Ústavní soud

II. ÚS 445/25

II. ÚS 2295/24

IV. ÚS 266/25

I. ÚS 2663/24

IV. ÚS 577/25

IV. ÚS 3404/24

IV. ÚS 3058/24

IV. ÚS 378/25

II. ÚS 595/25

II. ÚS 1432/24

III. ÚS 567/25

IV. ÚS 2218/24

II. ÚS 211/25

II. ÚS 254/25

II. ÚS 690/24

IV. ÚS 3444/24

IV. ÚS 3138/24

IV. ÚS 3045/24

II. ÚS 645/25

I. ÚS 53/25

II. ÚS 212/25

Pokud soudy upravují styk rodiče s dítětem nízkého věku nejprve v užším rozsahu jako tzv. navykací režim, který je ze své podstaty dočasný, musí současně upravit i následný rozsah běžného styku i zvláštní prázdninový režim. Pro letní prázdniny by opatrovnické soudy měly upravovat styk odlišně od běžného roku, ledaže pro opak existují silné důvody; těmi může být i vyloženě nízký věk dítěte. Obdobně to platí ohledně dalších prázdnin. Zároveň soudy nesmí pro futuro pomíjet možnost upravit rozsah péče doposud nerezidentního rodiče i formou střídavé péče, a to zprvu alespoň asymetrické. Soudy i o styku rozhodují podle stavu ke dni rozhodnutí, rozhodují však o úpravě pro dobu budoucí, proto musí mít vizi vývoje dítěte určitého věku a přihlížet k ní. Nedodržení zásad může vést k zásahu do práva rodiče na péči a výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

I. ÚS 2891/24

Ustanovení § 469 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních je ústavně konformně potřeba vykládat tak, že kolizním opatrovníkem nelze jmenovat příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí ani v těch případech, kdy sice nepodal výslovně návrh na zahájení řízení, ale fakticky řízení inicioval přípisem, který obsahově splňuje náležitosti návrhu a zjevně směřuje k zahájení takového řízení. Odmítne-li obecný soud odvolání nezletilého proti rozhodnutí, kterým mu byla nařízena ústavní výchova, jako podané osobou zjevně neoprávněnou, aniž by zvažoval, zda je projednání odvolání v nejlepším zájmu nezletilého, postupuje v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 429/25

II. ÚS 695/25

Pl. ÚS 21/21

Pokouší-li se zákonodárce novou interpretativní normou regulovat právní skutečnosti, které se kompletně udály v minulosti, s odůvodněním, že stará právní úprava byla nejasná, dopouští se v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy nepřípustné pravé retroaktivity.

IV. ÚS 492/25

II. ÚS 218/25

IV. ÚS 99/25

I. ÚS 32/25

IV. ÚS 3354/24

II. ÚS 3014/22

Pokud soud v odvolacím řízení nenařídí jednání, v němž podstatným způsobem sníží výši znalečného z důvodů neuplatněných v odvolání, nebo neumožní znalci vyjádřit se k důvodům jeho rozhodnutí, dojde k porušení práva znalce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva vyjádřit se k věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

IV. ÚS 1402/24

IV. ÚS 237/25

II. ÚS 331/25

IV. ÚS 256/25

II. ÚS 559/25

II. ÚS 2238/24

III. ÚS 539/25

IV. ÚS 3191/24

I. ÚS 1987/24

II. ÚS 1629/24

Pokud obecný soud rozhodne o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu dle poměru částečného úspěchu účastníků ve věci, aniž by se ústavně konformně vypořádal s nutností aplikace § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, tedy možností přiznat plnou náhradu nákladů řízení dle dalších okolností výsledku sporu, poruší tím právo žalobce na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 2083/23

Pokud poškozenému vznikla újma trestným činem spáchaným více obžalovanými, musí soudy při rozhodování o adhezním nároku aplikovat pravidlo solidární odpovědnosti podle předpisů soukromého práva.

III. ÚS 1669/24

Pokud nalézací soud zastaví trestní stíhání obžalovaného z důvodu nepřiměřené délky trestního řízení a označí ho vinným, ačkoliv nebyl pravomocně odsouzen, odejme mu v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod možnost využít proti takovému rozhodnutí opravné prostředky a poruší zásadu presumpce neviny obžalovaného zakotvenou v čl. 40 odst. 2 Listiny.

I. ÚS 726/25

III. ÚS 687/25

IV. ÚS 707/25

III. ÚS 2344/24

I. ÚS 3408/24

I. ÚS 1927/24

Při posuzování, zda určitý projev naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy dle § 357 trestního zákoníku, musejí orgány činné v trestním řízení vzít v úvahu veškeré znaky tohoto trestného činu včetně nutnosti bezprostředního vážného znepokojení i povahu projevu. V případě politického projevu musejí zohlednit, že se blíží názorovému soudu a jeho pravdivost nelze prokázat. Při posouzení, zda byl projev poplašný ve smyslu trestného činu, je nutné zohlednit i to, že v diskuzích o politických tématech se běžně přehání či zveličuje.

III. ÚS 3104/24