Nejvyšší správní soud

8 Afs 26/2009

Povinnost daňového subjektu uhradit daňové penále dle § 63 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2006 není dotčena tím, že v době splatnosti daně byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Daňový subjekt se nemůže bránit tvrzením, že vznik penále v důsledku prohlášení konkursu na jeho majetek nezavinil.

5 As 24/2009

Ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve spojení s § 16 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, již striktně neváže povinnost řidiče podrobit se lékařskému vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem, na pozitivní výsledek předchozí dechové zkoušky. Rozhodující podle této právní úpravy je výzva policisty nebo strážníka obecní policie k podstoupení lékařského vyšetření. Taková výzva ovšem může být opodstatněná pouze v případě, kdy na základě orientační dechové zkoušky či na základě jiných indicií vznikne důvodné podezření, že kontrolovaná osoba řídí vozidlo pod vlivem alkoholu. Neuposlechnutímtakové opodstatněné výzvy se řidič dopouští přestupku dle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

6 Ads 93/2006

I. Smlouva mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o sociálním zabezpečení (č. 267/1997 Sb.) se ratione personae [čl. 3 písm. c) Smlouvy] vztahuje i na příslušníky třetích zemí, jestliže podléhali obligatornímu systému švýcarského sociálního pojištění a byli vysláni (čl. 7 odst. 1 Smlouvy) na území České republiky. II. Potvrzením o vyslání vystaveným příslušným nositelem pojištění čl. 4 Správního ujednání ve vztahu k čl. 7 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o sociálním zabezpečení (č. 267/1997 Sb.), které deklaruje podřazení vyslaného pracovníka režimu sociálního zabezpečení druhé smluvní strany, je správní orgán České republiky vázán; skutkové či právní pochybnosti o jeho správnosti může vyjádřit v rámci vztahů spolupráce s orgány druhé smluvní strany Smlouvy (čl. 29 odst. 1 Smlouvy).

1 Afs 97/2008

Úkony správce daně provedené v řízení podle § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nemají účinek předvídaný v § 47 odst. 2 větě první tohoto zákona, tedy přerušení lhůty pro vyměření daně nebo její dodatečné stanovení a založení běhu lhůty nové.

10Ca 140/2009

I. Časové hledisko podání žádosti podle § 38 odst. 2 správního řádu z roku 2004 nemůže být vnímáno jako překážka realizace práva nahlédnout do spisu, jež není (až na fyzickou existenci spisu) žádným způsobem časově omezeno. II. Řízení podle § 38 odst. 2 správního řádu z roku 2004 je řízením obecně návrhovým, byť akcesorické povahy k řízení ve věci samé, včetně pravidel upravujících dispozici žadatele se svým návrhem a možnosti správního orgánu v případě pochybností o naplnění tohoto ustanovení vyzvat žadatele k doplnění takové žádosti. III. Každé omezení práva nahlížet do spisu dle § 38 správního řádu z roku 2004 musí být proporcionální k zájmu, který je odepřením tohoto práva chráněn. Důvodem pro odepření nahlédnutí do spisu není hodnocení osoby žadatele či chování účastníků správního řízení od skončení řízení ani pouhé eventuální (hypotetické) porušení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

1 Afs 12/2010

Rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků (§ 42 odst. 11 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních) není na překážku následnému vyměření spotřební daně.

62Ca 73/2008

I. Pro splnění požadavku „konkrétního vymezení veškerých podmínek plnění v rámcové smlouvě“ [§ 92 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách] je rozhodující, zda rámcová smlouva jasně upravovala veškerý postup při realizaci plnění, konkrétně jaké plnění bude poskytováno, účtováno a placeno, jak budou po uzavření rámcové smlouvy konkrétní dispozice ze strany zadavatele uchazeči předávány, do jaké míry budou jednotlivé požadavky zadavatele na každé jednotlivé plnění pro uchazeče závaznými a neměnnými, zda žádná z těchto dispozic nebude vybočovat z podmínek, za nichž uchazeč předkládal zadavateli svoji nabídku a za nichž s ním byla uzavřena rámcová smlouva, k jakému okamžiku bude plnění ve prospěch zadavatele považováno za splněné a jaké protiplnění bude za poskytnuté dílčí plnění ze strany zadavatele realizováno. II. Požadavek § 92 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách je naplněn tehdy, pokud po uzavření rámcové smlouvy není třeba žádné otázky vzájemného kontraktu mezi uchazečem (dodavatelem plnění) a zadavatelem (objednatelem plnění) již dojednávat; skutečnost, že jsou veškeré podmínky plnění v rámcové smlouvě konkrétně vymezeny, nemůže automaticky znamenat, že by přesný popis plnění do všech jeho konkrétních místních, časových a obsahových detailů musel být již nutně součástí rámcové smlouvy.

5 As 12/2009

Rozhodnutí, jímž se nařizuje (povoluje) obnova územního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby, je rozhodnutím správního orgánu podle § 65 odst. 1 s. ř. s., které není vyloučeno ze soudního přezkoumání.

5 Afs 71/2009

I. Žádost o mezinárodní pomoc podle § 4 odst. 1 zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní, je samostatným, na daňové kontrole nezávislým procesem, jehož cílem je získat informace, odstranit nejasnosti či pořídit důkazy, které správce daně nemůže získat vlastní činností v rámci výkonu svých pravomocí, ale pouze za součinnosti s daňovým orgánem jiného státu. Správce daně může tohoto institutu využít v průběhu daňové kontroly i mimo daňovou kontrolu, např. v průběhu vytýkacího či odvolacího řízení atd. II. Žádost správce daně o mezinárodní pomoc podle § 4 odst. 1 zákona č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní, podaná zákonem stanoveným způsobem příslušnému orgánu v průběhu daňové kontroly i mimo daňovou kontrolu, je úkonem přerušujícím běh prekluzivní lhůty podle § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pokud tento úkon byl učiněn a pokud s ním byl daňový subjekt seznámen před uplynutím lhůty pro vyměření daně.

58Ca 46/2009

Výsledek měření rychlosti vozidla jedoucího rychlostí překračující nejvyšší dovolenou rychlost, který byl získán měřícím zařízením umístěným v policejním vozidle, které z důvodu změření této rychlosti muselo jet také rychlostí překračující nejvyšší dovolenou rychlost, není nezákonně získaným důkazem. Překročení nejvyšší dovolené rychlosti je v takovém případě nezbytné k plnění úkolů Policie České republiky (§ 18 odst. 9 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu). Není přitom ani nezbytné, aby takové policejní vozidlo mělo zapnuta zvláštní výstražná světla modré barvy, neboť § 18 odst. 9 citovaného zákona je k § 41 odst. 1 téhož zákona, podle něhož se má výstražných světel užívat, v poměru speciality.

8 Afs 21/2009

I. Není samo o sobě porušením § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004, pokud správní orgán souběžně s oznámením o zahájení správního řízení stanoví jednak lhůtu, ve které lze navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a rovněž následnou lhůtu, ve které se účastníci mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Vždy je třeba zkoumat, zda poté, kdy účastník v souladu s poučením postupoval, byl správní spis následně doplňován či nikoli, a zda tak účastník měl faktickou možnost se s úplným správním spisem seznámit. II. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, výslovně nestanoví, jaký následek má nesplnění povinnosti vymezit minimální úroveň kvalifikačních předpokladů v oznámení o veřejné zakázce. Bezprostředním následkem však není vždy bez dalšího upuštění od splnění požadavku, který byl (byť nesprávně nikoli v oznámení, ale následně v zadávací dokumentaci) uchazeči sdělen. III. Objektivním důvodem zakládajícím oprávnění prokazovat splnění ekonomických a finančních předpokladů dle § 55 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jinými rovnocennými doklady není skutečnost, že uchazeč „nemusí mít sjednánu pojistnou smlouvu, neboť ji mimo zadávací řízení nepotřebuje“. IV. Za jiný rovnocenný doklad dle § 55 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, nelze považovat namísto požadované pojistné smlouvy příslib pojistitele, že v případě úspěchu uchazeče s ním pojistnou smlouvu uzavře spolu s čestným prohlášením uchazeče, kterým se zavazuje zajistit uzavření smlouvy.

4 Ads 120/2009

I. Nařízení vlády č. 39/2007 Sb., o způsobu určení vyměřovacího základu zaměstnavatele pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, nebylo ústavně konformní, neboť zasahovalo do věcí vyhrazených zákonu a bylo nepřípustně retroaktivní. II. Pojem vyměřovacího základu organizace a malé organizace, byť nebyl pro období od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, výslovně definován, bylo možné spolehlivě a zcela jednoznačně z jednotlivých ustanovení tohoto zákona dovodit jako částku odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejich zaměstnanců. Tento závěr nemá výkladovou alternativu a podporují ho všechny v úvahu přicházející interpretační metody, přičemž žádná jiná interpretace

7 Aps 2/2010

„Nutným případem“ podle § 10 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v němž může správce daně požadovat po daňovém subjektu osobní aktivitu, nemůže nikdy být sama o sobě okolnost, že správce daně chce či považuje za potřebné, vhodné nebo rozumné, abymu daňový subjekt sdělil nějaké informace, a že - nahlíženo hledisky vhodnosti a hospodárnosti - se takový způsob zjištění rozhodných skutkových otázek jeví být účelný.

15Ca 101/2009

Pokud policie v rozhodnutí, kterým se ruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, stanoví v souladu s § 37 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, lhůtu k vycestování z území České republiky tak, že cizinec je povinen vycestovat do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, a udělí cizinci výjezdní příkaz, nejedná se o nezákonný zásah.

57Ca 70/2009

Písemný příkaz vlastníkům a uživatelům pozemních komunikací k odstranění zjištěných nedostatků vydaný na podkladě § 41 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, osobou pověřenou výkonem státního dozoru není výsledkem žádného správního (příkazního) řízení, nelze jej kvalifikovat jako příkaz ve smyslu § 150 správního řádu z roku 2004, a proto na něj nedopadají ani ustanovení předepisující obsahové náležitosti příkazu, konkrétně § 150 odst. 4 správního řádu (poučení o možnosti podat proti příkazu odpor).

Konf 56/2009

Od účinnosti novely zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, provedené zákonem č. 439/2004 Sb., nemůže již Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodovat o náhradě za porušení povinností dle tohoto zákona. O náhradě nemajetkové újmy v souvislosti s porušením povinností stanovených zákonem o ochraně osobních údajů je proto příslušný rozhodovat soud.

2 Afs 75/2009

Smyslem úpravy § 57 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, je zajistit, aby nárok na vrácení spotřební daně byl spojen výlučně s minerálními oleji, které byly v tom kterém zdaňovacím období zároveň nakoupeny za cenu s daní (popřípadě převedeny jako nespotřebované za předcházející zdaňovací období) a zároveň spotřebovány při zemědělské prvovýrobě. Podstatné je, zda celkové množství těchto nakoupených a spotřebovaných minerálních olejů za příslušné zdaňovací období koresponduje; není proto vyloučeno, aby nárok na vrácení daně byl uplatněn i ve vztahu k reálně spotřebovaným minerálním olejům, které si daňový subjekt vypůjčil, pokud v témže zdaňovacím období odpovídající množství těchto olejů nakoupil (za cenu s daní) a vypůjčené oleje vrátil.

7 Afs 20/2007

I. Obecná prekluzivní lhůta II. V řízení o tzv. mimořádných opravných prostředcích i o dodatečném daňovém přiznání se naopak plně uplatní konečná desetiletá prekluzivní lhůta

30Ca 49/2008

Řízení o určení právního vztahu (§ 142 odst. 1 správního řádu z roku 2004) je zvláštním typem správního řízení, jehož účelem je upravit specifická pravidla pro vydávání deklaratorních rozhodnutí. Citované ustanovení umožňuje vydat deklaratorní Podmínkou vydání deklaratorního rozhodnutí podle § 142 odst. 1 správního řádu z roku 2004 je podání žádosti, správní řízení podle tohoto ustanovení je tedy řízením o žádosti ve smyslu § 44 a násl. správního řádu.

7 Ans 1/2010

Samotná existence zahraničního dožádání, bez toho, aby bylo zřejmé, jaké otázky jsou jeho předmětem a zda jejich zodpovězení je pro věc nezbytné, nemůže bez dalšího postačovat k závěru, že žaloba na nečinnost není důvodná (§ 81 odst. 3 s. ř. s.). Totéž platí, konstatuje-li soud pouze existenci konkrétních úkonů správce daně vykonávaných v určité časové souslednosti, aniž by se zabýval povahou a účelem jednotlivých úkonů.

1 As 6/2010

Při zkoumání porušení povinnosti stanovené v § 5d odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, je nutné hodnotit, zda průměrný divák během zhlédnutí reklamního spotu mohl bez jakýchkoli obtíží zaregistrovat zobrazený text "doplněk stravy", a byl tak schopen ve své mysli zaznamenat informaci, že nabízený přípravek je doplňkem stravy.

Pst 1/2009

I. Zamítavé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o návrhu na rozpuštění politické strany nevylučuje budoucí podání jiného návrhu na rozpuštění stejné politické strany. V novém řízení nelze posuzovat již dříve projednaná skutková tvrzení a důkazy, ale ve vztahu k novému kontextu není vyloučeno projednat a vyhodnotit i tvrzení týkající se činnosti politické strany před nabytím právní moci původního rozhodnutí. Existence nových důvodů nebo skutečností, které navrhovatel nemohl bez svého zavinění uplatnit v původním řízení, má vést k návrhu na obnovu řízení (§ 11, § 114 odst. 1 písm. b) s.ř.s.), nikoliv k novému návrhu na rozpuštění politické strany. II. Protiprávnost činnosti politické strany ve smyslu § 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, nemůže zpravidla spočívat jen v její kritice ústavního a právního pořádku státu ani v kontroverzních a vyhraněných projevech týkajících se různých společenských jevů. O protiprávnost ve smyslu citovaného ustanovení se však již může jednat, pokud politická strana překročí popsané meze, vychází z totalitní ideologie a ve své činnosti vyzývá a podněcuje k násilí. III. Politické straně lze přičíst nejen projevy, které deklaruje jako oficiální, ale i jednání a projevy jejích představitelů, je-li zřejmé, že je činí v kontextu stranické činnosti, a dále i projevy a jednání jejích členů, příp. i nečlenů, mají-li souvislost s činností strany (např. s jejím shromážděním) a ze shody s programovou orientací a činností strany i z dalších okolností (např. opakované spolupráce) je zřejmé, že politická strana akceptuje tyto projevy jako své vlastní. IV. Bezprostřednost rizika ohrožení demokracie jako podmínka pro vyhovění návrhu na rozpuštění politické strany může nastat i tehdy, pokud je strana schopna třebas jen na lokální úrovni účinně destabilizovat institucionální a právní systém a zejména když tak činí opakovaně. Bezprostřednost rizika může souviset i se schopností politické strany poskytnout organizační platformu jinak roztříštěným extremistickým subjektům a uskutečňovat a legitimizovat jejich cíle.

15Ca 49/2009

V čl. 53 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex

1 Afs 1/2010

Pro účely osvobození od daně dle § 20 odst. 7 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, není podstatné, zda nová stavba byla před jejím prvým převodem užívána bez vědomí, anebo s vědomostí jejího vlastníka, podstatné není ani to, zda byla užívána legálně, či contra legem

1 As 100/2009

I. Pokud soud hodlá zahrnout do svého rozhodnutí skutečnosti, které jsou mu známé z jeho úřední činnosti (§ 121 o. s. ř.), aniž by účastníci řízení mohli s ohledem na okolnosti dané věci aplikaci takovýchto skutečností rozumně předpokládat, musí s těmito skutečnostmi nejprve seznámit účastníky řízení a poskytnout jim dostatečný prostor k tomu, aby mohli prostřednictvím svých tvrzení učinit tyto skutečnosti spornými a navrhnout za tím účelem provedení důkazů. II. Soud musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, ze které jeho konkrétní činnosti či postupu jsou mu skutečnosti podle § 121 o. s. ř. známé a jak se o nich dozvěděl. Jinak by nebylo možné přezkoumat, zda se vskutku jedná o skutečnosti známé soudu z jeho úřední činnosti ve smyslu § 121 o. s. ř., a tedy zda soud postupoval v souladu se zákonem, když z nich vycházel, ačkoliv o nich nevedl dokazování.

10 Ca 33/2008

I. Za změnu v neprospěch odvolatele (§ 90 odst. 3 správního řádu z roku 2004) je nutno považovat i takový postup, kdy je odvolatel uznán odpovědným za více správních deliktů, resp. více porušení zákona, než v rozhodnutí I. stupně, a to i v případě, kdy nedochází ke zvýšení uložené sankce, ani mu není ukládána nová povinnost. II. Porušení § 72 odst. 1 (náležitosti smlouvy o dodávce plynu mezi účastníky trhu s plynem) a § 61 odst. 2 písm. g) (povinnost obchodníka s plynem seznámit odběratele se záměrem změnit smluvní podmínky dodávky) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, se nedopustí dodavatel zemního plynu, který inkasuje platby od zákazníka v rozporu s uzavřenou smlouvou o dodávce plynu, a který tak porušuje smluvní podmínky.

59 Ca 23/2009

I. Zda se jednalo o zřejmý omyl při vedení katastru ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, spočívající ve výmazu zástavního práva záznamem na podkladě listin, které zřejmě neměly být podkladem pro takový postup katastrálního úřadu, je třeba posoudit s ohledem na příslušná ustanovení zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a prováděcí vyhlášky účinné v době, kdy katastrální úřad výmaz zástavního práva provedl. Pravomocná rozhodnutí soudů o neplatnosti zástavní smlouvy nejsou listinami ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., neboť nepotvrzují ani neosvědčují právní vztahy, tedy nepotvrzují ani neosvědčují samotné zástavní právo. II. Pokud katastrální úřad provedl výmaz údaje o zástavním právu na základě listin, které nesplňují požadavky stanovené § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, je možné zápis údaje o zástavním právu obnovit cestou opravy chyb v katastrálním operátu dle § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky. III. Opravu údaje o zástavním právu postupem dle § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, lze učinit pouze u stále existující nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí.

7 Afs 15/2007

I. Ačkoliv zde není veřejné subjektivní právo daňového dlužníka na poskytnutí daňové úlevy ve formě „prominutí daně“, je rozhodnutí příslušného správce daně vydané podle § 55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, přezkoumatelné ve správním soudnictví. II. Správní soud pak při přezkoumávání takového rozhodnutí o prominutí daně, které vychází toliko ze správního uvážení rozhodujícího orgánu, zkoumá, zda bylo vydáno v řádném řízení vymezeném normami hmotného i procesního daňového práva s vyloučením případné svévole rozhodujícího orgánu.

7 As 2/2009

S námitkami občanského sdružení, které své postavení účastníka správního řízení odvozuje z § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je správní orgán povinen se věcně vypořádat pouze v případě, že se týkají zájmů, které občanské sdružení ve správním řízení hájí, tj. pokud souvisejí s ochranou přírody a krajiny tak, jak je vymezena citovaným zákonem (srovnej zejména § 1 až § 3 citovaného zákona). V opačném případě postačí, pokud správní orgán přezkoumatelným způsobem zdůvodní, proč se námitky uplatněné občanským sdružením těchto zájmů netýkají.

22Ca 234/2009

Je-li předmětem řízení před správním soudem přezkum rozhodnutí správního orgánu, které se týká mimosmluvních sankcí (pokuty uložené za správní delikt) uvedených v § 170 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, jež nelze uspokojit žádným ze způsobů řešení úpadku (tj. ani konkursem), a jež se tedy nemohou dotýkat majetkové podstaty úpadce, nestává se insolvenční správce v již zahájeném řízení před správním soudem jeho účastníkem místo úpadce a § 264 odst. 1 citovaného zákona se nepoužije.

1 Afs 103/2009

Ustálená obchodní praxe může nabýt formy obchodní zvyklosti ve smyslu § 1 odst. 2 a § 264 obchodního zákoníku. Existence skutečností, které mohou eventuálně založit obchodní zvyklost, je však otázkou skutkovou, nikoliv právní. Existence obchodní zvyklosti musí být tedy dostatečně konkrétně tvrzena a současně prokazována tím, komu takováto zvyklost svědčí. Obchodní zvyklosti se neprokazují toliko tehdy, pokud jejich existence je v daném případě nesporná, eventuálně lze existenci určité zvyklosti považovat za notorietu (§ 31 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).

5 Afs 68/2009

I. Umožňují-li interpretační techniky vyložit určité ustanovení vnitrostátního předpisu několika způsoby, má správní orgán, jakož i soud povinnost použít ten výklad, který je nejbližší smyslu a cíli odpovídajícího komunitárního ustanovení. II. Povinnost vykládat národní právo v souladu se směrnicí je podmíněna a priori III. Převodem staveb a pozemků ve smyslu § 51 písm. e), resp. § 56 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je třeba rozumět ve smyslu šesté směrnice Rady 77/388/EHS i přechod staveb a pozemků v dražbě.

15Ca 88/2009

Nárok na vrácení spotřební daně za topné oleje spotřebované za jedno zdaňovací období ve smyslu § 56 odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, je možné uplatnit pouze samostatným daňovým přiznáním, které se výlučně týká dotyčného zdaňovacího období, a nikoliv souhrnným daňovým přiznáním za více zdaňovacích období.

7 As 62/2009

I. Z § 22 odst. 8 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, nevyplývá, že jen soud v civilním řízení může posuzovat platnost či neplatnost valné hromady a že jen člen honebního společenstva má výhradní možnost k posouzení neplatnosti uvedené valné hromady. Smyslem této právní úpravy je to, aby i členové honebního společenstva měli obecně možnost napadnout rozhodnutí valné hromady, pokud je považují za nezákonné nebo za odporující stanovám. II. Platnost transformační valné hromady musí zkoumat a posuzovat též i orgán státní správy myslivosti v případě rozhodování o návrhu na vydání úředního potvrzení, které se týká zápisu údajně transformovaného honebního společenstva do rejstříku honebních společenstev (§ 28 odst. 2 zákona č.449/2001 Sb., o myslivosti).

2 As 15/2009

Podá-li kasační stížnost osoba zúčastněná na řízení, stává se (vedle žalobce a žalovaného) účastníkem řízení před Nejvyšším správním soudem. Je proto i v jejím případě nutno o nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodnout ve smyslu procesní úspěšnosti (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Ve vztahu k žalobci a žalovanému bude v těchto případech nutno uvážit, čí pozici taková kasační stížnost fakticky podporuje.

1 As 87/2009

I. Hlavním cílem „dotačního“ programu [dle nařízení Rady (ES) č. 1257/1999] je podpora zemědělců v podmínkách společného evropského trhu, a to cestou vytváření společných skupin, a tím zvýšení konkurenceschopnosti. Záměrem je rovněž poskytnout podporu pouze u vymezených komodit. Garantem tohoto programu je Státní zemědělský intervenční fond. II. Žadatel o zařazení do programu zakládání skupin výrobců je povinen splňovat podmínky „společného odbytu“ příslušné zemědělské komodity již v době, kdy byl rozhodnutím příslušného správního orgánu ke své žádosti do programu zařazen. Není dostačující, že podmínku „společného odbytu“ splňoval až v době, kdy žádal o vlastní poskytnutí dotace

5 Ca 7/2007

O zvláštní nabídku zboží (§ 2b odst. 1 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 36/2008 Sb.) zpravidla půjde tehdy, je-li zboží nabízeno za sníženou cenu (obvykle s výrazným upozorněním na takové snížení), v omezeném množství a čase a je rozsáhle inzerováno širokému okruhu obyvatelstva. Hodlá-li regulační orgán postihnout podnikatele za to, že zveřejnil zakázanou reklamu uvádějící zvláštní nabídku zboží, není povinen místo podnikatele hledat odpovědi na to, jakou poptávku měl podnikatel na základě takové nabídky očekávat, zda povaha zboží odpovídala inzerované ceně nebo kolik zájemců o zboží nabylo fakticky uspokojeno. Pro závěr, že podnikatel porušil zákaz podle § 2b odst. 1 citovaného zákona, postačí zjištění, že množství zboží, které je v provozovně ve skutečnosti k dispozici, je ve zcela zjevném nepoměru k množství potenciálních zákazníků, které podnikatel oslovil inzercí plošně vhazovanou do poštovních schránek.

5 Afs 48/2007

I. Směrnici Rady 76/308/EHS o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření, ve znění směrnice Rady 2001/44/ES (do českého právního řádu implementována zákonem č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek) lze aplikovat i v případě, že české správní orgány poskytují pomoc při vymáhání exekučního titulu vydaného správními orgány členského státu Evropské unie v době před 1. 5. 2004 (tj. přede dnem přistoupení České republiky k Evropské unii). II. Zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, a zejména jeho § 6 odst. 1, je třeba vykládat ve světle závěrů vyslovených Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 14. 1. 2010, Kyrian (C- 233/08). Z uvedeného rozsudku Soudního dvora plyne, že v případě, že je dožádaným orgánem ve smyslu zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, český správní orgán, nemají české soudy v zásadě pravomoc k ověření věcné správnosti exekučního titulu. Naproti tomu v případě, že je k českému soudu podána žaloba směřující proti zákonnosti takových opatření k vymáhání pohledávky, jako je doručení exekučního titulu, je uvedený soud oprávněn ověřit, zda tato opatření byla provedena v souladu s českými právními předpisy. III. K tomu, aby v rámci vzájemné spolupráce zavedené zákonem č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, mohl příjemce exekučního titulu uplatnit svá práva, musí mu být tento doklad doručen v úředním jazyce členského státu, ve kterém má sídlo dožádaný orgán, případně v jazyce, kterému rozumí. V případě vymáhání německého daňového výměru českými celními orgány tak musí být předmětný exekuční titul doručen v úředním jazyce České republiky. K tomu, aby postačovalo doručení v jiném jazyce, by muselo být prokázáno, že příjemce exekučního titulu tomuto jazyku rozumí. IV. Výjimka uvedená v § 3 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podle níž správce daně může v odůvodněných případech upustit od toho, aby listinné důkazy byly opatřeny úředními překlady, musí být vykládána tak, že umožňuje upustit od překladu listin pouze tehdy, pokud to je ve prospěch účastníka daňového řízení. V žádném případě nemůže být této úvahy zneužito k újmě účastníka, který prohlásí, že listinám nerozumí.

62Ca 85/2008

I. I kdyby bylo v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek shledáno, že tento orgán vybral od navrhovatele (v řízení u soudu žalobce) na kauci podle § 115 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, částku vyšší, než kterou vybrat měl, neznamená to samo o sobě, že by napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím nezákonným ani že by řízení před orgánem dohledu bylo zatíženo vadou, která měla nebo mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. II. Přestože obecně platí, že výše úhrady za splnění veřejné zakázky ve smyslu § 7 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (tedy úplata ve směru od zadavatele k dodavateli), je zásadně (většinou) shodná s cenou obsaženou v nabídce vítězného uchazeče, která se zpravidla vyjadřuje v penězích, žádné ustanovení zákona o veřejných zakázkách nevylučuje, aby způsob úhrady (tedy úplaty ve směru od zadavatele k dodavateli) byl uskutečněn i jiným způsobem, je-li tento způsob vyjádřitelný v penězích. Žádné ustanovení zákona o veřejných zakázkách dále nevylučuje, aby v souvislosti s takovou, byť obecně méně obvyklou, formou plnění pro dodavatele byla spojena kompenzace

62Ca 89/2008

Je-li předmět veřejné zakázky vymezen dostatečně jasně, určitě a srozumitelně a mají-li být kromě samotného předmětu veřejné zakázky v nabídkové ceně zohledněny související a na předmět veřejné zakázky navázané obchodní procesy mezi zadavatelem a dodavatelem, pak za podmínky, že je zohlednění těchto procesů jasné, zřetelné, srozumitelné, nikoho neznevýhodňující a zároveň i zpětně přezkoumatelné, neporušuje tímto zadavatel § 77 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neboť i v takovémpřípadě je nabídková cena konstruována „ve vztahu k předmětu veřejné zakázky“.

31Ca 51/2009

Pojem „ukončení činnosti“ ve smyslu § 40 odst. 9 věty druhé zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je třeba chápat jako okamžik vstupu daňového subjektu do likvidace.

10 Ca 196/2008

Nájemce bytu může být v případě žádosti o trvalý pobyt cizince, který s nájemcem bytu sdílí společnou domácnost, oprávněnou osobou podle § 87i odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, vydávající písemné potvrzení o ubytování občana Evropské unie nebo rodinného příslušníka, které je považováno za doklad o zajištění ubytování.

3 Ads 110/2009

Rozhodnutí o příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, není vyloučeno ze soudního přezkumu na základě § 70 písm. d) s. ř. s.

Komp 6/2009

I. V důsledku novelizace § 178 správního řádu z roku 2004 zákonem č. 7/2009 Sb. je s účinností od 1. 7. 2009 nutno považovat judikatorní závěry dle rozsudku čj. Komp 1/2007-54 ohledně systematiky § 178 správního řádu za překonané. Pravidlo obsažené v § 178 odst. 2 správního řádu se počínaje 1. 7. 2009 stalo subsidiárním ve vztahu k pravidlu obsaženému v odst. 1 téhož ustanovení. II. Okolnostmi rozhodnými pro určení příslušnosti (§ 132 správního řádu z roku 2004) jsou pouze právní skutečnosti, s nimiž právní úprava spojuje důsledky ve vztahu k určení příslušnosti; touto okolností však není právní úprava jako taková. Při absenci přechodných ustanovení přechází ke dni účinnosti změny právní úpravy působnost vést řízení na orgán, který je v dané věci příslušný dle nové právní úpravy. Zásadně proto platí, že pokud pozbude správní orgán v průběhu správního řízení (včetně řízení o opravných prostředcích) svoji věcnou příslušnost v důsledku změny právní úpravy a nestanoví-li přechodná ustanovení, že se zahájená řízení dokončí dle dosavadních předpisů, nesmí původně věcně příslušný správní orgán vydat rozhodnutí ve věci.

8 Afs 56/2007

V období před vstupem České republiky do Evropské unie nebylo možné přímo aplikovat komunitární úpravu na ochranu hospodářské soutěže; současně zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, neobsahoval ustanovení, které by výslovně upravovalo sankční odpovědnost nástupců (universálních sukcesorů) protisoutěžního delikventa, který zanikl v průběhu správního řízení. Při řešení otázky možnosti přechodu deliktní odpovědnosti na nástupce zaniklého subjektu proto nebylo možné používat komunitární právo a komunitární judikaturu ani jako výkladové vodítko. I v takovémto případě ale lze uplatnit justiniánskou zásadu zakazující obcházení a zneužívání zákona: quando aliquid prohibetur, progibetur et omne per quod

4 Ads 34/2009

I. Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, přinesl nové chápání služební hodnosti, resp. hodnostního označení příslušníka bezpečnostního sboru, které znamená, že služební hodnost, resp. hodnostní označení odráží aktuálně zastávané služební místo, aktuálně vykonávanou služební činnost. Podle tohoto pojetí tak zvýšení či snížení služební hodnosti, resp. hodnostního označení odráží pohyb příslušníka v organizační struktuře bezpečnostního sboru (změnu vykonávané služební činnosti). Toto nové pojetí proto vůbec nelze srovnávat se starším a dosud tradičním vojenským systémem hodností, kdy služební hodnost vyjadřovala podřízenost a nadřízenost, zásluhovost (danou zejména délkou odsloužené doby), případně byla využívána i kázeňsky. II. Rozhodnutí služebního funkcionáře o změně hodnostního označení major na hodnostní označení podporučík vydané v souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, nelze považovat za degradaci dotčeného příslušníka ani nepředstavuje zásah do jeho osobnostních či jiných práv.

44Ca 33/2009

Žaloba proti nezákonnému zásahu, kterou se znalec domáhá zrušení rozhodnutí o udělení výstrahy znalci podle § 20 písm. c) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, je podle § 85 s. ř. s. nepřípustná. Udělení výstrahy znalci totiž není nezákonným zásahem, nýbrž rozhodnutím, které negativně zasahuje do práv žalobce (§ 65 odst. 1 s. ř. s.).

1 As 76/2009

Právní povaha veřejně přístupné účelové komunikace závisí na tom, zda je skutečně třetími osobami alespoň s konkludentním souhlasem vlastníka pozemku užívána, a to nad rámec toho, co je vlastník pozemku povinen strpět podle svých soukromoprávních závazků. Skutečnost, že vlastník pozemku nebo jeho právní předchůdce upravil právo cesty a jízdy formou věcného břemene, svědčí spíše tomu, že neměl v úmyslu povolit neomezené užívání komunikace na jeho pozemku neurčitým okruhem třetích osob. Konkludentní souhlas s veřejným užíváním účelové komunikace (§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) nelze bez dalšího vyvodit z toho, že stěžovatel nebo jeho právní předchůdce účelovou komunikaci neoplotili ani neoznačili jako soukromý pozemek se zákazem vstupu.

7 Azs 24/2008

I. Jestliže účastník řízení splňující předpoklady pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 s. ř. s. navrhne ustanovit svým zástupcem konkrétní osobu a zjistí-li soud, že tento návrh je opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody, pak zpravidla takovému návrhu vyhoví. II. Pokud soud nevyhoví návrhu účastníka řízení na ustanovení konkrétního zástupce, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit; aplikace ustanovení § 55 odst. 4 s. ř. s. není v takovém případě namístě.

57Ca 48/2008

Pokud daňový nerezident nesplnil svoji zákonnou povinnost podle § 33 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neoznámil správci daně vznik stálé provozovny, zaregistruje ho správce daně podle § 33 odst. 14 citovaného zákona z úřední povinnosti. Tímto postupem není porušen čl. 10 a čl. 49 Smlouvy o ES (zákaz omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství). Pojem „stálá provozovna“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. b) Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 100/2003 Sb. m. s.) není totožný s pojmem sídlo. Stálá provozovna je místem na území České republiky, v němž vykonává svoji činnost daňový nerezident, a lze jej chápat rovněž jako kritérium určující způsob zdanění příjmů určité osoby dvěma členskými státy Evropského společenství.