Ústavní soud

III. ÚS 1163/24

I. ÚS 3262/24

III. ÚS 2791/24

I. ÚS 27/25

III. ÚS 2647/24

I. ÚS 2812/24

I. ÚS 3169/24

I. ÚS 157/25

III. ÚS 2387/24

S ohledem na záruky spravedlivého procesu a ochranu práv obhajoby musí být lhůta pro podání návrhu na ponechání obviněného ve vazbě podle § 72 odst. 2 trestního řádu považována za lhůtu prekluzivní. Marným uplynutím této lhůty ztrácí státní zástupce právo podat návrh na prodloužení vazby; vazba obviněného se však nestává tímto momentem automaticky nezákonnou. Pokud státní zástupce nepodá včasný návrh na prodloužení vazby, má ve zbytku tříměsíční lhůty ve smyslu § 72 odst. 1 trestního řádu možnost podat obžalobu, případně přijmout jiná vazbu nahrazující opatření.

III. ÚS 2095/24

III. ÚS 2945/24

IV. ÚS 3125/24

II. ÚS 558/24

IV. ÚS 2278/24

Soudy musí jednotlivé návrhy o významných záležitostech dítěte zkoumat komplexně s přihlédnutím k celkovým poměrům dítěte. Rozhodnutí o volbě vzdělávání či určení bydliště vydané na návrh rodiče se z podstaty věci promítne také do rozhodnutí v "beznávrhovém" řízení o dalších poměrech nezletilých dětí. Posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu. Soudce se nemusí obsáhle vypořádat s každým jednotlivým detailem majetkové situace rodiče. Je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se jeho volná úvaha o určení výše výživného pohybuje.

IV. ÚS 2926/24

IV. ÚS 3443/24

IV. ÚS 3380/24

IV. ÚS 80/25

IV. ÚS 70/25

III. ÚS 283/25

IV. ÚS 252/25

II. ÚS 1321/24

IV. ÚS 2702/24

III. ÚS 2512/24

Zastupuje-li spolek v řízení o kasační stížnosti člen, který je aktivním advokátem, pak skutečnost, že nereagoval na výzvu soudu k doložení plné moci udělené advokátovi či vysokoškolského právnického vzdělání, které zákon vyžaduje pro výkon advokacie, nezakládá nedostatek podmínky řízení. Pokud soud stížnost z tohoto důvodu odmítne, poruší tím právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

IV. ÚS 1501/24

Mezi náklady řízení patří i náhrada za DPH za úkon právního zástupce, který byl ke dni jeho poskytnutí plátcem DPH, i pokud v okamžiku rozhodnutí má účastník právního zástupce, který plátcem DPH není. Opačný výklad vede k porušení práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na právní pomoc zaručeného čl. 37 odst. 2 Listiny.

III. ÚS 1982/24

III. ÚS 3422/24

II. ÚS 1157/24

IV. ÚS 1440/24

IV. ÚS 1672/24

III. ÚS 3004/24

Pokud je předmětem řízení výše pojistného plnění za nemajetkovou újmu na zdraví, je při určení výše náhrady nákladů řízení třeba vycházet z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1, a nikoliv podle náhradního kritéria dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu jako u jiných náhrad nemajetkové újmy na osobnostních právech. Opačný postup může znamenat porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

III. ÚS 1524/24

IV. ÚS 107/25

IV. ÚS 3048/24

Při rozhodování o náhradě nákladů v řízení o vydání náhradních pozemků k uspokojení restitučního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, které zčásti končilo zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby, musí soud náležitě vyhodnotit, z jakého důvodu bral žalobce žalobu zpět a zda lze žalobci vzhledem k okolnostem přičíst zavinění za zastavení řízení dle § 146 odst. 2 občanského soudního řádu. Pokud tak nepostupuje, porušuje právo žalobce na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I. ÚS 2328/24

III. ÚS 169/25

II. ÚS 140/25

I. ÚS 818/24

Stát má pozitivní závazek chránit pokojné užívání domova plynoucí z článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Součástí této povinnosti jsou také účinné prostředky nápravy zahrnující i právo na náhradu újmy v důsledku zásahu či porušení práv zaručených uvedeným ustanovením. V případě, že státní orgán nezákonně toleruje porušování protihlukové regulace a institut časově omezené výjimky používá k faktické legalizaci protiprávního překračování hlukových limitů, jedná v rozporu se závazky podle článku 8 Úmluvy.

I. ÚS 428/23

Uložení povinnosti nahradit nemajetkovou újmu v penězích za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti představuje jeden z nástrojů sloužících k ochraně práv zaručených čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, potažmo článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Náhrada nemajetkové újmy v penězích plní nejen funkci satisfakční (kompenzační a reparační), ale též preventivně-sankční.

III. ÚS 2937/24

I. ÚS 3222/24

II. ÚS 3372/24

IV. ÚS 3274/24

IV. ÚS 3221/24

II. ÚS 83/25

IV. ÚS 2118/24

Úroveň ochrany práva poškozeného na náhradu újmy za závažné zásahy do lidské důstojnosti a osobní integrity nelze snižovat s poukazem na to, že soud o nároku rozhodl v řízení o trestním příkazu. Za závažný zásah do lidské důstojnosti nebo osobní integrity, který plyne ze samotné podstaty trestného činu, za který byl obžalovaný odsouzen, je trestní soud povinen přiznat poškozenému náhradu újmy alespoň za tuto újmu na jeho základních právech, a to i bez dalšího dokazování. To platí zejména u zvlášť zranitelných obětí.

IV. ÚS 3165/24

IV. ÚS 2847/24

I. ÚS 3312/24

I. ÚS 3487/24