Ústavní soud

III. ÚS 2590/09

I. ÚS 1576/09

III. ÚS 2071/09

III. ÚS 2338/09

IV. ÚS 956/09

Samotná kompetence odvolacího soudu spočívající v možnosti „odejmutí věci“ senátu (samosoudci) z důvodu, že „v řízení došlo k závažným vadám“ podle § 221 odst. 2 o. s. ř. není v rozporu s ústavně garantovaným právem na zákonného soudce, neboť sleduje ochranu jiného ústavně zaručeného práva (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny) a činí tak prostředky přiměřenými (nezbytnými). Současně však toto ustanovení klade značné nároky na aplikující orgán, který musí k jeho užití přistupovat zodpovědně a interpretovat jej restriktivně a v přímé návaznosti na čl. 4 odst. 4 Listiny. Porušení ústavního práva na zákonného soudce přitom nemusí představovat jen nedostatek skutečně kvalifikovaných důvodů pro odejmutí věci konkrétnímu soudci, ale rovněž nedostatek odůvodnění takového rozhodnutí.

III. ÚS 704/09

Ústavně konformní interpretace § 89 exekučního řádu, ve znění novely zákona č. 347/2007 Sb. účinné od 1. ledna 2008, vyžaduje, aby obecné soudy, pokud bylo exekuční řízení zahájeno před datem účinnosti uvedené novely, postupovaly při rozhodování o náhradě nákladů exekuce podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007; opačný postup soudů představuje porušení práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 1928/09

I. ÚS 1730/09

IV. ÚS 2305/09

III. ÚS 1400/09

Pokud soud ustanoví účastníku řízení jako opatrovníka dle § 29 odst. 3 o. s. ř. vyšší soudní úřednici, která účinně nehájí jeho zájmy a nevykonává řádně funkci opatrovníka, porušuje právo účastníka na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 2225/09

IV. ÚS 2625/09

III. ÚS 1652/09

III. ÚS 2307/09

II. ÚS 2350/09

II. ÚS 2577/09

IV. ÚS 2191/09

II. ÚS 2512/08

II. ÚS 1583/09

II. ÚS 1509/09

IV. ÚS 2159/09

II. ÚS 2036/09

II. ÚS 1972/09

II. ÚS 2199/09

IV. ÚS 2374/09

II. ÚS 2647/09

II. ÚS 2465/09

II. ÚS 2196/09

I. ÚS 1142/09

I. ÚS 709/09

Pokud soudy aplikují ustálenou judikaturu týkající se nemožnosti obcházet restituční předpisy pomocí předpisů obecných, soulad s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje, aby tuto judikaturu neaplikovaly striktně formalisticky bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétní projednávané věci.

II. ÚS 1948/09

IV. ÚS 1433/09

IV. ÚS 210/09

II. ÚS 2050/09

II. ÚS 2260/09

I. ÚS 2373/09

II. ÚS 1378/09

II. ÚS 2740/08

Výklad, dle kterého by v případě zastavení exekučního řízení pro nedostatek majetku povinného (přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce i při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), byl povinen hradit náklady exekuce oprávněný, je v rozporu s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 2413/09

II. ÚS 1320/08

Kautely spravedlivého procesu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžadují, aby obecné soudy náležitě odůvodnily i výrok o náhradě škody v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 trestního řádu. Nebyly-li splněny zákonné předpoklady, a přesto byl stěžovatel odsouzen k náhradě škody v adhezním řízení, bylo porušeno jeho ústavou garantované právo na spravedlivý proces.

I. ÚS 3225/07

IV. ÚS 1122/09

Soud, jakožto orgán vykonávající státní moc, může činit jen to, k čemu je v zákoně zmocněn. Proto musí postupovat způsobem definovaným zákonem a v mezích zákona a nemůže zvolit v řízení postup, který příslušný procesní předpis nezná. Soud prvního stupně nemůže posuzovat, zda jde o přípustné dovolání či nikoli; tuto pravomoc svěřuje občanský soudní řád výlučně dovolacímu soudu. Postup, kdy soud prvního stupně odmítne podané dovolání postoupit Nejvyššímu soudu, je neakceptovatelný, neboť stěžovateli odnímá možnosti obrany, čímž se ocitá v rozporu s právem na spravedlivý proces a právem na zákonného soudce.

IV. ÚS 681/09

Je v rozporu se zákazem odepření spravedlnosti, pokud by dovolací soud (za situace, že závazný právní názor odvolacího soudu přímo ovlivnil úvahy a výrok soudu nalézacího a v navazujícím řízení odvolací soud rozhodnutí soudu první stupně ještě změnil) zásah odvolacího soudu paušálně a mechanicky rozdělil na několik částí, jež pak nedosáhnou hranice stanovené v § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., a dovolání jako nepřípustné bez meritorního přezkoumání odmítl.

I. ÚS 2400/09

I. ÚS 2064/09

II. ÚS 2979/08

Restituční předpisy je třeba vykládat k oprávněným osobám co nejvstřícněji, v duchu snahy o zmírnění majetkových křivd. Jiný (formalistický) přístup může vést k dalším křivdám. Je proto porušením zákazu libovůle (čl. 2 odst. 2 Listiny) a práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny), nevypořádají-li se obecné soudy s relevantními skutečnostmi vedoucími k závěru, že ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku je předpisem obecným k zákonu č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Oprávněné osoby tak v obecné rovině mají případně nárok na úrok z prodlení při odmítnutí poskytnutí finanční náhrady dle zákona č. 87/1991 Sb. a v souvisejícím soudním řízení nemá stát ani v tomto smyslu žádné privilegované postavení.

II. ÚS 2308/09

II. ÚS 2574/09

IV. ÚS 2595/09

I. ÚS 2664/09