Ústavní soud

III. ÚS 2596/08

III. ÚS 2755/09

II. ÚS 3022/09

I. ÚS 2726/09

I. ÚS 3034/09

I. ÚS 2149/09

IV. ÚS 1668/09

I. ÚS 2909/08

IV. ÚS 3017/09

I. ÚS 3020/09

I. ÚS 1616/09

II. ÚS 3036/09

I. ÚS 1954/09

V řízení před obecným soudem musí být dána účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu o navržených důkazech rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo rozhodnuto, zakládají ve svém důsledku nepřezkoumatelnost rozhodnutí a rozpor s požadavky spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 2514/09

IV. ÚS 2663/09

II. ÚS 2915/09

IV. ÚS 2907/09

II. ÚS 2297/09

III. ÚS 2921/09

III. ÚS 2851/09

Pl. ÚS 17/09

Zákonodárcem stanovená lhůta pro možnost realizace práva na soudní přezkum dle čl. 36 odst. 2 Listiny musí odpovídat požadavku zákazu ústavně neakceptovatelné nerovnosti různých skupin subjektů, zákazu svévole zákonodárce při stanovení dané lhůty a požadavku její přiměřenosti. Nepřiměřeně krátká lhůta dle § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, však dvěma posledně uvedeným požadavkům nevyhovovala, činila realizaci práva dle čl. 36 odst. 2 Listiny iluzorní a byla tak v rozporu nejen s čl. 36 odst. 2 Listiny, ale také čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, garantujícího právo na účinný prostředek nápravy.

IV. ÚS 2174/09

III. ÚS 2544/09

III. ÚS 2697/09

I. ÚS 3000/09

Pl. ÚS 4/07

Zákonodárce má prostor k úvaze, zda v oblasti sociálních práv zakotví preferenční zacházení. Musí přitom dbát, aby zvýhodňující přístup byl založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl) a aby mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) existoval vztah přiměřenosti. Z daného hlediska není bod 2 čl. XXIX, části dvacáté deváté, zákona č. 237/2004 Sb. neodůvodněným projevem libovůle a není dán rozpor se zákazem diskriminace dle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny; naopak jde o legitimní snahu o důvodný preferenční přístup.

II. ÚS 2903/09

IV. ÚS 2676/09

IV. ÚS 14/09

III. ÚS 1125/07

II. ÚS 2496/09

IV. ÚS 2972/09

IV. ÚS 1331/08

I. ÚS 2698/09

I. ÚS 2918/09

I. ÚS 2667/09

II. ÚS 2986/09

IV. ÚS 2300/09

I. ÚS 2290/09

IV. ÚS 2566/09

II. ÚS 2917/09

III. ÚS 1999/08

II. ÚS 2876/09

III. ÚS 1203/09

II. ÚS 2484/09

IV. ÚS 517/09

III. ÚS 2941/09

III. ÚS 1581/09

III. ÚS 2461/09

III. ÚS 2393/09