Zásada kontradiktornosti řízení se uplatňuje ve všech typech řízení, i když to není výslovně upraveno v zákoně. To platí i pro řízení o stížnosti proti usnesení o zajištění věci dle § 79a trestního řádu. Pokud obecné soudy neumožní stěžovateli seznámit se a případně reagovat na podání policie a státního zástupce k jeho stížnosti a neexistují pro to specifické důvody, porušují jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Usnesení2025-11-12

IV. ÚS 3125/25

Usnesení2025-11-12

III. ÚS 2726/25

IV. ÚS 2792/25

II. ÚS 3075/25

III. ÚS 2803/25

II. ÚS 3115/25

IV. ÚS 2534/25

IV. ÚS 2219/25

III. ÚS 2412/25

II. ÚS 3157/25

II. ÚS 3137/25

II. ÚS 3136/25

III. ÚS 2842/25

II. ÚS 3132/25

III. ÚS 2395/25

III. ÚS 2668/25

Pokud soud klade nepřiměřené požadavky na formální stránku právního jednání a odnímá mu tím právní důsledky, které jednající zamýšlel, porušuje tím autonomii vůle, jež je chráněna ústavní zásadou, že každý může činit vše, co není zákonem zakázáno. Porušením autonomie vůle soud poruší právo účastníka řízení na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy. Nejvyšší soud může shledat dovolání nepřípustné z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na posouzení právní otázky předestřené v dovolání. Takový závěr však musí náležitě odůvodnit, aby bylo možné rozlišit, v čem spočívá rozdíl mezi právní otázkou, kterou řešil odvolací soud, a právní otázkou předloženou v dovolání. Jiný postup je porušením práva dovolatele na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. ÚS 3021/25

IV. ÚS 2100/23

III. ÚS 2787/25

III. ÚS 2836/25

II. ÚS 3180/25

IV. ÚS 2844/25