Nejvyšší správní soud

8 Ao 1/2007

I. Pokud podle jednacího řádu přijatého na základě § 96 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, mají být písemné materiály určené pro zasedání zastupitelstva doručeny členům zastupitelstva nejpozději 7 dní přede dnem zasedání, ale některé z podkladů jsou členům zastupitelstva dodány ve lhůtě kratší, nezpůsobuje tato okolnost sama o sobě nezákonnost rozhodnutí přijatého na základě těchto podkladů. II. V případě zveřejnění informace o konání zasedání zastupitelstva je účelu zveřejnění informace dosaženo i tehdy, kdy se do doby zveřejnění informace započítá den, kdy byla informace o konání zasedání zveřejněna. Na základě zveřejnění informace o místě, době a programu totiž nezačíná běžet žádná lhůta ke splnění povinnosti, a není proto důvodu aplikovat § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004. III. Pozemek, na kterém navrhovatelé zamýšlí v budoucnu postavit rodinný dům, se nestává stavebním pozemkem podle § 139b odst. 15 stavebního zákona z roku 1976 jenom proto, že bylo vydáno stavební a následně kolaudační rozhodnutí na stavbu kanalizační přípojky pro tento dům.

9 Afs 97/2009

Rozhodnutí o povinnosti odběratele uhradit náklady spojené s výrobou, prodejem a likvidací tabákových nálepek v případě jejich objednání a neodebrání, které celní úřad vydal dle § 118 odst. 6 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, je rozhodnutím správního orgánu o věci, která vyplývá z občanskoprávních či obchodních vztahů. O žalobě podané proti tomuto rozhodnutí rozhoduje soud v občanském soudním řízení dle § 244 odst. 1 o. s. ř.

8 Ao 2/2010

I. Dotýkají-li se zásady územního rozvoje evropsky významné lokality, je třeba posoudit jejich vliv na tuto lokalitu, byť byla zatím zařazena pouze na tzv. národní seznam. II. Nelze-li vyloučit negativní vliv koncepce na evropsky významnou lokalitu, musí předkladatel zpracovat varianty řešení. III. Zásady územního rozvoje zpravidla představují v rámci územního plánování moment, kdy lze efektivně posoudit kumulativní a synergické vlivy záměru na životní prostředí.

7 As 17/2010

I. Postup podle § 118 stavebního zákona z roku 2006 (žádost o změnu stavby před dokončením) lze použít pouze tak, že stavebník nejprve získá povolení ke změně stavby před jejím dokončením a teprve pak změnu stavby skutečně provede. II. Provede-li stavebník změnu stavby bez toho, aby k ní před jejím skutečným provedením získal povolení, lze ji v závislosti na její povaze a rozsahu legalizovat toliko postupem podle § 121 stavebního zákona z roku 2006, jde-li o nepodstatnou odchylku oproti vydanému stavebnímu povolení (předloží dokumentaci skutečného provedení stavby spolu s oznámením o užívání stavby), anebo dodatečným povolením stavby postupem podle § 129 citovaného zákona, jde-li o podstatnější změnu. III. Stavbou organicky začleněnou do okolní zástavby může za určitých okolností být i jakási architektonická „provokace“, tedy stavba jsoucí ve vědomém a architektonicky promyšleném protikladu k dosavadnímu stylu zástavby.

7 As 28/2010

I. Název občanského sdružení, tak jako název každé právnické osoby (§ 19b odst. 1 občanského zákoníku), musí odpovídat požadavkům na něj kladeným obecně závaznými právními předpisy, jakož i maximě stanovené v § 3 odst. 1 citovaného zákoníku. Název má být proto zásadně pravdivý a přiměřený poměrům konkrétní právnické osoby; má být volen tak, aby byl veřejnosti srozumitelný a aby vůči ní nepůsobil klamavě. II. Ve fázi před zahájením samotného registračního řízení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, je Ministerstvo vnitra oprávněno posuzovat pouze formální náležitosti předloženého návrhu na registraci občanského sdružení (§ 6 citovaného zákona); případná obsahová závadnost či klamavost navrhovaného názvu občanského sdružení dle jiných než v § 6 odst. 4 uvedených kritérií tak spadá do fáze posuzování materiálních podmínek registrace občanského sdružení dle § 8 tohoto zákona v průběhu samotného registračního řízení.

6 Ads 56/2009

Existenci trvalého bydliště na území České republiky pro účely Dohody mezi Československou republikou a SSSR o sociálním zabezpečení (č. 116/1960 Sb.) nutno dovozovat z osobní a pracovní situace, z důvodů délky a stability pobytu na území České republiky. Přesídlení ve smyslu čl. 7 této dohody znamená přenesení centra veškerých životních poměrů z jednoho smluvního státu do druhého, s úmyslem založit ve druhém smluvním státě trvalé bydliště. Souhlas s přesídlením podle čl. II protokolu k citované dohodě je ze strany České republiky dán dnem, kdy byl příslušným orgánem přesídlivšímu důchodci - občanu Ruské federace - povolen trvalý pobyt na území České republiky podle předpisů o pobytu cizinců na území České republiky.

62Ca 58/2008

Rozhodnutí představenstva České lékárnické komory o zamítnutí žádosti o vydání osvědčení k výkonu funkce odborného zástupce, které bylo třeba k registraci nestátního zdravotnického zařízení (lékárny), může být zakázaným a neplatným rozhodnutím sdružení soutěžitelů podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, neboť v důsledku něho může dojít k zabránění vstupu nových soutěžitelů na trh lékárnických služeb.

1 As 36/2010

I. V případě, že jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustil příslušník bezpečnostních sborů, projedná jako přestupek místně příslušný obecní úřad namísto toho, aby je projednal příslušný služební funkcionář v řízení podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je výsledné rozhodnutí obecního úřadu nicotné, protože jej vydal absolutně věcně nepříslušný správní orgán. II. Jestliže správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který vydal nicotné rozhodnutí, toto rozhodnutí zruší či změní v přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu z roku 2004 namísto toho, aby prohlásil jeho nicotnost, zatíží své rozhodnutí vadou, které jej činí rovněž nicotným. Je totiž z povahy věci vyloučené, aby správní orgán změnil či zrušil neexistující rozhodnutí.

5 Afs 33/2008

I. Práva dlužníka povinného (poddlužníka) mohou být dotčena rozhodnutím o zamítnutí námitky proti exekučnímu příkazu [§ 73 odst. 6 písm. a) a § 73 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] jen za předpokladu, že existuje jeho závazek vůči daňovému dlužníku, který byl postižen exekučním příkazem. Pokud žalobce založí žalobu toliko na tvrzení, že není poddlužníkem, musí být žaloba odmítnuta dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. II. Námitku týkající se existence závazku poddlužníka vůči daňovému dlužníku, případně jeho promlčení, může poddlužník uplatnit pouze v řízení o poddlužnické žalobě dle § 315 o. s. ř.

22 A 39/2010

I. Při nevydání voličského průkazu se lze domáhat ochrany u soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, který se při tom řídí zásadami uvedenými v oddílu 4. hlavy II. části třetí soudního řádu správního a postupuje obdobně podle § 88 uvedeného zákona. II. Požadavek písemnosti úkonu ve smyslu § 93 odst. 2 s. ř. s. je splněn, pokud jde o úkon učiněný vůči soudu prostřednictvím datové schránky osobou, pro niž byla datová schránka zřízena. III. Požadavek „ověřeného podpisu“ ve smyslu § 6a odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, je splněn nejen ověřením podle zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování, ale také použitím zaručeného elektronického podpisu ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu.

1 Afs 11/2010

I. Výjimečná aplikace obecného principu zákazu zneužití práva přichází v úvahu jen tehdy, pokud není aplikovatelné některé konkrétní zákonné ustanovení, jako např. dissimulace podle § 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Institut dissimulace a obecnou zásadu zákazu zneužití práva nelze v daňovém řízení směšovat. II. Pokud smluvní strany předstírají darovací smlouvu, ač ji ve skutečnosti nechtějí, a zastírají tím právní úkon jiný, který ve skutečnosti chtějí, totiž úplatu za vzdělávání na střední škole, bere se pro daňové účely v úvahu skutečný obsah tohoto úkonu, tedy platba školného (§ 2 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).

6 As 39/2009

Obnova řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 je – na rozdíl od úpravy přezkumného řízení dle § 94 téhož zákona – určena k nápravě skutkových nesprávností. Případná změna či ustálení judikatury Nejvyššího správního soudu spadá do oblasti právního posouzení věci a není skutečností či důkazem, z něhož by bylo možné dovodit konkrétní skutková zjištění podstatná pro objasnění skutkové stránky případu.

1 Afs 71/2009

I. Znalci se ve správním nebo soudním řízení přibírají k tomu, aby jednak pozorovali skutečnosti, jejichž poznání předpokládá zvláštní odborné znalosti, jednak z takovýchto pozorování vyvozovali znalecké úsudky (posudky). Znalci se však nepřibírají, aby sdělovali úřadu nebo soudu své názory a úsudky o otázkách rázu právního nebo o otázkách, k jejichž správnému poruzumění a řešení není zapotřebí odborných vědomostí nebo znalostí, nýbrž stačí, s ohledem na povahu okolností případu, běžná soudcovská zkušenost a znalost. Ve správním řízení vedle toho platí, že se znalec nepřibírá též tehdy, pokud správní orgán disponuje potřebnými odbornými znalostmi či si může opatřit odborné posouzení předmětných skutečností ze strany jiného správního orgánu (srov. § 56 správního řádu z roku 2004). II. Zkouška kouřením tabákového výrobku v cigaretové dutince má podobu důkazu ohledáním (§ 38 správního řádu z roku 1967, § 54 správního řádu z roku 2004). Tato zkouška umožňuje zjistit, zda konečný spotřebitel je schopen naplnit cigaretovou dutinku tabákovým výrobkem bez náročnější manipulace, zapálit ho a vdechovat vznikající kouř. Vypovídá rovněž o tom, zda tabákový výrobek plynule doutná i při přerušení tahu. Provedením uvedené zkoušky lez odstranit rozpor v odborných posudcích, pokud se týkají faktické možnosti užít tabák ke kouření. Zjištění těchto skutečností je nezbytné přo přijetí závěru, že se jedná o tabák ke kouření ve smyslu § 101 odst. 3 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních.

5 Ca 202/2007

Úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření (§ 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění) musí mít za cíl zjištění dosud chybějících skutkových informací či jejich shromáždění; jinak nemůže založit běh nové pětileté lhůty pro předepsání dlužného pojistného. Takovým úkonem není oznámení o zahájení správního řízení ve věci porušení povinnosti odvádět pojistné na veřejné zdravotní pojištění, v němž se dlužník pouze informuje o výši dlužné částky a vybízí se, aby případně vznesl své námitky; to platí tím spíše, pokud jediným dalším úkonem v tomto správním řízení v I. stupni je bezprostředně navazující vydání platebních výměrů na pojistné a na penále.

59Ca 72/2009

I. Pokud v zákonné lhůtě 30 dnů ode dne oznámení o změně v užívání stavby stavební úřad podle § 127 odst. 2 věty druhé stavebního zákona z roku 2006 vydá rozhodnutí, kterým oznámenou změnu v užívání stavby zakáže, nenastane zákonná fikce II. Výrok usnesení vydaného podle § 156 odst. 2 správního řádu z roku 2004, kterým stavební úřad zrušil mlčky udělený souhlas se změnou v užívání stavby za situace, kdy fikce

Konf 14/2010

Nelze směšovat poskytnutí dotace

9 Ca 420/2008

I. Cíl občanského sdružení deklarovaný v jeho stanovách spočívající v rozhodování majetkových sporů podle zákona o rozhodčím řízení je neslučitelný se zákonem o rozhodčím řízení, podle něhož je oprávněn rozhodovat majetkové spory pouze jeden nebo více rozhodců - fyzických osob anebo stálý rozhodčí soud zřízený na základě zvláštního zákona (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů). Neslučitelnost takového cíle sdružení se zákonem je důvodem pro odmítnutí registrace předmětného občanského sdružení podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. II. Desetidenní lhůta k rozhodnutí o odmítnutí registrace občanského sdružení, zakotvená v § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, je lhůtou toliko pořádkovou, což znamená, že ministerstvo může rozhodnutí o odmítnutí registrace sdružení vydat i po uplynutí této lhůty.

9 Ca 190/2008

I. Žaloba proti nezákonnému zásahu spočívající v nepřijetí elektronických podání na e-podatelnu správního orgánu nemůže být úspěšná za situace, kdy žádost žalobkyně o poskytnutí informace, která byla obsahem nepřijatého elektronického podání, byla správním orgánem v důsledku jiného přijetí takové žádosti vyřízena. Právo účastníka řízení na rozhodnutí o jím učiněném podání v elektronické podobě (§ 37 odst. 4 správního řádu z roku 2004) nelze oddělovat od jeho účelu, kterým je náležité vypořádání obsahu podání. Takováto situace způsobuje, že zásah již netrvá. II. Soud nemůže řízení ve věci nezákonného zásahu zastavit podle § 86 s. ř. s. za situace, kdy netrvání zásahu nebylo prokázáno v celém rozsahu podané žaloby, která se týkala také dalších nepřijatých podání žalobkyně. V takovém případě je namístě, aby soud žalobu věcně projednal.

7 As 23/2010

I. Veřejnoprávní média masové komunikace vytvářejí svojí existencí strukturovaný a co možná nejvíce pluralitní prostor pro vyjadřování názorů. Jejich úlohou není poskytovat sterilní informace, nýbrž odrážet realitu včetně v ní obsažených kontroverzí, nejednoznačností, vrstevnatostí a emocionality. II. U publicistických pořadů nelze zásadu objektivity a vyváženosti (§ 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání) vykládat jako příkaz, aby v nich zaznívaly toliko bezbarvé, opatrnické a hyperkorektní názory. Zákaz jednostranného zvýhodňování se má vztahovat na celek vysílaného programu. Proto má být vysílání pub- licistických pořadů organizováno tak, aby jednotlivé pořady byly často angažované, kritické a názorově vyhraněné, samozřejmě vždy při zachování objektivity a pravdivosti sdělení o faktech, avšak ve svém celku vytvářely pestrou a z hlediska názorového spektra společnosti reprezentativní kombinaci, podporující co nejširší a nejotevřenější diskusi o společensky relevantních tématech.

4 Ads 77/2007

I. Užití pojmu „dědic“ v § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů, znamená, že na nárok podle uvedeného zákona se použijí ustanovení občanského zákoníku upravující dědění, a to nejen pro vymezení okruhu osob, na které včas uplatněný nárok přechází, ale i pro určení poměru, v jakém jim bude jednorázová peněžní částka vyplacena. Nezbytným podkladem pro rozhodování o včas uplatněném nároku, o němž nebylo za života oprávněné osoby rozhodnuto nebo nedošlo k jeho výplatě, je v případě jejího úmrtí pravomocné rozhodnutí soudu o dědictví. II. Dozví-li se příslušný orgán podle § 6 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok podle tohoto zákona, o němž ještě nebylo rozhodnuto (tvrzený nárok) nebo sice rozhodnuto bylo, ale nedošlo k výplatě přiznané jednorázové peněžní částky (přiznaný, ale nevyplacený nárok), oznámí to dědickému soudu a spolu s tím mu sdělí informace o dosavadním stavu správního řízení. Řízení o nároku vždy přeruší. Po rozhodnutí o dědictví příslušný orgán dokončí správní řízení s dědicem či dědici nároku.

3 Ads 90/2009

Pokud nositel pojištění aplikuje při výpočtu osobního vyměřovacího základu čl. 47 odst. 1 písm. d) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a využije institutu vyloučených dob, je povinen, je-li to zjistitelné, vyloučit cizí dobu pojištění ve stejném rozsahu, jako by se jednalo o dobu získanou v českém systému důchodového pojištění. Ustanovení čl. 15 odst. 3 písm. c) nařízení Rady (EHS) č. 574/72 o přepočtu dob pojištění (měsíců na dny) zaměstnané osoby, která podléhala systému sedmidenního pracovního týdne, se při tomto postupu neuplatní.

22 A 28/2010

I. Jakkoli musí být u každého kandidáta na kandidátní listině uveden údaj o jeho politické příslušnosti [§ 32 odst. 1 písm. c) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky], kandidát ani volební strana pravdivost takového údaje nijak nedokládá, neprokazuje. Krajský úřad pak správnost tohoto údaje sám zmoci úřední neprověřuje, když povinnost k průkazu tohoto údaje není zákonem stanovena, navíc je krajský úřad limitován krátkou 7denní lhůtou pro přezkum kandidátních listin [§ 33 odst. 1 tohoto zákona]. II. Jedině měl-li by krajský úřad nejméně 60 dnů přede dnem konání voleb bezpochyby prokázáno, že údaj o politické příslušnosti kandidáta je nesprávný, otvíral by se mu prostor k postupu podle § 33 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, tj. k výzvě k odstranění závady spočívající v nesprávném údaji o politické příslušnosti, případně k následnému vyškrtnutí kandidáta pro nesprávnost takového údaje [§ 33 odst. 2 písm. d) tohoto zákona]. Nedojde-li k takovému postupu v zákonem striktně stanovených lhůtách, nelze než podle § 32 odst. 3 téhož zákona kandidátní listinu registrovat.

5 As 76/2009

I. O poměru speciality lze hovořit tam, kde se jedná o právní ochranu týchž zájmů. Objektem ochrany v § 62 odst. 2 správního řádu z roku 2004 je vlastní řízení, které probíhá u správního orgánu, tzn. řízení, v němž rozhoduje, resp. činí relevantní II. Pouhá skutečnost, že se jedná o veřejného činitele, sama o sobě neznamená, že nelze použít zákona č. 200/990 Sb., o přestupcích. Úřední osoba, resp. oprávněná úřední osoba z titulu výkonu své funkce neztrácí základní lidská práva a svobody, deklarovaná Listinou základních práv a svobod (srovnej čl. 7 a čl. 10), a jakkoli je vztah občan – „úřadník“ v mnohém asymetrický, i zde platí určitá všeobecná uznávaná slušnosti a občanského soužití; není proto důvod, aby byl „úředník“ z ochrany garantované § 49 citovaného zákona vylučován.

4 Azs 6/2010

Ustanoví-li v řízení o kasační stížnosti krajský soud účastníku řízení zástupce (§ 105 odst. 2 ve spojení s § 35 odst. 8 s. ř. s.), takto ustanovený advokát zastupuje účastníka i v dalším řízení o žalobě před krajským soudem poté, co bylo původní rozhodnutí krajského soudu Nejvyšším správním soudem zrušeno.

6 Ads 122/2009

Jako zaměstnání I. pracovní kategorie je třeba uznat i zaměstnání v soukromém podniku v době do 31. 12. 1992, pokud došlo ke kumulativnímu naplnění tří podmínek: 1) zaměstnání bylo zákonem stanoveným způsobem (postupem podle § 17 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení) zařazeno do I. pracovní kategorie, 2) soukromý podnik, v němž bylo takové zaměstnání vykonáváno, vznikl na základě transformace či privatizace státem vlastněného podniku, 3) zaměstnání i po změně vlastnické formy zaměstnavatele bylo nadále vykonáváno za stejných (identických) podmínek jako v době, kdy bylo zaměstnání zařazeno do zvýhodněné pracovní kategorie.

6 Ads 166/2009

Příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, se v období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 nezapočítával do životního a existenčního minima podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pokud pečující osoba a osoba mající nárok na příspěvek na péči patřily do okruhu společně posuzovaných osob.

1 Afs 111/2009

O dodání výrobku na základě kupní smlouvy, k němuž se vztahuje výhrada vlastnického práva, se účtuje do výnosů v okamžiku jeho dodání (§ 3 odst. 1 in fine zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Dosažení výnosu v účetním slova smyslu není závislé na tom, zda současně s dodáním výrobku přejde vlastnické právo na kupujícího.

1 As 9/2008

I. Správní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt je povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí. II. Správní orgán vychází při zjišťování osobních a majetkových poměrů z údajů doložených samotným účastníkem řízení, případně z těch, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení či které si opatří samostatně bez součinnosti s účastníkem řízení. Nelze-li takto získat přesné informace, je správní orgán oprávněn stanovit je v nezbytném rozsahu odhadem.

5 As 6/2010

Vztah obdobný vztahu rodinnému [§ 15a odst. 4 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců] musí být definován tak úzce, jak je definován vztah rodinný, musí se proto jednat o vztahy analogické vztahům mezi rodinnými příslušníky, tak jak je citovaný zákon v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES vymezuje. Za vztah rodinný je považován vztah rodiče - děti, prarodiče - děti. Za rodinného příslušníka, tudíž ani za vztah rodinný není považován vztah bratr - sestra, tím méně lze potom za takový vztah, resp. vztah obdobný vztahu rodinnému, považovat vztah bratranec - sestřenice.

7 As 80/2009

Při posuzování, zda provozovatel televizního vysílání porušil povinnost odděliz reklamu od ostatních částí programu (§ 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání), je zcela postačující, pokud Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zhodnotí, zda předmětná část vysílání je reklamou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) citovaného zákona a dospěje-li k závěru, že se o reklamu jedná, zda tato byla od ostatních částí programu oddělena. Uvedený závěr platí i pro případy, kdy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání shledala, že neoddělenou reklamou je označení sponzora reklamní znělky. Obsahuje-li rozhodnutí v uvedených případech i argumentaci, že reklamní znělka není pořadem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. l) citovaného zákona a že není možné ji sponzorovat, jedná se o argumentaci nadbytečnou, jejíž věcná správnost či nesprávnost nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí, jímž je provozovatel televizního vysílání sankcionován za porušení § 48 odst. 4 písm. a) citovaného zákona (odvysílání neoddělené reklamy).

Konf 108/2009

K projednání sporu týkajícího se plnění z již uzavřené smlouvy o připojení k distribuční soustavě, jehož účastníci řízení neudělili souhlas s pravomocí Energetického regulačního úřadu, je dána pravomoc soudu.

5 Afs 33/2009

Rozhodnutí, jímž bylo dle § 23 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zamítnuto odvolání daňového subjektu proti rozsahu, v jakém mu správce daně umožnil nahlédnout do spisu týkajících se jeho daňových povinností, nemůže být považováno za úkon správního orgánu, jímž se upravuje vedení řízení ve smyslu § 70 písm. c) s.ř.s., v těch případech, kdy žádost o nahlédnutí do daňových spisů nebyla podána v době probíhajícího daňového řízení ani v souvislosti s ním. V těchto případech tedy rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci nahlédnutí do daňových spisů podléhá samostatnému soudnímu přezkoumání na základě žaloby dle § 65 a násl. s.ř.s.

8 Afs 75/2009

Poplatek za odběr podzemní vody [§ 88 odst. 5 za použití § 8 odst. 1 písm. d) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění účinném do 22. 1. 2004] představuje ekonomicky oprávněný náklad [§ 2 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách] a jeho zahrnutí do ekonomických nákladů není deliktem podle § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.

4 Ads 140/2008

I. S ohledem na charakter distribuce reklamních letáků jsou u této činnosti ve zvýšené míře dány předpoklady pro aplikaci výjimky z obecné povinnosti zaměstnavatelů zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru, jak je formulována v § 232 odst. 1 větě druhé zákoníku práce z roku 1965 a blíže specifikována podmínkami pod písmeny a) nebo b) tohoto ustanovení. II. Ačkoli obecná priorita

6 As 47/2009

I. Z § 2 odst. 1 písm. q) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, vyplývají tři podmínky, jež musí být kumulativně naplněny k tomu, aby založily odpovědnost provozovatele vysílání za skrytou reklamu podle § 48 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 60 odst. 1 písm. l) tohoto zákona, a to že 1) prezentace v pořadu, který nemá charakter reklamy, sleduje reklamní cíl, 2) reklamní cíl je sledován záměrně a 3) prezentace je způsobilá uvést veřejnost co do své povahy v omyl. II. Reklamní cíl prezentace [§ 2 odst. 1 písm. q) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání] je sledován záměrně v případě, kdy je prezentace určitého zboží, služeb či ochranné známky nepřiměřeně nápadná. Nepřiměřená nápadnost pak vyplývá mimo jiné z opakované prezentace zboží, služeb a ochranných známek či ze způsobu, jakým byly zboží, služba či ochranná známka prezentovány.

Komp 2/2008

Lze-li z právních předpisů dovodit postupný a nepřerušený zákonný přechod působnosti ke zrušení zavedené národní správy (§ 11 dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hdnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů), neužije se závěrečného ustanovení článku CXIX bodu 3 zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů. Toto ustanovení má místo jen tehdy, kdy určitý orgán zanikl bez kompetenčního nástupce a po jeho zániku příslušnost k výkonu veřejné správy na jiný správní orgán nepřešla.

2 As 80/2009

I. Logickým předpokladem zajištění cizince podle § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je, že jeho účel bude moci být naplněn. Proto je třeba při rozhodování o zajištění brát v úvahu i podmínky převzetí cizince druhou smluvní stranou. II. Existuje-li rozdíl dvou autentických znění mezinárodní smlouvy, pak se musí vycházet ze znění v rozhodujícím jazyce. Stanoví-li tedy české znění dohody mezi vládou České republiky a Vietnamské socialistické republiky o předávání a přebírání občanů (č. 26/2008 Sb. m. s.), že rozhodnutí o vyhoštění musí být pravomocné a rozhodné anglické znění předpokládá jeho vykonatelnost, je třeba hodnotit splnění podmínky vykonatelnosti rozhodnutí.

1 As 37/2009

Správní řád z roku 1967 nezakazoval účastníku správního řízení pořídit si zvukový záznam průběhu ústního jednání. Pořizování zvukových záznamů ústního jednání totiž nijak neupravoval ani ve vztahu ke správnímu orgánu, ani ve vztahu k účastníkům řízení či jiným zúčastněným osobám. To však neznamenalo, že pro nedostatek právní úpravy bylo takové jednání účastníka řízení bez dalšího nepřípustné, respektive zakázáno (čl. 2 odst. 4 Ústavy). Jen v pořizování zvukového záznamu výpovědi svědka v průběhu ústního jednání účastníkem správního řízení, k němuž svědek nedal souhlas, nelze bez dalšího spatřovat rušení pořádku jednání hrubým způsobem ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu z roku 1967 odůvodňující vykázání účastníka správního řízení z místa jednání a pokračování v jednání v jeho nepřítomnosti.

4 Ads 113/2009

Rozhodnutí o prozatímní dávce vydané na podkladě čl. 45 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci společenství, zde rozhodnutí o poskytování částečného invalidního důchodu v prozatímní výši, je rozhodnutím předběžné povahy, a je z přezkoumání soudy ve správním soudnictví vyloučeno podle § 70 písm. b) s. ř. s.

8 Afs 19/2009

I. Žádné ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nebrání tomu, aby správce daně vymáhal daňový nedoplatek více způsoby zároveň. II. K promlčení práva vybrat a vymáhat daňový nedoplatek podle § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správní soud přihlédne jen k žalobní námitce, nikoli z úřední povinnosti.

30Ca 53/2009

Nárok na vrácení, popřípadě náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši než náležely, zanikne, pokud ve lhůtě tří let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení tuto skutečnost zjistil (a která se staví po doby vymezené v § 118a odst. 3 větě druhé zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 2008), nezahájí orgán sociálního zabezpečení na úhradu přeplatku srážky z důchodu nebo ze mzdy. Pokud provede orgán sociálního zabezpečení na úhradu přeplatku srážky z důchodu nebo ze mzdy po uplynutí této lhůty, jedná se o nezákonný zásah správního orgánu ve smyslu § 82 s.ř.s.

5 Afs 25/2009

Úroky a jiné náklady důvodně vynaložené obchodní společností v souvislosti s financováním výplaty podílů na zisku (u akciové společnosti dividendy) společníkům (akcionářům), pokud bylo o této výplatě rozhodnuto v souladu s obchodním zákoníkem a dalšími právními předpisy, a jedná se tedy o existující závazek společnosti vůči jejím společníkům, je nutno považovat za náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů obchodní společnosti ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

6 Ads 157/2009

Do doby rozhodné pro stanovení výsluhových nároků podle § 224 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, se započte skutečná doba, po kterou trval služební poměr příslušníka bezpečnostního sboru. Zvýšený zápočet odsloužené doby, který by podle předchozích služebních zákonů příslušníkovi náležel za výkon některých funkcí (např. služby výkonného letce), již tedy od 1. 1. 2007 při postupu podle tohoto zákona realizovat nelze.

1 Afs 113/2009

I. Účastník řízení není povinen platit soudní poplatek za každou žalobu proti každému ze správních rozhodnutí, která jsou skutkově a právně zcela srovnatelná, týkají se týchž účastníků a jsou vydána týž den a stejným správním orgánem. II. Při posuzování poplatkové povinnosti účastníka řízení má soud povinnost ověřit, zda žalobce svými žalobami nenapadá rozhodnutí správního orgánu, která naplňují podmínky srovnatelnosti věcí popsané v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 664/03. V případě, že by se jednalo o skutkově a právně srovnatelné věci, by totiž žalobce nestíhala povinnost platit soudní poplatek za každou jednotlivou žalobu, postačovalo by zaplacení soudního poplatku v jedné věci. V ostatních věcech by pak již soud nebyl oprávněn po žalobci jeho zaplacení požadovat. III. Namítá-li žalobce, že se v případě jím podaných žalob jedná o srovnatelné věci, pak má soud povinnost se s těmito námitkami vypořádat, a to přinejmenším v usneseních, jimiž zastavuje řízení pro nezaplacení soudních poplatků. Nevypořádá- li se s nimi, zatíží svá rozhodnutí vadou ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů).

4 As 17/2009

I. Je-li bez náhrady zrušeno zmocňovací ustanovení pro vydání právního předpisu správním úřadem (srov. čl. 79 odst. 3 Ústavy) a zároveň není zrušen právní předpis opírající se o zrušené zmocňovací ustanovení, stává se tento právní předpis - byť nadále zůstává platný - neaplikovatelným (neúčinným). II. Vyhláška č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, je od 30. 1. 2008 neaplikovatelným (neúčinným) právním předpisem. III. Vychází-li správní akt z právního předpisu sice neúčinného, ale platného, nejedná se o nedostatek právního podkladu takového charakteru, který by vyvolával nicotnost správního aktu, působí však jeho nezákonnost.

3 Ads 128/2009

Usnesení o odložení věci podle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004 (respektive rozhodnutí o odvolání proti němu) je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. a žaloba proti němu je přípustná.

5 Ca 65/2007

I. Příjem z činnosti podléhající povolení, resp. oprávnění, podléhá dani z příjmů i tehdy, je-li tato činnost daňovým subjektem vykonávána neoprávněně, tj. bez povolení nebo jiného oprávnění k jejímu výkonu. Povolení nebo jiné oprávnění však může být vydáno pouze k takové činnosti, která sama o sobě představuje vztahy či věci ve své podstatě nezávadné a neškodlivé. II. Činnost naplňující skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 trestního zákona z roku 1961 není činností, která by mohla být povolena, či na kterou by mohlo být vydáno oprávnění. Prospěch dosažený tímto trestným činem tedy není příjmem, jímž by došlo ke zvýšení majetku žalobkyně odsouzené za tento trestný čin, a který by proto podléhal dani z příjmů.

Vol 36/2010

V řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta podle § 87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, soud není oprávněn přezkoumávat, zda tento kandidát vůbec měl být uveden na podané kandidátní listině s ohledem na tvrzené nerespektování vnitřních pravidel tzv. primárních voleb kandidující politické strany.

1 As 97/2009

Zásadním hlediskem pro rozhodnutí povinného orgánu o odepření informace podle § 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je probíhající trestní řízení v užším smyslu, tj. zpravidla trestní stíhání konkrétní osoby končící právní mocí rozsudku nebo jiného rozhodnutí ve věci samé. Jedná-li se o žádost o informaci týkající se dalších fází trestního řízení, povinný subjekt v rámci své diskreční pravomoci uváží, zda by poskytnutím informace mohl být zmařen nebo ohrožen účel trestního řízení vycházeje ze smyslu základního práva jednotlivce na informace o činnosti veřejné moci a ze zásady restriktivního výkladu omezení ústavně zaručených práv; pouze v případě, že by poskytnutím informace o těchto procesech mohl být účel trestního řízení zmařen, odepře povinný subjekt informaci s odkazem na § 11 odst. 4 písm. a) citovaného zákona.

8 Ans 1/2009

V řízení o ochraně nečinnosti správního orgánu podle § 81 odst. 1 s.ř.s. je soud povinen zjistit, zda správní orgán v průběhu řízení před soudem nevydal rozhodnutí ve věci. Pokud tak správní orgán učinil, a soud přesto svým rozhodnutím konstatoval nečinnost a uložil mu povinnost vydat rozhodnutí, Nejvyšší správní soud rozsudek zruší a vrátí věc krajskému soudu k zamítnutí žaloby.