Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

8 As 7/2026

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 30. 7. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: MIKEŠ PetrECLI:CZ:NSS:2026:8.As.7.2026.57
Další údaje
Předmět řízení: Pozemní komunikace

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 30. 7. 2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Pavla Molka a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: P. P., zast. Mgr. Lenkou Čihákovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem [adresa] Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2025, č. j. JMK 90749/2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2025, č. j. 31 A 67/2025-32,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

[1] Nejvyšší správní soud se v této věci zabýval otázkou, zda pokutový blok může být způsobilým podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, pokud na něm není uveden podpis zasahujícího policisty.

I. Vymezení věci

[2] Žalobce podal dne 10. 4. 2024 námitky proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů podle § 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Městský úřad Vyškov námitky rozhodnutím ze dne 5. 8. 2024 zamítl a provedený záznam potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

[3] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud nesouhlasil se žalobcem, že příkazový blok č. 005 2743 ze dne 21. 3. 2024 trpí vadami, pro něž je nezpůsobilým podkladem pro provedení záznamů bodů v registru řidičů. S odkazem na předchozí judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že v námitkovém řízení lze zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda byl záznam v registru řidičů proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení dle přílohy k zákonu o silničním provozu. Doplnil, že žalobce „[m]ěl-li jakékoliv pochybnosti o skutečnostech uvedených v příkazovém bloku, nic mu nebránilo využít svého práva na zahájení správního řízení, kde mohl uplatňovat námitky týkající se samotného přestupku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2025, č. j. 21 As 55/2025-65).“.

[4] Krajský soud se následně zabýval chybějícím podpisem na příkazovém bloku, k čemuž uvedl, že „chybějící otisk úředního razítka či podpis úřední osoby zpravidla nepředstavují podstatné vady, pokud nezpůsobují pochybnost o pravé podstatě a druhu písemnosti.“. Přestože krajský soud zmínil, že v rámci skutkových okolností nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud dříve neřešil případ zcela chybějícího podpisu oprávněné úřední osoby, použil na projednávanou věc závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, a ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 As 278/2015-32, a potvrdil tak zákonnost postupu správních orgánů.

[5] Krajský soud se zabýval také žalobní námitkou, že v rozhodnutí městského úřadu bylo chybně uvedeno, že příkazový blok podpis oprávněné úřední osoby obsahuje, ačkoliv tomu tak nebylo. Krajský soud dovodil, že tato nesprávnost nemá vliv na zákonnost rozhodnutí, protože výrok přezkoumávaného rozhodnutí by byl totožný i v případě, kdyby k této chybě nedošlo. Krajský soud k tomu doplnil, že se jednalo o chybu ojedinělou, která byla zhojena rozhodnutím odvolacího správního orgánu.

II. Obsah kasační stížnosti a dalších vyjádření

[6] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.

[7] Stěžovatel tvrdí, že v rozhodování o námitkách byly nesprávně posouzeny právní otázky zákonnosti bloků, zejména bloku č. S 005 2743 ze dne 21. 3. 2024, na němž chyběl podpis oprávněného policisty a bylo na něm uvedeno pouze jeho identifikační číslo. Současně má za to, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, protože nebyl dostatečně odůvodněn, nepůsobí přesvědčivě a vzbuzuje pochybnosti o správnosti závěrů soudu.

[8] Stěžovatel dále namítá, že předešlá judikatura Nejvyššího správního soudu na projednávanou věc nedopadá. Poukazuje na to, že v rozsudcích ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 As 278/2015-32, a ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, se Nejvyšší správní soud vyjadřoval k problematice podpisu či služebního čísla pouze v kontextu jejich formálních nedostatků (např. obtížné čitelnosti), nikoli tehdy, kdy zcela chyběl podpis oprávněné úřední osoby. Stěžovatel zdůraznil, že podpis úřední osoby je uveden mezi obligatorními náležitostmi rozhodnutí podle § 69 odst. 1 věty druhé správního řádu i mezi zákonnými náležitostmi příkazového bloku podle § 92 odst. 4 písm. j) zákona o odpovědnosti za přestupky. Podpis plní funkci autentifikační, identifikační, kontrolní a garanční a jeho absence vede k pochybám, zda je listina vůbec řádným aktem veřejné moci.

[9] Záznam bodů je svou povahou sankčním nástrojem, a proto musí být přezkum existence způsobilého podkladu veden tak, aby nebyla oslabena garance zákonnosti a předvídatelnosti sankčního zásahu.

[10] Žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou a odkazuje plně na odůvodnění správních orgánů.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[11] Kasační stížnost je nedůvodná.

[12] Přestože stěžovatel v kasační stížnosti formálně napadá nesprávné právní posouzení zákonnosti všech příkazových bloků (jakožto podkladů ve správním a soudním řízení) ve svém celku, jádro jeho argumentace směřuje výlučně k příkazovému bloku č. S 005 2743. Ve vztahu k ostatním příkazovým blokům stěžovatel neuvádí žádnou konkrétní argumentaci. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že kasační stížnost musí podle § 106 odst. 1 s. ř. s. obsahovat konkrétní skutková a právní tvrzení, z nichž je zřejmé, z jakých důvodů stěžovatel považuje rozhodnutí krajského soudu za nezákonné. Pouhé obecné tvrzení o nesprávném posouzení, které není podepřeno žádnou konkrétní polemikou se závěry krajského soudu, nesplňuje požadavky na řádně uplatněný kasační bod. Podle ustálené judikatury platí, že kvalita a preciznost ve formulaci kasačních bodů předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu, přičemž soud není povinen ani oprávněn za stěžovatele spekulovat či domýšlet argumenty, neboť by tím přestal být nestranným rozhodčím sporu a porušil by zásadu rovnosti účastníků řízení (srov. např. rozsudky rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, nebo ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58). Jelikož ve vztahu k ostatním příkazovým blokům podání stěžovatele postrádá znaky projednatelné kasační námitky, Nejvyšší správní soud se těmito dalšími bloky nezabýval a v souladu s dispoziční zásadou omezil svůj přezkum pouze na konkrétně odůvodněné námitky směřující proti příkazovému bloku č. S 005 2743.

[13] Podle § 92 odst. 4 písm. j zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) se v příkazovém bloku uvede v případě příkazového bloku v listinné podobě vlastnoruční podpis oprávněné úřední osoby a v případě příkazového bloku v elektronické podobě kvalifikovaný elektronický podpis oprávněné úřední osoby nebo kvalifikovaná elektronická pečeť správního orgánu. Také podle § 69 odst. 1 správního řádu písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

[14] Kasační soud předesílá, že příkaz je specifickou zjednodušenou formou písemného vyhotovení rozhodnutí o přestupku. Podle § 150 odst. 5 správního řádu jej lze na místě použít, uzná-li účastník řízení při své přítomnosti důvody vydání příkazu, považuje-li se stav věci za prokázaný a uloží-li se povinnost k peněžitému plnění do výše 10 000 Kč nebo povinnost k nepeněžitému plnění, kterou účastník může uskutečnit ihned na místě. Podepsáním prohlášení se příkaz stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, jak je upraveno v § 92 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky, podle něhož příkaz na místě se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím vlastnoručním podpisem příkazového bloku v listinné podobě nebo digitalizovaným podpisem příkazového bloku v elektronické podobě obviněným nebo osobou jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, což ostatně obecně vyplývá i z § 150 odst. 5 správního řádu.

[15] Záznam bodů do registru je poté zákonným důsledkem pravomocného rozhodnutí o přestupku. Jakmile je sankce za jednání vymezené v příloze k zákonu o silničním provozu pravomocně uložena, příslušný počet bodů se do registru zaznamená přímo ze zákona. Ustanovení § 123f zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, však přesto upravuje institut námitek, tedy speciální možnost obrany proti chybnému záznamu bodů. Jak již správně uvedl krajský soud, v řízení o námitkách lze zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí), zda byl záznam v registru řidičů proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení dle přílohy k zákonu o silničním provozu. Správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci se v tomto řízení zásadně nepřezkoumává; na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, dokud nejsou příslušným orgánem zrušeny (rozsudky NSS ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44, a ze dne 1. 12. 2022, č. j. 10 As 261/2021-34).

[16] Nejvyšší správní soud v této souvislosti upozorňuje stěžovatele, že jeho argumentace v kasační stížnosti se částečně míjí s podstatou věci, neboť se primárně zaměřuje na otázku zákonnosti (respektive formální bezvadnosti) příkazového bloku. Jak však bylo vyloženo výše, otázka samotné zákonnosti podkladového rozhodnutí není pro posouzení podmínek pro zápis bodů podstatná a v námitkovém řízení se nepřezkoumává. Aby měla tvrzená vada vliv na provedený záznam bodů, musela by dosahovat takové intenzity, že by příkazový blok činila zjevně nezpůsobilým podkladem pro záznam, tedy například by příkazový blok vyvolával zásadní pochybnosti o tom, zda se vůbec jedná o pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci (zejména z důvodu jeho nicotnosti), neobsahoval by jednoznačnou specifikaci přestupku, zavdával by důvodné pochybnosti o tom, za jaké jednání byla sankce uložena nebo by bylo zřejmé, že nebyl samotným přestupcem podepsán (rozsudky NSS ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, a ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 As 278/2015-32). Tyto vady však NSS v posuzované věci neshledal, neboť stěžovatel nenamítal chybějící vlastní podpis, ale chybějící podpis policisty jako jednu z formálních náležitostí příkazového bloku.

[17] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s námitkou stěžovatele, že dřívější judikatura na projednávanou věc nedopadá. Krajský soud správně poukázal na ustálenou judikaturu, podle níž chybějící otisk úředního razítka či podpis úřední osoby zpravidla nepředstavují podstatné vady, pokud nevyvolávají pochybnost o pravé podstatě a druhu písemnosti (rozsudky NSS ze dne 21. 4. 2004, č. j. 2 Azs 5/2004-48, ze dne 20. 1. 2011, č. j. 8 As 47/2010-81, či ze dne 26. 10. 2016, č. j. 278/2015-32, body 30 až 32).

[18] První dva citované rozsudky spojují vady spočívající v chybějícím podpisu s nicotností rozhodnutí pouze tehdy, pokud by rozhodnutí bylo vydáno zcela bez vědomí oprávněné osoby a ve svém důsledku by se vůbec nejednalo o projev vůle správního orgánu. To lze v případě příkazního řízení na místě zpravidla vyloučit. V něm totiž oprávněná úřední osoba (zde policista) činí projev vůle bezprostředně při projednání přestupku za přítomnosti obviněného. Přestupce tak přímo na místě vnímá a bezpečně ví, že daná úřední osoba jménem správního orgánu tento projev vůle činí, a přestupce pak vlastnoručním podpisem bloku stvrzuje svůj souhlas s projednáním přestupku v příkazním řízení i správností údajů.

[19] Ustanovení § 92 odst. 5 zákona o odpovědnosti za přestupky navíc stanoví, že tiskopisy příkazových bloků v listinné podobě vydává Ministerstvo financí a že správní orgány odebírají tiskopisy příkazových bloků v listinné podobě od příslušného celního úřadu. Každý správní orgán tedy nakládá se svými jednoznačně přidělenými příkazovými bloky, které následně distribuuje mezi jednotlivé policisty (případně jiné oprávněné úřední osoby). I tím se výrazně snižuje pravděpodobnost, že by nešlo o projev vůle správního orgánu. Příkaz na místě totiž nemůže být vydán libovolným způsobem, ale pouze prostřednictvím příkazového bloku na originálním tiskopise vydaném Ministerstvem financí.

[20] I pokud tedy v posuzované věci na sporném příkazovém bloku chybí vlastnoruční podpis policisty, nevznikají v dané situaci pochybnosti o tom, že se jedná o skutečný a autentický projev vůle oprávněné úřední osoby. I kdyby krajský soud ve svém rozsudku došel k závěru, že chybějící podpis oprávněné úřední osoby představuje nesplnění formální zákonné náležitosti, tato vada nedosahuje intenzity nicotnosti rozhodnutí a nepředstavuje překážku pro to, aby byl takový příkazový blok způsobilým podkladem pro provedení záznamu bodů v registru řidičů.

[21] Nad rámec výše uvedeného závěru Nejvyšší správní soud podotýká, že účelem podpisu policisty na pokutovém bloku je především jednoznačná identifikace úřední osoby, která projev vůle jménem správního orgánu učinila, a současně autentizace tohoto projevu vůle. Judikatura již dříve dovodila, že příkazní řízení na místě je řízením zjednodušeným, ve kterém do značné míry splývá řízení s jeho výsledkem, tedy uložením pokuty, a že pokud jde o podpis, je při absenci jeho zákonné definice nutné spokojit se s minimálními nároky na jeho podobu. Může se jednat i o individualizované vypsání jména nebo znaku osoby, a to souvislým i nesouvislým tahem ruky.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20). V projednávané věci je v kolonce určené pro zasahujícího policistu jednoznačně a čitelně uvedeno jeho služební číslo. Ve světle zmíněných minimálních požadavků, které dovodila předchozí rozhodovací praxe, lze tedy navíc uvažovat o tom, že uvedení služebního čísla v tomto specifickém případě materiálně mohlo plnit nejen funkci identifikační, ale do určité míry fakticky i funkci autentizační. Služební číslo je totiž zjevně vypsáno vlastní rukou a zároveň dostatečně individualizuje oprávněnou úřední osobu

IV. Závěr a náklady řízení

[22] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.

[23] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti náleželo, soud toto právo nepřiznal, neboť mu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. července 2026

Petr Mikeš
předseda senátu

Usnesení ze dne 3. 2. 2026

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Molka a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: P. P., zast. Mgr. Lenkou Čihákovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem [adresa] Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2025, č. j. JMK 90749/2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2025, č. j. 31 A 67/2025-32,

takto:

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce podal dne 10. 4. 2024 námitky proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů podle § 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“). Městský úřad Vyškov námitky rozhodnutím ze dne 5. 8. 2024 zamítl a provedený záznam potvrdil. Proti tomuto záznamu podal žalobce odvolání, které žalovaný shora uvedeným rozhodnutím potvrdil.

[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[3] Stěžovatel jemu hrozící újmu spatřuje v tom, že napadený rozsudek potvrzuje zákonnost postupu, na jehož základě byl proveden záznam v registru řidičů, který (v souhrnu) vedl k dosažení 12 bodů. V důsledku toho mu již nastávají nevratné následky. V první řadě jde o pozbytí řidičského oprávnění. Stěžovatel je podnikatelem a věnuje se drobnějším stavebním pracím. Doprava za klienty je zásadní podmínkou jeho výdělku. Musí být flexibilní a poskytovat tzv. pohotovost, což je u některých klientů i 24 hodin denně. S sebou si vozí stavební materiál, což souvisí se zašpiněním vozidla. V důsledku toho pro něj není udržitelné řešit situaci zaplacením řidiče, a to kvůli finanční náročnosti a nemožnosti nají dostatečně flexibilní osobu. Dokonce uvažuje o skončení podnikání, což by vedlo k jasným finančním ztrátám.

[4] Vedle pracovních komplikací mu rozhodnutí zasahuje i do rodinného života. Kvůli nedobrému zdravotnímu a psychickému stavu své matky, která je umístěna v pečovatelském domě, ji musí často navštěvovat, což je bez vozidla velmi složité.

[5] Stěžovatel má za to, že přiznání odkladného účinku nezasáhne do práv třetích osob ani neohrozí veřejný zájem na bezpečnosti silničního provozu. Ten bude dostatečně chráněn i bez okamžitého výkonu napadeného rozhodnutí, neboť podstata sporu je právní a odkladný účinek nadto časově omezený.

[6] Žalovaný navrhl, aby kasační stížnosti nebyl odkladný účinek přiznán. Je podle něj pochopitelné, že pozbytí řidičského oprávnění může mít zásadní vliv na podnikání stěžovatele, avšak ten neuvádí nic, co by svědčilo o tom, že by řidičské oprávnění nezbytně potřeboval a nemohl svou situaci řešit jinak. Ani z ničeho nevyplývá, že by jeho rodinní příslušníci byli životně závislí na jeho návštěvách, anebo že by je nemohl řešit pomocí veřejné dopravy.

[7] Stěžovatel měl dostatek možností a prostoru předejít negativním následkům, či se vůbec vyvarovat toho, aby dosáhl 12 bodů. Nešlo o následek ojedinělého pochybení a zákon mu nabízí dostatek prostředků, jak jej zvrátit, například skrze podrobení se školení bezpečné jízdy. Nadto je podstatné, že žalobou napadené rozhodnutí nabylo právní moci 24. 6. 2025 a stěžovatel tedy více než před půl rokem pozbyl řidičské oprávnění. Stěžovatel ani nepodal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Je proto nedůvěryhodné, když až po půl roce tvrdí, že pro něj výkon rozhodnutí představuje zásadní újmu.

[8] V neposlední řadě žalovaný poukázal na to, že před Městský soudem v Brně probíhá trestní věc, ve které stěžovatel vystupuje v pozici obžalovaného a která souvisí s rozhodnutím o námitkách, na jehož základě stěžovatel pozbyl řidičské oprávnění. Bližší podrobnosti nezná, avšak má za to, že se jedná o důležitou okolnost z hlediska ochrany veřejného zájmu.

II. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[9] Kasační stížnost nemá odkladný účinek (§ 107 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Kromě formální podmínky, jíž je podání příslušného návrhu, je pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS).

[10] K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti odkladný účinek přiznat, musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Na podporu svých tvrzení pak stěžovatel musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně stěžovatel (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012 čj. 1 As 27/2012-32, nebo ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností je vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní (usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20).

[11] Stěžovatel tvrdí, že by pro něj nemožnost řídit motorové vozidlo představovala silnou komplikaci při výkonu jeho podnikání, a tedy i zajišťování vlastní obživy. K doložení tohoto tvrzení předložil výpis z obchodního rejstříku za společnost Petr Pollák s.r.o., v níž je jediným společníkem a jednatelem, a kopie dokladů za platby za pohonné hmoty za červen 2025. Nijak však již nedokládá své tvrzení, že by podnikatelská činnost jeho společnosti spočívala v drobných stavebních pracích, ani to, že by jeho klienty měly být například obchodní domy s potravinami, které po něm často vyžadují tzv. pohotovost 24 hodin denně. Soud naopak nahlédnutím do veřejně přístupné Sbírky listin obchodního rejstříku zjistil, že ta obsahuje pouze zakladatelské právní jednání založené dne 27. 3. 2019. Stěžovatelova společnost však od té doby nezveřejnila žádnou účetní závěrku, jak jí ukládá § 21a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Z obchodního rejstříku tedy naopak vyplývá, že stěžovatelova společnost žádnou podnikatelskou činnost fakticky nevykonává. Dále ničím nedokládá ani to, že svou situaci dočasně řešil zaplacením řidiče což pro něj však bylo finančně neudržitelné. Samotné předložení odkladů za pohonné hmoty nelze považovat za dostačující, neboť ty dokládají pouze to, že stěžovatel shromáždil v červnu 2025 účtenky z čerpacích stanic. Není však jasné, zda pohonné hmoty byly použity pro výkon podnikatelské činnosti jeho společnosti a jakým způsobem.

[12] Stěžovatelem tvrzenou újmu spočívající v negativním vlivu na jeho podnikatelskou činnost proto nelze považovat za dostatečně prokázanou, ale naopak pouze za hypotetickou ve smyslu shora citované judikatury.

[13] Dále stěžovatel tvrdí, že mu hrozí újma spočívající v zásahu do jeho rodinného života. Zdravotní stav jeho matky totiž vyžaduje, aby ji velmi často navštěvoval, což se bez vozidla ukázalo jako velmi složité. Ani toto tvrzení však ničím nedokládá (například lékařskými zprávami matky či potvrzením/smlouvou o jejím umístění v pečovatelském domě). Zároveň ani není zřejmé, že by návštěvy matky nebylo možné zajistit prostřednictvím hromadné dopravy. Tím se jeho situace odlišuje od případů, ve kterých byl odkladný účinek kasační stížnosti v návaznosti na obdobnou argumentaci přiznán, protože žadatelé o přiznání odkladného účinku řádně dokládali i újmu hrozící jejich rodinnému životu kvůli nutnosti zajištění péče o blízké osoby (usnesení NSS ze dne 17. 1. 2025, č. j. 2 As 1/2025-24, ze dne 25. 7. 2024, č. j. 10 As 109/2024-50, či ze dne 14. 7. 2022, č. j. 3 As 157/2022-26).

[14] V této souvislosti lze navíc odkázat na dřívější rozhodovací praxi NSS, jejíž závěry lze aplikovat i na hrozbu pozbytí řidičského oprávnění stěžovatelem: „při posuzování žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§ 73 odst. 2 s. ř. s.) týkající se sankce za přestupek spočívající v zákazu řízení motorových vozidel je nutné poměřovat újmu stěžovatele s újmou, která by mohla vzniknout ostatním účastníkům silničního provozu. Nejvyšší správní soud k přiznání odkladného účinku v takových případech přistupuje pouze výjimečně, zpravidla je-li na řízení motorového vozidla existenčně závislý stěžovatel nebo jemu blízká osoba.“ (usnesení NSS ze dne 10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013-80). Za takový výjimečný případ dosavadní judikatura považovala například situaci, kdy stěžovatel řádně doložil, že potřeboval vozidlo využívat při hledání zaměstnání a pro dopravu těžce nemocné osoby (usnesení NSS ze dne 15. 1. 2013, č. j. 1 As 183/2012-33), nebo situaci, kdy byl stěžovatel zaměstnán jako řidič a hrozila mu bezprostředně ztráta zaměstnání (usnesení NSS ze dne 21. 3. 2018, č. j. 4 As 50/2018-37, či ze dne 21. 2. 2013, č. j. 4 As 8/2013-19). Avšak s ohledem na to, že i tvrzení stěžovatele ohledně zdravotního stavu jeho matky zůstávají pouze v rovině hypotetické, nelze dospět k závěru, že by na něm byla existenčně závislá ve smyslu citované judikatury.

[15] Ačkoliv obecně také není relevantní, zda byl odkladný účinek přiznán již v řízení před krajským soudem, pro posouzení důvodnosti návrhu na přiznání odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti to s ohledem na tvrzené důvody relevantní být může. Z tvrzení stěžovatele totiž na jednu stranu vyplývá, že jeho potřeba používat vozidlo je akutní a dlouhodobá. V řízení před krajským soudem však o odkladný účinek nepožádal. Motorové vozidlo proto na základě rozhodnutí správních orgánů nemohl řídit, avšak byl schopen se bez toho obejít a soudu tak není zřejmé, v čem se jeho situace změnila (s přihlédnutím k tomu, že jeho argumentace ohledně nutnosti využití řidiče není nijak konkrétní a zůstala v rovině tvrzení).

[16] Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že stěžovatel v řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku neunesl břemeno důkazní a nedoložil existenci skutečností odůvodňujících přiznání odkladného účinku, čímž nesplnil druhou ze zákonných podmínek pro jeho přiznání. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval poměřováním tvrzené újmy stěžovatele k možným újmám jiných osob a ani otázkou dotčení důležitého veřejného zájmu přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti a návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.

[17] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí rozhodnutí o podané kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

[18] Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Povinnost zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, analogicky usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS, body 21 a násl.]. Poplatek je v takovém případě splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§ 7 odst. 1 citovaného zákona). Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

[19] Soudní poplatek lze zaplatit v hotovosti na podkladně Nejvyššího správního soudu v úředních hodinách, bezhotovostně převodem na účet soudu číslo 3703–46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno, závazný variabilní symbol pro identifikaci platby: 1080400726, anebo naskenováním přiloženého QR kódu.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 3. února 2026

Petr Mikeš
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací