22 Azs 177/2026

Plný text

22 Azs 177/2026-55
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: T. H. P., zastoupený Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2026, čj. OAM649/BA-BA01-HA15-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 8. 2026, čj. 33 Az 25/2026-21, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026.

[2] Krajský soud v Plzni žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.

[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) proti rozsudku krajského soudu podal blanketní kasační stížnost, jejíž součástí byl jednak návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů a jednak návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[4] Usnesením z 8. 10. 2026, čj. 22 Azs 177/2026-40, Nejvyšší správní soud stěžovateli ustanovil zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti Mgr. E. K., advokátku se sídlem [adresa] Brno. Současně stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá v záhlaví označený rozsudek krajského soudu.

[5] Podáním z 9. 10. 2026, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne, stěžovatel, prostřednictvím ustanovené zástupkyně, doplnil kasační stížnost. Zároveň uvedl, že setrvává na svém návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[6] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku předně argumentuje tím, že dle něj má mít jeho kasační stížnost odkladný účinek ze zákona. Uvedl, že podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, žalovaný o ní rozhodl a krajský soud žalobu zamítl ještě před 12. 6. 2026. Domáhá se proto, aby na jeho kasační stížnost byl aplikován zákon o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026, podle jehož § 32 odst. 5 mělo podání kasační stížnosti odkladný účinek, mělo-li jej předtím podání žaloby. Podání jeho kasační stížnosti tak má odkladný účinek přímo ze zákona. Poukázal též na přechodné ustanovení čl. II bodu 5 zákona č. 314/2025 Sb., jež za rozhodný okamžik pro určení použitelného práva na soudní přezkum stanoví den vydání rozhodnutí ministerstva. To však dle stěžovatele neodpovídá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze 14. 5. 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále „procedurální nařízení“), jež za rozhodný okamžik pro svou použitelnost stanoví den podání žádosti. Uvedené přechodné ustanovení, krom toho že jej považuje za matoucí, se týká pouze podání žaloby, o kasační stížnosti nic neříká. Dle stěžovatele by bylo nespravedlivé, pokud by se na řízení o jeho kasační stížnosti v nyní projednávané věci měla vztahovat právní úprava účinná od 12. 6. 2026.

[7] K samotným důvodům návrhu na odkladný účinek uvedl, že v případě vykonatelnosti napadeného rozsudku by mohl být nucen opustit území České republiky a vrátit se do Vietnamu. A to ještě před tím, než Nejvyšší správní soud přezkoumá zákonnost napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného. Pokud by byl navrácen do země původu a tam následně vystaven represím, šlo by o újmu, kterou by již žádné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nemohlo napravit. Nepřiznání odkladného účinku by tak fakticky zbavilo soudní přezkum praktického významu a účinnosti. Pro stěžovatele by tak znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká může jeho přiznáním vzniknout jiným osobám či veřejnému zájmu. Přiznáním odkladného účinku naopak bude jen zachován stávající status quo a umožní Nejvyššímu správnímu soudu rozhodnout dříve, než nastanou nevratné následky, jež by mohly vést k porušení zásady non-refoulment.

[8] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že zákon č. 314/2025 Sb. neobsahuje přechodné ustanovení, podle něhož by se na kasační stížnosti podané po 12. 6. 2026 použila předchozí právní úprava. Rozhodným okamžikem je proto podání kasační stížnosti. V nynější věci byla podána až v září 2026, a řízení se tudíž řídí § 33m zákona o azylu ve znění účinném od 12. 6. 2026. K tomu odkázal na několik nedávných usnesení, v nichž Nejvyšší správní soud dospěl ke shodnému závěru.

[9] Dále navrhl zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť pro to nejsou splněny podmínky. Obecný odkaz stěžovatele na možnost vycestování, zásadu

non-refoulement a zachování stávajícího právního stavu sám o sobě nepředstavuje naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku. Návrh neobsahuje žádné konkrétní tvrzení o tom, že by byla realizace vycestování stěžovatele bezprostředně připravována, ani doklad o stanoveném termínu vycestování.

Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek ze zákona

[10] Otázkou, zda se v posuzovaném případě aplikuje právní úprava účinná do 11. 6. 2026, tj. odkladný účinek přímo ze zákona, jak argumentuje stěžovatel, nebo právní úprava účinná od 12. 6. 2026, podle níž lze odkladný účinek přiznat „toliko“ rozhodnutím Nejvyššího správního soudu na návrh stěžovatele, se Nejvyšší správní soud již opakovaně zabýval. Dospěl přitom k následujícím závěrům.

[11] Ustanovení § 32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, opravdu spojovalo odkladný účinek se samotným podáním kasační stížnosti v návaznosti na řízení o neudělení azylu. K 12. 6. 2026 však nabyl účinnosti zákon č. 314/2025 Sb. S účinností tohoto zákona podle § 33m odst. 1 zákona o azylu nově platí, že podání kasační stížnosti má odkladný účinek, jde-li o rozhodnutí o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany, nebo neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany. V ostatních řízeních ve věcech mezinárodní ochrany je zapotřebí podle § 33m odst. 2 odkladný účinek přiznat. Novela neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by určovalo, že se na procesní postup v řízení o kasační stížnosti použije úprava platná přede dnem nabytí účinnosti novely (usnesení NSS z 30. 7. 2026, čj. 8 Azs 92/2026-28, body 7 a 8, a na něj navazující z 30. 9. 2026, čj. 10 Azs 165/2026-47, bod 7, shodně též usnesení NSS z 20. 8. 2026, čj. 2 Azs 149/2026-39, body 4 a 5, z 25. 8. 2026, čj. 21 Azs 111/2026-33, z 3. 9. 2026, čj. 9 Azs 117/2026-51, bod 6, a další). Takovým přechodným ustanovením není ani čl. II bodu 5 zákona č. 314/2025 Sb., jež se týká výhradně podání žaloby a způsobu jejího projednání, nikoli kasační stížnosti jako mimořádného opravného prostředku.

[12] Kasační stížnost stěžovatele byla podána až 10. 9. 2026 předáním k poštovní přepravě. Řízení o kasační stížnosti tak bylo zahájeno až po dni nabytí účinnosti nové právní úpravy, proto se řídí úpravou účinnou až v době zahájení. To potvrzuje i předchozí judikatura, která dovodila, že o retroaktivitu se jedná pouze v případě, pokud se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy použijí procesní pravidla podle právní úpravy, která nabyla účinnosti teprve v době vedení řízení (rozsudek rozšířeného senátu z 21. 4. 2026, čj. 1 Afs 226/2023-50, č. 4751/2026 Sb. NSS, body 51 a 54). V nyní projednávané věci se tak o retroaktivitu nejedná, proto se uplatní v citovaném rozsudku uvedené závěry, že se v nově zahájených řízeních bude postupovat podle právní úpravy platné a účinné v době jejich zahájení (tj. podle § 33m zákona o azylu ve znění účinném od 12. 6. 2026).

[13] Podle Nejvyššího správního soudu tento postup není ani v rozporu s čl. 79 odst. 3 věty první a druhé procedurálního nařízení, podle nichž se toto nařízení použije na řízení o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k žádostem podaným od 12. června 2026. Žádosti o mezinárodní ochranu podané před tímto dnem se řídí směrnicí 2013/32/EU [pozn. NSS: směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU z 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále „procedurální směrnice“)]. Je tomu tak proto, že ustoupení od odkladného účinku kasační stížnosti ze zákona, k němuž došlo zákonem č. 314/2025 Sb., a jež dopadá na řízení, na něž časově (ratione tempore) nedopadá procedurální nařízení (dle jeho čl. 79 odst. 3), nemůže být z logiky věci s tímto časově dosud neaplikovatelným nařízením v rozporu.

[14] Unijní úpravou, jež dopadá na řízení o žádostech o udělení mezinárodní ochrany podaných před 12. 6. 2026, je procedurální směrnice (výše citovaná věta druhá čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení). Tak tomu je i v nyní projednávané věci. Požadavek, aby žadatelům o udělení mezinárodní ochrany bylo umožněno setrvat na území i po dobu soudního řízení o přezkumu rozhodnutí žalovaného byl upraven v čl. 46 odst. 5 až 8 procedurální směrnice. Ochrana (právo na účinný opravný prostředek) přiznaná článkem 46 procedurální směrnice žadateli o udělení mezinárodní ochrany proti rozhodnutí, kterým se zamítá jeho žádost a ukládá se mu povinnost navrácení, se však omezuje pouze na existenci jediného soudního prostředku právní nápravy (rozsudek Soudního dvora z 26. 9. 2018, Staatssecretaris van Veiligheid en justitie (Odkladný účinek odvolání),

C-180/17, ECLI:EU:C:2018:775, bod 33). Ve vztahu k požadavku na odkladný účinek Soudní dvůr výslovně dospěl k závěru, že čl. 46 procedurální směrnice „musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která ačkoli stanoví odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým se potvrzuje rozhodnutí, jímž se zamítá žádost o mezinárodní ochranu a ukládá se povinnost navrácení, nespojuje s tímto opravným prostředkem automatický odkladný účinek, i když se dotčená osoba dovolává skutečnosti, že hrozí vážné porušení zásady nenavracení“. Tento závazný výklad následně převzal i Nejvyšší správní soud (rozsudek z 12. 1. 2024, čj. 5 Azs 11/2023-39, bod 24, či obdobně rozsudek čj. 10 Azs 165/2026-47, bod 14).

[15] Jak uvedeno výše, na řízení o kasační stížnosti stěžovatele se sice užije zákon o azylu ve znění účinném od 12. 6. 2026, nikoli však procedurální nařízení, nýbrž předchozí procedurální směrnice. Ta členským státům neukládala povinnost automatického odkladného účinku spojeného s podáním opravného prostředku proti rozsudkům soudu prvního stupně. Aplikováno na české podmínky tak procedurální směrnice nevyžadovala automatický odkladný účinek podané kasační stížnosti proti zamítavému rozsudku krajského (městského soudu). Pokud tedy podle § 32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění účinném od 18. 12. 2015 do 11. 6. 2026, mělo podání kasační stížnosti odkladný účinek, mělo-li jej předtím podání žaloby, šlo o čistě vnitrostátní benefit. Proto skutečnost, že od něj český zákonodárce od 12. 6. 2026 upustil, nemůže být v rozporu s procedurální směrnicí.

Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele

[16] Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost obecně odkladný účinek. Odkladný účinek není ve vztahu ke kasační stížnosti v nyní projednávané věci dán ani na základě zvláštní právní úpravy (zákona o azylu).

[17] Podle § 33 m odst. 1 zákona o azylu ve znění účinném od 12. 6. 2026 (dále „zákon o azylu“) podání kasační stížnosti má odkladný účinek, jde-li o rozhodnutí o

a) odnětí azylu nebo doplňkové ochrany, nebo

b) neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany.

[18] Podle odst. 2 nemá-li podání kasační stížnosti odkladný účinek, může být kasační stížnosti odkladný účinek přiznán rozhodnutím Nejvyššího správního soudu.

[19] Podle § 33n uvedeného zákona návrh na přiznání odkladného účinku a návrh na nařízení předběžného opatření lze podat pouze spolu s kasační stížností.

[20] V nyní projednávané věci nemá podání kasační stížnosti odkladný účinek ze zákona, protože napadeným správním rozhodnutím nebylo rozhodnuto o odnětí ani o neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany ve smyslu § 33m odst. 1 zákona o azylu. Stěžovatel však spolu s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud tedy může na návrh stěžovatele odkladný účinek přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s.

[21] Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[22] Kromě formální podmínky, jíž je vznesení příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat závažnou újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS z 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 24, a usnesení NSS z 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20, bod 10). Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy tíží stěžovatele (usnesení NSS z 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015-50, bod 5). Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaný a podepřený konkrétními důkazy (usnesení NSS z 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74, bod 9), přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení NSS z 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/201720, bod 10).

[23] Po zvážení důvodů přednesených stěžovatelem dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou v nyní projednávané věci naplněny.

[24] Stěžovatel spatřuje svoji nepoměrně větší újmu v tom, že v případě vykonatelnosti napadeného rozsudku by mohl být nucen opustit území České republiky a vrátit se do Vietnamu, kde by mohl být vystaven represím. To by dle něj představovalo nenapravitelnou újmu a fakticky zbavilo soudní přezkum praktického významu a účinnosti.

[25] Stěžovatel se tak omezil pouze na obecné vymezení bez bližší konkretizace. Neosvědčil tak, že právě ve vztahu k jeho situaci existují konkrétní okolnosti, pro které by pro něj mohl výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku znamenat závažnou újmu (usnesení NSS z 28. 5. 2026, čj. 22 Azs 79/2026-43, bod 19). Nutnost opustit území v důsledku vykonatelnosti napadeného rozsudku pak sám stěžovatel staví jako toliko hypotetickou možnost („by mohl být nucen opustit území České republiky“), nikoli tedy jako právě v jeho konkrétním případě reálně hrozící újmu (bod [22] výše).

[26] S ohledem na neprokázání dostatečně závažné újmy v důsledku výkonu či jiných právních následků napadeného rozsudku krajského soudu se Nejvyšší správní soud již nezabýval poměřováním stěžovatelem rovněž toliko obecně tvrzené újmy se zájmy třetích osob a veřejným zájmem. Jelikož v dané věci nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele zamítl (výrok III tohoto usnesení).

[27] Současně však Nejvyšší správní soud dodává a zdůrazňuje, že z rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení NSS ze 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/200576).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 15. října 2026

Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu