Nejvyšší správní soud

2 Afs 81/2004

I. Právní řád, založený na principech jednoty, racionality a vnitřní obsahové bezrozpornosti, s sebou nutně přináší imperativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích. II. Rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu podle § 73 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť prováděním daňové exekuce

3 Ads 2/2003

Dnem účinnosti ústavního zákona č. 395/2001 Sb., kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, jímž byla stanovena priorita

2 Afs 23/2005

I. „Prvním vlastníkem hmotného majetku“ podle § 34 odst. 3 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je ten poplatník, který tento hmotný majetek koupí od výrobce či dodavatele za účelem využívání jeho funkcí, bez ohledu na to, zda jej zatřídí do příslušných odpisových skupin ve smyslu citovaného zákona či nikoliv. II. Skutečnost, že v řízení o kasační stížnosti obstál jen jeden z důvodů, pro které krajský soud zrušil správní rozhodnutí, nemusí vždy vést ke zrušení rozsudku krajského soudu (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

6 As 65/2004

Jednání, kterým byl porušen příkaz stanovený v § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, řídit se dopravními značkami (zde: stání bez parkovací karty na místní komunikaci označené dopravní značkou IP 62 „Vyhrazené parkoviště“), naplňuje formální znaky skutkové podstaty přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Materiální znak (§ 2 odst. 1 posledně citovaného zákona) je naplněn, pokud byl zaviněným jednáním porušen zájem společnosti (zde: organizace dopravy na místní komunikaci).

5 As 49/2004

Skutečnost, že pozemek, který je svým charakterem veřejným prostranstvím ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), je reálně užíván pouze jednou osobou, nemá na charakter pozemku žádný vliv. Podstatné pro posouzení charakteru tohoto pozemku je to, zda je bez omezení volně přístupný komukoli.

2 As 36/2005

Skutečnost, že samo napadené rozhodnutí odvolacího orgánu o řádném opravném prostředku ve správním řízení se zabývá pouze procesní otázkou (zde otázkou, zda byl řádný opravný prostředek přípustný), nemění nic na tom, že ve věci rozhodování o vlastnictví k nemovitostem podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jako věci soukromoprávní nelze rozhodnutí správního orgánu ani ve vztahu k této otázce přezkoumávat podle soudního řádu správního. Tuto otázku lze posoudit v civilním řízení soudním podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2003.

30 Ca 26/2005

I. Výsledek veřejné soutěže na ztvárnění uměleckého díla není závazným podkladem pro vydání závazného stanoviska orgánem státní památkové péče ve smyslu § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. II. Závěry orgánů státní památkové péče o tom, zda je provedení zamýšleného pomníku v daném místě z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné či nikoliv, jsou věcí jejich správního uvážení, jež nelze nahradit uvážením soudním (srov. § 78 odst. 1 s. ř. s.).

10 Ca 119/2004

I. Ustanovení § 34 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, vylučuje v případě postupu v důsledku živelních pohrom nebo náhlých havárií (§ 137a citovaného zákona) přímo ze zákona z účasti v územním řízení ty subjekty, kterým by jinak toto postavení podle zvláštního předpisu při splnění podmínek příslušelo. Samostatné rozhodnutí o tom, že daný subjekt není účastníkem řízení, se nevydává. II. Ustanovení § 137a zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, lze užít nejen v případě staveb řešících následky povodní v místech zatopených, ale i staveb v jiných místech mimo zátopová území, které mají nahradit funkce staveb původních, povodní zničených a v původních místech neobnovitelných. III. Podle ustanovení § 137a odst. 3 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, lze postupovat, jestliže se jeho užití navrhovatel dovolá, a to po projednání se stavebním úřadem. Tento postup nevychází ze správního uvážení, ale lze jej zvolit na základě objektivního zjištění, že navrhovanou stavbou či záměrem se řeší stav, který musí být bezodkladně proveden ke zmírnění nebo odvrácení důsledků živelní pohromy nebo náhlé havárie.

10 Ca 220/2004

I. Institut správního uvážení nemá při aplikaci ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, místa; naopak zákon výslovně stanoví, že stavba nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním musí být odstraněny. Stavební úřad tak neučiní jen při splnění všech zákonných podmínek, což musí stavebník v řízení prokázat. Nejde proto o správní uvážení (zda a kterou z podmínek stavebník splnil), nýbrž stavebník sám musí prokázat, že došlo ke splnění všech podmínek, jejichž splnění by bylo jinak požadováno v rámci řízení o povolení stavby (či ohlášení). II. Posuzování souladu stavby s obecnými technickými požadavky na výstavbu je otázkou správního uvážení toliko tam, kde vyhláška o obecných technických požadavcích na výstavbu pro takový postup otvírá prostor; jinak je otázkou důkazní. III. Ustanovení § 44 odst. 6 vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP, o technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, dává příkaz užít pro stavby umisťované na stavebních pozemcích rodinných domků přiměřeně ustanovení § 43 této vyhlášky. Legislativní pojem „přiměřeně“ IV. Prostor pro správní uvážení je v zákoně, popřípadě v podzákonném právním předpise, limitován, neboť možnost uvážení stavebního úřadu je dána tehdy, jestliže konkrétní zjištěný skutkový stav splňuje objektivně vymezené definiční znaky pro takovou úvahu. Má-li stavební úřad aplikovat určitá ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav přiměřeně, musí aplikovat tato pravidla postupně podle jejich smyslu tak, že nejprve musí vyloučit možnost aplikace pravidla šetřícího více zákonem sledovaný zájem a teprve poté může užít výjimky z tohoto pravidla, která tento zájem omezuje, popř. otvírá cestu správnímu uvážení.

6 Ca 233/2003

Jestliže rodičům bylo uděleno státní občanství České republiky podle zákona č. 88/1990 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o nabývání a pozbývání československého státního občanství, jejich nezletilé děti, které nebyly v minulosti občany, nemají možnost státní občanství získat, a to na rozdíl od dětí, které byly zahrnuty do prohlášení podle zákona č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů. Na udělení státního občanství není právní nárok; záleží na samotném státu, jakým způsobem stanoví podmínky, za kterých mohou fyzické osoby jeho občanství nabývat. Nelze tedy považovat za porušení zákona ani ústavně zaručených práv a svobod, jestliže podmínky pro nabývání státního občanství dětí bývalých státních občanů republiky, které v předcházející době takové státní občanství ani nenabyly, byly upraveny odlišně.

5 Afs 91/2004

V případě prokazování příjmů z převodu nemovitostí [§ 10 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů], jež plynou manželům ze společného jmění manželů a jež se zdaňují jen u jednoho z nich (§ 10 odst. 2 téhož zákona), spočívá důkazní břemeno na straně daňového subjektu (§ 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Správce daně nemůže při vyměřování daňové povinnosti vycházet pouze z tvrzení daňového subjektu, že cena nemovitosti byla stanovena jiným způsobem, než který je uveden v písemné kupní smlouvě, aniž by daňový subjekt podložil takové tvrzení důkazy.

1 Afs 135/2004

Opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat jednu ze žalobních námitek, je jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

7 Afs 71/2005

Z ustanovení § 21 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vyplývá, že při posuzování procesního úkonu je rozhodující jeho obsah, a nikoliv to, jak je označen. Tato zásada však platí jen tehdy, je-li úkon účastníka určitý a srozumitelný nebo má-li potřebné náležitosti. Neumožňuje-li úkon jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je třeba v souladu s § 21 odst. 8 citovaného zákona účastníka vyzvat, aby vady podání odstranil. Posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu však neumožňuje, aby správce daně určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl, obsah podání "domýšlel" nebo činil závěry z jeho obsahu nevyplývající.

7 Afs 51/2004

Doměřený rozdíl na daňovém základu nepatří mezi základní náležitosti rozhodnutí dle § 32 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

Konf 99/2004

Spor o nároky plynoucí z porušení povinnosti vypůjčitele vrátit zařízení sloužící k přijímání signálu digitálního satelitního vysílání, které mu osoba vykonávající komunikační činnost coby půjčitel předala v návaznosti na uzavření smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, není sporem týkajícím se povinností uložených zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nebo na jeho základě, o němž by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad (§ 129 odst. 1 tohoto zákona), nýbrž sporem vyplývajícím ze soukromoprávního vztahu. Rozhodnout o takovém sporu proto přísluší soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.).

58 Ca 71/2004

Zápis členství v dozorčí radě akciové společnosti do obchodního rejstříku má toliko deklaratorní

11 Ca 285/2004

Jestliže byla žalobci uložena pokuta z důvodu užívání reklamního zařízení provedeného bez ohlášení stavebnímu úřadu [§ 106 odst. 1 písm. e) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona], a nikoliv z důvodu samotného provedení daného reklamního zařízení bez ohlášení [§ 106 odst. 1 písm. b) téhož zákona], je v této souvislosti nerozhodné, kdy a kým bylo reklamní zařízení na prodejnu žalobce umístěno.

7 A 151/2000

I. Uvedení majitele ochranné známky, o jejíž výmaz navrhovatel žádá, je sice povinnou náležitostí návrhu, avšak zjištění, že majitelem je někdo jiný, nebrání projednání návrhu, neboť okruh účastníků řízení je stanoven v § 38 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách. II. Jestliže je v průběhu řízení o výmaz ochranné známky zapsán do rejstříku jiný majitel, lze v řízení pokračovat s tímto novým majitelem jako s procesním nástupcem. Řízení o výmaz ochranné známky je řízením směřujícím k vydání rozhodnutí ad rem III. Skutečnost, že v průběhu řízení o výmaz ochranné známky byl do rejstříku zapsán převod této známky na jiného majitele, nevylučuje zkoumání zápisné způsobilosti a následný výmaz této ochranné známky. IV. Označení „KABELOVNA“ je označením popisným, vyloučeným ze zápisu ochranné známky podle § 4 písm. a) zákona č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách. Popisnost jako důvod výluky se nemusí vztahovat pouze ke konkrétnímu výrobku.

30Ca 302/2002

Pojem "pozemek nevhodné velikosti" užitý v § 12 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona, je neurčitý právní pojem, který je povinen orgán státní správy lesů vyložit a zabývat se tím, zda jsou v konkrétním případě splněny podmínky uvedené v citovaném ustanovení.

8 As 26/2005

Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné povahy a nelze v nich předjímat rozhodnutí o věci samé. Proto nelze při rozhodování podle § 73 odst. 2 a § 107 s. ř. s. vždy učinit jednoznačný (konečný) závěr, že správní rozhodnutí má za následek újmu pro žalobce či stěžovatele. Postačuje předpoklad žalobcem (stěžovatelem) tvrzené nenahraditelné újmy.

5 Afs 143/2004

I. Povinnost platit úroky za dobu posečkání s úhradou celního dluhu podle § 275 odst. 3 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, vyplývá z dlužníkem poskytnutého a celními orgány přijatého globálního zajištění celního dluhu. II. Proti platebnímu výměru na úrok za posečkání s placením celního dluhu podle § 275 odst. 3 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, může dlužník účinně namítat jeho nezákonnost spočívající v tom, že částka mu předepsaná již překročila jeho závazek vyplývající z jím poskytnutého a celními orgány přijatého globálního zajištění celního dluhu. Uplatnil-li dlužník takovou námitku ve správním řízení i v žalobě, bylo povinností soudu z jím uplatněného důvodu rozhodnutí žalovaného přezkoumat.

1 Afs 111/2004

I. Přikázáním pohledávky na peněžní prostředky daňového dlužníka na účtu vedeném u banky [§ 73 odst. 6 písm. a) a odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] nelze postihnout pohledávku z účtu, jehož majitelem je manžel daňového dlužníka, i kdyby na účtu byly uloženy peníze daňového dlužníka. II. Povinnost peněžního ústavu nevyplácet peněžní prostředky z účtu povinného, odepsat vymáhanou částku z účtu a vyplatit ji správci daně (§ 304 odst. 1 a § 307 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 73 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) není povinností nepeněžité povahy ve smyslu § 37 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků; za její nesplnění není proto možné uložit pokutu podle uvedeného ustanovení.

2 Afs 92/2005

I. I v případech, kdy se posuzují skutkové okolnosti, k nimž došlo před vstupem České republiky do Evropské unie, a rozhodným právem je právo tehdy účinné, je nutno ustanovení českého právního předpisu, přijatého nepochybně za účelem sbližování českého práva s právem Evropských společenství a majícího svůj předobraz v právní normě obsažené v právu Evropských společenství, vykládat konformně s touto normou. Odchýlit se od takovéhoto výkladu je však zpravidla nezbytné v případech, kdy pro to existují zřejmé racionální důvody dané kupříkladu tím, že v ustanovení českého právního předpisu byla úmyslně zvolena odlišná textace nebo že ten, kdo právní předpis vydal, v něm jiným nepochybným způsobem projevil vůli odlišnou od vůle projevené v normě práva Evropských společenství. II. U zprostředkovatelských služeb poskytnutých zprostředkovatelem s místem podnikání v tuzemsku zájemci se sídlem v tuzemsku a spočívajících ve zprostředkování uzavření smlouvy o dílo mezi zájemcem jako zhotovitelem a třetí osobou – objednatelem se sídlem v zahraničí, jejímž předmětem je rekonstrukce agregátu tavení skla, tedy komplexního technologického zařízení, jehož podstatné prvky jsou pevně spojeny s nemovitostí, v níž jsou umístěny, je místem plnění (§ 2b odst. 3 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty) místo, kde jsou tyto služby skutečně poskytovány, a nikoli místo, kde se nemovitost nachází.

10 Ca 5/2004

Leasingová smlouva je jednou z forem poskytnutí spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Její součástí tak musí být údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr [§ 4 odst. 2 písm. a) citovaného zákona].

9 Ao 37/2021

I. Po novele soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb. je soud při přezkumu opatření obecné povahy, s výjimkami plynoucími z právní úpravy, vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Pro soud naopak není závazný tzv. algoritmus přezkumu, jak byl poprvé vymezen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS. II. Obecně platí, že jen závažná a zjevná vada vyvolává nicotnost správního aktu (§ 76 odst. 2 s. ř. s.). Jinak tomu může být u zvláštních skutkových podstat nicotnosti vymezených zákonem nebo judikaturou. III. Otázka, zda správní orgán mohl v opatření obecné povahy stanovit určitou konkrétní podobu omezení práv dotčených osob, je zpravidla otázkou zákonnosti opatření obecné povahy, při jejímž zkoumání je soud podle § 101d odst. 1 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody návrhu, nikoliv otázkou nicotnosti ve smyslu § 76 odst. 2 téhož zákona. IV. Pravidlo vázanosti rozsahem a důvody návrhu podle § 101d odst. 1 s. ř. s. nebrání správnímu soudu posoudit otázku, která nebyla sama o sobě navrhovatelem označena jako důvod návrhu, je-li její zodpovězení nezbytné pro přezkum napadeného opatření v mezích řádně uplatněných návrhových bodů.

1 Ao 1/2005

I. Opatření obecné povahy je správním aktem s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů. Je-li určitý akt pouze formálně označen jako opatření obecné povahy, avšak z materiálního hlediska nesplňuje jeho pojmové znaky (konkrétnost předmětu, obecnost adresátů), Nejvyšší správní soud jej k námitce navrhovatele zruší (§ 101d odst. 2 s. ř. s.). II. Opatření obecné povahy nemůže nahrazovat podzákonnou normotvorbu ani nad rámec zákona stanovovat nové povinnosti; slouží toliko ke konkretizaci již existujících povinností, vyplývajících ze zákona, a nikoliv k ukládání nových povinností, které zákon neobsahuje. III. Algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy (§ 101d odst. 1 a 2 s. ř. s.) spočívá v pěti krocích; za prvé, v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires IV. Ustanovení § 34 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, zmocňuje Český telekomunikační úřad pouze ke stanovení technických a organizačních podmínek realizace přenositelnosti telefonních čísel, a nikoliv ke stanovení právních následků přenesení čísla v podobě zániku závazkového právního vztahu mezi účastníkem a opouštěným operátorem.

Konf 95/2004

Spor o zaplacení částky z titulu náhrady škody, způsobené neoprávněným užíváním telefonního přístroje třetí osobou v objektu nemovitosti fyzické osoby, se kterou měl žalobce uzavřenou smlouvu o poskytování služeb veřejné radiotelefonní sítě, je sporem o náhradu škody podle § 420 a násl. občanského zákoníku. Rozhodnutí o tomto sporu je v pravomoci soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.).

4 As 50/2004

Odmítnutí návrhu proto, že byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], lze vyhradit pouze případům nedostatku procesní legitimace a jen zcela zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již z návrhu samotného. Pokud tomu tak není, musí soud návrh věcně projednat; vyjde-li v této fázi nedostatek aktivní legitimace najevo, rozhodne o věci rozsudkem. Neučiní-li tak, postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zatěžuje řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) a § 109 odst. 3 věta za středníkem s. ř. s.].

3 As 30/2005

Při posuzování včasnosti správní žaloby podané u správního soudu poté, kdy soud v občanském soudním řízení pravomocně zastavil řízení ve smyslu § 104b odst. 1 o. s. ř., je nezbytné kromě zjištění, zda byla žaloba ke správnímu soudu podána ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí obecného soudu (§ 72 odst. 3 s. ř. s.), zkoumat i skutečnost, zda již při podání žaloby k obecnému soudu nebyla zmeškána lhůta pro podání správní žaloby stanovená soudním řádem správním, případně zvláštním zákonem. Podání žaloby u obecného soudu až po uplynutí této lhůty způsobuje opožděnost i posléze podané správní žaloby, byť by byla podána v měsíční lhůtě od pravomocného zastavení občanského soudního řízení [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

5 Afs 206/2004

I. Celní dluh při dovozu zboží podléhajícího clu [§ 2 písm. i) zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona] vznikne vždy při každém dovozu a vždy při přijetí každého podaného celního prohlášení (§ 238 odst. 2 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona). II. V případě globálního zajištění celního dluhu podle § 256 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné nebo několika operací, jde o zajištění každého celního dluhu v době trvání záruky až do výše částky uvedené v záruce. III. Zákonnému pojmu "celní dluh z jedné nebo několika operací" (§ 256 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona) nutno rozumět tak, že dovážené zboží může být projednáno a propuštěno do příslušného režimu na základě jedné celní deklarace jednou či několikrát. V každém případě se jedná o situaci, kdy totéž zboží je na základě téže celní deklarace propuštěno postupně do několika režimů; jedna operace celního deklaranta např. přichází v úvahu tehdy, jestliže dovážené zboží je propuštěno do režimu volného oběhu; několik operací např. tehdy, je-li zboží nejprve propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu a teprve poté je propuštěno do režimu volného oběhu.

10 Ca 67/2005

Naplnit skutkovou podstatu § 43 odst. 2 písm. j) zákona č. 539/1992 Sb., puncovního zákona, lze pouze tehdy, jestliže povinná osoba nepředloží k provedení puncovní kontroly ve lhůtě stanovené inspektorem podle § 41 odst. 2 písm. d) tohoto zákona, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 157/2006 Sb., "zboží" [definované v § 3 odst. 1 písm. a) téhož zákona], u kterého vzniklo podezření, že nebylo předloženo puncovní kontrole.

6 Ads 50/2004

Rozhodnutí ve věci mimořádných výhod pro osoby těžce zdravotně postižené (§ 86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení), vydané podle § 34 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, je vyloučeno z přezkumu soudem ve správním soudnictví v důsledku výslovné výluky upravené § 56c písm. a) tohoto zákona, ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. f) soudního řádu správního.

6 As 26/2003

Rozhoduje-li krajský soud po zrušení svého rozhodnutí Ústavním soudem znovu v téže věci v takovém složení senátu, které je sice odlišné od složení senátu při původním rozhodnutí, ale jež odpovídá rozvrhu práce účinnému v době nového rozhodování, pak není naplněn důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (nesprávné obsazení soudu).

2 Afs 216/2004

Jestliže krajský soud v rozsudku napadeném kasační stížností respektoval závazný právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem a tento názor spočíval ve výkladu, který byl nálezem Ústavního soudu označen za neústavní, nelze odmítnout věcné projednání kasační stížnosti s poukazem na § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.

2 As 44/2004

V řízení o správním deliktu může orgán rozhodující o odvolání změnit rozhodnutí správního orgánu I. stupně (§ 59 odst. 2 správního řádu), je-li i v odvolacím řízení zachována totožnost skutku. Není-li však skutek řádně vymezen, takže není zřejmé, pro jaké protiprávní jednání byl účastník postižen, nemůže orgán rozhodující o odvolání napravit takovou vadu změnou rozhodnutí.

2 As 33/2004

V rozhodnutí, jímž se policistovi ukládá povinnost nahradit škodu, se správní orgán musí vypořádat s otázkou, zda a z jakého titulu přichází v úvahu odpovědnost policisty za škodu. Je třeba rozlišovat mezi odpovědností za hodnoty svěřené k vyúčtování na základě dohody o hmotné odpovědnosti (§ 77 a § 78 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky) a odpovědností za ztrátu součásti výstroje, výzbroje, nástrojů a jiných předmětů, které byly policistovi svěřeny na písemné potvrzení (§ 79 téhož zákona).

11 Ca 9/2005

Z § 141 písm. b) vyhlášky č. 135/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona, vyplývalo, že záruční doklad s omezenou platností lze mimo režim tranzitu použít též pro operace se zbožím, jež nepodléhá spotřební dani.

2 As 18/2004

V odůvodnění správního rozhodnutí nemusí být vždy obsažen podrobný obsah provedeného důkazu; rozhodné jsou konkrétní okolnosti případu (např. do jaké míry je to zapotřebí se zřetelem na rozpory v jednotlivých důkazech, na námitky účastníka řízení apod.). Správní orgán však musí v odůvodnění bezpodmínečně uvést, z kterých důkazů vycházel (§ 47 odst. 3 správního řádu).

5 Afs 223/2004

I. Jestliže správce daně stanovil na základě daňové kontroly základ daně a daň podle pomůcek, pak učinil kvalifikovaný odhad daňové povinnosti, a to na základě skutečnosti, že daňovou povinnost nelze stanovit dokazováním. Není přitom rozhodné, zda daňovou povinnost ověřoval správce daně namátkově, anebo vyčerpávajícím dokladovým způsobem. Dospěl-li správce daně následně k závěru, že daň byla pomocí pomůcek stanovena ve zjevně nesprávné výši, nemůže již výši základu daně a vyměřenou daň měnit tak, že v důsledku nových skutečností "přičte" k této dani další částku, navíc v řízení, jehož předmět řádně nevymezil. II. Správce daně není oprávněn opakovat daňovou kontrolu kdykoli; nepostačí, vymezí-li její obsah odlišně od kontroly předchozí a poukáže-li na nové najevo vyšlé skutečnosti, a to ani při dodržení lhůt podle § 47 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Při opakování daňové kontroly musí totiž respektovat také ostatní zákonná ustanovení, která limitují možnost změny již vyměřené daně.

5 As 38/2004

I. Ustanovení § 62 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, upravuje oprávnění pracovníka správního orgánu vstupovat na cizí pozemek. O takovém vstupu přitom musí být vlastník pozemku vyrozuměn: jak plyne přímo z citovaného ustanovení, vstup pracovníka správního orgánu na pozemek je vázán na povinnost prokázat se služebním průkazem. II. Ohledání dle § 38 správního řádu umožňuje správnímu orgánu, aby si mohl na základě vlastního pozorování a přímého srovnání zjištěných skutečností s výsledky dosavadního šetření učinit potřebné závěry pro své rozhodnutí. O ohledání jako o každém jiném důkazu musí být sepsán protokol (§ 22 správního řádu), v němž musí být provedený předmět ohledání popsán, popř. pořízen jeho náčrt nebo fotodokumentace. Účastníci řízení pak musí být k ohledání přizváni a mají právo klást otázky přítomným svědkům, popř. znalcům.

Na 225/2005

I. Podání, jež je podle svého obsahu zjevně odvoláním, a není tak žádným z opravných prostředků upravených soudním řádem správním, Nejvyšší správní soud odmítne pro neodstranitelný nedostatek jedné z podmínek řízení [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. II. Kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1, části věty za středníkem, zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je přípustná.

6 Ads 64/2005

Právo na ustanovení zástupce (§ 35 odst. 7 s. ř. s.) není právem na ustanovení konkrétní osoby, kterou navrhovatel v návrhu označuje.

3 Ads 6/2005

Usnesení, jímž byla vyslovena účast žalobce na soudní rehabilitaci per analogiam

3 Azs 219/2005

Z ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s. a contrario

7 As 43/2005

I. Usnesení o tom, že určitá osoba není osobou zúčastněnou na řízení, není rozhodnutím, které upravuje pouze vedení řízení, neboť jeho právní účinky mají pro takovou osobu závažný význam zejména v oblasti ochrany jejích práv v řízení; kasační stížnost proti takovému usnesení je proto přípustná. II. Státní občanství vyjadřuje právní vztah mezi občanem a státem a obsahem tohoto vztahu jsou práva a povinnosti toliko těchto subjektů. Možnost, že by rozhodnutím ve věci státního občanství byla jiná osoba přímo dotčena na svých právech a povinnostech, je tedy vyloučena.

Konf 93/2004

Kladný kompetenční spor ve smyslu § 1 odst. 2 věty prvé zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, vzniká zpravidla tehdy, pokud jedna ze stran sporu má za to, že jí náleží pravomoc rozhodnout o věci samé, o které již rozhodla pravomocně druhá strana tohoto sporu.

2 Afs 144/2004

I. Zahájení i provádění daňové kontroly (§ 16 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) může být podle okolností nezákonným zásahem, proti kterému je možno podat žalobu podle § 82 a násl. soudního řádu správního. II. Taková žaloba je přípustná pouze poté, kdy žalobce bezvýsledně vyčerpal právní prostředek stanovený podle zákona k jeho ochraně (§ 85 s. ř. s.). Tímto právním prostředkem jsou námitky podle § 16 odst. 4 písm. d) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. III. Lhůta pro podání takové žaloby (§ 84 s. ř. s.) počíná běžet od okamžiku, kdy se daňový subjekt dozvěděl o vyřízení námitek (§ 16 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), popřípadě od okamžiku marného uplynutí lhůty pro vyřízení námitek. IV. Nestanoví-li daňový řád lhůtu pro vyřízení námitek, užije se o délce této lhůty per analogiam

5 Afs 30/2004

Ustanovení § 34 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, obsahuje řadu povinností, které jsou uloženy tzv. třetím osobám; mimo jiné povinnost uloženou v odstavci čtvrtém osobám, které mají listiny a jiné věci, jež mohou být důkazním prostředkem při správě daní, aby je na výzvu správce daně vydaly nebo zapůjčily k ohledání. Tím není popřena povinnost součinnosti při místním šetření podle § 15 odst. 5 téhož zákona, podle něhož jsou i třetí osoby povinny poskytnout pracovníku správce daně všechny přiměřené prostředky a pomoc potřebnou k účinnému provedení místního šetření, zejména mu podat potřebná vysvětlení. Při místním šetření má tedy třetí osoba povinnost součinnosti podle § 15 odst. 5 citovaného zákona, aniž by tím byla dotčena povinnost poskytnout součinnost podle § 34 téhož zákona.

10 Ca 174/2005

Formální označení podání jako žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, není způsobilé vyvolat právní účinky, které tento zákon spojuje toliko s podáním o určitém, dle zákona relevantním, obsahu. Žadatel se může domáhat poskytnutí pouze těch informací, jež se vztahují k působnosti povinného subjektu; do působnosti Ministerstva spravedlnosti přitom nepatří poskytovat obecně výklad právních norem či zaujímat odborná teoretická stanoviska k jejich aplikaci.

5 Afs 25/2004

Ustanovení § 12c odst. 1 zákona ČNR č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, předpokládá, že budou splněny čtyři kumulativně stanovené podmínky pro nárok na vrácení daně; není-li splněna byť jediná z nich, vrátit spotřební daň nelze.