Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele S. M., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, č.j. 27 Cdo 4186/2018-242, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, č.j. 27 Cdo 4190/2018-244, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 18. 1. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno ručně psané a obtížně čitelné podání stěžovatele, kterým se domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Nejvyššího soudu a ustanovení advokáta.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. Neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a jeho podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem.
Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již v minulosti obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. především neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tyto nedostatky byl stěžovatel upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidovaná pod sp. zn. I. ÚS 1029/07, I. ÚS 2147/07, III. ÚS 991/08, III. ÚS 2543/14, III. ÚS 2579/14, I. ÚS 2793/14, III. ÚS 1298/16, IV. ÚS 1324/16 nebo III. ÚS 2788/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz). V řízení o ústavních stížnostech však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
Stěžovatel přitom postup, kterým ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem už mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Za dané situace lze považovat za neúčelné, aby byl opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Obdobný postup (odmítnutí ústavní stížnosti pro vady návrhu bez vyzývání stěžovatele k jejich odstranění) byl ostatně zvolen například již ve věcech stěžovatele vedených pod sp. zn. II. ÚS 3710/16, I. ÚS 4008/16, I. ÚS 4224/16, IV. ÚS 610/17, IV. ÚS 738/17, III. ÚS 1630/17, III. ÚS 1712/17, II. ÚS 37/18, IV. ÚS 2579/18, III. ÚS 3828/18, IV. ÚS 4016/18 nebo III. ÚS 57/19 (a také v mnohá dalších).
Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti přistoupil k přiměřené aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2019
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu