Ústavní soud

IV. ÚS 3009/24

IV. ÚS 3115/24

II. ÚS 997/23

Ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dává exekučním soudům možnost aplikovat v rámci výkonu rozhodnutí určitý hodnotový korektiv v situacích, kdy takový výkon nelze vzhledem k okolnostem případu vnímat jako spravedlivý. Poskytnutí ochrany účastníku řízení prostřednictvím tohoto ustanovení má svůj účel. Pokud by od něho obecné soudy při hodnocení otázky bezdůvodného obohacení odhlížely, míjely by se s důvodem poskytnutí této ochrany.

IV. ÚS 2572/24

IV. ÚS 3098/24

IV. ÚS 2728/24

IV. ÚS 3155/24

IV. ÚS 3218/24

IV. ÚS 3168/24

II. ÚS 2340/24

IV. ÚS 3089/24

III. ÚS 2259/24

IV. ÚS 1316/24

I. ÚS 2493/24

III. ÚS 2726/24

III. ÚS 3177/24

IV. ÚS 2850/24

IV. ÚS 2996/24

IV. ÚS 2403/24

I. ÚS 281/24

IV. ÚS 2446/24

Pl. ÚS 41/23

Ústavní soud se při posuzování legislativních přílepků řídí následujícími hledisky: Přílepek je takový pozměňovací návrh, který (1) nemá úzký vztah ani (1a) k účelu, ani (1b) k obsahu původního návrhu zákona, a současně (2) v Poslanecké sněmovně nebylo dosaženo širokého konsenzu na jeho přijetí. U takového přílepku je třeba posoudit intenzitu, v níž zasahuje ústavní pravidla a principy. Ústavní soud dále posuzuje, zda nad porušenými ústavními pravidly a principy nepřevažují jiné, protichůdné ústavní hodnoty, pro které je namístě úpravu nerušit. Tato kritéria přitom nejsou algoritmem, jenž by pořadí kroků stanovil závazně. Je-li zřejmé, že na potřebnosti přílepku panoval široký konsenzus nebo převažuje zájem na ochraně právní jistoty, není namístě se mechanicky držet popsaného pořadí kroků. Ústavní soud nepřistoupil ke zrušení celého zákona přesto, že jeho část je výsledkem neústavního přílepku, což plyne ze zásad zdrženlivosti a sebeomezení Ústavního soudu. Přílepek sám o sobě nekontaminuje legislativní proces zbývajících částí zákona.

IV. ÚS 1587/24

I. ÚS 1307/24

II. ÚS 373/23

II. ÚS 3199/24

I. ÚS 3047/24

I. ÚS 2361/24

II. ÚS 2801/24

II. ÚS 2716/23

III. ÚS 2978/24

I. ÚS 2915/24

III. ÚS 621/24

I. ÚS 384/24

I. ÚS 2849/24

I. ÚS 2968/24

II. ÚS 3106/24

IV. ÚS 3207/24

I. ÚS 3100/24

I. ÚS 2653/24

Při rozhodování o nároku na bezplatnou obhajobu soud musí vycházet primárně z aktuální majetkové situace a výdělkových možností obviněného. Pokud nárok na bezplatnou obhajobu nepřizná pouze na základě možnosti dosáhnout příjmů v blíže neurčené budoucnosti a odhlédne od aktuální situace, postupuje v rozporu s čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 3216/24

III. ÚS 3190/24

IV. ÚS 2757/24

II. ÚS 3406/22

Při aplikaci restitučních zákonů nemohou obecné soudy postupovat příliš restriktivně a formalisticky, ale naopak velmi citlivě vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Ve vztahu k oprávněným osobám musí restituční zákony interpretovat co nejvstřícněji. Soud není vázán doslovným zněním zákonného ustanovení bezvýhradně, ale smí a musí se od něj odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, nebo některý z principů, jenž má základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku.

II. ÚS 2081/24

III. ÚS 3131/24

III. ÚS 3157/24

I. ÚS 3327/23

III. ÚS 2813/24

I. ÚS 3167/24