Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

8 Azs 86/2023

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 26. 7. 2024Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: MIKEŠ PetrECLI:CZ:NSS:2024:8.Azs.86.2023.80
Další údaje
Předmět řízení: Pobyt cizinců

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (13) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 26. 7. 2024

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudkyň Lenky Krupičkové a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: N. V. A., zast. Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2021, čj. MV-72551-5/SO-2021, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2023, čj. 111 A 4/2021-43,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2023, čj. 111 A 4/2021-43, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku zabýval tím, zda měl Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny vyzvat rodinného příslušníka žalobce (dále „stěžovatel“), jestli hodlá uplatnit práva osoby zúčastněné na řízení podle § 34 odst. 2 s. ř. s.

[2] Stěžovatel požádal 12. 8. 2020 o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 22. 3. 2021, čj. OAM-25176-30/DP-2020, žádost zamítlo a platnost povolení k dlouhodobému pobytu neprodloužilo, neboť stěžovatel nesplňuje podmínku nezaopatřenosti podle § 42a odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

[3] Stěžovatel následně podal proti rozhodnutí žalované u krajského soudu žalobu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud se ztotožnil se závěrem správních orgánů, že denní kurz studia českého jazyka nesplňuje znaky soustavné přípravy na budoucí povolání. Stěžovatel pobývá na území ČR od listopadu roku 2019. Jeho společenské a kulturní vazby na území proto nemohou být natolik pevné, aby jejich zpřetrhání představovalo nepřiměřený zásah do jeho soukromého života.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[4] Stěžovatel namítá, že se krajský soud nevypořádal s žalobní námitkou, podle které nebyl dán důvod pro zamítnutí žádosti. Pouze zrekapituloval dosavadní stav řízení, aniž by uvedl konkrétní důvody, pro které žalobu zamítl. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Stěžovatel je závislý na svém otci. Je proto osobou nezaopatřenou. Pojem nezaopatřenosti je širší a nevyčerpává se pouze soustavnou přípravou na budoucí povolání. Stěžovatel byl v rozhodném období nezaopatřeným dítětem cizince s povoleným pobytem na území. Studoval totiž v denní formě studia a výživou byl závislý na svém otci. Soustavnou přípravu na budoucí povolání představuje i denní kurz českého jazyka. Navštěvoval jej, aby mohl následně navázat na své dřívější studium, které ukončil z důvodu nezvládání on-line výuky.

[5] Krajský soud rovněž nedostatečně vypořádal námitku nepřiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele a jeho rodiny. Na území ČR žije již delší dobu a má zde veškeré rodinné zázemí. V současnosti pobývá ve společné domácnosti spolu se svou družkou D. T. N., nar. X, a společnou dcerou D. N. A. V., nar. X. Na území pobývá rovněž jeho otec. Pokud by stěžovatel vycestoval, zůstala by družka sama na péči o jejich dceru.

[6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná, byť z jiného důvodu, než namítá stěžovatel. Krajský soud totiž opomněl vyzvat otce stěžovatele, zda hodlá uplatnit práva osoby zúčastněné na řízení podle § 34 odst. 2 s. ř. s. K této vadě Nejvyšší správní soud přihlédl z úřední povinnosti podle § 109 odst. 4 s. ř. s., a to z níže uvedených důvodů.

[8] Podle § 34 odst. 1 s. ř. s. platí, že osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.

[9] Podle § 34 odst. 2 s. ř. s. dále platí, že navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba. O osobních údajích, o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení § 37 odst. 3.

[10] Z ustanovení § 34 odst. 1 a 2 s. ř. s. vyplývají dvě podmínky, které musí být splněny pro to, aby se určitý subjekt stal osobou zúčastněnou na řízení. První podmínka je materiální a splňuje ji ten, kdo je přímo dotčen na svých právech mj. vydáním nebo zrušením napadeného správního rozhodnutí. Pro splnění druhé (formální) podmínky musí subjekt výslovně soudu oznámit, že bude v řízení práva osoby zúčastněné na řízení uplatňovat. Teprve kumulativním splněním obou podmínek se subjekt stane osobou zúčastněnou na řízení.

[11] Ustálená judikatura při použití § 34 s. ř. s. vychází též z toho, že se předpokládá aktivní postup soudu při zjišťování okruhu možných osob zúčastněných na řízení. Soud musí umožnit uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení všem osobám, jejichž práva jsou napadeným rozhodnutím dotčena. To platí i v případě, že žalobce nesplní svou povinnost tyto osoby uvést v žalobě (rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2005, čj. 1 As 39/2004-75, č. 1479/2008 Sb. NSS). Pokud tak soud nepostupuje, zatíží řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (rozsudek NSS ze dne 2. 5. 2007, čj. 5 As 3/2007-68, ze dne 17. 1. 2014, čj. 5 As 140/2012-22, ze dne 9. 11. 2016, čj. 2 As 256/2016-92, či ze dne 13. 10. 2021, čj. 8 As 190/2019-39). Zpravidla proto tato vada povede ke zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu bez dalšího (rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2024, čj. 8 Azs 83/2024-39, bod 17). Konstantní judikatura v této souvislosti zároveň nepožaduje, aby práva stěžovatele byla dotčena opomenutím případné osoby zúčastněné na řízení (rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2023, čj. 8 Azs 229/2022-42, bod 14). Nejvyšší správní soud k této vadě přihlíží i bez námitky z úřední povinnosti podle § 109 odst. 4 s. ř. s.

[12] O vadu řízení se však vůbec nejedná, pokud dotčení práv subjektu není natolik zjevné, aby vznikla povinnost krajského soudu dotázat se jej z úřední povinnosti, zda bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení (rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2007, čj. 8 Aps 8/2007-90).

[13] Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že stěžovatel požádal o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Pobytový titul odvozoval od svého otce, N. V. T., který v danou dobu na území ČR pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu.

[14] Rodinné příslušníky cizince je třeba obecně považovat za osoby přicházející v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, a to i v řízeních týkajících se rozhodnutí o zamítnutí pobytové žádosti (rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2012, čj. 5 As 104/2011-102, č. 2781/2013 Sb. NSS, a ze dne 23. 4. 2015, čj. 7 Azs 80/2015-31). Kromě cizince, jemuž není prodloužena doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, mohou být totiž daným rozhodnutím dotčeni na svém právu na soukromý a rodinný život i jeho rodinní příslušníci. Žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 44a ve spojení s § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců podává cizinec právě za účelem společného soužití rodiny. Řízení o vydání pobytového oprávnění se tak netýká pouze stěžovatele samotného, ale přímým způsobem zasahuje také do práv rodinného příslušníka, který je nositelem oprávnění ke sloučení rodiny podle § 42a odst. 4 tohoto zákona. Dotčení na právech tohoto rodinného příslušníka je proto zjevné již z pouhé podstaty řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Primárním nositelem práva ke sloučení rodiny je totiž rodinný příslušník, od kterého cizinec svůj pobytový titul odvozuje podle § 42a odst. 4 zákona o pobytu cizinců (bod 21 rozsudku sp. zn. 8 Azs 83/2024 a rozsudek NSS ze dne 18. 2. 2022, čj. 5 Azs 308/2020-76, body 16 a 18, a ze dne 29. 11. 2023, čj. 8 Azs 140/2022-30, body 19 a 22).

[15] Zájmy rodinných příslušníků tak jsou sice s těmi žalobcovými provázány, ale přesto jsou odlišitelné. Rodinní příslušníci proto mají právo je v řízení o žalobě hájit coby osoby zúčastněné na řízení (body 15 až 17 rozsudku sp. zn. 5 Azs 308/2020, a rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2021, čj. 5 Azs 314/2020-52, bod 45, a ze dne 8. 3. 2023, čj. 10 Azs 12/2023-67, body 52 až 53). V tomto ohledu není podstatné, zda rodinný příslušník byl současně účastníkem správního řízení či nikoliv (bod 20 rozsudku sp. zn. 5 Azs 308/2020).

[16] Z bodu [13] výše tak vyplývá, že řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 44a ve spojení s § 42a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců se netýká pouze práv stěžovatele samotného, ale rozhodnutí z něj vzešlé přímým způsobem zasahuje také do práva na soukromý a rodinný život jeho otce. Ten proto jako nositel oprávnění ke sloučení rodiny splňuje materiální podmínku podle § 34 odst. 1 s. ř. s. (bod [14] výše).

[17] Splnění materiální podmínky je navíc v nyní projednávané věci natolik zjevné, že krajskému soudu vznikla povinnost ho vyrozumět o probíhajícím řízení. Jednak stěžovatel v žalobě uplatnil námitky týkající se posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do práva na soukromý a rodinný život správními orgány, jednak dotčení na právech otce stěžovatele je zjevné již z pouhé podstaty řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny (bod [14] výše). Protože krajský soud nevyrozuměl tohoto rodinného příslušníka o probíhajícím řízení, a znemožnil mu tak splnit formální podmínku pro uplatňování práv osoby zúčastněné na řízení, zatížil řízení o žalobě vadou.

[18] Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší odhadovat konkrétní argumentaci osoby zúčastněné na řízení v případě, že by jí bylo umožněno uplatňovat její práva (není ostatně ani zřejmé, zda by tato práva skutečně uplatnila). Stejně tak si je soud vědom toho, že osoba zúčastněná na řízení nemůže rozšířit rozsah přezkumu mimo rámec vymezený uplatněnými žalobními body. Nelze však v nyní projednávané věci vyloučit, že případné vyjádření této osoby mohlo být významné pro posouzení žalobních bodů krajským soudem, tj. mohlo ovlivnit přezkum rozhodnutí žalované krajským soudem. Vada řízení před krajským soudem proto může mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé (bod [11] výše). Nejvyšší správní soud z tohoto důvodu napadený rozsudek zrušil.

[19] Nejvyšší správní soud se s ohledem na povahu procesní vady nemohl zabývat kasačními námitkami stěžovatele, neboť případná procesní aktivita osoby zúčastněné na řízení může ovlivnit podobu vypořádání žalobních námitek ze strany krajského soudu. Vypořádání kasačních námitek by proto v tuto chvíli bylo předčasné. Krajský soud v dalším řízení vyrozumí možnou osobu zúčastněnou na řízení podle § 34 odst. 2 s. ř. s. a spolu s poučením ji vyzve k oznámení, zda bude v řízení uplatňovat svá práva. Následně krajský soud při vypořádání žalobních bodů přihlédne k případné procesní aktivitě osoby zúčastněné na řízení. Nejvyšší správní soud v této souvislosti dodává, že značná část kasační argumentace mířila na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Byť se těmito námitkami pro předčasnost nezabýval, uvádí k nim obecně, že cílem každého soudu by mělo vždy být vydání spravedlivého a přezkoumatelného rozhodnutí.

[20] Nejvyšší správní soud závěrem dodává, že nepřehlédl, že stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že na území ČR žije ve společné domácnosti spolu se svou družkou a dcerou (bod [5] výše). Toto tvrzení zaznělo poprvé v kasační stížnosti (§ 109 odst. 5 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto zrušil napadený rozsudek krajského soudu pouze z důvodu, že krajský soud nevyzval otce stěžovatele, zda chce v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Stěžovatel totiž ve správním řízení odvozoval pobytový titul pouze od svého otce a v žalobních námitkách poukazoval právě na to, že je na něm závislý.

IV. Závěr a náklady řízení

[21] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že krajský soud zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Zrušil proto napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku zejména v bodě [19] výše (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v souladu s § 110 odst. 3 větou první s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. července 2024

Petr Mikeš
předseda senátu

Usnesení ze dne 5. 10. 2023

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: N. V. A., zast. Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2021, čj. MV-72551-5/SO-2921, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2023 čj. 111 A 4/2021-43,

takto:

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 22. 3. 2021 zamítlo žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, neboť nebyly splněny podmínky podle § 42a odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který ji zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále „stěžovatel“) blanketní kasační stížností. Ještě před jejím doplněním podal návrh přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 28. 6. 2023, čj. 8 Azs 86/2023-31, zamítl.

[3] Nyní podal stěžovatel druhý návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Opět uvedl, že má za to, že v jeho případě jsou splněny podmínky požadované § 73 odst. 2 s. ř. s. Výkon a jiné právní následky napadeného rozhodnutí by pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než která by mohla přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vzniknout jiným osobám. V důsledku napadeného rozhodnutí ztrácí možnost pobytu na území ČR, kde dosud pobýval na základě fikce pobytu z důvodu podané žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, respektive na základě odkladného účinku, který přiznal krajský soud jeho žalobě usnesením ze dne 1. 6. 2022, čj. 111 A 4/2021-24.
[4] Stěžovatel má na území ČR rodinné, společenské a ekonomické vazby. Původně žil se svým otcem, v mezidobí však založil rodinu a nyní žije na adrese U N. d. X, P. X, ve společné domácnosti se svou družkou D. T. N., která na území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, a s jejich společnou dcerou D. N. A. V.

[5] K prokázání svého tvrzení doložil nájemní smlouvu, ze které vyplývá, že skutečně založil rodinu a žije s družkou a dcerou na tvrzené adrese. Dále k návrhu přiložil fotografie, na kterých je spolu s družkou a dcerou. Zároveň dodal, že dosud není zapsán v rodném listu své dcery s ohledem na svou komplikovanou pobytovou situaci, nicméně je jejím biologickým otcem. V neposlední řadě doložil usnesení krajského soudu čj. 111 A 4/2021-24, ve kterém soud dospěl k závěru, že právní následky napadeného rozhodnutí, spočívající v nutnosti opustit území ČR, by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.

[6] Dále stěžovatel uvedl, že v současné době pomáhá své družce s péčí o novorozenou dceru. V případě jeho vycestování by družka zůstala na péči o jejich dceru sama. Tím by mu vznikla větší újma, než která by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám. Těm by žádná újma nehrozila, neboť napadené rozhodnutí se dotýká pouze pobytové situace stěžovatele a jeho rodinných příslušníků. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by dále nebylo v rozporu s veřejným zájmem, jelikož se stěžovatel na území ČR nedopustil žádného závažného protiprávního jednání.

[7] Stěžovatel odkázal na rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100, podle kterého nemůže být důvodem pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku v pobytové věci pouze to, že k bezprostřednímu opuštění ČR by mohl být cizinec donucen až v souvislosti se správním vyhoštěním. Podle citovaného rozsudku bylo pro přiznání odkladného účinku podstatné i zachování práva na spravedlivý proces cizince, spočívajícího mimo jiné v možnosti aktivně komunikovat se svým právním zástupcem a případně i v řízení vystupovat osobně. Dle rozšířeného senátu NSS je však tento důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti obvykle relevantní jen ve spojení s dalšími důvody (týkajícími se např. soukromého a rodinného života). Stěžovatel má za to, že v jeho případě jsou tyto důvody dány. Soud by měl také přihlédnout ke ztíženým možnostem obstarání víz na zastupitelském úřadu v Hanoji.

[8] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku navrhla jeho zamítnutí. Nepovažovala za splněné podmínky podle § 73 odst. 2 s. ř. s. Uvedla, že z Cizineckého informačního systému vyplývá, že na území České republiky pobývají na základě pobytových oprávněních otec, matka a sourozenec stěžovatele. Dle téhož systému stěžovatel od 13. 9. 2022 pobývá na adrese V. X, P. X, nikoliv na adrese U N. d. X, P. X, jak tvrdí v návrhu na přiznání odkladného účinku. Tvrzení stěžovatele, že žije ve společné domácnosti s družkou, se kterou má dle svého tvrzení dceru, vyplývá pouze z jím doložené nájemní smlouvy. Z Cizineckého informačního systému však nikoliv. Stěžovatel navíc na podporu svého tvrzení, že je biologickým otcem nezletilé [nezletilý] A. V., nepředložil rodný list. Fotografie nemohou uvedené skutečnosti hodnověrně prokázat.

[9] Žalovaná uzavřela, že i kdyby byla přítomnost družky a nezletilé dcery stěžovatele na území České republiky hodnověrně prokázána, nemohlo by to být důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bylo pravomocně ukončeno a platnost posledního realizovaného pobytového statutu skončila uplynutím času. Vzhledem k tomu, že opakovaný návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku se v dalších bodech opírá o stejné skutečnosti, jako návrh původní, měl by Nejvyšší správní soud postupovat obdobně jako v usnesení čj. 8 Azs 86/2023-31, kterým původní návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.

[10] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s., upravující odkladný účinek žaloby, se užijí přiměřeně. Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS).

[11] Nejvyšší správní soud se však předně zabýval tvrzením žalované, zda přiznání odkladného účinku kasační stížnosti brání to, že řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bylo pravomocně ukončeno a platnost posledního realizovaného pobytového statutu skončila uplynutím času. S ohledem na to soud nejprve posoudil, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vůbec bylo způsobilé odvrátit stěžovatelem tvrzenou újmu spočívající v povinnosti vycestovat z území ČR. zpět do Vietnamu. Tak by tomu nebylo například tehdy, pokud by stěžovatel již v průběhu správního řízení vedoucího k vydání napadeného rozhodnutí neměl oprávnění na území ČR pobývat, a to ani na základě tzv. fikce pobytového oprávnění, anebo by naopak bylo zřejmé, že mu již svědčí jiný pobytový titul.

[12] Správní orgány zamítly žádost stěžovatele o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců ve vztahu k tomuto řízení platí, že „pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu uplyne před rozhodnutím o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení doby jeho platnosti, ačkoliv žádost byla podána v souladu s podmínkami uvedenými v odstavcích 1 až 3 (tj. nejpozději před uplynutím platnosti víza k pobytu nad 90 dnů nebo platnosti povolení k dlouhodobému pobytu – pozn. NSS), považuje se vízum nebo povolení k dlouhodobému pobytu za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.“ Z předloženého správního spisu i rozhodnutí žalované plyne, že stěžovateli bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu do 17. 11. 2020 a žádost o jeho prodloužení podal dne 12. 8. 2020. Po dobu správního řízení mu proto svědčila tzv. fikce pobytového oprávnění ve smyslu § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. To nezpochybnila ani žalovaná. Ta sice ve vyjádření obecně tvrdí, že „stěžovatel není k pobytu na území oprávněn a nic by na tom nemohlo změnit ani přiznání odkladného účinku“, nicméně k otázce fikce pobytu se nijak nevyjadřuje. Takto obecně formulované tvrzení nemohlo zpochybnit výše uvedené závěry. Proto soud vychází z toho, že stěžovateli před vydáním rozhodnutí žalované svědčila fikce pobytového oprávnění (usnesení NSS ze dne 21. 12. 2021, čj. 8 Azs 367/2021-33). V případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to i ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu, by tedy účinky této fikce opět nastoupily. Zároveň z podkladů, které má soud k dispozici, není zřejmé, že by stěžovateli svědčil jiný pobytový titul.

[13] Nejvyšší správní soud proto dále přistoupil k posouzení jednotlivých podmínek rozhodných pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. K tomu, aby mohl kasační stížnosti odkladný účinek přiznat, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Na podporu svých tvrzení pak stěžovatel musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně stěžovatel (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012 čj. 1 As 27/2012-32). Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností je vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.

[14] Stěžovatel v první řadě tvrdí, že jemu hrozící újma spočívá ve ztrátě možnosti pobývat na území ČR. Takové tvrzení však není bez dalších důvodných okolností na straně cizince důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 28. 3. 2023, čj. 1 Azs 26/2023-27, a také předchozí usnesení NSS ve věci téhož stěžovatele čj. 8 Azs 86/2023-31).

[15] Dále stěžovatel uvedl, že žije ve společné domácnosti na adrese U N. d. X, P. X, se svou družkou a novorozenou dcerou, o kterou pomáhá pečovat. Újma, která by mu měla opuštěním ČR vzniknout, by dle jeho tvrzení měla spočívat v tom, že jeho družka by zůstala na péči o jejich dceru sama. Na doložení těchto tvrzení stěžovatel k opakovanému návrhu přiložil tři rodinné fotografie a nájemní smlouvu.

[16] Z přiložené nájemní smlouvy uzavřené mezi pronajímatelem Ing. M. Ž. a nájemkyní D. T. N. (družkou stěžovatele) dne 21. 8. 2023 vyplývá, že spolu s nájemkyní mohou byt užívat i příslušníci její domácnosti, a to N. V. A. (tedy stěžovatel) a D. N. A. V. (uváděná nezletilá dcera stěžovatele a jeho družky). Tvrzení, že stěžovatel žije s družkou a nezletilou dcerou ve společné domácnosti, však vyplývá pouze z předložené nájemní smlouvy. Ta však může být jen podpůrným dokladem, neboť k uvedení stěžovatele v nájemní smlouvě zjevně stačilo to, že ho tvrzená družka uvedla jako osobu, která spolu s ní může byt užívat. Nijak to ale nevypovídá o tom, zda v daném bytě stěžovatel skutečně žije. Naopak, podle výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR ze dne 22. 9. 2023, který soudu předložila žalovaná, má stěžovatel jako místo pobytu od 13. 9. 2022 evidovánu adresu V. X, P. X, tedy adresu odlišnou, než je jím tvrzená v návrhu na přiznání odkladného účinku. Jako rodinné vazby má uvedenou matku, otce a sourozence. Ačkoliv byl stěžovatel v bodě 10 usnesení čj. 8 Azs 86/2023-31 upozorněn na nesoulad záznamu o adrese v Cizineckém informačním systému a tvrzeným pobytem (tehdy na jiné adrese), ani v novém návrhu tento nesoulad nijak nevysvětluje.

[17] Co se týče doložených rodinných fotografií, stěžovatel uvádí, že je na nich zachycen se svou družkou a jejich společnou dcerou. První fotografie zachycuje muže v obleku a ženu v bílých šatech se závojem při krájení dortu. Jeví se tedy, že se jedná o fotografii svatební. Stěžovatel však netvrdí, že by D. T. N. byla jeho manželkou a ani toto tvrzení nijak nedokládá. Naopak ji ve svých konstantních tvrzeních označuje jako svou družku. Další fotografie zachycuje stěžovatele s jeho dcerou a poslední fotografie všechny tři členy tvrzené společné domácnosti.

[18] Nejvyšší správní soud opět dospívá k závěru, že stěžovatel ani předložením těchto fotografií svou povinnost tvrzení ve smyslu výše citované judikatury nesplnil. Stěžovatel nijak konkrétně (krom již dříve uplatněného obecného tvrzení o tom, že pomáhá družce s péčí o dceru) nepopsal sílu svých rodinných vazeb a fungování rodiny. Pokud má jedna z fotografií dokládat, že stěžovatel a jeho družka vstoupili do manželství, nebyla předložena veřejná listina, která by tuto skutečnost dokládala (tj. oddací list).

[19] V kontrastu s tvrzeními stěžovatele lze jako příklad dostatečně tvrzených a osvědčených rodinných poměrů uvést usnesení NSS ze dne 15. 12. 2022, čj. 1 Azs 239/2022-59, bod 13, ve kterém soud uvedl následující: „V daném případě stěžovatel povinnost tvrzení splnil. Svůj návrh odůvodnil především tvrzeným nepřiměřeným zásahem do svého soukromého a rodinného života, jakož i jeho dětí a manželky. Velmi podrobně popsal silné rodinné vazby a fungování rodiny i to, jakým konkrétním způsobem by k zásahu do života rodiny došlo. Svá tvrzení pak doložil jednak formálními doklady (oddací list, vysvědčení syna, rodný list dcery, …), ale i celou řadou fotografií a jiných listin (např. potvrzení dětské lékařky, že syna na preventivní prohlídky pravidelně doprovází i otec; čestné prohlášení manželky o soužití rodiny; …), dle nichž nejsou rodinné vazby stěžovatele pouze formální.“

[20] Obdobně lze uzavřít, že není dostatečné ani tvrzení, že stěžovatel dosud nebyl zapsán do rodného listu své dcery s ohledem na jeho komplikovanou pobytovou situaci, nicméně je jejím biologickým otcem. Soudu v první řadě není zřejmé, proč by pobytová situace stěžovatele měla mít vliv na uznání či určení jeho otcovství a on sám k tomu nic dalšího neuvádí. Zároveň z Cizineckého informačního systému nevyplývá, že by byl otcem jakéhokoliv dítěte. Pouhé tvrzení stěžovatele, že je skutečně biologickým otcem nezletilé [nezletilý] A. V., proto pro soud nemůže být dostačující.

[21] Dalším důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je dle stěžovatele zachování jeho práva na spravedlivý proces. K této problematice stěžovatel předestřel totožnou argumentaci, jako v předchozím návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Soud jej proto odkazuje na body 11 a 12 usnesení čj. 8 Azs 86/2023-31, kde zdůvodnil, že stěžovatel dostatečně neosvědčil svá tvrzení, která by v souhrnu se zájmem na zachování jeho práva na spravedlivý proces odůvodnila přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti.

[22] Závěrem soud podotýká, že ani přiznání odkladného účinku žalobě nepředznamenává úspěch s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nesnižuje ani nároky kladené na stěžovatele stran jeho povinnosti konkrétně tvrdit, ale také patřičným způsobem doložit (osvědčit) skutečnosti, z nichž dovozuje vznik nepoměrně větší újmy. Zaprvé krajský soud o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhoduje v jiném čase. Může také rozhodovat na základě jiných skutečností, neboť i on při svém rozhodování vychází z tvrzených a doložených skutečností. Tak tomu bylo i v nyní projednávané věci, neboť v dané věci krajský soud o návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby rozhodoval 1. 6. 2022, tj. více než před rokem, a stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě tvrdil odlišné důvody týkající se jeho studia. Zadruhé je přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mimořádným institutem vyhrazeným pro ojedinělé případy. Statisticky vzato by měl být přiznáván v menšině případů. To v řízení o kasační stížnosti platí o to více proto, že sama kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (usnesení NSS ze dne 11. 9. 2023, čj. 8 Afs 167/2023-64, TRIMETAL II).

[23] Byť se stěžovatel oproti předchozímu návrhu na přiznání odkladného účinku alespoň pokusil svá tvrzení důkazně podložit, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že povinnost tvrdit a řádně osvědčit hrozící újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. stále nelze považovat za splněnou. Opět s přihlédnutím k tomu, že stěžovatelem tvrzené (a dostatečně důkazně nepodložené) skutečnosti ohledně jeho soukromého a rodinného života neplynou ani z Cizineckého informačního systému.

[24] S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval poměřováním tvrzené újmy stěžovatele k možným újmám jiných osob a ani otázkou dotčení důležitého veřejného zájmu přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti.

[25] Usnesení o nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti s ohledem na svůj procesní charakter nezakládá překážku věci rozhodnuté. Proto lze v případě posunu ve skutkových okolnostech, respektive řádného doložení tvrzených skutečností, o návrhu rozhodnout i opětovně, stejně jako lze již přiznaný odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání (§ 73 odst. 5 s. ř. s.). Současně jde o rozhodnutí dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

[26] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) citovaného zákona, či usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32].

[27] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080508623. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 5. října 2023

Petr Mikeš
předseda senátu

Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní poplatek.

podpis .................................................

↓ místo pro nalepení kolkových známek ↓

Usnesení ze dne 28. 6. 2023

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Lukáše Hloucha v právní věci žalobce: N. V. A., zast. Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2021, čj. MV-72551-5/SO-2921, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2023 čj. 111 A 4/2021-43,

takto:

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 22. 3. 2021 zamítlo žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, neboť nebyly splněny podmínky podle § 42a odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Žalovaný odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který ji zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále „stěžovatel“) blanketní kasační stížností. Ještě před jejím doplněním podal návrh na to, aby jí byl přiznán odkladný účinek. Uvedl, že má za to, že v jeho případě jsou splněny podmínky požadované § 73 odst. 2 s. ř. s. Výkon a jiné právní následky napadeného rozhodnutí by pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než která by mohla přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vzniknout jiným osobám. V důsledku napadeného rozhodnutí ztrácí možnost pobytu na území ČR, kde dosud pobýval na základě fikce pobytu z důvodu podané žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, respektive na základě odkladného účinku, který přiznal krajský soud jeho žalobě usnesením ze dne 1. 6. 2022, čj. 111 A 4/2021-24.

[3] Stěžovatel má na území ČR rodinné, společenské a ekonomické vazby. Původně žil se svým otcem, v mezidobí však založil rodinu a nyní žije na adrese [adresa] svou družkou D. T. N., která na území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, a s jejich společnou dcerou D. N. A. V., nar. X. Stěžovatel v současné době pomáhá své družce s novorozenou dcerou. V případě jeho vycestování by jeho družka zůstala na péči o jejich dceru sama. Tím by mu vznikla větší újma, než která by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám. Těm by žádná újma nehrozila, neboť napadené rozhodnutí se dotýká pouze pobytové situace stěžovatele a jeho rodinných příslušníků. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by dále nebylo v rozporu s veřejným zájmem, jelikož se stěžovatel na území ČR nedopustil žádného závažného protiprávního jednání.

[4] Stěžovatel odkázal na rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100, podle kterého nemůže být důvodem pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku v pobytové věci pouze to, že k bezprostřednímu opuštění ČR by mohl být cizinec donucen až v souvislosti se správním vyhoštěním. Podle citovaného rozsudku bylo pro přiznání odkladného účinku podstatné i zachování práva na spravedlivý proces cizince, spočívajícího mimo jiné v možnosti aktivně komunikovat se svým právním zástupcem a případně i v řízení vystupovat osobně. Dle rozšířeného senátu NSS je však tento důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti obvykle relevantní jen ve spojení s dalšími důvody (týkajícími se např. soukromého a rodinného života). Stěžovatel má za to, že v jeho případě jsou tyto důvody dány. Soud by měl také přihlédnout ke ztíženým možnostem obstarání víz na zastupitelském úřadu v Hanoji.

[5] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku navrhla jeho zamítnutí. Nepovažovala za splněnou podmínku spočívající v nepoměrně větší újmě, která by měla vzniknout stěžovateli s právními následky napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nelze jako nepoměrně větší újmu posuzovat, neboť ta by stěžovateli mohla vzniknout až na základě správního vyhoštění. To by mohlo být důsledkem zamítnuté žádosti stěžovatele, nicméně je o něm rozhodováno v samostatném řízení. Stěžovatel se tedy může domáhat posouzení své situace a odkladného účinku v následném řízení. Proto nelze dovozovat, že mu v důsledku zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu hrozí nějaká újma.

[6] Žalovaná dále uvedla, že z Cizineckého informačního systému vyplývá, že na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu žije otec, matka a sourozenec stěžovatele. Dle téhož systému stěžovatel pobývá na adrese [adresa] P. 4, nikoliv na adrese [adresa] P. 8, jak tvrdil v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tvrzení, že žije v domácnosti se svou dcerou a družkou, z Cizineckého informačního systému nevyplývá a stěžovatel na jeho podporu nenabídl žádný důkaz. I kdyby byla přítomnost jeho družky a dcery na území ČR prokázána, nemohlo by to být důvodem přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu bylo pravomocně ukončeno a platnost posledního pobytového statusu skončila uplynutím času. Nutnost vycestování z ČR je přirozeným důsledkem zamítnutí žádosti stěžovatele, k čemuž došlo jeho vlastní vinou. Nadále mu však zůstává možnost udržovat rodinný život prostřednictvím komunikace na dálku, než si v zemi původu podá žádost o nové pobytové oprávnění.

[7] K poukazu stěžovatele na jeho právo na spravedlivý proces žalovaná uvedla, že ochrana jeho práv je zajištěna tím, že je v řízení právně zastoupen. Jeho odkaz na rozsudek sp. zn. 5 As 73/2011 není přiléhavý. Aktuální judikatura NSS se vyvíjí k přísnějšímu pojetí a zdůrazňuje mimořádnost okolností na straně cizince v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Pouhé právo osobně se zúčastnit probíhajícího řízení proto důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není.

[8] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s., upravující odkladný účinek žaloby, se užijí přiměřeně. Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS).

[9] K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti odkladný účinek přiznat, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Na podporu svých tvrzení pak stěžovatel musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně stěžovatel (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012 čj. 1 As 27/2012-32). Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností je vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.

[10] Stěžovatel v první řadě tvrdí, že jemu hrozící újma spočívá ve ztrátě možnosti pobývat na území ČR. Takové tvrzení však není bez dalších důvodných okolností na straně cizince důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 28. 3. 2023, čj. 1 Azs 26/2023-27). Dále stěžovatel uvedl, že žije ve společné domácnosti na adrese [adresa] P. 8, se svou družkou a novorozenou dcerou, o kterou pomáhá pečovat. Újma, která by mu měla opuštěním ČR vzniknout, by dle jeho tvrzení měla spočívat v tom, že jeho družka by zůstala na péči o jejich dceru sama. Toto tvrzení ovšem stěžovatel ničím nepodložil a ani v tomto směru neoznačil žádné důkazy. Nedostál tedy své povinnosti ve smyslu výše citované judikatury. Z výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR ze dne 13. 6. 2023, který soudu předložila žalovaná, žádná z těchto stěžovatelem tvrzených skutečností nevyplývá. Podle Cizineckého informačního systému má stěžovatel jako místo pobytu od 13. 9. 2022 evidovánu adresu V. 3411/3, P. 4, tedy adresu odlišnou, než je jím tvrzená v návrhu na přiznání odkladného účinku. Jako rodinné vazby má uvedenou matku, otce a sourozence. Soud proto přisvědčuje žalované, že z Cizineckého informačního systému nevyplývá to, že by byl otcem jakéhokoliv dítěte, ani jeho pobyt s družkou na jím tvrzené adrese.

[11] Dalším důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je dle stěžovatele zachování jeho práva na spravedlivý proces. Konkrétně komunikace s právním zástupcem a právo vystupovat v řízení osobně. Odkazuje na část dřívější judikatury NSS, která uvedené považovala za důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tato judikaturní linie však byla překonána usnesením rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS, podle kterého není obecně vyjádřený zájem cizince na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu se svým právním zástupcem bez dalšího důvodem pro přiznání odkladného účinku. Může jím obvykle být jen ve spojení s dalšími důvody, týkajícími se například soukromého nebo rodinného života stěžovatele, nebo v návaznosti na konkrétní okolnosti dané věci. Všechny individuální okolnosti však mají jasně plynout ze stěžovatelem osvědčených tvrzení.

[12] Stěžovatel si je citovaného usnesení rozšířeného senátu vědom, avšak má za to, že v jeho případě jsou dány právě i další pro věc významné okolnosti, které ve spojení s újmou hrozící jeho právu na spravedlivý proces odůvodňují přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V obecné rovině zmiňuje ztíženou možnost obstarání vstupního víza na zastupitelském úřadu v Hanoji a dále opakuje tvrzení o svém rodinném životě, která však nedoložil, jak je uvedeno výše. Stěžovatel tedy nesplnil rozšířeným senátem požadovanou povinnost, a to jasně a konkrétně osvědčit svá tvrzení, která by v souhrnu se zájmem na zachování jeho práva na spravedlivý proces odůvodnila přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti.

[13] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatel dostatečně neosvědčil svá tvrzení o charakteru a intenzitě hrozící újmy. To však soudu v projednání návrhu nebrání. Pouze to znemožňuje, aby mu vyhověl. Zvlášť s přihlédnutím k tomu, že stěžovatelem tvrzené (a důkazně nepodložené) skutečnosti ohledně jeho soukromého a rodinného života neplynou z Cizineckého informačního systému a žalovaná je vyvrací ve svém vyjádření. Povinností osoby žádající o přiznání odkladného účinku je přiložit k návrhu všechny listiny, které osvědčují tvrzení týkající se hrozící újmy, byť jsou součástí správního spisu. Nelze totiž bez dalšího vycházet z toho, že soud bude mít při rozhodování o jejím návrhu k dispozici správní spis, jelikož je povinen rozhodnout bezodkladně (Kocourek, T. In: Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019).

[14] S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval poměřováním tvrzené újmy stěžovatele k možným újmám jiných osob a ani otázkou dotčení důležitého veřejného zájmu přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti.

[15] Usnesení o nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti s ohledem na svůj procesní charakter nezakládá překážku věci rozhodnuté. Proto lze v případě posunu ve skutkových okolnostech, respektive řádného doložení tvrzených skutečností, o návrhu rozhodnout i opětovně, stejně jako lze již přiznaný odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání (§ 73 odst. 5 s. ř. s.). Současně jde o rozhodnutí dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Zároveň soud poznamenává, že se neztotožňuje s tvrzením žalované, že nepoměrně větší újma by stěžovateli vznikla až v případě správního vyhoštění. Takovým výkladem by fakticky schvaloval následný protizákonný pobyt stěžovatele na území ČR, neboť by jinými slovy konstatoval, že v návaznosti na právní moc rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ještě není nutné bezprostředně opustit území ČR. Správní vyhoštění je pak spojeno nejen s povinností opustit území, ale také se zákazem pobytu na území ČR (§ 118 a násl. zákona o pobytu cizinců na území ČR). Pokud by stěžovatel nyní nesplnil povinnost odcestovat do Vietnamu, byl by následně vyhoštěn, což však nic nemění na jeho nynější povinnosti opustit ČR, pokud nemá žádné oprávnění k pobytu na jejím území (rozsudek NSS ze dne 4. 11. 2020, čj. 8 Azs 200/2020-34, či ze dne 19. 1. 2021, čj. 4 Azs 405/2020-28). Je zarážející, že žalovaná tuto setrvalou judikaturu NSS nereflektuje a ve svých vyjádřeních k návrhům na přiznání odkladného účinku v těchto věcech obdobné námitky stále vznáší.

[16] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) citovaného zákona, či usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32].

[17] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080508623. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 28. června 2023

Petr Mikeš
předseda senátu

Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní poplatek.

podpis .................................................

↓ místo pro nalepení kolkových známek ↓

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací