spravedlivá. Jde rovněž o praktické a finanční aspekty navrácení stavebního záměru zpět, provedení změn stavby nebo jejího odstranění. Žalobkyně je totiž malá obec s omezenými finančními zdroji. Neřešená odtoková cesta a další vady stavebního záměru poškozují nemovitou kulturní památku Saky č. p. X (dále „kulturní památka“). Její tržní hodnota (bez zohlednění historické hodnoty) je přibližně 50 mil. Kč. Z pohledu historické hodnoty je škoda nenahraditelná. Újma na historicko-kulturních hodnotách je i újmou stěžovatele a) a snižuje hodnotu jeho vlastnictví. Stěžovatel a) užívá kulturní památku také pro pracovní účely, pro které je historicko-kulturní hodnota také podstatná. Újma stěžovateli a) vzniká i z hlediska ochrany života a zdraví lidí. Snaha stěžovatele a) k nápravě stavby a projektové dokumentace se týká nejen ochrany kulturní památky, ale rovněž vyjasnění toho, co je stavba zač, jaké má parametry, účinky a rizika pro okolí. Pod hrází žije stěžovatel a) se svou rodinnou. Do současné doby však nejsou vyřešena základní bezpečnostní rizika záměru, a to včetně zpracování parametrů zvláštní povodně. K protržení hráze u suchých retenčních nádrží dochází poměrně často. Žalobkyně se od listopadu 2020 záměrně vyhýbá nápravě vadného díla. Bezpečnostní rizika záměru jsou součástí obnoveného stavebního řízení. Nebude-li přiznán odkladný účinek, bezpečnostní rizika záměru a parametry zvláštní povodně nebudou efektivně a včas řešeny. To způsobuje újmu na životě a zdraví stěžovatele a) a jeho rodiny.

[4] Stěžovatel a) dále v návrhu uvedl, že tato újma je nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného může vzniknout žalobkyni. Té žádná újma z rozestavěnosti nebo z nedokončenosti stavby či z posečkání s dokončením stavby nehrozí. Žádné riziko lidem v obci nehrozí. To naopak hrozí kulturní památce stěžovatele a), která se nachází 40 m pod hrází. Rovněž neexistuje žádná újma pro žalobkyni nebo třetí osoby z hlediska vodohospodářské funkce stavby. Funkce a účel stavby jsou totiž nejasné. I kdyby nějakou funkci měla, současný stav rozestavěnosti této funkci nijak nebrání. Stavba je téměř dokončena. Chybí odstranit vady zjištěné v obnoveném řízení, vyřešit odtoky v území, poskytnout ochranu kulturní památce a revidovat projektovou dokumentaci. Rovněž podle žalobkyně protipovodňová opatření plní jako celek svůj účel. Není možné se dovolávat veřejné prospěšnosti stavby, která je vadná a zanedbaná a která poškozuje kulturní památku. Odkladný účinek nezpůsobí žalobkyni újmu ani z hlediska poskytnuté dotace na stavbu. Zpoždění s kolaudací stavby si způsobila sama žalobkyně, protože se vyhýbá nápravě stavby. Záměrem žalobkyně není vytvořit zákonnou a bezpečnou stavbu a napravit její vady, nýbrž dokončit a zkolaudovat stavbu v jakémkoliv stavu, jen aby dostála dotačním podmínkám. Stavba není financovatelná z veřejných prostředků s ohledem na její stav, poškozování kulturní památky a rizik pro okolí. Nadto poskytování veřejných zdrojů Evropské unie na projekty poškozující kulturní dědictví je v rozporu s pravidly fungování Evropské unie a užívání veřejných prostředků. Obnovené řízení by mělo nápravu stavby vyřešit. To by mělo vést ke splnění dotačních podmínek.

[5] Stěžovateli a) nejsou známi žádné kolidující veřejné zájmy. Naopak odkladný účinek je nezbytný a prospěšný pro veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví, na ochraně života a zdraví osob, bezpečnosti vodních staveb a pro veřejný zájem poskytovatele veřejných financí. Povolení odkladného účinku je v silném veřejném zájmu památkové péče. Poškození kulturní památky by bylo nenahraditelné. Je třeba, aby byla zanedbaná stavba napravena. Veřejným zájmem je financovat pouze skutečně prospěšné, zákonné a bezpečné stavby.

[6] V doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel a) dále uvedl, že výsledek obnoveného stavebního řízení potvrdil potřebu řešení odtokové cesty. Byly zjištěny i další vady stavebního záměru včetně celkové nezpůsobilosti projektové dokumentace. Obnovené stavební řízení bylo zastaveno z důvodu, že projektová dokumentace neřeší v odpovídající míře obecné požadavky na výstavbu a předložené podklady nevyhovují požadavkům uplatněným dotčeným orgánem památkové péče.

[7] Stěžovatel b) s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti souhlasí.

III. Vyjádření žalobkyně a žalovaného

[8] Žalobkyně ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že po zaplavení centra obce splachem z přilehlých polí v důsledku nefunkčnosti odtokových cest byl v prosinci 2015 zpracován investiční záměr na zachycení srážkových vod. Optimalizace odtokových poměrů je ve veřejném zájmu. Stavba není rezervoárem srážkové či odtokové vody. Po většinu času je bez vody. Odtoková cesta se nachází v místě, které je k tomu geomorfologicky uzpůsobeno a historicky vždy sloužilo tomuto účelu. Stavební úpravy odtoku nejsou nezbytné. Na pozemku par. č. XB nedošlo k žádným zásahům, které by měly povahu stavebních či obdobných prací. Došlo pouze k jedné manipulační mimořádnosti. Nyní je znemožněno stavbu kompletně dokončit. Nachází se ve stavu těsně před dokončením. Žalobkyně v dobré víře zvolila řešení odtoku stavby, které projektant předložil jako optimální. Stěžovateli a) ani jeho nemovitostem nemůže v důsledku nepřiznání odkladného účinku vzniknout žádná újma. Stavba je standardně řešena a využívá přirozených geomorfologických podmínek. Od jara 2021 bez jakýchkoliv obtíží funguje i ve stavu těsně před dokončením. Stěžovatel a) dokládá své tvrzení o újmě podklady, které jsou nepodstatné. Jde například o domnělé ohrožení kulturní památky podle orgánu památkové péče, tedy subjektu bez patřičné odbornosti v oblasti vodních staveb. Případně jde o vyjádření osob, které odbornost mají, avšak nekonstatovaly žádnou zásadní vadu stavby, která by vypovídala o existenci možné újmy. Odborná posouzení byla zpracována na objednávku a náklady stěžovatele a). Jeho argumenty tak jsou v rozporu s propočty projektanta stavby a s jejím bezproblémovým fungováním. Stavba je schopná pojmout dvacetiletou či stoletou vodu, během které zlepšuje odtokové poměry. Pro stavbu suché retenční nádrže není třeba zpracovávat parametry zvláštní povodně. Stěžovatel a) proto předkládá buď nepodložené domněnky, nebo zkreslené informace.

[9] Z doložených podkladů nevyplývá, že by stěžovateli a) hrozila jakákoliv bezprostřední, závažná a skutečná újma. Není proto dán důvod přiznat kasační stížnosti odkladný účinek. Újma, která žalobkyni vznikla v důsledku nedůvodného dokončení stavby stěžovatelem a), nabývá na objemu. Zjednodušující závěr o neexistenci žádné újmy třetích osob, respektive žalobkyně, je podložen řadou bezvýznamných podkladů. K přípravě a provedení stavebního záměru došlo na popud občanů obce, a to pro lepší ochranu intravilánu obce před splachem srážkové vody a ornice z přilehlých polí s cílem snížit škody na veřejném i soukromém majetku. Dokončení stavby je spojeno se změnou k lepšímu v celé lokalitě. Zlepší odtokové poměry obce. Opakované snahy stěžovatele a) zamezit dokončení stavby pouze udržují stávající stav, kdy není stavbu možné dokončit. To je pro rozpočet malé obce spojeno s nemalými náklady, které vznikly výlučně v důsledku činnosti stěžovatele a). Žalobkyně tak uzavřela, že nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhla, aby Nejvyšší správní soud návrh zamítl.

[10] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že souhlasí s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatel a) dostatečně podrobně a určitě osvědčil, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, respektive žalobkyni. Dojde-li k dokončení stavby, mohou být při nepříznivé hydrologické situaci zasaženy nemovitosti stěžovatele a). Ty mohou být ohroženy samotnou realizací stavby. Zároveň může nastat situace, že následkem dokončení stavby nepůjde uvést stavbu do původního stavu či napravit provedené činnosti. Nepřiznáním odkladného účinku hrozí, že pravomocné rozhodnutí, na jehož základě má dojít k dokončení stavby, již bude fakticky konzumováno a zásah do práv či zájmů stěžovatele a) bude neodstranitelný. Stěžovatel a) osvědčil intenzitu hrozící újmy. Rovněž krajský soud v usnesení ze dne 15. 7. 2021, čj. 54 A 28/2021, kterým nebyl přiznán odkladný účinek žalobě, konstatoval, že stěžovatel a) dostatečně prokázal, že mu v souvislosti s výkonem rozhodnutí hrozí možná majetková i nemajetková újma na jeho nemovitostech. Přiznáním odkladného účinku bude zabráněno ohrožení veřejného zájmu na ochraně kulturní památky.

[11] Osoba zúčastněná na řízení II) se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.

IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[12] Nejvyšší správní soud úvodem podotýká, že předmětem tohoto usnesení je otázka, zda kasační stížnosti stěžovatele a) přiznat odkladný účinek či nikoliv. Nejvyšší správní soud proto v tuto chvíli nemůže věcně hodnotit důvodnost kasační stížnosti, natož to, zda stavba vodního díla je v souladu se zákonem.

[13] Kasační stížnost nemá odkladný účinek (§ 107 odst. 1 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze tedy kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[14] Kromě formální podmínky, jíž je podání příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy tíží stěžovatele (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, nebo ze dne 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015-50). Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (usnesení NSS ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74), přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20).

[15] Stěžovatel a) v návrhu k první podmínce, tj. existenci újmy, uvedl, že v obnoveném stavebním řízení se projednávaly nutné změny a náprava vad stavebního záměru. Pokud by nebyl přiznán odkladný účinek, v době rozhodování o kasační stížnosti by mohl být stavební záměr nevratně uskutečněn. Neřešená odtoková cesta a další vady stavebního záměru však poškozují kulturní památku v jeho vlastnictví. Pod hrází suché retenční nádrže žije stěžovatel a) se svou rodinou. Stavební záměr však nemá vyřešená základní bezpečnostní rizika včetně zpracování parametrů zvláštní povodně. Otázka bezpečnosti rizika stavebního záměru je součástí obnoveného stavebního řízení. Nebude-li přiznán odkladný účinek, bezpečnostní rizika nebudou účinně a včas řešena. To způsobuje újmu na životě a zdraví stěžovatele a) a jeho rodiny.

[16] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že stěžovatel a) doložil, že stavba č. p. X na pozemku par. č. XA je nemovitou kulturní památkou včetně hospodářské budovy, špýcharu a ohradní zdi. Z doloženého vyjádření Národního památkového ústavu ze dne 27. 1. 2021, čj. OV/4495/20-2/BN, vyplývá, že dne 2. 12. 2020 byla při jednání na místě na podnět orgánu památkové péče probíhající stavba zastavena z důvodu možného ohrožení kulturní památky. Podle Národního památkového ústavu nejsou prováděné práce v souladu se zájmem ochrany kulturně historických hodnot. Konkrétně uvedl, že „PD zcela opomíjí odtok hrází na severní straně nádrže v jižním svahu nad vsí nedaleko od usedlosti čp. X a vyústění odvodňovacího příkopu podél protipovodňového valu. Na severním konci valu má mít pravděpodobně blíže neřešený volný odtok ve svažitém terénu směrem na pozemek XB k jihozápadnímu podélnému průčelí památkově chráněné hospodářské stavby v areálu předmětné usedlosti a dále na náves. Protipovodňový val, kterým byla zcela zastavěna historická polní cesta, paradoxně vytvořil jakýsi koridor pro průtok srážkové vody z jižního svahu přímo směrem na památkově chráněnou usedlost a opět dále na náves. Vlastní hráz nádrže je od mimořádně cenného areálu asi pouhých 40 m. Respektive je situována v jižním svahu nad areálem. Jakákoli havárie hráze v souvislosti s přívalovými dešti by do budoucna znamenala bezprostřední ohrožení fyzické existence usedlosti nebo její vážné poškození. Pozemek XQ sám není nemovitou kulturní památkou ve smyslu zákona 20/87 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, ale navazuje na památkově chráněnou stavební parcelu, ohradní zeď areálu a především na jihovýchodní průčelí hospodářské patrové stavby s komorami a navazující kolnou, a nachází se v prostředí kulturní památky. Probíhající nepovolené práce na předmětném pozemku spočívající ve výstavbě venkovního odtoku z hráze jsou zcela v rozporu se zájmy památkové péče. Zřízením povrchového odtoku z hráze na předmětný pozemek by došlo k dalšímu ohrožení areálu památkově chráněné usedlosti při přívalových deštích. Povrchový odtok hráze s velkou pravděpodobností nedokáže pojmout odtékající vodu a společně s volným odtokem z příkopu by, již výše popsaným, nově vytvořeným koridorem vzniklým nasypáním protipovodňového valu, směřoval odtékající srážkovou vodu přímo na jihozápadní budovu a celý areál usedlosti a bezprostředně tak ohrožoval její fyzickou existenci“. Stejný závěr zopakoval Národní památkový ústav ve vyjádření ze dne 24. 5. 2021, čj. OV/2166/21-2/BN. Ve vyjádření ze dne 23. 9. 2021, čj. NPÚ/321/78078/2021, dále uvedl, že „v této souvislosti je nutné upozornit na skutečnost, že obvodové zdivo historických staveb nemá vodorovnou izolaci, je stavěno z lomového kamene často na hliněnou maltu. Současně lze důvodně předpokládat mělké založení stavby, které je u historických vesnických hospodářských objektů zcela běžným jevem. Záměr odvedení vody po soukromém pozemku povede minimálně ke změně vodních poměrů stavby a tím k vážným statickým poruchám v důsledku sedání podmáčeného zdiva. Předložený posudek zcela opomíjí skutečnost, že ochrana architektonického dědictví této země je veřejným zájmem. V konkrétním případě vzhledem k historické a architektonické hodnotě areálu veřejný zájem par excellence, neboť vesnických roubených staveb s dochovanou dymnou jizbou je zachováno jen přibližně 20 v celé ČR, přičemž dymná jizba v Sakách je, jak již bylo uvedeno výše, 3. nejstarší roubenou stavbou v celé české republice“.

[17] Stěžovatel dále doložil znalecký posudek č. 79/1/2021 ze dne 23. 6. 2021 znalce doc. Ing. L. S., CSc., z oboru stavebnictví, odvětví vodní stavby. Z něj vyplývá, že „povodňová opatření na jižním okraji obce Saky řešená stavebními opatřeními ve formě objektů SO 01 a SO 03 dle DSP (podklad 2) podstatně zhoršují odtokové poměry na pozemku č. XB, a to jednak z důvodu zvýšeného objemu odtoku, ale zejména zvýšením rychlosti odtoku. Tím hrozí podél odtokové linie zvýšená eroze území. Nadto situování poldru vytváří z oblasti jihovýchodní stěny objektu č. p. X, která je kulturní památkou, náporový vymílaný břeh, ke kterému dále koncentruje proudění koncová část trasy SO 03 zatažená směrem k severozápadu do intravilánu obce. Tato ohrožení pozemku XB projekt neřeší, stejně tak jako zvýšenou energii proudu při výtoku a přepad vody v profilu poldru. Při výskytu povodní od Q2 hrozí při a po průchodu povodně na pozemku XB destrukce povrchu, vznik erozních rýh a kanálů a současně též ohrožení objektu č. p. X […] Bez dodatečných opatření podél jedné z budov č. p. X je v přímém ohrožení i objekt kulturní památky, což navržený systém PPO též neřeší.“ Z odborného vyjádření Ing. K. K., autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, ze dne 24. 11. 2020 dále vyplývá, že není doporučeno použít pozemek par. č. XB bez adekvátních terénních a stavebních úprav. V případě častějšího drobného zavodnění bude docházet ke zničení a vlhnutí zdiva kulturní památky, poškozování stěn omítek a vzniku plísní.

[18] Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelem tvrzená újma na kulturní památce, která jí hrozí v důsledku provedení stavebního záměru žalobkyní, může nastat při přívalových deštích, neboť odtékající srážková voda bude směřovat na kulturní památku. To stěžovatelka doložila vyjádřeními Národního památkového ústavu, znaleckým posudkem a odborným vyjádřením. Obnovené stavební řízení pak mělo sloužit právě ke změně stavebního záměru tak, aby odtok vody ze suché retenční nádrže neohrožoval kulturní památku a pozemek par. č. XB. Újma hrozící kulturní památce tak je zjevně závažná a nikoliv nereálná. Případné dokončení stavebního záměru podle původního stavebního povolení by totiž mohlo způsobit kulturní památce újmu.

[19] Podle § 100 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, platí, že žádosti o obnovu řízení se přizná odkladný účinek, jestliže hrozí vážná újma účastníkovi nebo veřejnému zájmu. Rozhodnutí, jímž bylo řízení obnoveno, má odkladný účinek, pokud napadené rozhodnutí nebylo dosud vykonáno, ledaže správní orgán v rozhodnutí odkladný účinek vyloučil z důvodů uvedených v § 85 odst. 2 nebo ledaže vykonatelnost nebo jiné účinky rozhodnutí již zanikly podle zvláštního zákona. Rozhodnutí, jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, se oznamuje pouze žadateli; ten proti němu může podat odvolání.

[20] Z výše uvedeného vyplývá, že žádost o obnovu řízení nemá ze zákona odkladný účinek podle § 100 odst. 6 věty první správního řádu. Do doby rozhodnutí o žádosti by proto žalobkyně mohla v důsledku zrušení rozhodnutí, kterým byla povolena obnova řízení, krajským soudem stavbu dokončit podle původního stavebního záměru, čímž by kulturní památce, respektive stěžovateli a), v případě nepříznivých hydrometeorologických podmínek mohla vzniknout újma. Naopak pokud Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přizná odkladný účinek, bude podle § 100 odst. 6 věty druhé správního řádu nadále platit ze zákona odkladný účinek rozhodnutí žalovaného, kterým bylo řízení obnoveno. Z rozhodnutí žalovaného totiž nevyplývá, že by byl odkladný účinek vyloučen. Zároveň stavba dle tvrzení žalobkyně dosud nebyla zcela provedena. Napadené rozhodnutí, kterým byla stavba povolena, tak zjevně nebylo dosud vykonáno. Rozhodnutí žalovaného tak má odkladný účinek ze zákona. Pokud by proto Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, žalobkyně by nemohla ve stavbě pokračovat, a tedy ji během řízení o kasační stížnosti dokončit. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak může odvrátit újmu, která podle stěžovatele a) hrozí kulturní památce.

[21] Tvrzení stěžovatele a) nepředstavuje pouhé domněnky, jak tvrdí žalobkyně. To, že Národní památkový ústav nemá odborné znalosti v oblasti vodních staveb, neznamená, že v mezích svého odborného zaměření není schopen posoudit rizika hrozící kulturní památce způsobená přímým působením proudící vody. V tomto ohledu je také bezpředmětné, zda suchá retenční nádrž je schopná pojmout stoletou vodu, jak tvrdí žalobkyně. Problematický je totiž zjevně odtok vody směřující na kulturní památku. Nejvyšší správní soud nadto není v rámci krátkého časového úseku stanoveného pro rozhodnutí o odkladném účinku kasační stížnosti schopen do detailu ověřit, jaké konkrétní negativní dopady pro kulturní namátku může odtok vody ze stavby způsobit. Proto i s ohledem na zásadu předběžné opatrnosti dopěl k závěru, že újmu tvrzenou stěžovatelem a) nelze vyloučit (usnesení NSS ze dne 16. 5. 2018, čj. 1 As 128/2018-42).

[22] Tvrzení, podle kterého stěžovateli a) a jeho rodině hrozí újma na životě a zdraví, nebudou-li vyřešena bezpečnostní rizika stavby, není nijak podložené. I kdyby bylo třeba, aby projektová dokumentace byla doplněna o parametry zvláštní povodně, hrozba újmy na životě a zdraví je hypotetická. Jak totiž vyplývá z tvrzení žalobkyně, stavba suché retenční nádrže je prakticky dokončena. Stěžovatel a) nedoložil, že v důsledku technického stavbu stavby hrozí reálné riziko protržení hráze, které by mohlo způsobit záplavovou vlnu, a tedy ohrozit život a zdraví osob. Tvrzení o protržení hráze je proto v rovině spekulací.

[23] Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval pouze tím, zda újma hrozící kulturní památce, která je ve vlastnictví stěžovatele a), je nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.

[24] Účelem stavby je ochrana intravilánu obce před splachem srážkové vody a ornice z přilehlých polí s cílem snížit škody na veřejném i soukromém majetku. Jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, stavba se nachází ve stavu těsně před dokončením a od jara 2021 funguje. Obnovené řízení brání stavbu kompletně dokončit. Přiznáním odkladného účinku zjevně nemůže vzniknout újma na majetku žalobkyně a jejích obyvatel, respektive žalobkyně netvrdí, že by přiznání odkladného účinku mohlo mít vliv na faktické fungování stavby. Stavba, přestože není zcela dokončena, již zjevně plní svůj účel a chrání před splachem srážkové vody a ornice. Z ničeho tak nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo mít na reálné fungování stavby po dobu řízení před Nejvyšší správním soudem nějaký vliv.

[25] Žalobkyně zároveň netvrdí, jaká konkrétní újma jí přiznáním odkladného účinku vznikne. Pouze obecně namítla, že „újma různých poměrů a forem (např. čas, úsilí i finance věnované obraně proti aktivitám p. Mgr. B.), která mu vznikla v důsledku nesmyslného, nedůvodného a neopodstatněného bránění v dokončení Stavby p. Mgr. B. již od roku 2021, stále nabývá na objemu.“. Z uvedeného však nevyplývá, jaká konkrétní újma by žalobkyni vznikla, pokud by Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti přiznal. Z ničeho tak nevyplývá, že by nemožnost dokončit stavbu podle původního stavebního záměru po dobu řízení o kasační stížnosti způsobila žalobkyni újmu, která by byla větší, než která hrozící kulturní památce. Újma hrozící kulturní památce tak je zjevně nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.

[26] Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval tím, zda je splněna rovněž třetí podmínka, tedy zda přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[27] Žalobkyně namítá, že dokončení stavby je ve veřejném zájmu, neboť zlepší odtokové poměry obce. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl v bodě [24] výše, stavba je podle tvrzení žalobkyně ve stavu těsně před dokončením a od jara 2021 již funguje. Zjevně tak plní svůj účel a zlepšuje odtokové poměry obce. Žalobkyně netvrdí, že by přiznání odkladného účinku mohlo mít vliv na faktické fungování stavby. Toliko dle jejího tvrzení nebude moct dojít ke kompletnímu dokončení stavby podle původního stavebního povolení. Přiznání odkladního účinku tak není v rozporu s veřejným zájmem na zlepšení odtokových poměrů v obci, a tedy na ochraně majetku. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je v nyní projednávané věci naopak důležité pro ochranu veřejného zájmu na ochraně kulturní památky, jak namítá stěžovatel a) a jak rovněž podotkl žalovaný. Nejvyšší správní soud proto neshledal, že by jeho přiznání bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

V. Závěr

[28] Z výše uvedených důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky napadeného rozsudku krajského soudu.

[29] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 s. ř. s.).

[30] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32]. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Protože stěžovatel a) soudní poplatek již zaplatil, znovu jej platit nebude.

[31] Nejvyšší správní soud závěrem podotýká, že stěžovateli a) s ohledem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nezasílal vyjádření žalobkyně k případné replice, jak ten požadoval v doplnění návrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 22. září 2023

Petr Mikeš
předseda senátu