Ústavní soud

II. ÚS 1012/25

I. ÚS 446/25

III. ÚS 2879/24

II. ÚS 855/25

III. ÚS 96/25

III. ÚS 861/25

III. ÚS 651/25

III. ÚS 238/25

II. ÚS 2615/24

I. ÚS 1073/25

III. ÚS 833/25

III. ÚS 872/25

III. ÚS 744/25

III. ÚS 139/25

III. ÚS 843/25

III. ÚS 434/25

III. ÚS 2015/24

IV. ÚS 3126/24

II. ÚS 3158/23

IV. ÚS 2492/24

V řízení o výživném pro nezletilé dítě se uplatňuje vyšetřovací zásada. Soud musí zohlednit skutečné i potenciální příjmy povinného, včetně těch, které mu plynou z účasti v obchodních společnostech. Tvrzení, že zisk mezi společníky není přerozdělován, nezbavuje soud povinnosti důsledně zkoumat ekonomickou situaci obchodních společností, v nichž má povinný majetkovou účast.

IV. ÚS 3151/24

IV. ÚS 2289/24

II. ÚS 1554/24

IV. ÚS 2793/24

IV. ÚS 721/25

IV. ÚS 709/24

Pl. ÚS 33/24

Základní parametry poplatků za obecní systém odpadového hospodářství a za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci nelze kombinovat, neboť obec může zavést pro poplatkové období pouze jeden z poplatků. Pokud obec obecně závaznou vyhláškou upraví úlevu na poplatku za obecní systém odpadového hospodářství způsobem, který tuto koncepci narušuje, jedná v rozporu s čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 938/25

Pokud obecný soud zamítne stížnost podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako podanou neoprávněnou osobou, přestože z jejího obsahu dostatečně zřejmě vyplývá, že jde o podání samotného obviněného a že osoba, která stížnost podepsala, byla zmocněna pouze k podpisu, porušuje tím právo obviněného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 1023/25

IV. ÚS 862/24

III. ÚS 1109/25

II. ÚS 930/25

II. ÚS 859/25

IV. ÚS 3496/24

III. ÚS 881/25

II. ÚS 660/25

II. ÚS 958/25

I. ÚS 2703/24

I. ÚS 799/25

IV. ÚS 725/25

I. ÚS 3302/24

IV. ÚS 1077/25

III. ÚS 807/25

III. ÚS 82/25

II. ÚS 2933/24

I. ÚS 3501/24

I. ÚS 854/25

I. ÚS 3090/24

IV. ÚS 953/25

II. ÚS 879/24

Církevní právnická osoba může oprávněně očekávat, že orgány veřejné moci náležitě zhodnotí, zda předmětné nemovitosti, jež byly nebo jsou předmětem uplatněného restitučního nároku, byly také účinně konfiskovány. Stojí-li v důkazní situaci na straně jedné pouze konfiskační správní akt, kdežto na straně druhé existuje řada důkazů vypovídajících o tom, že k faktickému převzetí pozemků státem v době předcházející rozhodnému období (od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990) nedošlo, respektive že pozdější postup orgánů státu v rozhodném období nebyl veden jen snahou "pojistit si" přechod nemovitostí pro případ, že by se jejich dřívější konfiskace dle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. z různých příčin nezdařila, musí obecné soudy při posuzování restitučního nároku takové církevní právnické osoby uplatnit zásadu in favorem restitutionis.